Fulltextové hledání

Získání a udržování psychoterapeutických a supervizních kompetencí má pro kognitivně behaviorální terapii zásadní hodnotu. V databázích PUBMED, WEB OF SCIENCE a SCOPUS byly vyhledány články s klíčovými slovy „kognitivně behaviorální terapie“, „kompetence“, „terapeutický vztah“, „intervence“, „technika“, „trénink“, „supervize“, „sebereflexe“, „empiricky podpořeno“, „přenos“, „protipřenos“, „schéma terapie“, „dialekticko-behaviorální terapie“. Vyhledávání bylo prováděno opakováním těchto slov v různých kombinacích bez jazykového a časového omezení. Publikace pak byly probrány a následně byly dohledávány další klíčové citace z jednotlivých referencí. Také jsme použili originální texty Becka, Beckové, Padesky, Linehanové, Leahyho, Younga, Kuykenové a dalších. Literární informace jsme pak porovnávali se svojí psychoterapeutickou a supervizní zkušeností a do textu zahrnuli jen nejdůležitější informace. Jde tedy o přehledovou práci se závěry týkajícími se kompetencí v kognitivně behaviorální terapii.

Základem terapie karcinomu kolon bez vzdálených metastáz je kompletní chirurgické odstranění nádorové tkáně a adekvátní adjuvantní systémová chemoterapie. U nemocných s metastatickým nádorem je nutné identifikovat ty pacienty, kteří by mohli mít prospěch z metastazektomie. U generalizovaného kolorektálního karcinomu chemoterapie a terapie cílenými léky významně prodlužují dobu do progrese, celkové přežití a zlepšují kvalitu života pacientů.

Léčba gastrointestinálních stromálních nádorů (GIST) může být příkladem úspěšnosti multidisciplinárního přístupu k léčbě maligních onemocnění. Významného pokroku v léčbě metastatického GIST bylo dosaženo molekulárně cílenou léčbou imatinibem. Dostupnost účinné systémové léčby vedla i k rozšíření možností chirurgické léčby a v současné době je dokumentována účinnost imatinibu v adjuvantní i neadjuvantní indikaci. Klíčovým pro stanovení správného léčebného postupu a optimální výsledek léčby je úzká spolupráce chirurgického a interního onkologa i soustředění nemocných do center specializovaných na léčbu tohoto vzácného nádorového onemocnění.

Fylogenetické rozdíly ve velikosti srdce jsou doprovázeny významnými změnami způsobu jeho krevního zásobení. Obecně lze říci, že u obratlovců se setkáváme se čtyřmi typy komorové svaloviny a jejího krevního zásobení: a) výlučně spongiózní svalovina, vyživovaná difuzí z komorové dutiny – lakunární krevní zásobení; b) vnitřní spongiózní svalovina je kryta zevní vrstvou svaloviny kompaktní s cévním zásobením; c) jako sub b), ale kapiláry jsou přítomny také v některých trabekulách spongiózy a d) výlučně kompaktní svalovina, vyživovaná z kapilár koronárních arterií. Zatímco srdce dospělých živočichů teplokrevných je tvořeno téměř výhradně kompaktní svalovinou, vyživovanou z koronárních cév (typ d), komorová svalovina většiny studenokrevných obratlovců je buď výhradně spongiózní, nebo je vnitřní vaskulární spongiózní svalovina kryta zevní kompaktní vrstvou, vyživovanou z koronárních tepen (typ a–c). U ptáků a savců se spongiózní svalovina s lakunárním typem krevního zásobení vyskytuje pouze v časných fázích ontogenetického vývoje. Všechny dostupné údaje podporují hypotézu, že rozvoj kompaktní vrstvy není určován fylogenetickým postavením příslušného jedince, ale je nezbytně nutný pro udržení vyššího tlaku ve větších (více zatěžovaných) srdcích (aplikace Laplaceova zákona na srdce studenokrevných živočichů). Vaskularizace je jen důsledkem tohoto vývoje, protože koronární arterie představují jediný možný způsob krevního zásobení kompaktní svaloviny.

Měření frakční průtokové rezervy je v současnosti jedinou metodou rutinně používanou v katetrizační laboratoři k hodnocení funkční významnosti stenóz koronárních tepen. V průběhu minulých 20 let byla publikována celá řada prací, která metodu validovala a dále testovala v různých klinických situacích. Recentně publikovaná studie FAME obhájila u relativně neselektované populace se stabilní ICHS koncept funkční revaskularizace, kdy byla provedena intervence pouze u lézí, které byly funkčně významné. Mimo přehledu důležitých publikovaných prací je cílem tohoto článku podat přehled metodologie, limitací a indikací provádění FFR.

V tejto práci prezentujeme roboticky asistovanú lokomočnú terapiu v systéme LOKOMAT a interpretujeme výsledky 12–týždňového roboticky asistovaného lokomočného tréningu u 5,5–ročnej a 25–ročnej pacientky s kvadruspastickou formou DMO. Cieľom terapie bolo zlepšiť motorické funkcie, stabilitu sedu, stoja a podľa možností aj zlepšenie chôdze. Pred terapiou a po terapii boli pacientky testované prostredníctvom hodnotenia GMFM. V oboch prípadoch bolo evidované výrazné zlepšenie stabilizácie trupového svalstva. U 5,5–ročného dievčatka sme zaznamenali zlepšenie stereotypu chôdze. Zlepšenie stereotypu chôdze u detí s DMO dokumentované prácami zahraničných autorov naznačuje, že paradigmu špecifického cieleného lokomočného tréningu možno aplikovať na deti s DMO, ktoré vo svojom motorickom vývoji doposiaľ nemali možnosť chôdze s fyziologickým stereotypom.

V letech 2008 a 2009 proběhla v České republice velká observační studie zaměřená na léčbu moderními inzuliny. Zúčastnilo se jí 266 center, ve kterých bylo zařazeno celkem 4824 pacientů. Hlavním cílem bylo sledování zlepšení hodnot HbA1C (IFCC) po změně terapie z humánního inzulinu na terapii moderními inzuliny (inzulinovými analogy) při léčbě diabetu 2. typu. Vedlejšími cíly bylo sledování některých dalších parametrů kompenzace diabetu a bezpečnosti léčby inzulinovými analogy. Ve studii byly sledovány 4 skupiny pacientů podle toho, z jakého způsobu léčby humánním inzulinem (nebo inzuliny) byli převáděni na inzulinová analoga. Sledovány byly pouze „čisté převody“: A) z terapie humánními inzuliny v režimu bazál-bolus na terapii analogy v režimu bazál-bolus – NovoRapid® a Levemir®, B) z terapie humánním inzulinem v režimu bazál na terapii analogem v režimu bazál – Levemir®, C) z terapie premixovaným humánním inzulinem na terapii premixovaným analogem – NovoMix® a D) z terapie humánním inzulinem podávaným prandiálně na terapii analogem podávaným prandiálně – NovoRapid®. Ve všech skupinách došlo po 12 a 24 týdnech léčby inzulinovými analogy ke statisticky významnému poklesu hodnot glykovaného hemoglobinu, glykemie nalačno a glykemie po jídle. Závěr: Léčba inzulinovými analogy se ukázala jako bezpečná, v jejím průběhu nebyly hlášeny žádné závažné ani ostatní nežádoucí účinky. Po převedení na inzulinová analoga došlo k poklesu počtu hypoglykemií.

Inkontinence moči je definována podle Mezinárodní společnosti pro inkontinenci (ICS) jako jakýkoliv nedobrovolný únik moči. Vyskytuje se u žen i mužů, u dětí, dospělých i ve stáří.

University of Utrecht, The Netherlands Pharmacovigilance is concerned with the set of activities and actions that take place after the approval of a medicine and aims at expanding knowledge and encouraging safe and rational pharmacotherapy. Halfway through the last century, in an attempt to monitor the safety of medicines and in the absence of other options, practising physicians were called on to report to the health authorities their experiences with suspected adverse drug reactions. Today, 50 years later, this ‘spontaneous monitoring’ system, be it in a changed and regulated way, still plays a central role in pharmacovigilance. The core data of spontaneous monitoring typically are case reports of patients with disorders that are suspected to be related to the use of medicines. Straightforward as it may seem, the use of medical histories is complex and difficult – scientifically, technically and ethically – and the interpretation of such data is often ambiguous and uncertain. Drug safety is a shared concern of various parties – notably patients, clinicians, companies, insurers and governmental agencies. While the main goal of pharmacovigilance is the generation and dissemination of additional clinically helpful knowledge, enabling a better or safer use of a drug, its findings are often regarded as bad news, as something negative. Different parties may have different interests and priorities, and news about a medicine is often a cause of tension or trouble. For the success and effectiveness of pharmacovigilance a fair amount of independence – scientifically and financially – is necessary. In the past few decades, the possibilities for the scientific study of medicines, before as well as after approval, have improved tremendously as regards methodology as well as technical feasibility. Likewise the execution of pharmacovigilance, in the widest sense of the word, has changed and continues to change. In a time of continuing changes, it is important to reconsider what the expected – current and future – contributions of spontaneous monitoring are and what the most appropriate form of organisation of the reporting system will be, in order to enable and to ensure that these data – derived from real patients – will be used effectively and efficiently and to their best advantage. Whatever methods and tools come into use in future pharmacovigilance, the original function of the spontaneous monitoring system – the early detection of new and unexpected drug-related problems – is likely, at least in part, to continue.

Článek pojednává obecně o patofyziologii a možnostech léčby akutní a chronické bolesti zaměřené na oblast urologie. Chronické bolestivé stavy vyžadují multidisciplinární přístup s využitím dostupných možností farmakoterapie, psychoterapie, invazivních metod a rehabilitace, který je zajištěn spoluprací urologa a algeziologa.

Radioterapie karcinomu prostaty je doprovázena urinární a gastrointestinální toxicitou. Rozlišujeme dva typy vedlejších účinků – časné (akutní) a pozdní (chronické). V průběhu léčby a těsně po jejím skončení je možno očekávat častější stolice, tenezmy, průjmy, enteroragii, polakisurii, dysurii, akutní močovou retenci a hematurii. Pozdní následky radioterapie vznikající za několik měsíců až let mají obraz postradiační proktitidy a cystitidy, mohou vzniknout striktury rekta a uretry, vředy, perforace střeva, píštěle a obstrukce. Poruchy erekce po zevním ozařování pro karcinom prostaty udává asi 40–50 % pacientů. V prevenci komplikací v průběhu a po radioterapii je důležitá spolupráce pacienta a dodržování režimových a dietních opatření. Léčba lehčích akutních komplikací je symptomatická, závažné akutní a chronické následky léčby jsou předmětem zájmu gastroenterologa a urologa.

Cílem práce je podat stručný přehled o nejčastějších urologických komplikacích, které lze očekávat během radioterapie a po radioterapii pro karcinom prostaty. Včetně jejich symptomatické konzervativní léčby a v případě jejího selhání uvést stručný nástin možností chirurgického řešení vážných postaktinických komplikací.

Gastrointestinální toxicita je významným faktorem, který limituje eskalaci dávky záření při léčbě karcinomu prostaty. Gastrointestinální toxicita může zhoršovat kvalitu života pacientů po proběhlé kurativní radioterapii. Předkládáme přehled léčby těchto pacientů.

Infekce močových cest (IMC) u gravidních žen se vyskytují poměrně často a spektrum těchto zánětů kolísá od postižení dolních močových cest (asymptomatická bakteriurie, akutní cystitida) až po postižení horních močových cest (akutní pyelonefritida). Anatomické a funkční změny močových cest v těhotenství mají za následek výrazně větší náchylnost k progresi infekce z asymptomatické bakteriurie až do stadia akutní pyelonefritidy. Neléčená asymptomatická bakteriurie v graviditě vede až ve 40 % ke vzniku akutní pyelonefritidy se všemi navazujícími negativními důsledky, nejen pro ženu samotnou, ale zejména pro její plod. Bakteriurie v těhotenství je zodpovědná za signifikantně vyšší počet novorozenců s nízkou porodní váhou, s nízkým porodním věkem a vyšší neonatální mortalitou. Proto je nutné u gravidních žen provádění screeningu bakteriurie a při pozitivním nálezu tuto bakteriurii léčit. Při výběru vhodného antimikrobiálního preparátu pro léčbu uroinfekce v graviditě jsme limitováni bezpečností daného léku nejen pro ženu, ale zejména pro její plod. V článku je uveden výčet přípravků, které lze bezpečně použít v průběhu celého těhotenství, či pouze v určitém období gravidity. Volbě vhodného antibiotika by měl vždy předcházet výsledek kultivačního vyšetření moče. Ve sdělení jsou uvedeny principy a zásady léčby asymptomatické bakteriurie, akutní cystitidy a akutní pyelonefritidy u těhotných žen.

Inkontinence moči je častým a značně problematickým stavem postihujícím celé spektrum populace. Jakýkoli typ močové inkontinence je považován za patologický stav. Následující sdělení se zabývá porovnáním možností medikamentózní léčby a chirurgické léčby s ohledem na typ inkontinence.

Media release

Radikální resekce metastáz je v současné době nejefektivnější léčebnou metodou u nemocných s jaterními metastázami kolorektálního karcinomu. U části nemocných, u kterých nejsou metastázy primárně resekabilní, je účinná tzv. konverzní léčba, kterou se daří provést downsizing ve 25 % s následným provedením jaterní resekce. Velké jaterní resekce a podávání biochemoterapie je vhodné provádět na specializovaných pracovištích, na kterých je garantováno multidisciplinární pojetí léčby. Tento přístup zaručuje nejen nízké operační riziko a podávání adekvátní (neo)adjuvantní léčby, ale především její komplexnost s dosažením více než 50 % pětiletého přežití s dobrou kvalitou života. Další zlepšení osudu těchto nemocných je podmíněno brzkým přechodem na individualizovaný přístup a personalizované pojetí léčby.

Primární kožní lymfomy tvoří heterogenní skupinu onemocnění postihující v době stanovení diagnózy výhradně kůži bez zřejmého postižení lymfatických uzlin či vnitřních orgánů. Kauzální terapie kožních T-buněčných lymfomů neexistuje. Cílem léčby je navození co nejdelší remise onemocnění, udržení kvality života pacientů a prodloužení života jako takového. Bexaroten je účinný a relativně bezpečný léčebný přípravek pro léčbu jak agresivních typů kožních T-lymfomů, tak mycosis fungoides pokročilých stadií.

V práci je vysvětleno chápání pojmu blistr ve farmacii a veterinární medicíně a jsou představeny příklady z obou oborů. Zatímco ve farmacii je pojmem blistr myšlen primární obal léčivého přípravku, ve veterinární medicíně se jedná o tzv. ostré mazání. Příspěvek je ilustrací odlišného používání uvedeného pojmu farmaceuty a veterinárními lékaři.

Cílem sdělení je popsat možnosti samoléčení poruch gastrointestinálního traktu (GIT) u těhotných a kojících žen. Těhotné a kojící patří ke skupinám, u nichž je samoléčení rizikovější než u běžné populace. Lékárník a farmaceutický asistent zaujímají v systému samoléčení nezastupitelnou roli a měli by garantovat účinné a bezpečné samoléčení. V článku budou rozebrány vybrané symptomy gastrointestinálního traktu vhodné k samoléčení a nastíněny možnosti samoléčení v těhotenství a při kojení. Uvedeny budou zejména volně prodejné léčivé přípravky, doplňků stravy se dotkneme velmi okrajově.

Dosud neznáme komplexní etiologii Alzheimerovy choroby, proto nejsme schopni léčit tuto závažnou demenci kauzálně. Využívají se postupy, které ovlivňují známé patogenetické řetězce. Léčba založená na důkazech je pouze léčba inhibitory acetylcholinesteráz a memantinem. Jsou popsány i některé další postupy, jejichž efekt již není tak jednoznačně prokázán jako u výše uvedených přístupů.

Celiakie je onemocnění, jehož historie se dá vysledovat až do antických dob či Egypta, poprvé byla popsána na konci 19. století a její podstata byla pochopena až v polovině století dvacátého – po 2. světové válce. Prevalence celiakie je větší, než se předpokládalo ještě před 10–20 lety, přesto se stále jedná o chorobu, jejíž diagnostika trvá u dospělých více než 10 let, a to i v případě, že pacienti mají pro celiakii typické příznaky. Diagnostika forem oligosymptomatické či latentní celiakie je ještě složitější. V České republice byla proto z tohoto důvodu založena v roce 2004 expertní skupina pro celiakální sprue, kterou vedl prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc. a která sdružovala odborníky, kteří měli zájem zlepšit úroveň diagnostiky celiakie v České republice. Tato expertní skupina byla později výnosem ministra zdravotnictví změněna na komisi ministerstva zdravotnictví, připravila memorandum, později podklady pro cílený screening celiakie v České republice a diagnosticko-terapeutickou směrnici celiakie. V roce 2006 byla po změnách na ministerstvu zdravotnictví tato komise zrušena a tím byly další aktivity na tomto poli zastaveny.

Fotodermatózy jsou kožní nemoci vyvolané působením slunečního záření na kůži. Jejich etiopatogeneza je velmi pestrá, nejčastěji mohou být způsobeny působením vnitřně i zevně podávaných léků, kosmetických přípravků i řady dalších látek ze zevního prostředí v kombinaci s ultrafialovým slunečním zářením. U některých těchto jednotek však není přesná příčina známá a označují se jako idiopatické fotodermatózy. Za významný spouštěcí faktor je považován vznik oxidačního stresu a deregulace antioxidačních odpovědí. Mezi nejčastější patří polymorfní světelná erupce, dále chronická aktinická dermatitida, v dětském věku se vyskytuje převážně hydroa vacciniforme. Léčba fotodermatóz je obtížná, základním předpokladem je omezení sluneční expozice a používání opalovacích prostředků s vysokými ochrannými faktory proti UVB i UVA záření.

Česká republika zaujímá vedoucí postavení ve světových statistikách incidence kolorektálního karcinomu (KRCA). V ČR ročně onemocní kolem 8 000 osob a asi 5 000 na tuto chorobu zemře. Tyto ztráty jsou zbytečné, neboť KRCA patří k nejlépe léčitelným nádorům, pokud se zjistí v časném stadiu. Screening KRCA byl zahájen v ČR pilotními studiemi v roce 1979. V letech 1985-1991 a 1997-1998 se uskutečnily dvě otevřené prospektivní studie zahrnující více než 120 000 probandů a studie nákladů a finančního užitku (cost-benefit). Populační screening probíhá od 1. 7. 2000 v rámci preventivních prohlídek u bezpříznakových jedinců od 50 let věku s použitím dvouetapového programu guajakový test na okultní krvácení ve stolici (gTOKS) a kolonoskopie u gTOKS-pozitivních osob. V roce 2005 bylo provedeno v ČR na jednotkách digestivní endoskopie 139 926 kolonoskopií. Z tohoto celkového počtu bylo 14 885 kolonoskopií indikováno pro pozitivní gTOKS. V tomto dílčím screeningovém souboru bylo zjištěno 951 KRCA, 4 682 osob s polypy a bylo provedeno 5 572 endoskopických polypektomií, což odpovídá 16,7%, 17,8 % a 16,0 % hodnot zjištěných v celém souboru. Tyto údaje dokládají význam screeningového programu pro časnou diagnostiku kolorektální neoplázie v české populaci.

Gastrointestinálne stromálne tumory (GIST-y) sú najčastejším mezenchýmovým nádorom zažívacieho traktu. Zavedenie cielenej molekulovej liečby do onkológie zásadne zmenilo starostlivosť o pacientov s týmito nádormi. Pred piatimi rokmi bola chirurgická liečba jedinou efektívnou liečebnou modalitou. Poznanie patofyziologických mechanizmov na molekulovej úrovni viedlo k zavedeniu imatinibu do liečby týchto ochorení. Napriek tomu, že imatinib je účinný u väčšiny pacientov, problémom sa stáva včasný alebo neskorý vývoj rezistencie. Preto sa v liečbe imatinib-rezistentného GIST-u skúša množstvo nových liekov. Z nich je to najmä sunitinib, ktorý v randomizovanej štúdii fázy III potvrdil predĺženie prežívania bez progresie ochorenia ako aj celkového prežívania v porovnaní s placebom u pacientov, ktorí netolerovali alebo progredovali na liečbe imatinibom.

Cestovní lékařství je nový lékařský obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou a léčením nemocí vznikajících v souvislosti s cestováním. Základem prevence těchto onemocnění je podrobná informace cestovatele o všech zdravotních rizicích v oblasti, kterou hodlá navštívit. V článku uvádíme stručný návod, jak předcházet poruchám zdraví způsobeným teplým klimatem, slunečním zářením, dopravou a jak se chránit před úrazy.

Současná éra cílené onkologické léčby tzv. „šité na míru“ byla ve své podstatě započata po objevu hormonálních receptorů a cíleného klinického použití tamoxifenu. První klinické použití trastuzumabu v kombinaci s chemoterapií u metastazujícího karcinomu prsu započalo éru bioregulační nehormonální léčby karcinomu prsu. Cílená molekulární léčba není již jen předmětem výzkumu, ale je již realitou v klinické praxi v léčbě karcinomu prsu.