Fulltextové hledání

SOLEN, s. r. o., ve spolupráci s I. neurolo­gickou klinikou FN u sv. Anny, Brno

Inkontinence moči je významnou příčinou osobního i společenského hendikepu. Odbornou pomoc však vyhledá pouze relativně malá část inkontinentních žen. V přehledovém článku jsou popsány hlavní charakteristiky jednotlivých typů močové inkontinence s ohledem na jejich správnou diagnostiku a adekvátně vedenou léčbu. Vhodný diagnosticko­‑terapeutický management vede ke zkvalitnění života žen s tímto symptomem.

Dostupnost cílených molekul, jako jsou inhibitory anti-apoptotického bcl-2 proteinu (BCL2i) nebo Brutonovy tyrozinkinázy (BTKi), způsobila revoluci v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). Klinické studie prokázaly účinnost a bezpečnost těchto molekul při léčbě jak nově diagnostikovaného, tak relabujícího/refrakterního onemocnění. K dispozici je řada léčebných režimů, které jsou založeny buď na kontinuální dlouhodobé monoterapii BTKi, anebo se jedná o časově omezenou léčbu kombinací venetoclaxu s dalším lékem. Časově omezená terapie nabízí některé výhody, které jsou diskutovány v kontextu rozhodování o vhodné terapii u konkrétního nemocného.

Adjuvantní terapie je napříč malignitami indikována ke snížení rizika recidivy onemocnění a k prodloužení celkového přežití. V případě kolorektálního karcinomu stadia II je potřeba zvažovat indikaci adjuvantní terapie s vědomím omezeného benefitu v celkové populaci. Na druhou stranu je adjuvantní terapie dlouhodobým standardem pro pacienty stadia III. I zde je ale v pos­ledních letech patrný trend k individualizaci adjuvantní terapie na základě přítomnosti rizikových faktorů. Článek přináší přehled aktuálních doporučení pro adjuvantní terapii pacientů s kolorektálním karcinomem stadia II a III.

Syndróm chronickej primárnej bolesti močového mechúra (CPBPS - chronic primary bladder pain syndrome) je komplexný stav, ktorý je príčinou signifikantnej morbidity a zníženej kvality života. Bolesť je všeobecne dominantným príznakom CPBPS. Presnejšia klasifikácia jednotlivých fenotypov a špecifická, nová multimodálna terapia môžu viesť k výraznejšej efektivite manažmentu ochorenia. Multidisciplinárna spolupráca je zvyčajne nutnosťou. Článok sumarizuje najnovšie poznatky o terminológii, etiopatogenéze, diagnostike a manažmente CPBPS. Veľa otázok však zatiaľ zostáva nezodpovedaných.

Pojem hyperaktivní močový měchýř (OAB = overactive bladder) vyjadřuje soubor symptomů, kdy obligatorním příznakem jsou urgence. Na jejich základě se rozvíjí další symptomy, mezi které patří zvýšená frekvence močení, nykturie a může být přítomna také inkontinence (vyskytuje se přibližně u 1/3 pacientů). Pacienty dělíme podle toho, zda u nich dochází k únikům moči, či nikoli. Léčba OAB se zahajuje behaviorální terapií, která je případně následována farmakologickou léčbou. Pokud obě metody selžou, mluvíme o refrakterním hyperaktivním močovém měchýři, k jehož léčbě jsou zapotřebí invazivnější metody. Dle studie EPIC z roku 2006 je prevalence OAB v populaci 11,8 % (1). Obecně platí, že výskyt onemocnění se zvyšuje s narůstajícím věkem, přičemž ve věku do 60 let je toto onemocnění častější u žen, po 7. dekádě převládá u mužů (2). Vzhledem k prodlužující se délce života lze očekávat nárůst prevalence. I přesto, že se nejedná o život ohrožující onemocnění, má tento syndrom vysoký dopad na kvalitu života pacientů. Zasahuje nejen do oblasti fyzického, ale zejména psychického zdraví. Bohužel je onemocnění mnoha nemocnými přehlíženo v domnění, že neexistuje pomoc, považují ho za součást stárnutí nebo se za své potíže stydí. Je alarmující, že 40-70 % pacientů se se svými potížemi lékaři nikdy nesvěří (3).

Chronická bolest představuje závažný zdravotní problém, který zatěžuje celý systém zdravotnictví. Její léčba by měla být vedena racionálně a na podkladě současných vědeckých poznatků. Článek shrnuje současný pohled na tuto problematiku a poukazuje na nová analgetika a doporučení.

Hojení ran je klíčovým procesem v udržení stálosti vnitřního prostředí lidského organismu. Je obecně známo, že se tento proces skládá z několika fází, které je vhodné aktivně podporovat pomocí správně zvoleného krytí na rány. Prostředky určené ke klasickému hojení ran (prostředky z gázy a netkané textilie) však nejsou schopné udržovat vhodné mikroprostředí v ráně, a proto jsou často nahrazovány moderními formami krytí určenými k vlhkému hojení ran. Cílem tohoto článku je představit tři podskupiny moderních krytí pro vlhké hojení, a to hydrogelová krytí, hydrokoloidní krytí a hydrovlákna. Součástí této publikace jsou základní charakteristiky dané podskupiny a přehled vybraných komerčně dostupných produktů z řad popisovaných zdravotnických prostředků.

Mnohočetný myelom je maligní lymfoproliferativní onemocnění vycházející z B-lymfocytů vedoucí k produkci monoklonálního imunoglobulinu. Tvoří 1 % všech a 10 % hematologických malignit. Jeho příznaky jsou často nespecifické, přitom správná a včasná diagnóza je nejdůležitějším předpokladem dobrého výsledku léčby a příznivé prognózy. Popisujeme případ ženy, který se projevil renální insuficiencí s anémií jako prvním příznakem mnohočetného myelomu.

Předtransplantační vyšetření představuje základní krok pro zařazení pacienta do čekací listiny k transplantaci ledviny. Smyslem
předtransplantačního vyšetření je detekce a korekce preexistujících onemocnění s cílem zařadit pacienta do čekací listiny v optimalizovaném
stavu, který by měl maximálně zaručit úspěšný výsledek transplantace.

Schopnost trávit laktózu je zásadní v kojeneckém věku, kdy je mléko dominantní složkou stravy. U novorozence je aktivita laktázy závislá na gestačním stáří a vzácně je ovlivněna vrozeným deficitem laktázy. Fyziologicky klesá aktivita střevní laktázy v důsledku přirozeného vývoje (laktázová non‑perzistence) nebo v důsledku onemocnění střeva (celiakie, Crohnova nemoc atd). Laktózová intolerance způsobuje kromě průjmu, bolestí břicha a meteorismu i další systémové příznaky. Léčba spočívá v dietě s omezením příjmu laktózy.

Kouření je v současnosti nejvýznamnější odstranitelnou příčinou nemocnosti a úmrtnosti. Česká republika se řadí k zemím
s vyšším počtem kuřáků. Dle Králíkové (1) závislostí na tabáku trpí v České republice 2,2 milionu lidí, z toho děti a mládež do
18 let tvoří 250 000, 16 000 pacientů na následky kouření ročně v naší zemi zemře. Cílem příspěvku je předložit čtenáři přehled
vědeckých důkazů o negativním vlivu kouření rodičů na zdraví jejich dětí. K naplnění cíle bylo použito kvalitativní výzkumné
šetření s využitím techniky přehledové analýzy relevantních literárních zdrojů.

Rakovina vaječníkov predstavuje celosvetovo závažný medicínsky a spoločenský problém. Má najvyššiu úmrtnost’ spomedzi všetkých gynekologických nádorov, zapríčiňuje viac ako 50 % úmrtí v tejto skupine. Viac ako 75 % žien má v čase diagnózy pokročilé ochorenie (International Federation of Gynecology and Obstetrics [FIGO] štádium IIIC alebo IV) s 5ročným prežívaním menej ako 25 %. Diagnostické nástroje pre screening zatiaľ neexistujú. Liečebné možnosti (chirurgická operácia, chemoterapia) sú nedostatočne efektivne, nakoľko sa karcinóm ovária vyznačuje silnou tendenciou k recidíve spojenou s chemorezistenciou. Bevacizumab predstavuje pokrok v liečení tejto choroby a je jedným z kl'účových zlepšení za posledných 15 rokov. O jeho účinkoch na liečbu ovariálneho karcinómu niet pochýb, ale stále ostáva ešte mnoho otázok týkajúcich sa najmä optimálneho načasovania liečby. Nejasný je tiež benefit udržiavacej liečby a dĺžka jej podávania.

Řešení trávicích obtíží je častým důvodem návštěvy lékaře nebo lékárny. Přestože příčina obtíží může být různorodá, řadu
z nich lze řešit pomocí samoléčby. V současné době máme k dispozici celou řadu volně prodejných léčiv z různých farmakoterapeutických
skupin. Vedle léčiv lze použít také registrovaná fytofarmaka ve formě čajů a kapek.

Malárie se vyskytuje ve většině tropických a subtropických oblastí s největším rizikem v subsaharské Africe. Infekce P. falciparum představuje u neimunních cestovatelů bez léčby smrtelnou infekci. Tato skutečnost je často opomíjena a přibývá turistů i českých pracovníků, kteří vyjíždí do vysoce rizikových oblastí bez řádné antimalarické profylaxe a bez dostatečných informací o závažnosti, klinických projevech, diagnostice a léčbě malárie. Infekce P. falciparum se může projevit i déle než jeden měsíc po návratu z rizikové oblasti, relapsy P. vivax a P. ovale i za řadu měsíců a let. Při horečnatém onemocnění během pobytu nebo po návratu z malarické oblasti je třeba infekci vyloučit vyšetřením obarvených krevních nátěrů (tlustá kapka, tenký nátěr). Léčba musí být zahájena ihned po diagnóze a probíhá většinou na infekčních odděleních a klinikách, jejichž seznam je dostupný na www.infekce.cz. Lékem volby nekomplikované infekce P. falciparum je kombinace artemeter/lumefantrin nebo atovachon/proguanil, meflochin či chinin se používají pouze při jejich nedostupnosti. Chlorochin je možné použít pouze u „non-falciparum“ infekcí, antirelapsová léčba primachinem se nasazuje u terciány vivax a ovale. Profylaxe malárie je založena na ochraně před sáním komárů (expoziční profylaxe) a v preventivním užívání antimalarik (antimalarická chemoprofylaxe) při vysokém riziku malárie. V ČR jsou k profylaxi dostupné atovachon/proguanil (Malarone) a doxycyklin. Patogeneze tropické malárie je komplexní soubor dějů vyvolaných produkcí parazitárních antigenů a shlukováním parazitovaných i neparazitovaných erytrocytů ve vnitřních orgánech. Klinický stav může vyústit v poruchy mikrocirkulace, hypoperfuzi orgánů, tkáňovou hypoxii a šokový stav s multiorgánovým selháním. Nejzávažnější komplikací je cerebrální (mozková) malárie, která se projevuje těžkou poruchou vědomí (sopor, koma). V patogenezi cerebrální malárie se uvažuje o vlivu sekvestrovaných parazitovaných erytrocytů a obstrukci mikrocirkulace či lokální produkci oxidu dusnatého, který se může uplatňovat jako falešný neurotransmiter, a tím vyvolávat encefalopatii. Lékem volby cerebrální malárie je i. v. artesunát, ale při jeho nedostupnosti v ČR se používá i. v. chinin v kombinaci s i. v. klindamycinem nebo doxycyklinem. Podpůrná léčba mozkové malárie a dalších komplikací při multiorgánovém selhání probíhá za využití všech dostupných a doporučovaných modalit podobně jako u jiných urgentních stavů.

Řešení trávicích obtíží je častým důvodem návštěvy lékaře nebo lékárny. Přestože příčina obtíží může být různorodá, řadu
z nich lze řešit pomocí samoléčby. V současné době máme k dispozici celou řadu volně prodejných léčiv z různých farmakoterapeutických
skupin. Vedle léčiv lze použít také registrovaná fytofarmaka ve formě čajů a kapek.

Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (antagonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off‑label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti.

Kardiomyopatie způsobená transthyretinovou amyloidózou (ATTR‑CM) se v podmínkách České republiky vyskytuje převážně jako získané onemocnění (tzv. senilní forma). Postihuje nejčastěji muže ve věku nad 70 let a vede k srdečnímu selhání se zachovalou ejekční frakcí (HFPEF), které může být provázeno fibrilací síní a atrioventrikulárními blokádami. Mezi nekardiální manifestace patří syndrom karpálních tunelů a periferní neuropatie. ATTR‑CM lze nejčastěji zachytit mezi pacienty s HFPEF a výrazně ztluštělou stěnou levé komory, která kontrastuje s absencí voltážových kritérií hypertrofie v EKG. Při echokardiografii suspekci na srdeční amyloidózu vzbuzují také porucha longitudinální kontrakce levé komory, granulární struktura myokardu, přítomnost perikardiálního výpotku a dále ztluštění volné stěny pravé komory a síňového septa. Od jiných příčin hypertrofie levé komory lze ATTR‑CM s vysokou senzitivitou a specificitou odlišit pomocí scintigrafie s 99m‑TcDPD. Nezbytnou součástí diagnostického procesu je vyloučení monoklonální gamapatie pomocí vyšetření volných řetězců kappa a lambda v séru a imunoelektroforézy séra a moči. Recentně byly publikovány příznivé výsledky studie ATTR‑ACT se stabilizátorem transthyretinu tafamidisem, které prokázaly snížení mortality a morbidity pacientů s ATTR‑CM v léčené skupině. Na Klinice kardiologie IKEM jsme vytvořili specializovanou ambulanci, kam je možné nemocné s podezřením na srdeční amyloidózu referovat k další diagnostice a léčbě.

Řešení trávicích obtíží je častým důvodem návštěvy lékaře nebo lékárny. Přestože příčina obtíží může být různorodá, řadu
z nich lze řešit pomocí samoléčby. V současné době máme k dispozici celou řadu volně prodejných léčiv z různých farmakoterapeutických
skupin. Vedle léčiv lze použít také registrovaná fytofarmaka ve formě čajů a kapek.

Ačkoli urologové ve své praxi neřeší často (na rozdíl od genetiků a pediatrů) problematiku geneticky podmíněných onemocnění ledvin, přesto se s ní čas od času setkávají. V naprosté většině případů se u těchto chorob jedná o dědičné nemoci s mendelovským typem přenosu, kdy se jedná o defekty jednoho genu (monogenní typ), kdy tyto defekty jsou způsobeny zmutovanou alelou v jediném lokusu. Mezi dědičná onemocnění ledvin, se kterými se jako urologové setkáváme, nebo můžeme setkat, patří zejména cystická onemocnění ledvin a geneticky podmíněné příčiny urolitiázy, dědičné nemoci glomerulů, kam patří např. Alportův syndrom, monogenní formy hypertenze renální etiologie, Fanconiho syndrom a Fabryho choroba. V článku je uveden výčet těchto nemocí, jejich charakteristika, diagnostika a možnosti léčby.

Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (agonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off -label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti.

Introduction: Regular treatment with a fixed combination of long‑acting β2-adrenoreceptor agonist (LABA) and inhaled corticosteroid (ICS) led to asthma control in randomized controlled trials. Is it possible to reach similar results in a real‑life setting? Methods: During a 3-month multicenter prospective study, patients not meeting the criteria of total asthma control were treated for three months with a fixed combination of ICS/LABA guided by a physician. The patients were educated in proper inhaler technique and importance of adherence to treatment. Results: Four hundred and ninety‑four patients were included with a mean age of 39.0 (SD 16.2) years and disease duration of 6.3 years (SD 7.5). During the treatment phase, a significant reduction in patients with day‑time (from 93% to 23%, p < 0.001) and night‑time symptoms (from 81% to 10%, p < 0.001) was observed. The mean Asthma Control Test score gradually increased from 16.7 (SD 3.8) to 23.8 (SD 1.7) (p < 0.001). The proportion of uncontrolled asthma patients decreased from 76% at the baseline visit to 2% at the end of the study period (p < 0.001). The mean dose of ICS decreased from the baseline 721 (SD 289) μg to the final 672 (SD 317) μg (p = 0.041) daily. According to multivariate analysis (logistic regression), an age ≥ 40 years (OR = 0.552, p = 0.002) and smoking (OR = 0.527, p = 0.026) significantly decreased asthma control. Conclusion: In a real‑life scenario, regular treatment with ICS/LABA and improved adherence/inhaler handling resulted in a significant increase in asthma control in as little as three months.

Srdeční selhání je častou komplikací dospělých pacientů s vrozenou srdeční vadou (VSV) a významně zvyšuje jejich mortalitu. Multifaktoriální etiologie srdečního selhání u VSV zahrnuje jednak morfologické nálezy patřící k jednotlivým vrozeným vadám nebo rezidua po katetrizačních a operačních výkonech, ale také dysfunkci levé nebo pravé komory v systémové nebo subpulmonální pozici. Při vyšetření nemocných se srdečním selháním je kromě konvenčních vyšetřovacích metod s výhodou provádět sériová zátěžová vyšetření a odběry NT-proBNP, které umožní sledovat progresi srdečního selhání v čase. Nejpodstatnější složkou léčby nemocných se srdečním selháním je odstranění příčin, ať už chirurgickou či katetrizační cestou, a vyvolávajících faktorů, jimiž jsou velmi často arytmie. Medikamentózní léčba založená na důkazech se vztahuje pouze k systémové levé komoře, všechna ostatní uspořádání hemodynamiky vyžadují spíše kreativní přístup založený na zkušenosti. Ultimátním řešením je transplantace srdce s velmi dobrými dlouhodobými výsledky, nicméně s vysokou mortalitou na waiting listu.

Bakteriální kožní infekce jsou jedny z nejčastějších infekcí, se kterými pacienti navštěvují ordinaci pediatra. Je důležité dobře
znát klinické projevy i patogeny, související s bakteriálními kožními infekcemi, abychom je mohli správně ošetřovat. Je popsána
klasifikace, etiologie a léčba těchto onemocnění.

V kazuistike popisujeme raritný prípad embryonálneho rabdomyosarkómu v dospelosti u 39-ročného muža. Marec 2016 amputácia pravej hornej končatiny v polovici ramena pre malígny tumor – histológia mezenchiálny tumor s črtami v. s. fibrózneho monofázického synoviálneho sarkómu. Dva roky po operácii došlo u pacienta k rozvoju srdcového zlyhávania. Echokardiograficky bol v popredí nálezu tumor okolo voľnej steny ľavej komory (ĽK) nasadajúci na stenu ĽK a utláčujúci voľnú stenu ĽK. Nález bol potvrdený aj magnetickou rezonanciou srdca. Po zhodnotení nálezu heart tímom bol pacient indikovaní na kardiochirurgickú operáciu-extirpáciu tumoru. Táto bola úspešne zrealizovaná. U pacienta však došlo vo včasnom pooperačnom období k rozvoju závažného srdcové zlyhávania a následne multiorgánovému zlyhaniu a piaty poopečný deň exitoval. Na základe komplexného histomorfologického, imunohistochemického a molekulovo-genetického vyšetrenia ide o embryonálny rabdomyosarkóm (vretenobunkový podtyp high – grade).

Kazuistika prezentuje případ 14leté pacientky s cystinovou litiázou. Ve věku 8 měsíců měla první febrilní močovou infekci. Dále již
byla klinicky bez obtíží, ale opakovaně byla zachycena pyurie a signifikantní bakteriurie. Pro tyto nálezy byla léčena antibiotiky.
Vzhledem k absenci klinických potíží rodiče odmítali došetření pacientky. Diagnóza byla stanovena ve věku 12 let nálezem cystinových
krystalů v močovém sedimentu, následně byla prokázána cystinurie s nefrolitiázou. Po chirurgické intervenci pokračuje
dietní a medikamentózní léčba, při které je pacientka bez pyurie a bakteriurie.

Kožní T‑lymfomy jsou vzácná, v pokročilých stadiích většinou nevyléčitelná onemocnění, léčebné možnosti v pokročilých stadiích jsou omezené. V rámci randomizované, open‑ label, multicentrické klinické studie fáze 3 byl porovnáván efekt brentuximab vedotinu (BV) v dávce 1,8 mg/kg po 3 týdnech (maximum 16 cyklů) oproti volbě lékaře (investigator’s choice – IC). Těmi byly buď methotrexát 5–50 mg 1x týdně p. os. (maximálně 48 týdnů) nebo bexarotene 300 mg/m2 per os podávaný 1x denně také maximálně 48 týdnů. Primárním cílem studie bylo porovnání objektivní léčebné odpovědi trvající minimálně 4 měsíce (ORR4). V období mezi 8/2012–7/2015 bylo do studie zařazeno 131 nemocných, z toho 66 do ramene s BV a 67 do ramene IC. Při mediánu sledování 33,9 měsíců byla zaznamenána ORR4 u 60,9 % (BV) vs. 7,8 % (IC). Rozdíl mezi oběma rameny činil 53,1 % (95% CI 36,5–67,2), p < 0,001. Medián doby do progrese byl 15,8 měsíců vs. 3,6 měsíců ve prospěch BV (HR = 0,373, 95% CI: 0,245–0,569; p < 0,001). Toxicita stupně 3 + 4 byla pozorována u 27 pacientů léčených BV (41 %) a u 29 nemocných léčených IC (47 %). Periferní neuropatie byla pozorována u 44 (67 %) nemocných léčených BV, ale jen u 6 (10 %) z nich stupně 3. Ke zlepšení nebo vymizení neuropatie došlo u 38/44 z nich (86 %) – jedná se tedy o reverzibilní toxicitu. Tato data vedla FDA a EMEA ke schválení BV k léčbě nemocných s relabujícími CD30+ kožními lymfomy po minimálně jedné předchozí systémové léčbě.

Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) se kromě hypertenze uplatňují v léčbě kardiálního selhání a snižování protenurie u onemocnění ledvin. Systém renin‑angiotenzin‑aldosteron je však velmi komplexní a dnes jsou k dispozici další léky, které mají podobné účinky, například blokátory receptorů pro angiotenzin II. Tyto léky mají méně nežádoucích účinků, proto jsou v současné době preferovány. To nic nemění na faktu, že ACE inhibitory kromě snižování krevního tlaku zpomalují pokles glomerulární filtrace a snižují riziko kardiovaskulárních komplikací a mortalitu. Všechna doporučení pro léčbu hypertenze je stále považují za léky první volby.

Neoadjuvantní léčba časného a lokálně pokročilého karcinomu prsu je nedílnou součástí moderní protinádorové léčby. Její přínos je z hlediska délky přežití bez onemocnění a celkového přežití srovnatelný s adjuvantní léčbou. Cílem neoadjuvantní léčby je dosažení operability pokročilého onemocnění, downstaging, zjištění biologických vlastností nádoru včetně prognostických informací, snížení radikality operačního výkonu a získání času ke stanovení genetických testů (BRCA 1,2). V posledních letech ji lze s výhodou podat i u rizikových pacientek s časnějším stadiem onemocnění ve snaze dosáhnout patologické kompletní remise, která je zvláště u triple negativního a HER2 pozitivního nádoru významným prognostickým faktorem rizika rekurence choroby. Standardem je podání chemoterapeutických režimů na bázi antracyklinů, taxanů, u HER2 pozitivních karcinomů cílená léčba, včetně hormonální terapie.