Fulltextové hledání

Rhodococcum vitis-idaea (brusinka obecná) a její fenolové látky jsou považovány za spolehlivý a účinný prostředek k potlačení prvních projevů infekce močových cest. U chronických zánětů zejména dolních cest močových u žen je vhodné drogu užívat pro zmírnění průběhu, či potlačení přechodu do akutního stavu. Článek předkládá přehled terapeutických účinků Rhodococcum vitis-idaea a je doplněn o nové poznatky výzkumu listů i plodů z hlediska obsahových látek a jejich biologické aktivity. Brusinka obecná má účinky antioxidační, bakteriostatický a antiadhezivní vůči určitým typům bakterií sliznice močových cest, adstringentní a antivirotické. Proto dochází k stále většímu rozšiřování sortimentu fytofarmak i kosmetiky. Vodný extrakt z čerstvých plodů byl schopen indukovat apoptózu lidských leukemických buněk HL-60. Z mnoha odborných prací vyplývá, že dochází k získávání nových poznatků o účincích obsahových látek brusinky obecné.

Sideropenie patří mezi nejčastější nálezy v klinické praxi, postihující populace rozvinutých i rozvojových zemí. V našich podmínkách patří mezi nejčastější příčiny sideropenie ztráty železa menstruací, graviditou a laktací, nutričním deficitem u kojenců a maligní i nezhoubnými afekcemi gastrointestinálního traktu. Typickým nálezem v manifestní fázi sideropenické anémie je mikrocytóza a hypochromie, pokles hladiny sérového železa současně s vzestupem koncentrace transferinu a poklesem hladiny feritinu, nově se v diagnostice sideropenie uplatňuje stanovení koncentrace solubilních transferinových receptorů v séru. V diferenciální diagnostice sideropenní anémie je nutno odlišit jiná onemocnění, spojená s mikrocytózou a/nebo hypochromií, především anémie chronických onemocnění, talasémie a jiné hemoglobinopatie a myelodysplastické syndromy. Při potvrzené diagnóze sideropenie je vždy nutno pátrat po její příčině. V léčbě sideropenické anémie se uplatňuje vedle snahy o ovlivnění základní příčiny substituce preparáty železa, nejčastěji v perorální formě. Preventivně lze uskutečnit fortifikaci potravin železem, zvláště v rozvojových zemích, popřípadě podávání železa rizikovým skupinám (těhotné a hypermenstruující ženy, kojenci, dárci krve).

Ve světě patogenních a potenciálně patogenních mikroorganizmů (bakterií, parazitů a virů) přežil druh homo sapiens jen díky všestranné a bezchybné funkci svého imunitního systému. Některým virům se přesto dařilo pronikat dovnitř tělesných buněk a stát se součástí jejich genomu. Jiné i v současnosti osídlují ve „spící“ formě organizmy většiny zdravých lidí. Vedle typických infekčních onemocnění se mikroorganizmy podílejí na vzniku a rozvoji řady neinfekčních chorob. V obraně proti patogenním mikroorganizmům se uplatňují všechny složky přirozené i získané imunity, stačí však i jejich částečné selhání, aby mikroorganizmy – zvláště „spící“ viry – projevily škodlivé působení. Při boji proti patogenním virům i proti „probuzeným“ usídleným virům pomáhají moderní antivirotika, těžiště obrany ovšem spočívá v imunoterapii. Patří do ní aktivní očkování upravenými viry a jejich složkami a pasivní imunoterapie uskutečňovaná přenosem specifických přirozených i monoklonálních protilátek a dalších imunitních faktorů. Velmi časté je podávání nespecifických imunomodulačních (imunostimulačních) preparátů.

Omega-3 polynenasycené mastné kyseliny a jejich účinky nejen na kardiovaskulární systém přitahují pozornost odborné i laické veřejnosti již řadu let. Výsledkem jsou tisíce článků a řada monografií, které se zabývají především vlivem konzumace omega-3 mastných kyselin rybího (v menší míře i rostlinného) původu na kardiovaskulární systém. Zvýšení konzumace rybích olejů či doplňků s obsahem eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA) kyseliny jsou součástí většiny odborných doporučení pro prevenci kardiovaskulárních příhod. Přes množství dat z laboratorních, experimentálních i klinických studií přetrvává řada otázek. Jaký typ a forma omega-3 mastných kyselin je z hlediska kardiovaskulárního systému nejvhodnější? Jaká je vhodná denní dávka? Který z mnoha mechanizmů účinku rybích olejů je nejdůležitější při snižování rizika cévních příhod? Jaká je tolerance potravinových doplňků s obsahem rybích olejů? Na některé z mnoha otázek se pokusíme najít odpovědi v následujícím textu.

Retrofaryngeální absces je hluboká krční infekce, která nejčastěji vzniká na podkladě abscedující lymfadenitidy po předcházející infekci horních dýchacích cest. Typicky se vyskytuje v období mezi 2.–4. rokem. Svými příznaky napodobuje akutní epiglotitidu. V případě podezření na retrofaryngeální absces je vždy nutná ústavní léčba a CT krku s kontrastem. Léčba spočívá v drenáži abscesu v celkové anestézii, parenterálním podávání ATB a zajištění dýchacích cest. Autoři v příspěvku popisují případ retrofaryngeálního abscesu u ročního dítěte a diskutují současné diagnostické a terapeutické postupy.

Sdělení pojednává o dvou nových lécích a jednom potravinovém doplňku, které jsou k dispozici v České republice. Je to Libenar f. GlaxoSmithKline, dále Olynth HA,0,1% f. Ursapharm a Nasivin Sinus – potravinový doplněk f. Merck. Je popsáno jejich složení, působení a indikace.

Asymptomatický zánět prostaty lze diagnostikovat z preparátů po operacích pro benigní hyperplazii nebo karcinom prostaty a vzorků po biopsii pro zvýšení hladiny PSA. Spolu s muži se zvýšeným počtem leukocytů v exprimátu prostaty nebo ejakulátu, zjištěném při vyšetření neplodnosti nebo jiných onemocnění, se pacienti řadí do prostatitidy kategorie IV dle NIH/NIDDK. I když není jasný klinický význam uvedené kategorie jsou v článku uvedeny současné poznatky o této klinické jednotce.

Pseudoaneurysma (PSA) levé komory v důsledku ruptury její stěny patří mezi mechanické komplikace infarktu myokardu (IM). V našem sdělení prezentujeme pacienta s náhodným nálezem PSA dolní stěny levé komory při ventrikulografii v rámci elektivní koronarografie po překonaném infarktu myokardu Q typu (QIM). Pozornost je věnována rizikovým faktorům vzniku této komplikace, její invazivní a neinvazivní diagnostice, terapii a významu echokardiografického vyšetření u pacientů s překonaným QIM.

-

Článek pojednává o problematice úhrady zdravotní péče v zahraničí v rámci Evropské unie a speciálně pak o náhradě dalších nákladů (cestovné apod.) s touto péčí souvisejících.

Koncem osmdesátých a v průběhu devadesátých let minulého století se objevilo několik stěžejních prací, které umožnily zásadním způsobem definovat a objasnit jednotlivé anatomické komponenty, zodpovědné za fyziologické držení pánevního dna. Tímto byl učiněn významný krok ve výkladu etiopatogeneze genitálního descenzu a stresové inkontinence moče. Pánevní dno přestává být oblastí, která je hodnocena samostatně z pohledu gynekologa, urologa a proktologa. Jedná se o funkční celek, vyžadující multidisciplinární přístup. S rozvojem nových operačních technik, které jdou ruku v ruce s využitím nových syntetických materiálů, přestává být pánevní chirurgie doménou klasických operačních přístupů. Multifaktoriální etiologie inkontinence moči vyžaduje řadu rozdílných, ve většině případů se doplňujících, někdy ale i protichůdných léčebných opatření. Stresovou inkontinenci léčíme většinou chirurgicky, oproti inkontinenci urgentní, kde je metodou volby terapie medikamentózní. U stresové inkontinence moče je nutno vyčerpat všechny možnosti konzervativní léčby, než přistoupíme k operačnímu výkonu. Lze předpokládat, že s prodlužujícím se věkem žen, bude problematika patologií dna pánve a inkontinence moče stále aktuálnější.

Při úvahách o metabolickém syndromu a diabetu 2. typu v psychiatrii se v poslední době zaměřujeme na nežádoucí účinky atypických antipsychotik. V následujícím sdělení chceme zdůraznit další aspekt, kterým je zvýšená komorbidita deprese a diabetu 2. typu. Deprese zpravidla předchází rozvoji diabetu 2. typu, a proto je nutné u depresivních pacientů sledovat rizikové metabolické parametry.

Autoři prezentují první orientační pohled na problematiku SIDS (SIDS – Sudden Infant Death Syndrome – syndrom náhlého úmrtí kojenců) v rámci celé České republiky za 6leté období – v letech 1999–2004. Za uvedené období se podle statistických údajů v České republice vyskytlo 115 úmrtí na SIDS a jeho incidence byla 0,207 na 1000 živě narozených dětí.

Infekce močových cest jsou považovány za nejčastější bakteriální infekce, které se vyskytují v průběhu celého života s různou frekvencí u obou pohlaví. Hlavními původci akutních infekcí dolních cest močových jsou převážně uropatogenní kmeny Escherichia coli. Kromě klinické symptomatologie má rozhodující význam pro léčbu stanovení bakteriurie a určení citlivosti na antibiotika. Poněvadž tento požadavek nelze vždy splnit, je nutné akceptovat empirické léčebné režimy za předpokladu, že jsou k dispozici výsledky z dlouhodobého sledování citlivosti hlavních močových patogenů. Nitrofuranová chemoterapeutika splňují tato kritéria, poněvadž mají široké antibakteriální spektrum zahrnující všechny běžné původce akutních uroinfekcí pouze s minimálním rizikem vzniku rezistence. Nifuratel vykazuje srovnatelný antibakteriální účinek jako nitrofurantoin, ale je mnohem lépe tolerován s ojedinělým výskytem nežádoucích účinků. Kromě toho je účinný na Trichomonas vaginalis, Chlamydia trachomatis a Candida spp. Nemá teratogenní ani mutagenní účinky a lze ho používat během gravidity od 2. trimestru i při laktaci. Byla prokázána velmi dobrá klinická účinnost při léčbě akutních infekcí močových cest a vulvovaginitid.

Guidelines Evropské urologické společnosti definují biochemickou recidivu po radikální prostatektomii jako hodnotu PSA vyšší než 0,2 ng/ml. Jsem přesvědčen o tom, že tuto hodnotu lze použít jen v případě, kdy nemůže laboratoř stanovit PSA přesněji. Biochemická recidiva nevzniká totiž skokem, ale spojitě. Elevace PSA odpovídá zmnožování prostatických buněk a jejich dělení je samozřejmě postupné. Stanovíme-li pro biochemickou recidivy tak vysokou hodnotu, jako je 0,2, tedy 200 tisícin, dlouho úmyslně zavíráme oči před skutečností, že primární léčba selhala.

Deprese je závažným onemocněním nejen z pohledu zhoršení kvality života a zdravotního stavu individua, ale také z pohledu veřejného zdravotnictví, a to zejména v kontextu stárnutí populace. Nejčastěji se vyskytuje u seniorů v institucích. Tomu odpovídají i výsledky našeho šetření u 122 seniorů žijících v domovech důchodců pomocí 15 položkové škály deprese dle Yesavage (GDS), které potvrzují, že těžkou depresí (GDS 10/15 a více) trpí 15 % seniorů a mírnou depresí (GDS – 5–9/15) je postiženo 40 % seniorů, dalších 11 % je léčeno antidepresivy. Výskyt deprese koreluje s horším funkčním stavem a kvalitou života obyvatelů domova důchodců.

Asi 20 % populace udává symptomy přetrvávající únavy. Převážnou většinu těchto stavů je možno vysvětlit na základě současných medicínských znalostí a odpovídajícím způsobem je lege artis řešit. Přesto stále ještě přetrvávají pacienti, u kterých přes veškerou diagnostickou a léčebnou snahu nemůžeme jednoznačně stanovit diagnózu a tím ani odpovídající léčbu. Takoví pacienti bývají zařazováni pod diagnózu – chronický únavový syndrom. Je však potřeba si uvědomit, že se jedná o značně nesourodý soubor pacientů, jejichž jediným společným znakem je dlouhodobě trvající výrazná únava a tato diagnóza je pouze pracovní, náhražková. Povinností všech lékařů, kteří přicházejí do styku s pacienty s touto diagnózou, je přispět co nejvíce, z hlediska své specializace, ke komplexnímu řešení potíží jednotlivých pacientů.

V roce 2003 byla vydána nová evropská i americká doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze, na která navazují v roce 2004 česká a britská doporučení. Jednotlivá doporučení jsou si velmi podobná, přesto však existují rozdíly. Česká společnost pro hypertenzi přijala evropskou klasifikaci se třemi předstupni hypertenze (optimální, normální a vysoký normální krevní tlak), třemi stupni hypertenze a izolovanou systolickou hypertenzí jako samostatnou jednotkou. V léčbě hypertenze je kladen důraz na normalizaci krevního tlaku a na kombinační léčbu podle přidružených onemocnění. Základem je dobrá kontrola systolického krevního tlaku se současnou kontrolou dalších rizikových parametrů. Nejnižší vhodný systolický krevní tlak nebyl prozatím určen. V letech 2002–2005 je publikováno několik studií prokazujících lepší výsledky s metabolicky neutrálními blokátory systému renin angiotenzin aldosteron či blokátory vápníků (moderní antihypertenziva) než s betablokátory a diuretiky (klasická antihypertenziva).

Hojení ran je komplexním procesem, na němž se podílejí jak systémové, tak lokální vlivy. Nezbytnou podmínkou je dostatečná zásoba substrátů pro regenerační procesy, a to buď ve formě dostatečných zásob, nebo nutriční výživy. Mezi speciální nutriční substráty patří arginin, glutamin, antioxidační vitaminy a zinek. Regenerační procesy jsou potlačovány během systémové zánětlivé reakce, zhoršené hojení je však způsobeno i psychickým stresem. Lokální podmínky vhodné k hojení znamenají především vlhké prostředí zajištěné vhodným makromolekulárním pozadím. Překvapivě vynikající výsledky na poli hojení ran jsme dosáhli s kombinací hyaluronan-jodid-jód (Hyiodine®). Uvedená látka nejen zajistila dokonalé podmínky pro hojení ran, ale zřejmě hojivé procesy i aktivně stimulovala.

Anomální odstup levé koronární arterie z plicnice (ALCAPA) je vzácná vrozená srdeční vada, která se manifestuje v dětském věku jako syndrom anginy pectoris, akutní infarkt myokardu či srdeční selhání. Uvedená kazuistika popisuje raritní situaci, kdy prvním symptomem je maligní arytmie ve věku 34 let. Klíčovými diagnostickými znaky jsou kontinuální šelest v prekordiu, echokardiograficky detekované rozšíření pravé koronární arterie a koronarografický průkaz průniku kontrastní látky do plicnice a dilatace věnčitých cév.

Mateřské mléko (MM) je jedinou fyziologickou potravou novorozence a kojence. Jestliže dítě nemůže být z jakýchkoliv důvodů kojeno, měla by mu být poskytnuta plnohodnotná náhrada. K tomuto účelu začaly ve světě při nemocnicích vznikat banky mateřského mléka. První, kdo formuloval myšlenku o konzervaci mateřského mléka, byl pražský pediatr Epstein. Bylo to v roce 1907 a za 2 roky nato vznikla banka lidského mléka ve Vídni.

Transplantace ledviny od žijícího dárce má výrazně lepší výsledky ve srovnání s transplantací ledviny od dárce kadaverózního. To je důvodem trvale narůstajícího počtu tohoto typu transplantací. Způsob odběru ledviny od žijícího dárce má dva základní aspekty – musí být šetrný pro dárce a musí zajistit kvalitu odebraného orgánu. Měly by se volit extraperitoneální přístupy, které minimalizují pooperační komplikace pro dárce. Z otevřených operačních postupů preferujeme lumbotomický a přední subkostální extraperitoneální přístup. Z endoskopických přístupů doporučujeme rukou asistovanou retroperitoneoskopickou nefrektomii.

Chronická obstrukční plicní nemoc je závažným problémem pro svůj výskyt, mortalitu, ekonomickou zátěž společnosti. Nejúčinnější intervencí je včasné omezení expozice rizikovým faktorům. Podmínkou je včasná diagnóza a následně odvykání kouření. Bronchodilatační terapie přináší pacientům dlouhodobou úlevu od příznaků, zlepšení kvality života a redukci počtu exacerbací. Plicní rehabilitace zlepšuje stupeň dušnosti, toleranci zátěže, celkový zdravotní stav a snižuje potřebu zdravotní péče. Časná diagnóza je podmínkou optimálních výsledků léčby.

Autoři v kazuistice prezentují případ nemocné s nesekretorickou formou mnohočetného myelomu, projevující se v počáteční fázi pouze celkovou osteoporózou skeletu, a upozorňují na svízelnost diagnostiky a hodnocení průběhu této formy onemocnění.

Při úvahách o metabolickém syndromu a diabetu 2. typu v psychiatrii se v poslední době zaměřujeme na nežádoucí účinky atypických antipsychotik. V následujícím sdělení chceme zdůraznit další aspekt, kterým je zvýšená komorbidita deprese a diabetu 2. typu. Deprese zpravidla předchází rozvoji diabetu 2. typu, a proto je nutné u depresivních pacientů sledovat rizikové metabolické parametry.