Fulltextové hledání

předchozí

... 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50

další

Výsledky 1441 až 1470 z 1493:

Zátěžová dobutaminová echokardiografie u ischemické choroby srdeční - metodika, indikace, podmínky, postup a obecné zásady pro praxi

Vitamin C - esenciální mikronutrient

Komorové arytmie u chronického srdečního selhání

Obezita - nemoc, rizikový faktor

Maligní perikardiální výpotek s tamponádou srdeční

Osud nemocných po chirurgické korekci poinfarktové ruptury septa komor - dlouhodobé sledování

Fate of patients after the surgical repair of rupture of the ventricular septum following acute myocardial infarction - long-term follow-up

Jana Vrbská, Jan Šochman, Petr Frídl, Jan Pirk, Vladimír Staněk, Jiří Kettner, Martin Wiendl

Interv Akut Kardiol. 2002;1(1):8-12

Výchozí poznatky: Poinfarktová ruptura septa komor je závažnou mechanickou komplikací akutního infarktu myokardu, zejména s ohledem na dopad na mortalitu. Cíl práce: Provést rozbor nemocných operovaných s touto diagnózou na kardiochirurgickém pracovišti IKEM. Zjistit hospitalizační mortalitu a posoudit další klinický vývoj u nemocných, kteří byli propuštěni. Metoda: U nemocných byla diagnóza poinfarktové ruptury septa komor stanovena pomocí echokardiografie (transthorakální a především transesofageální) nebo invazivně (odběrem etážových vzorků oximetricky). Další sledování bylo klinické a opět echokardiografické. Soubor nemocných: Do sledování bylo zařazeno celkem 36 nemocných, kteří byli pro tuto diagnózu operováni v letech 1992 – V/2001. Závěr: Z dlouhodobého sledování vyplývá, že skupina po úspěšné chirurgické korekci poinfarktové ruptury septa komor má příznivě ovlivněnou prognózu.

Revaskularizace myokardu u pacientů se stenózou kmene levé věnčité tepny z pohledu kardiologa - dvouletá retrospektivní studie

Heart Surgery in Patients with Left Main Stenosis: a 2-year Restrospective Study

František Holm, Jean-Claude Lubanda, Michal Semrád, Jan Roháč, Vladimír Vondráček, Ivo Miler, Ivan Vaněk, MUDr. František Holm CSc, Jean-Claude Lubanda, prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc

Interv Akut Kardiol. 2002;1(2):68-73

Stenózu kmene levé věnčité tepny (LMCA) nacházíme v 7–10 % všech diagnostických korononarografií. Konzervativní postup je zatížen vysokou mortalitou, naproti tomu dlouhodobé výsledky chirurgické revaskularizace myokardu (CABG) jsou příznivé. Cíl studie, metoda: Retrospektivní analýza časných hospitalizačních výsledků CABG u pacientů se stenózou LMCA provedených ve dvouletém období 1998–1999. Výsledky: Ve sledovaném období bylo operováno pro ischemickou chorobu srdeční celkem 1443 nemocných, z toho pro stenózu LMCA 330 (22,9 %) pacientů. Průměrný věk operovaného souboru byl 63 ± 8,61 let (35–79). Celková hospitalizační mortalita operovaného souboru činí 4,2 % (14/330). Rizikovými faktory hospitalizační mortality byly vyšší věk > 68 let, systolická dysfunkce LK (EF < 0,4), infarkt myokardu v anamnéze, ženské pohlaví a vynucený charakter operace: 7 % u vynucených výkonů vs 1,7 % u plánovaných operací (p: < 0,05). Závěr: Celková hospitalizační mortalita je na velmi dobré úrovni (predikovaná hospitalizační mortalita je 5,4 %). Mortalita u pacientů se zjištěnými rizikovými faktory se blíží mortalitě pacientů ošetřených elektivní PTCA LMCA. Proto u vybraných skupin pacientů s vysokým rizikem CABG můžeme uvažovat o PTCA LMCA jako o alternativě chirurgického řešení. V úvahu přichází i tzv. integrovaná revaskularizace myokardu. Problematiku revaskularizace myokardu pacientů se stenózou LMCA jistě ovlivní příznivé výsledky studií s potaženými stenty (rapamycin, taxol).

Jednoduchá a dvojitá transseptální katetrizace v klinické elektrofyziologii - praktický přístup na pracovišti bez předchozích zkušeností s metodou

Simple and double transseptal catheterization in clinical electrophysiology - practical approach in the electophysiologic lab without previous experience with the method

Martin Fiala, Petr Heinc, Jan Lukl

Interv Akut Kardiol. 2002;1(2):81-84

Transseptální katetrizace včetně dvojité transseptální katetrizace je nezbytnou a stále častěji používanou metodou v klinické elektrofyziologii v éře katetrové ablace pro fibrilaci síní. Metoda: Transseptální katetrizace byla úspěšně provedena u 42 (95,5 %) ze 44 pacientů (10 žen) u nichž byla započata. Průměrný věk pacientů byl 53 ± 13,5 (21–80) let. K výkonu byl použit transseptální set dedikovaný pro klinickou elektrofyziologii, složený z Brockenbroughovy jehly a dlouhého sheathu s dilátorem. Metoda využívá dvojprojekčního pohledu elektrofyziologa na srdeční anatomii a pomůcek k anatomické orientaci, jako jsou katétr v koronárním sinu a zobrazení levostranných srdečních oddílů a cév v žilní fázi angiografie plicní tepny. Výsledky: U dvou pacientů se nepodařilo tenkým hrotem Brockenbroughovy jehly proniknout do levé síně a výkon byl předčasně bez komplikací ukončen. U dvou pacientů s ektopickou tachykardií, u tří pacientů s monomorfní makroreentry tachykardií a u jednoho pacienta s poinfarktovou monomorfní reentry komorovou tachykardií byla provedena jednoduchá transseptální katetrizace, zatímco u 36 pacientů s ablací pro fibrilaci síní byla provedena ve 37 výkonech dvojitá transseptální katetrizace dvěma nezávislými vpichy. Celkem tak bylo završeno 80 transseptálních katetrizací, z nichž žádná nebyla přímo spojena s komplikací. Jeden výkon byl komplikován pozdním vznikem arteriálního pseudoaneuryzmatu v třísle, které bylo vyřešeno bez dalších následků kompresí. Závěr: Využití dvojrozměrného skiaskopického pohledu a pomůcek usnadňujících orientaci v srdeční anatomii umožňují od počátku provádění transseptální katetrizace včetně dvojité s vysokou účinností a bezpečností.