Fulltextové hledání

Látky blokující účinek TNF-alfa jsou indikovány k léčbě aktivní revmatoidní artritidy, nereagující na předchozí podání jiných chorobu modifikujících léků včetně metotrexátu (MTX). Anti TNF-alfa terapie nahrazuje nebo doplňuje stávající léčbu chorobu modifikujícími léky. Látky blokující TNF-alfa se liší molekulární strukturou, detailním mechanizmem působení, farmakokinetikou apod. Infliximab je schválen k léčbě RA pouze v kombinaci s metotrexátem, adalimumab a etanercept lze použít i v monoterapii, ačkoliv data z klinických studií potvrzují lepší efekt kombinované terapie.

Standardním řešením rizika náhlé srdeční smrti je v posledním desetiletí implantabilní kardioverter-defibrilátor. Popisujeme raritní případ, kdy arytmická příčina (extrémně vysoký defibrilační práh u pacienta s dilatační kardiomyopatií) vedla až k nutnosti ortotopické transplantace srdce pacienta s funkční třídou NYHA II.

Močová inkontinence (MI) se vyskytuje u řady vrozených i získaných onemocnění. Vzniká poruchou systémů zajišťujících mikční reflex. Článek podává přehled o současné klasifikaci, diagnostice a léčbě MI, především vzhledem k neurogenním příčinám MI.

Léčba srdeční ischemie má za cíl symptomatickou léčbu příznaků a kardioprotekci, tj. opatření vedoucí k ochraně myokardu a zmenšení nebo prevenci poškození myokardu a tím zlepšení prognózy nemocných. Kardioprotekce je všeobecný patofyziologický pojem zahrnující ochranu myokardiálních buněk před poškozením ischemií a následným reperfuzním postižením, zánětem, hypertenzí a toxickými a degenerativními změnami včetně některých typů apoptózy. Kardioprotekce má ve skutečné klinické praxi řadu konkrétních podob, jinou formu v akutní situaci, jinou u chronicky nemocného po prodělaném infarktu myokardu a jinou formu u nemocného se subklinickou formou aterosklerozy (tabulka 1).

Solitární plazmocytomy jsou lokalizované maligní nádory vznikající lokální proliferací plazmocytů. Jsou relativně vzácné, tvoří asi 3–5 % všech zhoubných plazmocytárních onemocnění. Nejdůležitějším aspektem při vyšetřování solitárního plazmocytomu je jistá diagnóza skutečně solitární léze, protože léčebný postup je podstatně odlišný oproti generalizovanému onemocnění. Solitární extramedulární plazmocytom se chová zpravidla lokálně expanzivně, má ale malou tendenci ke generalizaci. Solitární extramedulární plazmocytomy se nacházejí v měkkých tkáních nasopharyngu, oropharyngu, tonzilách, nosní dutině a paranasálních sinusech, velmi vzácně v uzlinách, v podkoží, na pleuře nebo v testes. Po ložiskové radioterapii může být pacient vyléčen. Solitární kostní plazmocytom je častější než solitární extramedulární plazmocytom. Jeho prognóza je nejistá. Riziko přechodu solitárního kostního plazmocytomu do mnohočetného myelomu je podstatně vyšší než u solitárního extramedulárního plazmocytomu. Vždy je nutno bedlivým vyšetřením zjistit, zda jde jen o solitární kostní plazmocytom, nebo nerozpoznaný mnohočetný myelom. Solitární kostní plazmocytom má větší tendenci ke generalizaci než solitární extramedulární plazmocytom. Druh zvolené léčby závisí na klinických projevech. Prioritní léčebnou metodou je radioterapie, kurativní dávka 40–50 GY. Ozařované pole je o něco větší než původní velikost nádoru. Chirurgie nachází svoje místo u akutních zákroků na páteři při projevech útlaku míchy a při probatorní excizi. Chemoterapie je indikována tehdy, pokud přetrvává monoklonální imunoglobulin v séru nebo moči.

Močové infekce jsou nejčastější bakteriální infekce. Postihují člověka od narození do konce života v závislosti na pohlaví a věku. Diagnostika a léčba komunitních močových infekcí spočívá převážně na bedrech praktických lékařů. Urolog vyšetřuje obvykle až pacienty s komplikovaným průběhem onemocnění. V rámci mezioborové spolupráce hledáme optimální postupy diagnostiky a léčby. Vedle ekonomického aspektu (výdaje na diagnostiku a terapii, pracovní neschopnost) klademe důraz na prevenci recidiv a trvalých následků uroinfekcí.

Úvod: Extáze (metylen-3,4-dioxymetamfetamin, MDMA), si v posledních několika dekádách získala popularitu jako rekreační droga na celém světě. Ačkoliv se myslelo, že je bezpečnější než její mateřská substance amfetamin, bylo popsáno již mnoho život ohrožujících vedlejších reakcí. Nicméně akutní infarkt myokardu způsobený požitím MDMA je publikovaný zřídka. Popis případu: Popisujeme případ 22letého muže přijatého na naši kliniku pro trvalou bolest na hrudi vzniklou krátce po požití dvou tablet extáze (přibližně 120–160 mg MDMA) v průběhu dvoudenní domácí párty. EKG ukázalo elevace úseku ST inferolaterálně. Biochemické známky myokardiální nekrózy byly zvýšené: troponin T – 1,9 μg/l; myoglobin – 137 μg/l; krea­tinkináza – 14,56 μkat/l a její myokardiální frakce 1,53 μkat/l. Při emergentní angiografii nebyly nalezeny žádné významné změny na epikardiálních koronárních cévách. Echografické vyšetření odhalilo středně závažnou systolickou dysfunkci (ejekční frakce 0,37). Nemocný byl léčen aspirinem, beta-blokátory a intravenózními nitráty. Před propuštěním domů o 10 dnů později se ejekční frakce zvýšila na 0,53. Závěr: Užívání MDMA se stává vážným problémem drogové závislosti. Tento případ ukazuje, že u mladých nemocných s příznaky akutního koronárního syndromu bez zjevných rizikových faktorů by mělo být zváženo podezření na drogovou závislost.

Disekce aorty (DA) je řídce se vyskytující onemocnění s incidencí přibližně 30 nemocných na milion obyvatel za rok. Přes svou relativní vzácnost patří mezi závažné, život ohrožující stavy; zvláště zůstane-li nerozpoznaná a tedy neléčená, končí velmi často fatálně. Nejčastějším symptomem DA je bolest, avšak řada nemocných přichází s jinými obtížemi, většinou vyplývajícími z postižení různých orgánových systémů. Ani fyzikální nález zpravidla neumožňuje jednoznačně stanovit diagnózu DA. Při podezření na DA je proto k potvrzení diagnózy nutné využít zobrazovacích metod, z nichž jsou v současné době nejvíce používané počítačová tomografie (CT), jícnová echokardiografie (TEE) a stále častěji také magnetická rezonance (MRI). Léčebný postup u nemocných s DA závisí na druhu a rozsahu postižení. Dnes nejčastěji používaná stand­fordská klasifikace rozděluje DA podle lokalizace na typ A a typ B. Zatímco terapeutický postup u DA typu B je primárně konzervativní, u typu A bývá nezbytná chirurgická intervence; stále častěji se v poslední době ve vybraných případech také využívají možnosti perkutánní intervenční léčby. V přehledu uvádíme současné diagnostické a léčebné možnosti u nemocných s DA.

Odborné šestiměsíční praxe studentů farmacie v lékárnách v souladu s požadavky EU představují u nás relativní novinku. V článku jsou přiblížena základní východiska této zásadní změny, důvody vytvoření systému akreditovaných lékáren, vzniku akreditační komise včetně výsledků jejích jednání, konkrétní zásady pro praxe a aktuální informace pro lékárnický terén. Pro srovnání je stručně přiblížena situace v této oblasti na Slovensku.

Na základe porovnávania klinického obrazu s nálezom na CT, sa snažili autori vytypovať charakteristické klinické prejavy pre rôzny druh poškodenia disku a vrodenej či získanej stenózy spinálneho kanála. Na základe analýzy 512 prípadov lumboischiadického syndrómu sa určili symptómy relatívne charakteristické pre mediolaterálny a laterálny typ hernie, pre laterálny a extrémne laterálny typ hernie, pre mediálne herniácie, pre diskogenné poruchy a osteogenné zmeny v strednej časti spinálneho kanála, pre sekvester, pre spinálnu stenózu a poškodnie disku nad úrovňou L4-5.

Hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation) je v současnosti považována za klinicky efektivní metodu léčby pokročilé Parkinsonovy nemoci. Jedná se o neuromodulační chirurgický výkon, který bývá užíván nejčastěji k ovlivnění pozdních hybných komplikací právě u Parkinsonovy nemoci, esenciálního tremoru a u některých dalších indikací. Proto, aby tato metoda plnila kvalitně svůj léčebný smysl a měla tímto ve svém důsledku maximální léčebný efekt pro pacienta s minimem negativních vedlejších účinků, je důležité, aby byla správně indikována. Hodnoceno bývá mj. vyčerpání možností dostupné farmakologické terapie, responzibilita na dopaminergní léčbu, přítomnost/nepřítomnost kognitivních deficitů, demence a deprese, věk pacienta, celkový zdravotní stav pacienta s přihlédnutím ke zvažovanému zákroku a přítomnost/nepřítomnost jiného somatického onemocnění. Neuropsychologické vyšetření se v tomto kontextu zaměřuje na zhodnocení případné deteriorace kognitivních schopností či přítomnosti demence, dále psychických a behaviorálních symptomů. Toto zhodnocení je nezbytné, protože těžší kognitivní deficit a závažnější psychiatrická symptomatologie jsou kontraindikací k provedení tohoto zákroku.

Příspěvek informuje o novém rozhodnutí Evropského soudního dvora, které se vztahuje na úhradu zdravotní péče poskytované v zahraničí, v daném případě v nečlenském státě Evropské unie.

Léčba antipsychotiky je spojena se zvýšeným rizikem vzniku žilní trombózy. Mechanizmy odpovědné za tyto nežádoucí účinky nejsou známy, ale přibývá vysvětlujících hypotéz. Uvažuje se o některých abnormalitách koagulačních dějů způsobených antipsychotickou medikací nebo žilní stáze při sedaci. Oddělit nelze životní styl nemocných dlouhodobě léčených antipsychotiky. Ve většině případů jsou přítomny další rizikové faktory žilního tromboembolizmu. Možná souvislost mezi vyšším rizikem tromboembolických komplikací a antipsychotickou medikací není potvrzena důkazy z dvojitě slepých studií. Uvádíme vlastní kazuistiky.

Současné trendy systémové léčby karcinomu prostaty se soustřeďují na neoadjuvantní a adjuvantní androgenní deprivaci u klinicky lokalizovaného androgen-dependentního karcinomu prostaty minimalizující vedlejší účinky, užití taxanů v léčbě hormonálně independetního karcinomu a na adjuvantní prevenci kostních metastáz pomocí bisfosfonátů. Preferuje se včasná androgenní blokáda s použitím monoterapie a intermitentní androgenní blokáda s cílem omezení vedlejších účinků a při užití bisfosfonátů jejich parenterální aplikace.

Stresová inkontinence u žen patří mezi nejčastější onemocnění, se kterými ženy navštíví ambulanci urogynekologa. Autor informuje o současných trendech operační léčby s přihlédnutím k nejnovějším postupům.

Istanbul je město rozkládající se na dvou kontinentech. Je městem nám vzdálenější kultury, ale také místem, kde se kromě světadílů různé kultury setkávají. V tomto městě se konala XX. výroční konference EAU...

Kontinuálny nárast počtov ochorení a úmrtí na malígne ochorenia v uplynulom storočí postupne viedol k ich významnému postaveniu v celkovej úmrtnosti a chorobnosti populácií vo vyspelých štátoch sveta. Táto skutočnosť si vynútila aplikáciu epidemiologických prístupov a metód, ktoré sa v minulosti osvedčili pri štúdiu vývoja, rozsahu a prevencie infekčných chorôb aj na oblasť neinfekčných, najmä malígnych ochorení. Cieľom príspevku je poskytnúť urológom a odborníkom v iných klinických odboroch prehľad základných epidemiologických štatistických ukazovateľov a ich vzájomných vzťahov, spolu s ich adekvátnym použitím pri jednotlivých urologických malignitách.

-

Hemodynamická závažnost u aortální stenózy je kromě symptomatologie často posuzována na základě hodnocení ejekční frakce a gradientu aortální chlopně při ultrazvukovém vyšetření. Autoři popisují případ nemocného, u kterého byla echograficky a ventrikulograficky zjištěna ejekční frakce levé komory 60 % a relativně nízký střední gradient (37 a 33 mmHg). Katetrizace však prokázala významnou aortální stenózu s indexovanou plochou ústí 0,4 cm2/m2 vysvětlující symptomatologii nemocného. Autoři rozebírají možné chyby v hodnocení této vady a katetrizační techniku vyvinutou na pracovišti.