Urolog. pro Praxi, 2010; 11(4): 200-203

Adrenokortikální karcinom

MUDr.Marek Broul1, MUDr.Jan Schraml1, MUDr.Eva Sticová2, MUDr.Milouš Derner3
1 Urologické oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a Centrum robotické chirurgie KZ, a. s., Ústí nad Labem
2 Oddělení patologické anatomie MNUL, KZ a. s., Ústí nad Labem
3 Radiodiagnostické oddělení MNUL, KZ a. s., Ústí nad Labem

Adrenokortikální karcinomy jsou maligní nádory, které vycházejí z buněk kůry nadledvin. Často bývají hormonálně aktivní. Jsou častou

příčinou klinicky zřejmého ACTH-independentního Cushingova syndromu. Jejich růst je většinou velmi rychlý. Buňky těchto karcinomů

nadledvin jsou obvykle málo diferencované. Pokud se jedná o hormonálně aktivní tumor, projeví se nadprodukcí některého z hormonů.

Můžeme se tedy setkat s hyperaldosteronizmem, hyperkortikalizmem bez virilizace nebo s hyperandrogenizmem. Adrenokortikální

karcinomy jsou vysoce maligní. K jejich diagnostice je třeba jak zobrazovacích metod, tak i specifických testů. Léčba je operační a adjuvantní

léčba nebývá příliš účinná.

Klíčová slova: adrenokortikální karcinom, zhoubný nádor kůry nadledvin, adenom nadledviny, Cushingův syndrom, ACTH-independentní

Cushingův syndrom, karcinom nadledviny, hyperkortikalizmus, mineralokortikoidy, aldosteron, glukokortikoidy, kortizol, adrenální

androgeny, estrogeny, MEN I.

Adrenocortical carcinoma

Adrenocortical carcinomas are malignant tumours arising from the cells of the adrenal cortex. It is common for them to be hormonally

active. They are a frequent cause of clinically evident ACTH-independent Cushing‘s syndrome. Their growth is typically very rapid. The

cells of these adrenal carcinomas are usually poorly differentiated. If the tumour is hormonally active, it is manifested by overproduction

of some of the hormones. Thus, hyperaldosteronism, hypercorticalism without virilization or hyperandrogenism can be encountered.

Adrenocortical carcinomas are highly malignant. Both imaging methods and specific tests are required to diagnose them. The treatment

is surgical and adjuvant therapy usually fails to have the desired effect.

androgens, oestrogens, MEN I.

Keywords: adrenocortical carcinoma, malignant tumour of the adrenal cortex, adrenal adenoma, Cushing‘s syndrome, ACTH-independent Cushing‘s syndrome, adrenal carcinoma, hypercorticalism, mineralocorticoids, aldosterone, glucocorticoids, cortisol, adrenal

Zveřejněno: 1. září 2010  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Broul M, Schraml J, Sticová E, Derner M. Adrenokortikální karcinom. Urol. praxi. 2010;11(4):200-203.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Bourdeau I, Lacroix A. Aberrant hormone receptors in adrenal Cushing´s syndrome. Curr Opin Endocrinol Diab, 2002; 9: 230-236. Přejít k původnímu zdroji...
    2. Čtvrtlík F, Heřman M. Zobrazovací metody v diagnostice endokrinně aktivních tumorů nadledvin. Čes. Radiol. 2005; 59(5): 269-280.
    3. Dvořáček J, Babjuk M. Onkourologie. Galén, 2005.
    4. Fryšák Z. Současný klinický přístup k nádorům nadledvin, Interní Med. 2001; 9: 407-409.
    5. Hána V. Endokrinologie - minimum pro praxi. Triton, 1998.
    6. Hrnčiar J. Klinická endokrinológia. Osveta, 1982.
    7. Kawaciuk I. Urologie. Galén, 2009.
    8. Kreze A, Langer P, Klimeš I, Lichardus B. Praktická endokrinológia. SAP, 1993.
    9. Kreze A, Vaňuga P, Pura M. Prehľad testou v endokrinólogii. Georg, 2005.
    10. Kreze A. Cushingov syndrom. Osveta, 1992.
    11. Luton JP, et al. Clinical Feature sof Adrenocortical Carcinoma, Prognostic Factors and the Effect of Mitotane Therapy. New Eng. J. Med. 1990; 322(17): 1195-1201. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
    12. Stárka L. Pokroky v endokrinologii. Maxdorf, 2007.

    Zpět na obsah