Fulltextové hledání

Interferon alfa je v dermatologické onkologii používán nejvíce u melanomu, dále u Kaposiho sarkomu a kožních T-lymfomů. Cílem práce je podat přehled nejčastějších nežádoucích účinků této léčby.

Článek shrnuje diagnostické metody a terapeutické přístupy u autoimunitních puchýřnatých dermatóz.

Vzhledem k nutnosti novotvorby cév je jednou z klíčových cílových struktur rodina VEGF receptorů, jejichž aktivace zajišťuje tímto procesem růst nádoru a jeho diseminaci. U většiny onkologických onemocnění je tedy logická snaha o ochranu před nežádoucím vlivem spuštěným neblokovanou angiogenezí. Léčiva cílená proti VEGF a dalším strukturám s podobným účinkem se již staly standardní součástí protinádorové léčby, ať v monoterapii, nebo v kombinaci s chemoterapií či radioterapií. Nejvíce dostupných dat je k dispozici u bevacizumabu, ale své místo si našly již i sunitinib a sorafenib, přičemž spektrum látek s antiangiogenním efektem je velice široké. Tento přehled se snaží spíše v obecné rovině přiblížit danou problematiku ve světle posledních výsledků.

Emoliencia jsou léčivé přípravky ze skupiny dermatologik, která jsou lokálně aplikovaná u stavů spojených se suchostí kůže, xerodermií a s poruchami rohovění. Cílem studie bylo zhodnotit používání emoliencií, a to na základě jejich výdeje v lékárnách, ale i analýzou dotazníků, zaslaných do 75 domovů pro seniory (DPS) z různých míst v České republice. Sledování bylo provedeno v období leden 2009 – červen 2010. Na základě vyhodnocení výsledků lze konstatovat, že v lékárnách byl nejvíce vydávaným přípravkem Excipial U lipolotio. Byl nejčastěji preskribován, byl i nejvíce vydávaným přípravkem v kategorii emoliencií bez receptu. Byl rovněž nejčastějším přípravkem, který si senioři zakupovali ze svých prostředků (v 36 % DPS). Registrovaná emoliencia byla v domovech pro seniory používána sporadicky. V těchto typech zařízení byla nejvíce používána neregistrovaná emoliencia charakteru dermokosmetických preparátů. Z nich byly sledovány přípravky řady Menalind. Jako nejčastěji používané byly vyhodnoceny Menalind Professional čistící pěna 400 ml (68 % DPS), Menalind Professional kožní ochranný krém 200 ml (60 % DPS) a Menalind Professional olejový sprej 200 ml (38 % DPS).

Přehledný článek se věnuje problematice systémů řízení rizik léčiv – akčním plánům minimalizování rizika (RiskMAPs), strategii hodnocení a snižování rizika (REMS), plánům řízení rizika (RMP) a programům omezeného přístupu k léčivům (RDDSs). V příspěvku je dále uvedena charakteristika několika příkladů nejznámějších programů, jakými jsou: APPRISE (darbepoetin alfa, Aranesp®, epoetin alfa, Epogen®, Procrit ®), ATAP (alglukosidasa alfa), E.A.S.E ™ (alvimopan, Entereg®), FOCUS (fentanyl, Onsolis™), LEAP (ambrisentan, Letairis®), Lumizyme ACE (alglukosidasa alfa, Lumizyme™), MTAP Plenaxis™), PROMACTA® CARES™ (eltrombopag, Promacta®), SHARE® (vigabatrin, (alglukosidasa alfa, Myozyme®), NEXUS (romiplostim, Nplate™), PLUS (abarelix, Plenaxis™), PROMACTA® CARES™ Sabril®), T.A.P® (bosentan, Tracleer®).

Oxidační stres při diabetu je v současné době považován za klíčovou příčinu rozvoje pozdních komplikací. Je současně spojujícím článkem mezi jednotlivými patogenetickými pochody, které se účastní rozvoje cévních změn. Hyperglykemie, která je hlavním vyvolavatelem vystupňovaného oxidačního stresu, vede zejména v kombinaci s dyslipoproteinemií k urychlené aterogeneze. V přehledu jsou uvedeny základní spojitosti mezi oxidačním stresem a mechanizmy vedoucími k postižení cévní stěny. Hlavním cílem je proto intenzivní léčba diabetu a přidružených rizikových faktorů, což pak následně může snížit úroveň oxidačního stresu a zpomalit vývoj cévních změn.

Chronický únavový syndrom (CFS, z angl. Chronic Fatigue Syndrome) je multisystémové onemocnění provázené nespecifickými mnohonásobnými, často vágními symptomy neurčité etiologie. Protože postihuje více orgánů, projevuje se velice pestrými příznaky, od narušení vegetativních funkcí a svalové únavnosti, psychických a neurologických symptomů v důsledku rozkolísání neurotransmiterových a hormonálních regulací, až po podstatné oslabení antiinfekční a protinádorové imunity.

Článek předkládá přehled výzkumu zabývajícího se působením gliklazidu MR v řadě aspektů patofyziologie cévních změn u diabetu. Účinnost tohoto preparátu je ověřena dlouhodobým využitím v klinické praxi, ovšem gliklazid MR má jisté výjimečné farmakologické vlastnosti a hemovaskulární a antioxidační působení, kterými se liší od ostatních zástupců skupiny derivátů sulfonylurey. Vznik vaskulárního postižení u diabetu je komplexní proces zahrnující řadu rozdílných, ale vzájemně propojených složek, např. oxidační stres a endotelovou dysfunkci lze příznivě ovlivnit léčbou gliklazidem nezávisle na zlepšení kompenzace diabetu. Spolu s nízkým potenciálem pro vznik hypoglykemií daným příznivými farmakodynamickými parametry gliklazidu MR mohou být takto vysvětleny pozitivní kardiovaskulární výsledky dosažené v klinických studiích, zejména v projektu ADVANCE.

Cílem studie je sledování CK MB izoenzymu kreatinkinázy (CK MB mass), myoglobinu (MYO), BB izoenzymu glykogenfosforylázy (GPBB), srdečního typu proteinu vázajícího mastné kyseliny (H-FABP), karboanhydrázy III (CAIII) a srdečního troponinu I (cTnI) u pacientů s akutním infarktem myokardu v průběhu 5 dnů a prověření citlivosti nové technologie proteinových biočipů použitých k jejich stanovení (systém Evidence Investigator™ firmy Randox (Randox Laboratories Ltd., Velká Británie). H-FABP byl výrazně zvýšen u většiny pacientů již při prvním odběru (maximální hladina H-FABP 78,9 μg/l, ± 62,9 μg/l, vs. normální hodnota 1,8 μg/l, ± 0,6 μg/l, P < 0,00001) a měl nejvyšší senzitivitu při vyhledávání přítomnosti nekrózy. CKMB mass a cTnI dosáhly vrcholu při druhém odběru (maximální hodnota CKMB mass 30,6 μg/l, ± 25,59 μg/l oproti normální hodnotě, P < 0,00001 a cTnI 20,0 μg/l, ± 17,6 μg/l vs. normální hodnota, P < 0,00001). Hladina GPBB byla zvýšena v časné fázi AIM s pozvolným poklesem při druhém a třetím odběru, stejně jako hodnota CAIII. Jsou zde měřeny a srovnávány nové parametry jako GPBB, H-FABP nebo CA III, které mají vztah k akutnímu infarktu myokardu nebo zvyšují specificitu standardně stanovovaných kardiomarkerů při akutním infarktu myokardu (poměr MYO/CA III se osvědčil k diagnostice reinfarktu).

V současnosti je na trhu dostupné široké spektrum metod a přípravků hormonální kontracepce, srovnatelně spolehlivých, bezpečných i tolerovaných. Tak je snahou vyvíjet přípravky s dalšími příznivými vlastnostmi. Snižování dávky estrogenní složky se zastavilo na 15 μg etinylestradiolu, donedávna dominantní estrogenní složky. Před nedávnem byla uvedena alternativa v podobě přirozeného estradiolu, resp. estradiolvalerátu v přípravku kombinované antikoncepce (COC). Dosud limitující faktor, nedostatečná kontrola cyklu, byl překonán kombinací s novými gestageny. V gestagenní složce mají poslední gestageny již prakticky nulové negativní metabolické působení (nulový androgenní potenciál), některé gestageny vykazují další příznivé vlastnosti (antimineralokortikoidní – drospirenon). Dalšími gestageny ve fázi klin. studií jsou nestorone (podobný přirozenému progesteronu) a modulátor progesteron receptoru ulipristal. V depotních formách hormonální antikoncepce je v poslední době více preferována vaginální aplikační cesta ve srovnání s transdermální. Poslední studie znovu potvrdily protektivní vliv užívání COC na karcinom endometria, ovaria, kolorektální karcinom, nepotvrdily zvýšené riziko karcinomu prsu. Výběr optimální metody či přípravku je v rukách gynekologů, za pečlivého respektování kontraindikací a zvážení všech přínosů, tedy i využití nekontracepčních příznivých vlastností.

Anti-aging medicína je nově vzniklá lékařská specializace, která využívá nejmodernějších diagnostických a terapeutických metod s cílem zpomalení procesu stárnutí lidského organizmu. Vyšetřování potravinových intolerancí je jednou z metod, která má významné využití v rámci současné preventivní medicíny. Naděje, ze v budoucnosti budeme schopni mnoho nemocí zvládat prostřednictvím kmenových buňek, se vyvíjí již nyní.

Střevní mikroflóra je postnatálně získaný orgán. Její metabolická činnost je srovnatelná s metabolizmem jater. Střevní mikroflóra vytváří se slizničním imunitním systémem a střevní slizniční bariérou vysoce integrovaný komplex, gastrointestinální ekosystém. Úplná morfologická a funkční vyzrálost jednotlivých složek vyžaduje četné interakce, mezi nimiž je křehká rovnováha. Jejich poruchy se uplatňují v patogenezi řady chorob. Probiotika stabilizují svými účinky jednotlivé složky gastrointestinálního ekosystému a přispívají k vytvoření fyziologické rovnováhy. Probiotika mají předpoklady stát se novou metodou biologické terapie.

Dráždivý tračník je nejčastější funkční poruchou trávicího traktu. Je charakterizován bolestmi břicha a změnou tvaru a frekvence stolice. Současný výzkum je zaměřen zejména na studium viscerální hypersenzitivity a na teorii tzv. minimálního zánětu a neuroimunní interakce. Nicméně v klinické praxi stále zůstává farmakologická léčba IBS na úrovni léčby symptomatické, tj. zmírnění nebo odstranění bolesti, průjmu nebo zácpy a v podávaní farmak s antianxiózním, event. antidepresivním účinkem. Lékem první volby by dnes měl být sulprid, antagonista D1 a D3 receptorů, který je u nemocných s IBS předepisován v dávce 3krát denně 50–100 mg, a sice pro anxiolytický a bolest potlačující účinek.

Pregabalín sa viaže na α-2-δ-podjednotku napäťovo riadených kalciových kanálov. Redukciu influxu vápnika (Ca2+) do nervových terminálov až o 40 % dosahuje allosterickou moduláciou. Výsledkom je zníženie presynaptického uvoľňovania neurotransmiterov, vrátane noradrenalínu, substancie P a glutamátu. Týmto spôsobom dosahuje antiepileptický, anxiolytický a analgetický efekt. Na tomto základe sme vytvorili dizajn otvorenej, prospektívnej, post-marketingovej, intervenčnej, multicentrickej štúdie prídavnej liečby parciálnej epilepsie a jej vplyv na sprievodné symptómy, ako je depresia, anxieta, pamäť, kognitívne funkcie a spánok. Zároveň sme sledovali bezpečnostný profil. Na základe sledovania 256 pacientov s parciálnou epilepsiou sme zaznamenali štatisticky významnú redukciu frekvencie epileptických záchvatov, zmiernenie príznakov depresie, anxiety aj zlepšenie spánku. Nežiaduce účinky boli podobné ako u väčšiny dvojito zaslepených, placebom kontrolovaných štúdií, ktoré sa realizovali v poslednej dekáde.

Poruchy cirkadiánních rytmů jsou známé již řadu let. Patří mezi ně nejen poruchy psychické a spánku, ale vyskytují se i u řady somatických chorob. Zájem o ně stoupá s novými objevy a léčebnými možnostmi. Mezi ty patří nové léky a léčba jasným světlem. Ta je první volbou u zimní deprese, účinek u depresí je stejný jako u antidepresiv, ale nastupuje dříve. Relativních kontraindikací je málo a nežádoucí účinky jsou mírné. Může být využita u mnoha jiných patologických stavů, jako je depresivní porucha a řada dalších poruch cirkadiánních rytmů. Mechanizmus účinku světloléčby i režimových opatření je podobný jako u léků. S ohledem na medicínu založenou na důkazech (evidence based) je světloléčba účinná alternativa k farmakologickým přístupům.

Různá nervová a neuromuskulární onemocnění nebo poranění nervové soustavy mají vliv na správnou funkci dolních močových cest. Močová inkontinence je jejich nejčastějším příznakem. Diagnóze onemocnění předchází rozsáhlé vyšetření pacienta se speciálními diagnostickými testy. Následná léčba bývá zdlouhavá a může být svízelná. S rozvojem nových operačních postupů a vývojem nových materiálů a farmak je zmírnění symptomů nemocí lépe dosažitelné. Následná dispenzarizace je vzhledem k nevyzpytatelnosti primární nemoci velice důležitá.

Komplikovaná infekce močových cest je taková, která je spojena s anatomickými nebo funkčními odchylkami urotraktu, nebo s faktory zvyšujícími pravděpodobnost vzniku a šíření infekce nebo selhání léčby. Někdy může jít o jedinou příčinu, většinou se ale jedná o kombinaci více faktorů. Základem léčby je správné identifikování příčiny infekce, intenzivní antimikrobiální léčba, řešení případné abnormality urotraktu a celé spektrum podpůrných opatření.

Gastrointestinální stromální tumory (GIST) jsou nejčastějším mezenchymálním nádorem trávicího traktu s incidencí kolem 7–19 případů na 1 milion. Vyskytují se v celém zažívacím traktu, s predilekční lokalizací v žaludku (65 %), tenkém střevě (25 %), tlustém střevě a konečníku (5–10 %) a výjimečně v jícnu a jiných lokalizacích (5 %). Incidence v České republice není přesně známa, ale odhaduje se na 300–350 nových případů za rok. Jejich léčba je primárně chirurgická. Na rozdíl od zhoubných epiteliálních nádorů GIT, které mají vysokou tendenci k metastazování a vyžadují kromě radikálního odstranění i velmi radikální spádovou lymfadenektomii, chirurgická léčba GIST je ve většině případů omezena na radikální odstranění nádoru do zdravé tkáně. Rozsáhlá ložiska někdy vyžadují multiorgánové resekce, ale základní podmínkou úspěchu je jejich odstranění bez porušení celistvosti. Způsoby chirurgické léčby jsou dány zkušenostmi pracoviště a zahrnují jak klasický otevřený přístup, tak stále častěji používané miniinvazivní laparoskopické metody. Prognóza onemocnění se odvíjí od radikality operace a maligního potenciálu, který je dán velikostí nádoru a mitotickým indexem. Adjuvantní léčba GIST je v kompetenci specializovaného onkologického oddělení a ve většině případů spočívá v podávání molekulárně cílené biologické terapie. Zavedení cílené biologické léčby v podobě imatinib mesylátu představuje obrovský pokrok s dramatickým zlepšením výsledků přežívání i pokročilých a metastatických forem onemocnění. V současné době jsou k dispozici i další tyrozinkinázové inhibitory jako sunitinib malát, sorafenib, nilotinib, masitinib aj. Ačkoli jsou silné indicie proto, že by neoadjuvantní léčba mohla mít přínos v léčbě pokročilých stadií GIST, k dispozici zatím nejsou „evidence based“ údaje, které by opravňovaly její použití. V současné době probíhají v Německu a Kanadě studie fáze 2., které na tyto otázky přinesou odpověď.

Chronická myelocytová leukémia (CML) je klonovou poruchou hemopoetickej kmeňovej bunky s jej diferenciáciou prevažne do myeloidného radu. Inhibítory tyrozínových kináz (TKI) (imatinib, dasatinib, nilotinib) sú v súčasnosti štandardom liečby CML. Okrem inhibície BCR/ABL onkoproteínu zasahujú i tzv. off-target kinázy (napr. c-KIT, SRC, TEC). Mnohé z nich zohrávajú dôležitú úlohu v imunitnej odpovedi. In vitro štúdie poukazujú na imunosupresívny účinok TKI, veľmi obmedzené sú však údaje z in vivo analýz. Súhrnom je možné konštatovať, že pri liečbe dasatinibom dochádza u časti pacientov k výraznej aktivácii imunitnej odpovede, ktorá vyžaduje intenzívne sledovanie pacientov.

Článek popisuje terapeutické spektrum možností a jeho specifika u gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST) se zaměřením na adjuvantní léčbu. V jeho úvodní části se věnuje obecným poznatkům o GIST – epidemiologii, histopatologii či symptomatologii. Vzhledem k faktu, že GIST patří mezi radiorezistentní a chemorezistentní tumory, účinnost imatinib mesylátu (Glivec®), selektivního inhibitoru tyrozinkinázových domén receptorů c-kit, PDGFRA-alfa a bcr-abl, znamenala výrazný průlom v terapii tohoto nádoru. V další části proto článek shrnuje současné poznatky o indikacích imatinibu a popisuje determinaci rizika rekurence – pro GIST dlouho nebyla vytvořena TNM klasifikace, míra rizika recidivy byla tedy stanovována na základě několika kritérií, jako je velikost tumoru, počet mitóz na 50 patologických polí při histologickém vyšetření nádoru, lokalizace a ruptura tumoru, z nichž také nová TNM klasifikace vychází. Současně článek přináší přehled zásadních klinických studií pro adjuvantní podávání imatinibu a zmiňuje se i o možnostech terapie pro pacienty s metastatickým či pokročilým onemocněním, resp. o další linii biologické léčby, sunitinibu (Sutent®).

Počáteční stadia karcinomu prsu jsou při dobře vedené terapii v dnešní době již chronicky léčitelným onemocněním. Hormonální terapie je jednou ze základních léčebných modalit hormonálně dependentního karcinomu prsu. Donedávna byl zlatým standardem hormonální terapie hormonálně dependentních postmenopauzálních žen antiestrogen tamoxifen. Dnešní konsenzus upřednostňuje v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek inhibitory aromatáz (IA). Určité procento pacientek pokračuje v započaté terapii tamoxifenem. Metabolizmus tamoxifenu, jeho proměna na účinnou látku – endoxifen a schopnost organizmu toto léčivo účinně využít je daná aktivitou enzymů účastnících se jeho metabolizmu. Hlavním enzymem zodpovědným za tuto proměnu je CYP 2D6 – člen rodiny cytochromů P450. Role P-glykoproteinu, jako membránového transportéru, který je mimo jiné zodpovědný za transport tamoxifenu do intracelulárního prostředí, nebyla do dnes prozkoumána. Na pokladě metabolizmu tamoxifenu lze předpokládat, že jeho účinnost může být ovlivněna jednak zevními faktory – komedikaci inhibitory CYP 2D6, nebo vnitřními faktory – polymorfizmy genů pro CYP2D6 a MDR-1. V předkládaném článku Vám nabízíme naše dosavadní výsledky vlivu výše uvedených faktorů na účinnost tamoxifenu v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek s lokálním, event. lokálně pokročilým hormonálně dependentním karcinomem prsu.

Radikální resekce je jedinou metodou léčby, která u nemocných s karcinomem pankreatu dává reálnou šanci na dlouhodobé přežití a je potencionálně kurabilní. Pětileté přežití po R0 resekci s adjuvantní chemoterapií je uváděno v rozmezí 11–28 %. Česká Republika se ve výskytu karcinomu pankreatu nachází na 6. místě v Evropě. 70–80 % nemocných je v době stanovení diagnózy neresekabilních. K radikální resekci indikujeme nemocné se stagingem T1-3, N0-1, M0. Radikální resekce je doplněna standardní lymfadenektomií, resekce portomezenterického žilního segmentu je indikována v rámci R0 resekce. Při nálezu přesahujícím tento staging je indikována u nemocných v celkově dobrém stavu paliativní resekce či v případě ikteru biliodigestivní anastomóza, v ostatních případech endoskopické zavedení stentu. Rozšířené resekce neprokázaly signifikantní benefit pro pacienta. V současné době peroperační mortalita nepřesahuje 3–5 %, morbidita dosahuje až 60 %. Nejzávažnější je únik pankreatické šťávy. Adjuvantní chemoterapie signifikantně potencuje přínos R0 resekce. Paliativní chemoterapie prodlužuje signifikantně přežívání u pokročilých stadií ve srovnání se symptomatickou terapií. Možnosti neoadjuvantrní léčby jsou limitovány. Léčbu nemocných s karcinomem pankreatu je třeba koncentrovat na specializovaná centra, rozhodnutí o léčbě stanoví multioborový tým.

Autoři prezentují sestavu 76 nemocných radikálně operovaných pro karcinom hlavy pankreatu a analyzují pooperační komplikace a přežívání. Materiál a metodika: V období 1/2006–9/2010 podstoupilo 76 nemocných potenciálně kurativní hemipankreatoduodenektomii pro adenokarcinom hlavy pankreatu. Pacienti jsou prospektivně sledováni, diskutovány jsou komplikace a přežití. Výsledky: 30denní pooperační mortalita je 2,6 %. Na základě TNM klasifikace 11 % mělo stadium I, 78 % stadium II a 3 % stadium III. Nejzávažnější komplikací byla insuficience pankreatojejunální anastomózy (6,5 %) a opožděná evakuace žaludku (11,8 %). Ve stadiu I přežívá 1., 2., 3. a 4. rok 82 %, 52 %, 35 % a 35 % operovaných. Závěr: Resekce hlavy pankreatu je bezpečná operace s nízkou mortalitou, ale neuspokojivým dlouhodobým přežíváním. Toto je zřejmě způsobeno agresivní biologickou aktivitou nádoru a pozdní diagnostikou.

Problematika HPV je novou kapitolou v léčbě nádorů hlavy a krku. Řeší se význam stanovení HPV pro praxi ve smyslu deintenzifikace léčby. Cílená léčba, intenzivně diskutovaná během posledních let se stabilizuje jak v indikacích, tak přípravcích. Nové léky zatím neprokázaly zajímavou účinnost. Opět se hovoří o užitečnosti indukce jak v léčbě místně pokročilých nádorů, tak v záchovných protokolech.

Cieľ: Autori urobili retrospektívnu analýzu výsledkov laparoskopických operácií u pacientov s vrodenými anomáliami obličiek. Materiál a metodika: Laparoskopicky sme operovali 5 žien a 4 mužov priemerného veku 36,7 roka (12–59 r.) s anomáliami horných močových ciest v období 3/2000–2/2010. Sedem pacientov malo pelvickú dystopiu obličky a dvaja pacienti mali zdvojenú obličku. Laparoskopickú heminefrektómiu sme urobili dvom pacientom s obštrukciou a poruchou funkcie horného/dolného pólu obličky. Urobili sme tri nefrektómie, tri pyelotómie a jednu resekčnú plastiku podľa Hynes-Andersona u pacientov s pelvickou dystopiou obličky. U všetkých pacientov bol použitý transperitoneálny prístup. Výsledky: Priemerný operačný čas bol 147 min. (67–251). Priemerná strata krvi bola 130 ml (40–295 ml) a žiadny pacient nevyžadoval transfúziu krvi. Priemerná doba hospitalizácie bola 2,7 dňa (2–5 dní) a cielený drén bol odstránený priemerne za 1,5 (1–3) dňa po operačnom výkone. Konverziu na otvorený operačný výkon sme nerobili žiadnemu pacientovi. Záver: Laparoskopická liečba vrodených anomálií obličiek je jednoduchá, účinná bezpečná metóda s nízkou morbiditou a dobrými klinickými a funkčnými výsledkami. Detailné zobrazenie počas laparoskopie je veľmi dôležité a zaručuje vhodnú liečbu s minimálnymi komplikáciami.

Léčba srdeční dysfunkce po proběhlém infarktu zůstává suboptimální. Zcela novou možnou léčebnou strategií se jeví transplantace kmenových buněk, schopných diferenciace, do ložiska poškození s cílem regenerace srdeční svaloviny a zlepšení její kontraktilní funkce. Reálnost tohoto konceptu byla prokázána v řadě experimentú na zvířatech. První klinické studie pak naznačují, že by se mohlo jednat o efektivní metodu léčby. Definitivní místo buněčné terapie v léčbě srdeční dysfunkce však určí až velké randomizované studie.

Prostatitida je jedním z nejčastějších zánětlivých onemocnění, se kterým se setkáváme v urologické praxi (24). Ročně tvoří pacienti s prostatitidou okolo 25 % mužů, kteří vyhledají lékaře pro potíže z oblasti urogenitálního traktu (25). Prostatitida (lépe prostatický syndrom) je diagnostikována na základě příznaků, mikroskopického a kultivačního vyšetření prostatického exprimátu a moče (28). Příčinný patogen je odhalen jen v pěti až deseti procentech případů (38). Nejnovější klasifikací prostatitid (doporučovanou European Association of Urology) je klasifikace navržená NIDDK/NIH (National Institute of Diabetes, Digestive and Kidney Diseases/National Institutes of Health), která odlišuje bakteriální prostatitidu (akutní a chronickou) od syndromu chronické pánevní bolesti (CPPS) (40). U většiny pacientů je léčba prostatitid empirická (28).

Reaktivní formy kyslíku a další volné radikály vznikají v lidském organizmu neustále v průběhu řady biochemických procesů. Vysoce reaktivní formy kyslíku hrají důležitou roli v  antimikrobiální ochraně lidského organizmu, pomáhají usmrcovat mikroorganizmy během fagocytózy. Oxidační stres se podílí na poškozování bílkovin, lipidů a nukleových kyselin, na akceleraci aterosklerózy, degenerativních onemocnění, karcinogeneze. Dostatečná hladina antioxidantů v biologických tkáních působí projektivně.