Fulltextové hledání

Práce se zabývá současným postavením různých skupin mukolytik v léčbě respiračních zánětů. Mukolytika lze rozdělit na léky potencující efekt surfaktantu (deriváty bromhexinu), thiolové látky štěpící SH skupiny mucinů a enzymatické působky. Kromě ovlivnění reologie hlenu jsou uvedeny základní účinky, jako je antioxidační, protizánětlivý a antibakteriální efekt. Práce zdůrazňuje současný význam mukolytik dle platných klinických doporučení léčby chronické obstrukční nemoci (CHOPN). Jsou komentovány nové multicentrické studie, které přinesly další zajímavé informace o ovlivnění CHOPN ve vztahu k počtu exacerbací, trvání symptomů a zlepšení plicních funkcí. Je hodnocen také vliv na kvalitu života a ekonomický dopad léčby. Práce zdůrazňuje pohled na mukolytika prismatem medicíny podložené důkazy.

Cíl: Sledovat léčbu (suspektní) hluboké žilní trombózy v ordinacích praktických lékařů. Metodika: Standardizovaný dotazník byl rozeslán 692 praktickým lékařům pro dospělé v České republice. Výsledky: Návratnost dotazníku činila 58%. Objektivní vyšetření provádí 89% respondentů. Méně než 3% praktických lékařů obvykle stanovuje diagnózu pouze na základě hodnocení klinických projevů. 92% praktických lékařů zahajuje adekvátní léčbu pacientů s hlubokou žilní trombózou. 4% praktických lékařů běžně léčí pacienty pouze léky ze skupiny antagonistů vitaminu K. Z průzkumu vyplynulo, že praktičtí lékaři často odesílají pacienty k odborným lékařům angiologům/ flebologům, 41% praktických lékařů k potvrzení diagnózy a 85% lékařů rovněž k léčbě pacientů. 44% praktických lékařů si myslí, že léčba hluboké žilní trombózy je mandátem praktických lékařů. Pro ty, kteří nesouhlasili, je nedostatek diagnostických a terapeutických možností hlavní překážkou. Závěr: V ordinacích praktických lékařů jsou běžně používány objektivní diagnostické metody potvrzující hlubokou žilní trombózu a pacienti dostávají adekvátní léčbu. Třebaže jsou pacienti často odesíláni k hospitalizaci v nemocnici, mnoho praktických lékařů si myslí, že by byli dostatečně kompetentní pečovat o pacienty s hlubokou žilní trombózou v ambulantní péči.

V článku je podán přehled současné farmakoterapie stabilizované chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) v České republice.

Osteoporóza je civilizační choroba a představuje velký problém medicínský, ekonomický a sociální. Následkem osteoporózy dochází ke zlomeninám, z nichž hlavně zlomeniny obratlů a krčku stehenní kosti vedou k nárůstu morbidity a mortality. Hlavním cílem léčby je zabránit zlomeninám, mezi další cíle patří zachování množství a kvality kostní hmoty nebo dosáhnout jejich úpravy, dále též zmírnit klinické důsledky fraktur a deformit skeletu a zachovat tělesnou zdatnost. Ukazuje se, že nízká adherence k léčbě je výrazný problém v péči o pacienty s osteoporózou. Adherence k léčbě orálními bisfosfonáty dramaticky klesá během prvního roku léčby a tento pokles nadále pokračuje. Následkem je nedostatečné snížení kostního obratu, nižší nárůst kostního minerálu a zvýšené riziko zlomenin. Prodloužením dávkovacího intervalu lze adherenci k léčbě zlepšit. Ibandronát (Bonviva) je nový účinný aminobisfosfonát v prevenci a terapii postmenopauzální osteoporózy.

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, v němž se účastní mnoho buněk a buněčných působků. Chronický zánět způsobuje průvodní zvýšení průduškové reaktivity, které vede k opakovaným epizodám pískotů při dýchání, dušnosti, tlaku na hrudi a kašle­, převážně v noci a časně k ránu. Tyto stavy jsou obvykle provázeny rozsáhlou, ale proměnlivou bronchiální obstrukcí, která je často reverzibilní, ať již spontánně či po léčbě. Diagnostika astmatu v dětském věku může představovat mimořádně obtížný problém, zejména proto, že občasné pískoty a kašel jsou jedny z nejčastějších příznaků provázejících dětské nemoci, zvláště u dětí mladších tří let. Při tvorbě léčeb­ného plánu musí být zohledněna tíže onemocnění konkrétního pacienta, přínos, rizika, dostupnost léčby i možnosti zdravotní péče.

Přímé využití léčivých rostlin v pediatrii je omezeno na druhy, u nichž existuje dostatek dlouhodobých zkušeností a byla ověřena toxicita. Slouží především k terapii běžných chorob (např. záněty dýchacích cest, poruchy zažívání, onemocnění pokožky) nebo k zabezpečení pitného režimu.

Otevřená a korektní komunikace s pacienty trpícími inkontinencí moči (UI) je důležitou podmínkou při rozhodování o volbě léčebného postupu při UI. Je významná pro motivaci pacienta k dobré spolupráci při konzervativní léčbě, založené na kombinaci farmakoterapie a inkontinenčních pomůcek, významný je přínos rehabilitace a fyzioterapie. Úspěch fyzioterapie, využívající i Kegelovo cvičení, které je zaměřeno zejména na posílení msc. levator ani a zlepšuje činnost svalů pánevního dna při léčbě stresové inkontinence moči (SUI), je závislý na dobré komunikaci a dostatečné motivaci pacienta s UI. Při neúspěchu konzervativní léčby se zvažuje indikovanost operace. Je zmíněna i možnost využít stimulačních metod a ojediněle pak i elektronických implantátů. Stručně jsou shrnuty zásady farmakoterapie UI, jsou uvedeny základní typy operací prováděných při UI. Je poukázáno na celospolečenské náklady související s léčbou, diagnostikou a komplexní péčí o osoby trpící UI.

A Abadie Jean (1873–1946) – francouzský neurolog z Bordeaux Abadieho syndrom – při míšním postižení, zvl. při tabes dorsalis – nebolestivost Achillovy šlachy na tlak Adamkiewicz Albert (1850–1921) – polský patologický anatom Adamkiewiczova arterie – arterie lumblání intumescence – radikální arterie přivádějící krev z břišní aorty do torako-lumbální míchy ..... F

Cieľ: Porovnať účinok liekov na potrebu chirurgickej liečby benígnej hyperplázie prostaty (BPH) u slovenských mužov počas sledovania 10 rokov. Klinický súbor a metódy: Register ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky bol použitý na identifikáciu pacientov s BPH. Všetci pacienti boli zaradení v rozsahu rokov 1995 až 2004. Vstupné Critéria boli stredné a závažné symptómy dolných močových ciest pre benígnu prostatickú obštrukciu, znížený prietok moču pod 15 ml/s a zväčšená prostate pri digitálnom rektálnom vyšetrení. Pacienti s karcinómom prostaty alebo močového mechúra boli vylúčení. Primárny cieľ štúdie bol identifikovať zmeny v medikamentóznej liečbe BPH, sekundárny cieľ bol identifikovať zmeny v chirurgickej liečbe BPH. Výsledky: Celkove bolo vyhodnotených 600 tisíc údajov. Vstupná charakteristika bola identická v oboch sledovaných skupinách. Priemerná medikamentózna liečba BPH bola 3,7 vs. 2,6 vs. 3,5 mesiacov u alfa-blokátorov vs finasteridu vs. fytoterapii. Podľa Slovenského registra bola väčšina pacientov liečená alfa-blokátormi (74,5 % – medikamentózna liečba) a TURP (73,0 % – chirurgická liečba). Použitie medikamentóznej liečby BPH narástlo v rokoch 1995 až 2004 o 496,0 % (od 30,5 do 181,8/1 000 mužov). Chirurgická liečba BPH sa v rokoch 1995 až 2004 znížila o 19,4 % pre TURP (od 3,1 do 2,5/1,000 mužov) a 53,3% pre prostatektómiu (od 1,5 do 0,7/1 000 mužov). Krivky incidencie chirurgickej a medikamentóznej liečby BPH boli štatisticky signifikantne divergentné (p < 0,05). Záver: Štúdia potvrdila rozdiely u pacientov s chirurgickou liečbou BPH počas desaťročného sledovania. Alfa-blokátory signifikantne redukovali počet elektívnych indikácií na TURP.

Cystitida patří mezi častá onemocnění, se kterými se setkáváme v urologické praxi. S recidivujícími infekcemi má zkušenost 10–20 % žen (45). Příčinou reinfekcí u žen jsou zpravidla genetické nebo získané faktory, které zvyšují riziko kolonizace vaginální sliznice a tím též riziko ascendentní infekce močových cest. U mužů jsou reinfekce podmíněny strukturálními nebo funkčními abnormalitami močového traktu. U pacientů s recidivujícími infekcemi vždy pátráme po možných příčinách, které ovlivňují tvorbu a transport moče v močových cestách. Odchylky by měly být korigovány ať už farmakologicky nebo chirurgicky. Právě zanedbání tohoto faktu vede často k reinfekcím a snižuje úspěšnost léčby (18). V následujícím přehledném článku jsou uvedeny možné způsoby prevence recidivujících infekcí močových cest.

Přestože se v ČR dosud neprovádí standardizovaný screening karcinomu prostaty (CaP), je toto onemocnění druhou nejčastější malignitou u mužů nad 50 let. Jednou z možností vyhledávání časných stadií CaP je vyšetření PSA (prostatický specifický antigen). Hodnotu celkového PSA je vhodné hodnotit v kontextu věkově specifického PSA, doplnit využitím poměru FPSA/PSA, tzn. PSA-V eventuálně PSA-DT.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním onemocněním mužů. Karcinom ledviny a močového měchýře jsou další časté nádory, u kterých se setkáváme s kosterním postižením. Postižení metastázami a osteoporózou, často navozenou protinádorovou léčbou, je spojeno se značným rizikem vzniku skeletových komplikací. Prevence a léčba těchto stavů zoledronátem zlepšuje kvalitu života nemocných a zamezuje či oddaluje rozvoj těchto komplikací. Zoledronát je považován za bezpečný, dobře tolerovaný a účinný preparát při prevenci a léčbě skeletového postižení v uroonkologii, a zvláště u karcinomu prostaty. Jeho intravenózní podání je novým zlatým standardem prevence a této léčby. Naše zkušenosti potvrzují dobrou toleranci a bezpečnost u uroonkologických nemocných se závažným kostním postižením.

Med je při hojení ran používán již od starověku. Studie prokazují jeho antimikrobiální působení vůči širokému spektru bakterií i hub a objasňují mechanizmy jeho účinku. Nízký výskyt alergií a dobré klinické výsledky při hojení ran za použití medu dávají možnost jeho širšího využití.

Botulotoxin (BTX) je nejtoxičtější látka, kterou lidstvo zná. V současné době se k ní obrací pozornost odborné lékařské veřejnosti, protože nalézá uplatnění v celé řadě klinických aplikací. Nejčastěji se používá v léčbě svalových spasticit, hyperhidrózy, fokálních dysfonií, blefarospazmů, hyperaktivního měchýře, syndromu pánevní bolesti, tenzní cefaley, migrény, achalázie, análních fisur a vaginizmu. Počet indikací k použití botulotoxinu se neustále zvyšuje, někdy se proto o něm hovoří jako o penicilinu 21. století. Práce předkládá přehled o struktuře, mechanizmech působení a klinickém využití této látky.

Inkontinence moči a hyperaktivní měchýř mají významný vliv na kvalitu života pacientů. Ten může být objektivizován pomocí specifických dotazníků, jejichž přehled článek uvádí. Výpovědní hodnota dotazníků byla verifikována statistickými studiemi. Všechny dostupné verze byly přeloženy do češtiny.

Radiofrekvenční ablace supraventrikulárních arytmií doznaly v posledních desetiletích obrovského rozvoje od experimentální metody po metodu první volby v léčbě řady supraventrikulárních arytmií. V tomto přehledném článku jsou stručně popsány patofyziologické mechanizmy, EKG projevy, příslušná technika a výsledky radiofrekvenční ablace u nejčastějších druhů supraventrikulárních arytmií – atrio­ventrikulární nodální reentry tachykardie, akcesorních drah, typického a atypického flutteru síní, fokálních síňových tachykardií a u fibrilace síní.

Přestože se v ČR dosud neprovádí standardizovaný screening karcinomu prostaty (CaP), je toto onemocnění druhou nejčastější malignitou u mužů nad 50 let. Jednou z možností vyhledávání časných stadií CaP je vyšetření PSA (prostatický specifický antigen). Hodnotu celkového PSA je vhodné hodnotit v kontextu věkově specifického PSA, doplnit využitím poměru FPSA/PSA, tzn. PSA-V eventuálně PSA-DT.

Osteoporóza je civilizační choroba a představuje velký problém medicínský, ekonomický a sociální. Následkem osteoporózy dochází ke zlomeninám, z nichž hlavně zlomeniny obratlů a krčku stehenní kosti vedou k nárůstu morbidity a mortality. Odhaduje se, že přibližně 70 % pacientek je v současné době nediagnostikovaných a neléčených, nebo jsou léčeny nedostatečně. Je zarážející, že ani po výskytu zlomeniny u pacienta nebývá pravidlem zahájení správného vyšetřovacího a léčebného postupu. Při takovéto situaci je logický nárůst komplikací, zejména fraktur. Hlavním cílem léčby je zabránit zlomeninám, mezi další cíle patří zachování množství a kvality kostní hmoty nebo dosažení jejich úpravy, dále též zmírnění klinických důsledků fraktur a deformit skeletu a zachování tělesné zdatnosti. Nízká adherence k léčbě je výrazný problém v péči o pacienty s osteoporózou. Následkem je zvýšené riziko zlomenin. Prodloužením dávkovacího intervalu lze adherenci k léčbě zlepšit. Ibandronát (Bonviva) je nový účinný aminobisfosfonát v prevenci a terapii postmenopauzální osteoporózy. Výhodou je podávání 150 mg ibandronátu 1x měsíčně, což snižuje možný výskyt nežádoucích účinků a zvyšuje adherenci pacienta k terapii.

Výběr optimální srdeční chlopně k náhradě je určován především věkem operovaných, jejich přidruženými chorobami a vztahem k antikoagulační léčbě. Bioprotézy jsou vhodné pro operované starší 65 let bez rizikových faktorů tromboembolizace, pro nemocné s kontraindikací antikoagulační léčby, pro nemocné s krátkou životní prognózou a také pro náhrady chlopní v pravém srdci. V ostatních situacích jsou implantovány chlopně mechanické.

Dvaapadesátiletá nemocná s píštělí věnčité tepny mezi aneuryzmaticky změněným ramus circumflexus (RCx) a pravou síní byla indikována k chirugickému řešení pro výrazný levopravý zkrat (Qp/Qs = 2,72) a městnavou srdeční slabost. Principem chirurgického řešení bylo uzavření tepenného přítoku do RCx pomocí perikardiální záplaty z kmene levé věnčité tepny s ponecháním vtoku do ramus interventricularis anterior (RIA) a ramus intermedius (RIM) a dále uzavření komunikace mezi RCx a sinus coronarius. Kvalitní dlouhodobou průchodnost RIA mělo zajistit provedení preventivního bypassu na tuto tepnu pomocí levé a. mammaria. Kontrolní angiografické vyšetření 2 měsíce po výkonu prokázalo uzávěr píštěle a aneuryzmatu RCx, dobře průchodný RIA i RIM z nativního odstupu a kontrastem jen proximálně naplněný bypass LIMA – RIA. Pooperační průběh nebyl bez komplikací, ale výsledkem je vymizení klinických obtíží u nemocné plně zapojené do aktivního života.

Statíny (inhibítory HMG CoA reduktázy) patria v súčasnosti k najčastejšie používaným liekovým skupinám. Uplatňujú sa predovšetkým ich dobré hypolipidemické účinky, s vysokou účinnosťou pri znižovaní sérovej koncentrácie celkového a LDL cholesterolu, ktoré sú významným prediktorom kardiovaskulárnej mortality a morbidity. Používajú sa nielen v kardiovaskulárnych indikáciách, ale predpoklad ich využitia je aj v iných indikáciách (neurodegeneratívne ochorenia, prevencia vzniku karcinómu čreva a iné). Statíny sa celkovo považujú za lieky s dobrou toleranciou, čo potvrdili aj početné kontrolované štúdie a klinická prax. Frekvencia klinicky závažných nežiaducich účinkov je relatívne nízka, ale v prípade expozície rizikového pacienta môže dôjsť k vzniku vážnych poliekových poškodení. Reálne riziko statínov totiž nevyplýva iba priamo z rizikového potenciálu molekúl statínov, ale aj z podávania u rizikových skupín pacientov. V článku sa autori zameriavajú na možnosti identifikácie rizikového pacienta, s poukázaním na cieľové orgány predpokladanej toxicity statínov. Analýzou možnej organotoxicity na pečeň, svaly alebo nervy poukazujú na faktory, ktoré zvyšujú riziko statínov, s cieľom hľadania účinnej prevencie.