Fulltextové hledání

Karcinom vaječníku je heterogenní onemocnění s celkově špatnou prognózou, jehož léčba by měla být nastavena s ohledem na kvalitu života a přežití pacientky. Základem správného nastavení léčebné strategie je kvalitní předoperační diagnostika a mezioborová spolupráce. V časném stadiu onemocnění představuje chirurgická léčba primárně léčebný a stagingový účel a v pokročilém stadiu onemocnění je chirurgická léčba primárně léčebnou modalitou se snahou dosáhnout optimální resekce. Chirurgická léčba by měla být koncentrována do onkogynekologických center se zkušenostmi s danou problematikou. U pacientek s pokročilým onemocněním je stále diskutováno provedení primární cytoredukční operace nebo intervalové cytoredukční operace, avšak stále platí, že cytoredukční chirurgická léčba je primární léčebná modalita, jejíž extenzi a radikalitu je vždy nutné zvážit individuálně.

Navzdory klesající incidenci a účinné prevenci představuje karcinom hrdla dělohy v České republice nadále veliký společenský a medicínský problém. Ročně se v naší zemi diagnostikuje více než 700 případů zhoubného onemocnění hrdla dělohy, přičemž asi 300 pacientek ročně tomuto onemocnění podlehne. Mezioborová spolupráce, zkušenosti jednotlivých aplikujících odborníků (lékařů, sester, medicínských fyziků a asistentů atd.), moderní přístrojové vybavení i dostupnost inovativních léků mají obrovský dopad na stále se zlepšující prognózu našich pacientek. Přehledový článek sumarizuje aktuální postupy a doporučení v nechirurgické léčbě karcinomu hrdla dělohy.

Nádory endometria jsou onemocněním se stále vzrůstající incidencí, v současné době jsou celosvětově šestým nejčastějším nádorovým onemocněním u žen. Zahrnují několik histologických subtypů s různou prognózou. V současnosti nabývá na důležitosti molekulární klasifikace nádoru, která může významně ovlivnit plánovaný léčebný postup a vede k možnosti využití přesně cílené individualizované léčby pro každou pacientku.

Nejčastějším subtypem ovariálních nádorů je epiteliální high grade serózní karcinom. Již několik desítek let je základem jeho léčby optimální cytoredukční výkon v kombinaci s chemoterapií na bázi platiny. Vzhledem k faktu, že zhruba 70 % pacientek relabuje v prvních 3 letech po indukční terapii, hledají se strategie jak prodloužit dobu do další progrese nemoci. Udržovací terapie cílenými léky (PARP inhibitory a antiangiogenní terapie) představuje efektivní variantu, která umožnuje prodloužit dobu do progrese nemoci, dle studií zlepšuje i celkové prežití pacientek a pomáhá oddálit toxicitu navozenou chemoterapií. Léčba rekurentního ovariálního karcinomu je trvalou léčebnou výzvou a hledají se nové terapeutické přístupy (imunoterapie, protilátkové lékové konjugáty, inhibitory FRa a další), které by zlepšily špatnou prognózu těchto pacientek.

Volba optimálního terapeutického postupu u nemocných s karcinomem prsu představuje náročný úkol. Onemocnění je tvořeno celou řadou subtypů s rozdílnou biologickou charakteristikou a různou prognózou a může se vyskytovat i u žen staršího věku, pro které standardní terapeutické přístupy mohou znamenat významné zhoršení kvality života bez přínosu v přežití. Řada studií prokázala nejen pro tuto skupinu nemocných s časnými stadii karcinomu prsu různé možnosti redukce chirurgického výkonu i léčby zářením. Deeskalace radioterapie zahrnuje vynechání ozáření u vybraných pacientek, zkrácení délky léčby pomocí hypofrakcionace a ultrahypofrakcionace, snížení ozářeného objemu parciálním ozářením prsu. Za zásadní podmínku je nutná správná informovanost nemocné a možnost podílet se na rozhodování o volbě terapeutického postupu.

Karcinom endometria nadále zůstává nejčastější malignitou v gynekologii v rozvinutých zemích. Prevalence roste s věkem a zároveň výskyt onemocnění je častější mezi obézními ženami. Jedná se o onemocnění s relativně nízkou mortalitou, protože převážně bývá zachyceno v časném stadiu, kdy je onemocnění omezeno pouze na dělohu. Chirurgická léčba hraje klíčovou roli v léčbě jeho raných, lokalizovaných stadiích. V posledních letech zaznamenáváme odklon od tradičních metod operačního přístupu z otevřené laparotomie ve prospěch minimálně invazivních chirurgických výkonů, ať už laparoskopických, nebo robotických, které v kombinaci s biopsií sentinelových uzlin nabízí alternativu s nízkou morbiditou bez kompromisů stran výsledků onkogynekologické léčby. Nelze bez povšimnutí ponechat rozvoj molekulární diagnostiky u karcinomu endometria, která je zahrnutá i v novém stagingovém systému FIGO 2023 (The International Federation of Gynecology and Obstetrics) a umožňuje přesněji stratifikovat pacientky do jednotlivých rizikových kategorií a individualizovat následnou péči.

Paradigma léčby metastatického světlobuněčného renálního karcinomu (mccRCC) prochází v posledních dekádách opakovaně výraznými proměnami – od léčby cytokiny, interleukinem-2 a interferonem-α přes terapii inhibitory tyrozinkináz (TKI) či inhibitory savčího cíle rapamycinu (mTOR) až po kombinované režimy založené na inhibitorech kontrolního bodu imunity (ICI). Posledně jmenované kombinace, jež se v první linii terapie plně etablovaly v uplynulém desetiletí, získaly indikaci na základě rozsáhlých studií fáze III, které bez rozdílu používaly jako komparátor sunitinib. Patří k nim CheckMate214 (ipilimumab plus nivolumab), KEYNOTE 426 (pembrolizumab plus axitinib), JAVELIN Renal 101 (avelumab plus axitinib), CheckMate 9ER (nivolumab plus cabozantinib) a studie CLEAR (pembrolizumab plus lenvatinib). Díky výsledkům výše uvedených klinických studií došlo k významnému rozšíření armamentária dostupných léčebných možností především v první linii paliativní terapie, a tím i k přelomové změně v přístupu k terapii zejména světlobuněčného RCC. V zahraničních i domácích klinických doporučeních panuje v tomto ohledu takřka nevšední shoda. I u nás dnes již můžeme volit z různých možností kombinace zmíněných preparátů, přičemž lze předpokládat, že do budoucna se jejich spektrum hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění bude nadále rozšiřovat. Indikace prvoliniové terapie, jež v léčebném schématu zaujímá zcela klíčové postavení, pak bude pro ošetřujícího lékaře znamenat nutnost velmi pečlivě posoudit rozličné klinické faktory, ekonomické aspekty a v neposlední řadě právě profil nežádoucích účinků konkrétní indikované kombinace a v souladu se zásadami personalizované medicíny pak pro každého jednotlivého pacienta zvolit optimální léčbu. S ohledem na klinickou praxi v urologii si tento článek klade za cíl stručně přiblížit profily nežádoucích účinků jednotlivých léčebných přípravků a jejich kombinací dostupných v současnosti či v blízké budoucnosti v onkologické léčbě a zároveň i nastínit přehled možností, jak lze k těmto nežádoucím účinkům terapeuticky přistupovat.

Daniel Carleton Gajdusek by se právě dožil sta let. Potomek přistěhovalců (otec Slovák, matka Maďarka) v první generaci se narodil v New Yorku a vystudoval medicínu na prestižních vysokých školách, stejně tak dosáhnul postgraduálního doktorátu. Po armádní službě pracoval v Austrálii, kde se dozvěděl o existenci zvláštního fatálního neurologického onemocnění na ostrově Nová Guinea. Uskutečnil tam bez váhání výpravu (doprovázen místním úředním lékařem Vincentem Zigasem), během které popsal kuru; studiu této nemoci potom věnoval řadu let. Podařilo se mu prokázat její infekční původ transferem na primáty, jako první na šimpanze. Původce nemoci byl objeven a pojmenován prion až Stanleyem Prusinerem, pětadvacet let po Gajdusekově objevu. Gajdusek i Prusiner obdrželi za objevy spojené s prionovými onemocněními Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, a to v letech 1976 a 1997. Gajdusek se později věnoval i studiu endemického onemocnění manifestujícího se amyotrofickou laterální sklerózou a parkinsonismem s demencí v jižní části východní Nové Guiney. Doma, ve Spojených státech, pracoval v NINCDS v Bethesdě a přijímal stážisty z celého světa. Ve věku 75 let byl obviněn z pohlavního zneužívání tří nezletilých mladíků, původně dětí, které adoptoval a přivezl z Tichomoří do USA, aby nabyly řádného vzdělání; celkem těchto dětí adoptoval 55. Byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení; po propuštění odcestoval do Evropy, kde strávil zbytek života, zemřel ve věku 85 let v Norsku.

Vysoce nebezpečné nákazy (VNN) jsou heterogenní skupinou infekčních onemocnění. Jejich společným rysem je vysoké riziko, které mohou představovat pro lidskou společnost, pokud by došlo k jejich náhodnému či úmyslnému rozšíření. Mohou mít buď závažný klinický až smrtelný průběh, nebo jejich nebezpečnost souvisí s vysokou infekčností či se snadným přenosem na vnímavé jedince. Některé VNN splňují obě kritéria.

Cieľom tohto prehľadového článku je problematika adherencie k liečbe, ktorá je kľúčová pre dosiahnutie výsledkov v oblasti zdravotnej starostlivosti. Článok skúma rôzne aspekty non-adherencie, ako napr. postoj pacienta k liečbe, ekonomické prekážky a zložitosť liečebných režimov.  Súčasne je kladený dôraz na hodnotenie adherencie, predovšetkým pomocou sebahodnotiacich dotazníkov a retrospektívnych analýz údajov z databáz. Identifikácia non-adherencie predstavuje prehliadanú oblasť zdravotnej politiky. Využívanie nových možností merania a intervencii, ako sú viacdávkové perforačné karty a liekové karty, môžu prispieť k zlepšeniu adherencie. Nevyhnutnosť systémových zmien, potreba multidisciplinárnej spolupráce zdravotníckych pracovníkov a orientácia na individuálne potreby pacienta predstavujú cestu k lepšej adherencii. 

Druhá část cyklu o parenterální nutrici v neonatologii se zaměřuje na makronutrienty a energii. Makronutrienty poskytují primární nutriční zdroj energie a můžeme je rozdělit na bílkoviny (proteiny), tuky (lipidy) a cukry (sacharidy). V parenterální nutrici se bílkoviny dodávají ve formě aminokyselin, cukry ve formě glukózy a tuky jsou podávány v podobě intravenózních lipidových emulzí. Zhodnocení aktuálního stavu novorozence a biochemický monitoring přívodu makronutrientů jsou zásadní pro optimalizaci dodávky živin a prevenci závažných komplikací.

Článek se zaměřuje na diagnostiku kognitivních obtíží u neurodegenerativních onemocnění s důrazem na mírnou kognitivní poruchu (MCI). Diagnostika MCI je klíčová pro včasnou intervenci a symptomatickou léčbu, a proto je důležitý výběr vhodných screeningových a neuropsychologických testů. V článku se zaměřujeme na popis testů, které je vhodné použít u pacientů s Alzheimerovou nemocí, frontotemporální demencí, Parkinsonovou nemocí a demencí s Lewyho tělísky. Výsledky současných studií ukazují, že komplexní neuropsychologické vyšetření je klíčové pro rychlou identifikaci kognitivních poruch a predikci progrese do demence. Při interpretaci výsledků je však nutné brát v úvahu demografické charakteristiky pacientů a jejich premorbidní intelekt.

Regadenoson je selektivního A_2A adenosin umožňující farmakologicky zatížit pacienty, u nichž by fyzická zátěž byla nemožná nebo jen velmi obtížná. Jsou prezentovány dvě kazuistiky demonstrující výhody tohoto preparátu. V prvním případě jsme se u 77letého muže po aortokoronárním bypassu nejprve pokoušeli o fyzickou zátěž, která byla pro nedostatečný vzestup tepové frekvence ihned změněna na zátěž farmakologickou. Během pokračující nižší úrovně fyzické zátěže byl aplikován regadenoson. Jednofotonová emisní tomografie (SPECT) zobrazila rozsáhlou ischemii laterální stěny a koronarografie následně prokázala uzávěr žilního štěpu na ramus circumflexus. Druhá kazuistika demonstruje současný pokrok technologie SPECT. Na moderních multidetektorových kadmium zinek telluridových (Cadmium Zinc Telluride, CZT) kamerách lze nahrávat dynamicky a kvantifikovat koronární průtokovou rezervu (coronary flow reserve, CFR), což může pomoci při identifikaci nemoci více koronárních tepen nebo mikrovaskulární ischemie. CFR se stanovuje jako poměr myokardiálního průtoku po vazodilataci navozené farmakologickou zátěži a v klidu. 50letý diabetik má na konvenčním SPECT myokardu normální pozátěžovou perfuzi i funkci levé komory. Dynamický SPECT prokázal normální hodnoty myokardiálního krevního průtoku (myocardial blood flow, MBF) i normální CFR ≥ 2. Během 18 měsíců sledování jsme u něj nezaznamenali kardiální příhodu.

T-lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem jsou v terapii refrakterních či relabovaných B-non-Hodgkinských lymfomů v České republice využívány již několik let. V kontextu dostupných dat se jejich využití rozšiřuje - jak ve smyslu indikovaných diagnóz, tak ve smyslu přesunu do časnějších terapeutických linií. Některé produkty již mají v ČR schválené použití i v 2. léčebné linii difuzního velkobuněčného lymfomu; objevují se data i pro využití v první linii. Spektrum diagnóz, u kterých se tato terapie využívá, dále zahrnuje primární mediastinální B lymfom, lymfom z plášťových buněk, i folikulární lymfom. Dat z klinického zkoušení i z reálného světa přibývá. Současně se prohlubuje i pochopení etiopatogeneze nežádoucích účinků, jejich skórování a narůstající zkušenosti umožňují i lepší management, což dále zlepšuje bezpečnostní profil. Lze tak očekávat, že využití této imunoterapie bude v různých pacientských populacích v budoucnu narůstat.

Tepová frekvence (TF) souvisí s řadou onemocnění, zejm. kardiovaskulárních (KV). Každé zvýšení TF o 10 tepů/min je spojeno se zvýšením rizika KV onemocnění o 8 %. U jedinců s hypertenzí patří klidová TF > 80/min mezi KV rizikové faktory. Podle nových výsledků je nejcitlivější noční TF, kdy je hraniční hodnotou pro nárůst mortality pacientů s hypertenzí 90/min. Pro snížení TF u pacientů s hypertenzí lze využít β-blokátory, přičemž podle současných českých doporučení jsou β-blokátory vhodné u hypertoniků s TF ≥ 75/min. Je možné je podávat v kterémkoliv kroku léčby hypertenze v monoterapii i v kombinacích a jsou doporučeny asi v 50 popsaných klinických situacích. TF > 75/min má až 30 % pacientů s hypertenzí, proto je dobré její hodnotu monitorovat a v indikovaných případech do léčby zařadit β-blokátory. Při jejich podávání se není třeba obávat omezení fyzické výkonnosti, zhoršení symptomů chronické obstrukční plicní nemoci ani erektilní dysfunkce. Naopak jsou přínosem u hypertoniků s obstrukční spánkovou apnoe, s migrénou, depresí/úzkostí či u žen po menopauze. Popsaného přínosu je možné dosáhnout s kardioselektivními β-blokátory. Nejvyšší β1-selektivitu prokázal bisoprolol, který má rovněž výhodu metabolické neutrality. Pro doporučenou léčbu fixní dvojkombinací lze využít bisoprolol + amlodipin nebo bisoprolol + perindopril. Fixní kombinace bisoprolol + perindopril prokázala průměrné snížení krevního tlaku o 28/14 mmHg a TF o 17/min do 1 měsíce od nasazení.

V článku je zpracována problematika empirické perorální antibiotické terapie nejčastějších akutních komunitních bakteriální infekcí u dětí, a sice tonzilitidy, otitis media, sinusitidy, pneumonie, cystitidy, pyelonefritidy, erysipelu, flegmóny, impetiga a erythema migrans. Kromě antibiotik první volby jsou uvedeny i alternativy při výpadku antibiotik nebo při alergii. Součástí doporučení jsou také magistraliter receptury vybraných antibiotik. V článku je dále věnována pozornost klasifikaci antibiotik AWaRe, která rozděluje dostupná antibiotika do tří skupin podle rizika indukce rezistence bakterií.

Asi u čtvrtiny mužů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty (mCRPC) můžeme nalézt mutaci v některém z genů, které se účastní oprav DNA pomocí homologní rekombinace. Proteinovou skupinu poly-adenozindifosfát-ribózo-polymeráz (PARP) můžeme zablokovat pomocí tzv. PARP inhibitorů a opravy DNA tak neproběhnou. Prvním PARP inhibitorem, schváleným pro léčbu mCRPC progredujícího po léčbě abirateronem nebo enzalutamidem, je olaparib. Navíc v kombinaci s abirateronem jej můžeme použít již v první linii, kdy mCRPC progreduje na standardní hormonální léčbě.

Nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer - NSCLC) vykazuje v České republice pokles incidence i mortality, avšak stále je více než polovina nových případů diagnostikována ve čtvrtém klinickém stadiu. Mezi vzácné formy metastáz patří renální metastázy, které jsou často asymptomatické a obvykle jsou náhodným nálezem na zobrazovacích vyšetřeních. Kazuistické sdělení prezentuje pacienta s NSCLC a renálními metastázami, který byl léčen pembrolizumabem. Účinnost pembrolizumabu byla potvrzena ve studii KEYNOTE-024 u pacientů s NSCLC s vysokou PD-L1 (programmed death-ligand 1) expresí. Od roku 2019 je pembrolizumab v této indikaci dostupný i pro pacienty v České republice. Kazuistika podtrhuje významné postavení imunoterapie v léčbě NSCLC a zdůrazňuje význam multidisciplinárního přístupu k léčbě a monitorování vedlejších účinků imunoterapie.

Polohování je jednoduchá ošetřovatelská intervence, zaměřená na podporu neurobehaviorální a neuromotorické stability novorozence. Cílem polohování je předejít poruchám motorického vývoje dítěte a podpořit úpravu klinického stavu dítěte k normě. Volba vhodné polohy je vždy individuální s ohledem na aktuální klinický stav a reakci dítěte na zvolenou polohu. Znalosti sester o vlivu polohy na zdraví je důležitým předpokladem pro optimální využití této intervence.

Plánovací CT vyšetření je nedílnou součástí procesu plánování radioterapie. Jodové kontrastní látky (JKL) se při CT vyšetření v radiologii používají již několik desetiletí, nicméně dodnes neexistují žádné národní standardy pro radiační onkologii, které by sjednotily, jak a kdy je vhodné tyto kontrastní látky využívat při plánovacím CT.  V průběhu roku 2023 bylo všem radioterapeutickým pracovištím komplexních onkologických center (KOC) po celé České republice rozesláno anonymní dotazníkové šetření s cílem zjistit způsob využívání JKL a úroveň standardizace postupů.  Z dotazníků vyplývá, že JKL se v současnosti využívají především pro vyšetření hlavy a krku. Méně se uplatňují při vyšetření štítné žlázy, plic, jater, slinivky břišní a jícnu. Jiné oblasti se s JKL téměř nevyšetřují. Z provedeného dotazníkového šetření vyplývá nedostatečné využívání JKL při plánovacím CT vyšetření v jednotlivých KOC. Mezi pracovišti jsou významné rozdíly ve zvyklostech aplikace JKL. Je zřejmé, že by bylo vhodné standardizovat postupy využití JKL při plánovacím CT vyšetření v radioterapii v ČR.

Infekce močových cest (IMC) jsou vedle infekcî hornîch cest dýchacîch druhé nejčastějšî infekčnî onemocněnî v populaci. IMC patří mezi jeden z nejčastějších problémů, řešených v ambulanci praktického lékaře, urologa i gynekologa ve spolupráci s mikrobiologem. Nejčastější formou je cystitida. Léčba samotné infekce není obvykle náročná a je důvodem k nasazení antimikrobiálních přípravků. Velmi důležitá je znalost předpokládaných vyvolávajících agens a nasazení vhodné léčby. Při rozhodování o způsobu léčby je nutné racionální vyhodnocení všech výsledků. Základní rozvaha musí také obsahovat aspekty problematiky nadužívání leckdy neindikované antibiotické terapie.

Zobrazení vlastní tkáně nádoru prostaty je při použití postupů zobrazení obvyklých u jiných nádorů obtížné, nedostatečné je používat metody zobrazení pomocí kontrastního CT vyšetření, z hybridních metod také PET/CT s aplikací ¹⁸F-fluorodeoxyglukózy. Magnetickou rezonanci je možné využít v detekci karcinomu prostaty u mužů s elevací prostatického specifického antigenu (PSA) a/nebo zvýšeným indexem zdravé prostaty (PHI). V současnosti je možné využití spojení radiologických metod a nukleární medicíny - výpočetní tomografie a pozitronové emisní tomografie (PET/CT) nebo magnetické rezonance a pozitronové emisní tomografie (PET/MR). Pro pozitronovou emisní tomografii je možné využití ¹⁸F-fluorocholinu (¹⁸F-FCH), ¹⁸F-fluciclovinu, a ¹⁸F-natriumfluoridu (¹⁸F-NaF) nebo ⁶⁸Ga-PSMA-11 (ligand prostatického specifického membránového antigenu), a to ve vyhledávání, stagingu a restagingu karcinomu prostaty. PET/MR nebo PET/CT s podáním ⁶⁸Ga-PSMA-11 představuje současnou optimální metodu při stagingu, restagingu a kontrole účinku terapie karcinomu prostaty.

ný článek diskutuje aktuální poznatky o suplementaci kojenecké a batolecí výživy probiotickými kmeny a jejím dopadu na bakteriální kolonizaci a zdravotní stav dětí. Naše sdělení opíráme především o randomizované kontrolované klinické studie. Z nich vyplývá, že probiotika jsou obecně považována za bezpečná a ovlivňují celou řadu metabolických a imunitních pochodů

Vitamin C hraje ve vývoji a funkci centrálního nervového systému celou řadu rolí. Ovlivňuje rozvoj mozku svým vlivem na epigenetiku, zajišťuje antioxidační ochranu neuronů, svou rolí při syntéze kolagenu je nepostradatelný pro tvorbu myelinových pochev a mozkových cév. Je potřebný pro syntézu neuromodulátorů, přenos signálů v centrálním nervovém systému. Dlouhodobý nedostatek vitaminu C může vést ke strukturálním změnám a funkčním poruchám v mozku. Nedostatek vitaminu C hraje významnou roli i v patogenezi neuropsychiatrických onemocnění, především deprese. Proto má zásadní význam dostatečný příjem vitaminu C těhotnými ženami i dětmi po celou dobu jejich vývoje.

Magnesium (Mg²⁺) is an essential mineral that participates in different and important biochemical reactions in the maternal body and in the foetus. Magnesium deficiency during pregnancy should not be underestimated. Requirements for magnesium are increased during pregnancy. The hypomagnesaemia observed in animal models provides the ability to evaluate to what extent the deficiency can influence human offspring later in life. This article summarizes the importance of magnesium in pregnancy, changes in magnesium pharmacokinetics, and consequences of maternal and foetal magnesium deficiency. The article aims to answer whether it is necessary to supplement with magnesium during pregnancy and, if so, to what extent.

Ovariální karcinom představuje nejčastější příčinu úmrtí z gynekologických malignit. U dvou třetin pacientek je nemoc diagnostikována v pokročilém stadiu s peritoneální karcinomatózou. Základem léčby je v současné době primární cytoredukční výkon s cílem dosažení mikroskopického rezidua s následnou systémovou léčbou chemoterapií. V případech, kdy není možné dosáhnout optimální cytoredukci, je alternativou podání neoadjuvantní chemoterapie s následnou operací. V současné době lze pozorovat rostoucí zájem o zhodnocení potenciálního přínosu radikální cytoredukční operace v kombinaci s hypertermickou intraperitoneální chemoterapií (HIPEC) především v primární léčbě pokročilého ovariálního karcinomu. Nově jsou k dispozici výsledky III. fáze multicentrických prospektivních studií.

I přes rozpoznanou etiopatogenezi, primární prevenci a národní screeningový program zůstává pokročilý a metastatický cervikální karcinom (CC) významným klinickým problémem s limitovanými možnostmi léčebného ovlivnění. Imunoterapeutika - checkpoint inhibitory vstupují do léčebného portfolia u pacientek s inoperabilními lokálně pokročilými stadii a u pacientek s progredujícím, metastatickým a rekurentním cervikálním karcinomem. Přinášejí potřebnou naději v kohortě křehkých obtížně léčitelných pacientek. Včlenění imunoterapie v kombinaci s chemoterapií s nebo bez bevacizumabu do první linie systémové léčby a v monoterapii v druhé linii léčby navazující na chemoterapii založené na platině vedlo k signifikantnímu prodloužení celkového přežítí pacientek s CC.

Echokardiografie se řadí mezi nejdůležitější a nejčastěji používané zobrazovací metody v diagnostice plicní embolie (PE). Na rozdíl od angiografie či scintigrafie plic sice neposkytuje přímou informaci o anatomických poměrech v plicním řečišti a místě jeho obstrukce, ale o hemodynamických dopadech na pravé srdce. Je důležitým článkem v časné rizikové stratifikaci nemocných, a to zejména u těžších forem PE a v některých případech může rozhodovat i o způsobu zahájení léčby nebo o nutnosti zvýšeného dohledu na jednotce intenzivní péče. Mimo jiné umožnuje získat důležité diferenciálně diagnostické informace o dalších potencionálních příčinách symptomů napodobujících PE. Je taktéž základním skríningovým nástrojem v diagnostice chronické tromboembolické plicní hypertenze u nemocných po prodělané epizodě PE i přes účinnou antikoagulační léčbu. V tomto článku se budeme zabývat postavením echokardiografie v managmentu nemocných s PE a rozebereme jednotlivé echokardiografické parametry, které nás přivádí k diagnóze, způsob jejich akvizice a limitace v hodnocení.