Fulltextové hledání

Léčba inzulinem je nedílnou součástí praxe léčby pacientů s diabetem již 100 let. Postupně došlo k vývoji velmi dobře tolerovaných preparátů analogických k lidskému inzulinu a jeho variant s upravenou kinetikou sloužících ke snadnějšímu pokrytí jak postprandiálních glykemií, tak epizod lačnění. Značný pokrok byl dosažen i v technikách aplikace. Základním prostředkem je nyní aplikátor ve formě inzulinového pera, pro část pacientů je pak metodou volby inzulinová pumpa. Aplikace správných dávek inzulinu je však nereálná bez znalosti aktuální hodnoty glykemie. V této oblasti došlo v posledních letech ke zcela zásadnímu pokroku a to uvedení kontinuálních monitorů glykemie do běžné praxe. Zejména tato znalost glykemie v reálném čase, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, umožňuje i pacientům s labilním diabetem bezpečně dosáhnout hodnot dříve nereálných. Jaké jsou tedy možnosti?

Péče o hluchoněmé děti v sobě zahrnuje vícevrstevnou péči, a to péči zdravotní, sociální a školní. Pouze spolupráce odborníků ze všech oblastí vedla k nastolení správného směru komplexní péče - vznikaly nové ústavy, sjednocovaly se postupy práce ve výuce, v komunikaci a preventivní péči. Cílem příspěvku je seznámit čtenáře na základě historické analýzy primárních a sekundárních zdrojů s významnými kroky ve vývoji a se změnami, které vedly ke zkvalitnění péče o hluchoněmé děti v období první Československé republiky, kdy byly položeny základy moderní zdravotní a sociální péče o obyvatelstvo.

Prevence je definována jako jakákoliv aktivita, která redukuje mortalitu a morbiditu choroby. Rozlišujeme primární, sekundární a terciární prevenci.

Kazuistika popisuje případ pacientky v celkově špatném stavu s masivně generalizovaným metastatickým kolorektálním karcinomem do jater (mCRC) s incipientními známkami jaterního selhávání. Kombinovaná chemoterapie s anti-EGFR preparátem vedla k rychlé, hluboké a dlouhotrvající léčebné odpovědi.

Supraspinální mechanismy se podílí na patofyziologii nejčastějších bolestí v kraniofaciální oblasti (migréna, tenzní typ bolesti hlavy, myofasciální orofaciální bolest a idiopatická orofaciální bolest). Tato onemocnění jsou získaná a multifaktoriální, na jejich rozvoji se podílí genetická predispozice, hormonální vlivy a environmentální faktory (včetně psychosociálního stresu). Neurobiologické procesy, které se v genezi těchto onemocnění uplatňují, nejsou dosud plně objasněny. Zahrnují však alteraci funkce na periferní i centrální úrovni somatosenzorického systému a poruchu endogenní modulace nociceptivní aktivity. Vzájemná závislost mezi psychosociálním stresem a zpracováním bolesti se má za prokázanou. Některé nefarmakologické léčebné modality cílené na tuto úroveň prokázaly svou účinnost a mohly by být užitečné.

Imunitní trombocytopenie (ITP) je onemocnění charakterizované izolovanou trombocytopenií bez jiných abnormalit v krevním obraze a krevním nátěru. ITP u dětí se dělí do 2 kategorií. Primární ITP je získané onemocnění bez známé příčiny. Sekundární ITP se u dítěte vyskytuje jako součást jiného základního onemocnění. Podle délky trvání můžeme ITP rozdělit na nově diagnostikovanou (do 3 měsíců), perzistující (3-12 měsíců) nebo chronickou (déle než 12 měsíců). V patogenezi se uplatňuje vliv buněčné imunity, působení protilátek, změna megakaryopoézy a relativně nízká hladina trombopoetinu. Diagnóza vychází především z klinického obrazu. U dětí s typickými projevy se jedná především o náhlý výskyt petechií a modřin. Iniciální terapie zahrnuje pouhé "watchful waiting" nebo farmakologickou intervenci. Jako léky první linie se uplatňují glukokortikoidy a intravenózně podávané imunoglobuliny. Do léků druhé linie se řadí agonista trombopoetinového receptoru. Chronická terapie zahrnuje podávání agonisty pro trombopoetinový receptor, u imunosupresivní léčby se využívá azathioprin, 6-merkaptopurin, sirolimus, cyklosporin nebo mykofenolát mofetil, po vyčerpání terapeutických možností lze podat rituximab. V nejzazším případě je provedena splenektomie.

Úspěch léčby metodami asistované reprodukce závisí zejména na kvalitě získaných oocytů. Luteinizační hormon významným způsobem ovlivňuje fyziologické procesy v ovariálním folikulu a samotném oocytu. Nedostatečný účinek luteinizačního hormonu v konečné fázi zrání folikulu významně snižuje podíl kvalitních oocytů získaných při použití metod asistované reprodukce. U žen se sníženou citlivostí k luteinizačnímu hormonu nebo s nedostatečnou produkcí tohoto hormonu je vhodné hormon substituovat podáním rekombinantního preparátu.

S analgetiky máme každý bohaté profesní i osobní zkušenosti. Cílem článku je proto jen poukázat na specifika, výhody, rizika a interakce zástupců jednotlivých skupin. Nelze obsáhnout kompletní souhrn, některá z nich nejsou u nás ani registrována (flupirtin, nefopam). Nově je od r. 2020 v naší republice schválen k léčbě silné bolesti, neovlivnitelné nenarkotickými analgetiky, metadon. Koanalgetika jsou zmíněna jen okrajově, přestože jsou neodmyslitelnou součástí léčby neuropatické a chronické bolesti. Podrobnější pojednání o jejich působení by pravděpodobně zabralo celý další článek.

Úvod: Článek shrnuje nejnovější poznatky ve farmakologické léčbě a nefarmakologické péči neonatálního abstinenčního syndromu (NAS), diagnózy P96.1.  Metody: Tento článek přezkoumává publikace o terapeutických postupech léčby NAS účinnými látkami morfin, methadon, buprenorfin, fenobarbital a clonidin s parametry doby trvání léčby a délky hospitalizace. Zdrojem pro tento článek jsou volně přístupné publikace dohledatelné v medicínské bibliografické databázi PubMed.  Výsledky: Progresivní nárůst vědeckých prací z oblasti optimalizace léčby s ohledem na medián doby hospitalizace a délku léčby se v praxi odráží vznikem celé řady léčebných protokolů. U obou měřených parametrů medián hospitalizace a délka léčby dosahuje molekula buprenorfin lepších výsledků v porovnání s metadonem a morfinem. Fenobarbital byl při léčbě metadonem významně lepší doplňkovou terapií než clonidin rovněž v obou měřených parametrech.  Závěr: Stále rozporuplným tématem a podkladem pro další výzkumy zůstávají aspekty, jako je volba vhodného preparátu, jeho léková forma a standardizovaný celosvětově uznaný léčebný protokol.

Infekce horních cest dýchacích patří mezi nejčastější onemocnění, se kterými přichází pacienti do lékárny. Lékárník či farmaceutický asistent by měl na základě dostupných a získaných informací o pacientovi zhodnotit jeho stav a posoudit vhodnost samoléčení. V případě samoléčení by měl pacientovi doporučit vhodné přípravky zvolené individuálně dle jednotlivých symptomů nemoci a následně vysvětlit, jak s doporučenými přípravky zacházet a jakými opatřeními maximalizovat jejich účinek a případně též minimalizovat jejich rizika.

Léčebná strategie u nádorů jícnu se kontinuálně vyvíjí a radioterapie v ní má nezastupitelné místo. Rostoucí dostupnost protonové radioterapie přináší aktuální otázku, jaký je její reálný benefit. Řada okolností - více indikačních oblastí, nejednotné dávkování, málo ověřený benefit dávkové eskalace a nejednotné určování cílových objemů - odpověď zásadně komplikuje. Dozimetrie protonové radioterapie má ve srovnání s konvenční fotonovou radioterapií výhody jednoznačné a přesvědčivé. Otázka manifestace dozimetrických výhod v klinice byla zatím řešena převážně na malých retrospektivně hodnocených souborech. U trimodální terapie (chemoradioterapie + chirurgický výkon) bylo nutné vytvořit speciální nástroje hodnocení (TTB - total toxicity burden a POC - perioperative complications). V terénu značně nehomogenních souborů a velké dávkové variability se u protonové radioterapie ve srovnání s konvenční radioterapií daří prokazovat snížení toxicity. Formou randomizované studie byl benefit protonové radioterapie prokázán pouze jednou, a to v kontextu trimodální terapie. Benefit také spočívá v signifikantním snížení toxicity. Další randomizované studie probíhají. Otázka se dále komplikuje rozšiřováním technik scanningu, zatímco dosavadní výsledky vycházejí z technik scatteringových. Současné užití protonové radioterapie u nádorů jícnu je zatím podloženo evidencí nižší toxicity. Evidence dalších výhod protonové radioterapie je na úrovni klinického výzkumu a to za situace, kdy na stejné úrovni výzkumu jsou základní zásady radioterapie per se, zejm. dávková eskalace.

Meningiomy patří k častým nádorovým onemocněním mozku a míchy. V léčbě se používají invazivní (neurochirurgické) a neinvazivní (radioterapeutické) metody. Radioterapie se provádí stereotakticky nebo nestereotakticky, fotonovým nebo korpuskulárním zářením (protony, případně ionty uhlíku). Protonová terapie využívá fyzikálních vlastností protonů k šetření necílových tkání mozku.

Stárnutí je nevyhnutelný proces, kterému se nevyhne nikdo z nás. S postupujícím věkem a hlavně v důsledku doby, ve které právě žijeme se čím dál mladší skupiny lidí zajímají o zlepšení svého vzhledu a omlazení, a to obzvláště v oblasti obličeje. Ruka v ruce s tímto zájmem jde i trh s nabídkou nejrůznější podpůrných prostředků a produktů, které slibují pevnější, pružnější a hlavně krásnější pleť bez vrásek. Největšímu zájmu se v posledních letech těší kolagen v nejrůznějších podobách, či už perorálních nebo v podobě krémů, a to za nemalého přispění vlivu reklamy v médiích a na sociálních sítích. Cílem této práce je podívat se na různé kolagenní produkty a prozkoumat jejich efektivitu ve vztahu k propagovaným účinkům a zhodnocení, zda-li můžou být přínosem pro zdraví a krásu nebo nikoliv.

Střední hodnota věku v době diagnózy karcinomu prostaty (KP) v České republice dosahuje 68 let. Riziko záchytu KP stoupá s věkem, u starších pacientů je navíc nádor častěji zjištěn v pokročilém stadiu. Základní geriatrické vyšetření bychom měli indikovat u všech pacientů starších 70 let. Mezi základní skríningové nástroje používané v geriatrii patří Geriatric 8 (G8) test. Na základě tohoto testu pacienty rozdělujeme na muže v dobré kondici (fit), zranitelné (vulnerable) a křehké (frail). Radikální léčba srovnatelná s mladšími ročníky by měla být nabídnuta všem "fit" pacientům a těm zranitelným, u kterých lze dosáhnout úpravy základního postižení. Křehcí pacienti s reverzibilním postižením by měli podstoupit léčbu adaptovanou k jejich stavu, příliš nemocní pak pouze podpůrnou léčbu. Režim pozorného vyčkávání (watchful waiting) představuje ideální postup u mužů s KP nízkého a středního rizika a limitujícími komorbiditami. Radikální léčba je u starších pacientů zatížena vyšší mírou bezprostředních i dlouhodobých komplikací. Hormonální léčbu doprovází celá řada dlouhodobých metabolických, kardiovaskulárních a dalších nežádoucích účinků. Nové hormonální preparáty prokázaly u starších pacientů shodnou klinickou účinnost i relativně příznivý bezpečnostní profil ve srovnání s mladšími podskupinami. V každém případě by kalendářní věk jako samotný faktor neměl řídit naši indikaci k léčbě KP.

Výskyt střevních parazitů se v populaci, dle Informačního systému infekčních nemocí, snižuje. Záchyt je ovlivněn správností odběru stolice a metodou, kterou je vzorek vyšetřován. Na základě molekulárně biologické (PCR) diagnostiky vzorků stolic u 200 dětí jsme ukázali, že prevalence parazitóz je vyšší, než popisují dostupná data. Klinické symptomy a pozitivita výsledků v naší studii nekorelují. Eradikaci asymptomatických jedinců je třeba vždy zvážit, vzhledem k objevujícím se důkazům, že existuje nepřímá úměra mezi prevalencí střevních parazitóz a výskytem alergií, autoimunit, Crohnovy nemoci aj., stejně jako k nejasné patogenitě daných mikroorganismů.

Článek pojednává o riziku vzniku extravazace, která je závažnou komplikací intravenózní terapie, o její prevenci a počáteční léčbě u novorozenců a kojenců. Rovněž zmiňuje výskyt extravazace u novorozenců v zahraničí a nepřímo navazuje na článek publikovaný v Pediatrii pro praxi (č. 3/2022), který pojednává o šetření výskytu poranění kůže novorozenců v České republice v roce 2020, ve kterém byla extravazace identifikována jako nejčastější příčina poranění (1).

Paliativní ozáření podstupuje téměř třetina dospělých onkologických pacientů. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní informace o možnostech radioterapie k ovlivnění nejčastějších symptomů u pacientů v paliativní léčbě, její toxicitě a efektivitě.

Radioterapie byla do 60.-70. let minulého století pevnou součástí léčby jak seminomů, tak nonseminomů. Poznání relativní radio­rezistence nonseminomů omezilo její indikace jen na seminomy. Další vývoj směřoval k revizi indikací adjuvantní léčby, redukci ozařovaných objemů a dávek z radioterapie a použití adjuvantní chemoterapie jako alternativy radioterapie. V současné době má radioterapie místo v léčbě seminomů stadií I-II u pacientů nevhodných pro sledování či chemoterapii. Preferovanou technikou je trojdimenzionální konformní radioterapie.

Role farmaceuta i farmaceutického asistenta zahrnuje poradenství v oblasti léčivých přípravků vydávaných bez lékařského předpisu při samoléčbě různorodých zažívacích potíží. Tento článek přináší základní přehled léčivých přípravků vydávaných bez lékařského předpisu pro léčbu průjmu, zácpy a dyspepsií - jejich indikací, kontraindikací a možných nežádoucích účinků jejich podání.

Léčivé přípravky obsahující extrakt z jinanu dvoulaločného patří do ATC skupiny N06DX Ostatní léčiva proti demenci, jejich indikace jsou syndrom demence, okluzivní choroba periferních tepen, vertigo a tinitus cévního nebo involučního charakteru. V současné době více chápeme roli chronického systémového zánětu v patogenezi mnoha onemocnění, od aterosklerózy přes diabetes mellitus II. typu až po Alzheimerovu chorobu a jiné typy demencí. Centrem zájmu výzkumu účinku standardizovaného extraktu listů Ginkgo biloba jsou tak mechanismy protizánětlivého a neuroprotektivního účinku. Protizánětlivý účinek EGB 761 zprostředkovávají zejména ginkgolidy a bilobalidy, které působí jako duální inhibitory jak cyklooxygenázy, tak lipoxygenázy.

Arteriální hypertenze je jedním z nejvýznamnějších ovlivnitelných rizikových faktorů aterosklerotických vaskulárních onemocnění. U většiny hypertoniků je k dosažení cílových hodnot krevního tlaku nutná farmakoterapie kombinací antihypertenziv. Dle aktuálně platných odborných doporučení je dvojkombinací první volby inhibitor ACE nebo AT1-blokátor + blokátor kalciových kanálů nebo diuretikum. Do případné trojkombinace patří chybějící účinná látka. Odborná doporučení upřednostňují využití fixních kombinací z důvodu zlepšení adherence pacientů k léčbě. S tím je spojena vyšší účinnost léčby se zlepšením prognózy pacienta.

7. října 2022 uspořádala společnost Zentiva na XXXIX. konferenci České společnosti pro hypertenzi sympozium věnované sartanům. Profesor Zelinka v úvodu sympozia připomněl nepříznivé důsledky nonadherence k preventivní kardiovaskulární léčbě, včetně zvýšeného výskytu cévních mozkových příhod či zvýšené mortality. Rozebral možné příčiny nedodržování léčby a na základě klinických důkazů doporučil především pravidelnou kontrolu adherence pacientů k předepsané léčbě, používání fixních kombinací a předepisování přípravků s minimem nežádoucích účinků. Jak ukázal, z antihypertenziv vykazují nejnižší riziko vysazení léčby z důvodu nežádoucích účinků AT1 blokátory. Docent Petrák připomněl mechanismus účinku AT1 blokátorů a rozdílné charakteristiky jednotlivých přípravků z této třídy antihypertenziv. Zaměřil se na jejich porovnání s ACEI a doložil, že AT1 blokátory poskytují stejnou KV ochranu a účinné snížení krevního tlaku, ovšem s nižším rizikem přerušení léčby. Poukázal na postavení AT1 blokátorů v současných českých, evropských i mezinárodních doporučeních pro léčbu hypertenze, kde figurují jako 1. volba bez ohledu na průvodní choroby pacientů, jako je chronické onemocnění ledvin, ICHS, srdeční selhání či fibrilace síní. Profesor Widimský se věnoval přínosu AT1 blokátorů u dalších onemocnění. Ukázal, že je lze využít u pacientů se srdečním selháním se sníženou i zachovanou ejekční frakcí, jako prevenci vzniku nebo recidivy fibrilace síní, jako doporučenou léčbu u pacientů s hypertenzí a chronickou obstrukční plicní nemocí, u hypertoniků s chronickým onemocněním ledvin, kde vykazují dobrou antihypertenzní účinnost i renoprotektivitu, a upozornil na příznivé metabolické účinky telmisartanu u pacientů s diabetem 2. typu a metabolickým syndromem. Přinášíme souhrn celého sympozia.

Na 19. kongresu Medicíny pro praxi zazněla 21. 10. 2022 přednáška zaměřená na význam včasného zahájení léčby hypertenze, a to zejména u pacientů mladšího věku. MUDr. Wohlfahrt na výsledcích řady studií ukázal, že neléčená nebo nedostatečně léčená hypertenze vede k poškození cílových orgánů a že při vzniku hypertenze v mladším věku působí tento kardiovaskulární rizikový faktor řadu let a navozuje ireverzibilní orgánové změny. Mezi cílové orgány hypertenze patří i mozek, který je ohrožen atrofií a dalšími změnami spojenými s poklesem kognitivních funkcí a rozvojem demence. Pro dosažení kompenzace krevního tlaku k cílovým hodnotám, navíc do 3 měsíců, jak uvádějí doporučení, je obvykle nutná nejméně dvojkombinace antihypertenziv. Pro intenzifikaci léčby lze využít fixní trojkombinaci s výhodou časného dosažení cílových hodnot, dobré tolerance a adherence, jakou prokázal např. Triplixam®.

Dědičné metabolické poruchy (DMP) jsou různorodou skupinou nemocí způsobených mutacemi v genech kódujících enzymy a další proteiny, které zasahují do buněčného metabolismu. DMP se mohou manifestovat v jakémkoliv věku. U pacientů s pozdními formami DMP se první klinické příznaky objeví v dospělosti. Stanovení diagnózy je zásadní pro léčbu. K diagnostice DMP jsou nutná speciální vyšetření dostupná ve specializovaných centrech. Cílem článku je ukázat možnosti spolupráce praktických lékařů s Ústavem dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK Praha (ÚDMP).

Cíl: Vlastní retrospektivní zhodnocení účinnosti a tolerance trifluridin/tipiracilu. Pacienti a metody: Celkem jsme hodnotili 18 pacientů s refrakterním metastatickým kolorektálním karcinomem, léčených trifluridin/ tipiracilem. Výsledky: V době hodnocení mělo 13 pacientů ukončenu léčbu, 5 pacientů v léčbě pokračuje. Medián počtu cyklů podaných pacientům s ukončenou léčbou činil 3 (2–3) cykly. Při restagingovém CT vyšetření po 3 cyklech léčby, 10 pacientů mělo progresi onemocnění a 1 pacient, který pokračuje v léčbě, stabilizaci onemocnění. Deset pacientů ukončilo léčbu z důvodu progrese onemocnění, dva z důvodu celkového zhoršení stavu a 1 pacient z důvodu trombocytopenie. Medián PFS činil 3,4 (95% CI: 2,9–4,0) měsíce. Mediánu celkového přežití zatím nebylo dosaženo. Leukopenie stupně 3 se vyskytla u 3 pacientů, anémie stupně 3 u 1 pacienta, trombocytopenie stupně 4 u 1 pacienta. Elevace AST stupně 2, ALP stupně 3 a GMT stupně 4 byla u 1 pacientky. Incipientní pneumonie s hospitalizací byla pozorována u 1 pacienta. Závěr: Léčebné výsledky i toleranci léčby hodnotíme příznivě a trifluridin/tipiracil se v rámci našeho oddělení stává pevnou součástí léčebného algoritmu refrakterního metastatického kolorektálního karcinomu.

Monoklonální gamapatie (MG) jsou vysoce heterogenní skupinou zhoubných i nezhoubných stavů, jejichž společným jmenovatelem je přítomnost monoklonálního imunoglobulinu (MIg, „paraproteinu”) nebo jeho strukturálních komponent v séru a/nebo v moči. V předloženém sdělení jsou shrnuty současné klasifikace MG, přehled standardních i specializovaných vyšetřovacích metod a návod k diferenciálně-diagnostické rozvaze umožňující časné rozpoznání maligních MG vyžadujících bezprostřední léčbu. Integrální součástí textu jsou přehledy aktuálních vyšetřovacích algoritmů, diagnostických postupů a sestav kritérií nejčastějších maligních MG použitelné v běžné klinické praxi.

Zácpa je častou příčinou návštěv pacientů jak v ordinacích PLDD, tak i dětských gastroenterologů. Až 95 % případů zácpy je funkčního charakteru, pouze 5 % tvoří tzv. symptomatická zácpa, vyskytující se u různých intestinálních a extraintestinálních onemocnění. Diagnózu funkční zácpy lze stanovit na základě typické anamnézy a klinických projevů. Je třeba zhodnotit tzv. „varovné příznaky“ a následně i úspěšnost adekvátní léčby. V případě podezření na zácpu symptomatickou je na místě multidisciplinární přístup. Léčba funkční zácpy musí být komplexní, často je dlouhodobá a na pacienta, rodinu i lékaře klade nemalé nároky. V úvodu léčby je zásadní odstranění retinované stolice s využitím nefermentabilního laxativa s co možná největší snahou o omezení manipulace s rektem. Následuje individuálně nastavená a dostatečně dlouho vedená udržovací léčba za současného nácviku defekace a pravidelných kontrol. Laxativem první volby pro obě fáze léčby je polyethylenglykol (synonymum macrogol 4000). Svoji roli v léčbě má i úprava dietního režimu a psychologická podpora rodiny a dítěte v mnohdy „zahanbující situaci“ při enkopréze. Posledním krokem, v případě zvládnutí všech symptomů zácpy, je postupné vysazení laxativ. Význam správného vedení dětí se zácpou určuje i fakt, že až u 20 % dětí s chronickou zácpou přetrvává zácpa v různé míře i v dospělosti. V současné době není dostupný dostatek důkazů týkajících se většiny doporučení, které by vyplývaly z randomizovaných kontrolovaných studií. Převážná část doporučených postupů proto vychází z konsenzu odborníků nebo ze syntézy poznatků v přehledových studiích. Uvedená léčebná doporučení se týkají především pacientů se zácpou funkční.

V posledních letech je imunoadsorpce stále více uznávanou alternativou k terapeutické plazmaferéze používané v léčbě neurologických chorob, jako je syndrom Guillain Barré, chronická zánětlivá demyelinizující polyneuropatie, myasthenia gravis, neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra, roztroušená skleróza nebo autoimunitní encefalitidy. Na rozdíl od terapeutické plazmaferézy, která vyžaduje výměnu plazmy albuminem nebo mraženou plazmou, je imunoadsorpce technika umožňující selektivní odstranění humorálních faktorů, především patologických autoprotilátek vysoce afinitním adsorbentem. Tato léčebná metoda má ve srovnání s plazmaferézou menší nežádoucí účinky. Může výrazně zlepšit léčbu a prognózu pacientů s autoimunitními neurologickými poruchami.

Východiska: Renální karcinom (RCC) představuje nejčastější maligní nádor ledvin u dospělých, jehož incidence dlouhodobě významně narůstá. Axitinib je antiangiogenní multikinázový inhibitor druhé generace blokující kinázovou aktivitu VEGFR 1, VEGFR 2, VEGFR 3, PDGFR a c-KIT. Efektivita a bezpečnost axitinibu ve druhé linii léčby metastatického RCC byly potvrzeny v několika klinických studiích. Kazuistika: 70letý muž s vícečetnou generalizací RCC byl, po selhání léčby sunitinibem v první lini, léčen axitinibem s velmi dobrým efektem. Při druholiniové léčbě axitinibem bylo dosaženo parciální regrese nálezu a přežití bez progrese v délce trvání téměř 16 měsíců. Léčba probíhala s dobrou tolerancí, bez významnějších projevů toxicity. Závěr: Axitinib představuje moderní preparát cílené léčby metastatického RCC užívaný ve druhé linii, s dobře prokázanou účinností i bezpečností na úrovni klinických studií i v běžné klinické praxi.

Infekce močových cest (IMC) patří k velmi častým zdravotním problémům, které přivádějí ženy do ordinace praktického lékaře. Nejčastějším projevem IMC u žen je akutní nekomplikovaná cystitida, jejíž diagnostika zpravidla nečiní žádné potíže. V léčbě při výběru vhodného antimikrobiálního preparátu je vhodné brát v potaz jeho farmakokinetiku, předpokládané spektrum účinnosti a vliv na vaginální flóru. Preferována je krátkodobá tří až pětidenní terapie. U žen s recidivujícími cystitidami je po nasazení adekvátní léčby a přeléčení infekce následně nutné provedení komplexního urologického vyšetření k vyloučení funkční či anatomické abnormality. Zde je nutné prakticky vždy provést kultivační vyšetření moče a cílené přeléčení dle citlivosti. V přehledném článku jsou pak uvedeny diferencované možnosti léčby a prevence infekcí dolních močových cest u žen, a to jak antimikrobiálními preparáty, tak režimovými opatřeními a přípravky, které nepatří do skupiny antimikrobiálních preparátů, avšak jejich podání ve správné indikaci může těmto ženám přinášet dlouhodobou úlevu.