Med. Pro Praxi 2007; 4(12): 514-518

Nedoslýchavost

MUDr. Jaroslav Valvoda CSc
ORL oddělení VFN, Praha

Nedoslýchavost různé závažnosti postihuje asi 5 % obyvatelstva, její prevalence stoupá s věkem. Převládají periferní, percepční (sensorineurální) vady sluchu. Medikamentózní léčbě jsou přístupné většinou pouze náhle vzniklé percepční poruchy sluchu. Chirurgická léčba je vyhrazena převodní nedoslýchavosti. Vrozená hluchota se vyskytuje s frekvencí asi 1 : 1000 narozených. Zprostředkovat sluch, vývoj a rozumění řeči v případě hluchoty umožňuje rehabilitace po chirugickém zavedení kochleárního implantátu. U trvalých sluchových vad je přidělení a používání vhodného sluchadla jedinou možností, jak zlepšit sluch a rozumění řeči. Digitalizace a nové sluchadlové technologie značně zvýšily úspěšnost sluchadlové protetiky a nezřídka umožňují téměř plnohodnotnou kompenzaci nedoslýchavosti. Autor podává přehled diagnostických metod u poruch sluchu s ohledem na současný stav v ČR.

Klíčová slova: nedoslýchavost, hluchota, diagnostika, sluchadla

Zveřejněno: 16. leden 2008  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Valvoda J. Nedoslýchavost. Med. praxi. 2007;4(12):514-518.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Jurovčík M, Kabelka Z, Myška P, Novák M, Kopřivová H. SSEP - nová objektivní metoda vyšetření sluchu. Otorinolaryngol. A Foniat./Prague/, 2001; 50(2): 95-98.
    2. Havlík R. Sluchadlová propedeutika. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně. 2007.
    3. Hrubý J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999.
    4. Kasl Z, Pešta J, Slípka J. Výpovědní hodnota Fowlerova oceňování sluchového prahu. Otorinolaryngol. A Foniat./Prague/, 2003; 52(3): 126-129.
    5. Rašková D, Seemanová E, Bóday A, Krejčová Š, Jelínková E. Zavedení molekulárně genetické diagnostiky u syndromů se sluchovou vadou. Otorinolaryngol. A Foniat./Prague/, 1998; 47(3): 129-136. Přejít k původnímu zdroji...
    6. Sedláček K. Základy audiologie, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956.
    7. Seeman P, Groh D, Rašková D, Lesný P, Malíková M, Seemanová E, Kabelka Z. Vyšetření genu pro connexin 26 u českých pacientů s vrozenou autosomálně recesivní nesyndromovou ztrátou sluchu. Otorinolaryngol. A Foniat./Prague/, 2002; 51(4): 221-225.
    8. Šmilauer T, Kluh J, Zvěřina E, Betka J. Přínos BERA k diagnostice neurinomu akustiku. Otorinolaryngol. A Foniat./Prague/, 2001; (50)2: 99-102.
    9. Valvoda J, Betka J. Otoakustické emise - pokrok v poznání a vyšetřování sluchové funkce (editorial). Otorinolaryngologie a foniatrie 1996: 45(1): 8-16.

    Zpět na obsah