Fulltextové hledání

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) je nejčastější alergií kojeneckého věku. Důležitým momentem v její diagnostice je včasné vytipování suspektního pacienta a provedení eliminačně‑expozičního testu. Pro usnadnění diagnostiky ABKM v běžné klinické praxi vznikl dotazník s názvem CoMiSS^TM, Cow's Milk‑Related Symptom Score, který hodnotí intenzitu jednotlivých symptomů ABKM bodovými hodnotami. Skóre, které je součtem hodnot jednotlivých položek, odráží míru rizika přítomnosti ABKM v daném případě a napomáhá v relevantní volbě medicínského postupu. V textu uvádíme dvě kazuistiky praktického využití dotazníku CoMiSS^TM v klinické praxi.

Kyselina alfa-lipoová je přírodním antioxidantem a kofaktorem mitochondriálních enzymů oxidativního metabolismu. Na podkladě klinických studií je považována za podpůrnou léčbu bolesti u diabetické neuropatie, v ostatních indikacích je třeba dalšího zkoumání.

V přehledu autor uvádí zásadní informace o epidemiologii, diagnostice a léčbě bronchogenního karcinomu dle standardních postupů v České republice s využitím všech léčebných modalit dle histologie, rozsahu nemoci dle jednotlivých stadií TNM klasifikace. S využitím dalších výsledků laboratorních diagnostických postupů poukazuje na možnosti léčby tzv. biologickými prostředky a personalizaci léčby tohoto závažného onemocnění dle aktuálních poznatků.

Kolorektálny karcinóm predstavuje jedno z najčastejšie diagnostikovaných onkologických ochorení a úmrtí na rakovinu na celom svete. Na vývoj kolorektálneho karcinómu majú okrem genetických faktorov podstatný vplyv aj faktory životného štýlu a environmentálne rizikové faktory. Dôležitú úlohu v prevencii zohráva fyzická aktivita a cvičenie. Spojenie medzi protektívnym a terapeutickým benefitom cvičenia a rakovinou je možné vysvetliť pomocou niekoľkých mechanizmov, zahŕňajúc zápal, metabolickú dysreguláciu, ovplyvnenie myokínov a proteínu SPARC. Pri liečbe kolorektálneho karcinómu vzhľadom na zlepšenie funkcie a sprievodných symptómov je možne využiť viacero druhov cvičenia, ako napríklad aeróbne cvičenie, silové cvičenie a ďalšie rehabilitačné metódy. Kolorektálny karcinóm a jeho liečba so sebou prinášajú zmeny fyzickej funkcie pacientov. Dôležitú možnosť liečby u pacientov predstavujú rehabilitačné terapie, ktoré vedú k zlepšeniu fyzickej funkcie pacientov, zníženej prevalencii únavy a k zlepšeniu kvality života.

Muži s nemetastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty s krátkým doubling time PSA jsou ohroženi časnou progresí onemocnění. Výsledky nových klinických studií s antiandrogeny II. generace, jako apalutamid, enzalutamid, darolutamid, prokazují u těchto pacientů oddálení vzniku metastatického onemocnění a i prodloužení přežití.

Constantin Economo se narodil v roce 1876 do bohaté řecké patricijské rodiny ve městě Brãila v dnešním Rumunsku. Jeho otec byl obchodníkem s rozsáhlými majetky v Thessálii a Makedonii, kde měla ve městě Edessa rodina kořeny, Economovými příbuznými bylo např. několik biskupů řecké pravoslavné církve. V roce 1877 se rodina přestěhovala do Terstu, kde Economo prožil dětství a mládí. Po maturitě se v roce 1893 na přání otce zapsal na vídeňskou techniku, ale po dvou letech technického studia zanechal a přestoupil na lékařskou fakultu. Ještě jako student publikoval vědeckou práci o vývoji hypofýzy u ptáků. Promoval v roce 1901, přičemž tehdy už rok pracoval v laboratoři profesora Exnera, kde zůstal do roku 1903. Další rok strávil jako rezident na interní klinice profesora Nothnagela; další dva roky strávil cestami po evropských klinikách a laboratořích, kde pracoval mj. s Joffroyem, Magnanem, Mariem, Bernheimem, Kraepelinem, Ziehenem a Oppenheimem. V roce 1906 císař František Josef I. povýšil Economova otce do šlechtického stavu s dědičným titulem "freiherr", čímž se i Economo stal baronem. Od roku 1907 pracoval jako asistent na neuropsychiatrické klinice profesora Wagner-Jauregga ve vídeňské Všeobecné nemocnici. Habilitoval se v roce 1913 prací o senzorických poruchách doprovázejících pontinní tumory, profesorem neurologie a psychiatrie byl jmenován v roce 1921. V roce 1931 byl jmenován šéfem nově založeného ústavu pro výzkum mozku (dnešní Neurologische Institut) vídeňské univerzity, který však vedl pouhých šest měsíců. V průběhu své neurovědecké kariéry se věnoval hlavně třem tématům, která se stala jeho trvalým profesionálním odkazem: epidemické encefalitidě, která byla posléze nazvána jeho jménem, poruchám spánku a lokalizaci spánkových center, a cytoarchitektonice mozkové kůry. Kromě medicíny bylo jeho další vášní (patrně stejně velkou jako medicína) letectví. Začal s balonovým létáním za svého pařížského pobytu. Po návratu do Vídně začal intenzivně létat na starém vídeňském letišti v Aspern. Byl držitelem první oficiální rakousko-uherské mezinárodní pilotní licence a od roku 1910 prezidentem "Österreichische Aeroklub", v této funkci zůstal až do roku 1926. Za první světové války létal jako stíhač rakousko-uherského letectva po dobu dvou kampaní v letech 1915-1916 na dolomitské frontě. Na žádost rodičů u ministerstva letectví byl koncem roku 1916 demobilizován a odeslán zpět do vídeňské vojenské nemocnice, kde pečoval o pacienty s poraněním hlavy. Po válce, v roce 1919, ve věku 43 let, se oženil s Karolinou, dcerou prince Aloise von Schönberg-Hartenstein, manželství ale zůstalo bezdětné. Constantin von Economo zemřel v roce 1931 ve věku 55 let na následky srdečního infarktu.

Analgetika patří mezi nejčastěji preskribované léky. Neopioidní analgetika jsou léky různého chemického původu, které mají analgetický, antipyretický a některé z nich i antiflogistický a antiagregační efekt. Lze je dělit na analgetika - antipyretika a nesteroidní antiflogistika. Společným mechanismem účinku především nesteroidních antiflogistik je inhibice cyklooxygenázy, a tím ovlivnění tvorby eikosanoidů. S ovlivněním tvorby eikosanoidů jsou spřaženy jak žádoucí léčebné efekty, tak i nežádoucí účinky.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním onemocněním mužů. I po radikální léčbě dochází u významné části pacientů k relapsu onemocnění, to je provázeno stoupající hladinou PSA. Pro optimální nastavení terapie je třeba relaps lokalizovat. Fluciklovin je radiofarmakem pro zobrazování pomocí PET. Vykazuje zvýšenou míru vychytávání v buňkách karcinomu prostaty, proto PET/CT s fluciklovinem představuje senzitivní metodu lokalizace rekurence karcinomu prostaty. Článek shrnuje poznatky o použití PET/CT s fluciklovinem u pacientů s karcinomem prostaty.

Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění spojené s rizikem sociální i fyzické devastace. Etiologii schizofrenie dokonale neznáme. Základní léčbou schizofrenie je podávání antipsychotik, případně v kombinaci s vybranými psychosociálními intervencemi. Nicméně aktuální terapeutické možnosti neřeší veškeré aspekty poruchy zcela uspokojivě. V poslední době roste zájem o vztah mezi střevním mikrobiomem a duševním zdravím, včetně schizofrenie. Tento přehled prezentuje dosavadní výsledky výzkumu dysbiózy u schizofrenie a diskutuje, zda by se předpokládaná dysbióza mohla hodit do známých hypotéz její patogeneze se zaměřením na zánět, metabolity tryptofanu a hladiny neurotrofického od mozku odvozeného faktoru (BDNF). Dále je kriticky hodnocen klinický potenciál manipulace střevního mikrobiomu probiotiky a prebiotiky jako možné doplňkové léčby. Současné údaje o změnách mikrobiomu u schizofrenie jsou velmi rozporuplné. Není známo, zda jsou změny mikrobiomu spojeny se zvýšeným rizikem vzniku poruchy, nebo jsou pouze výsledkem vnějších faktorů.

Arytmie představují nejčastější komplikaci infarktu myokardu. Přehled stručně shrnuje z pohledu aktuálních poznatků problematiku arytmií, které se obvykle vyskytují v souvislosti s infarktem myokardu.

Nádory slinných žláz patří mezi vzácné, ale agresivní malignity, s narůstající incidencí. Uvádíme literární přehled nových poznatků o možnostech užití prediktivních a prognostických markerů k přesnějšímu zacílení systémové léčby metastatického onemocnění, pokud není možná resekce metastáz. Doporučeným vyšetřením před zahájením systémové léčby metastatického karcinomu slinné žlázy je HER2/neu, androgenní receptor a NTRK fuzní geny. U pacientů bez průkazu prediktoru lze zvážit chemoterapii, nejlepší data jsou v poslední době s monoterapií eribulinem. Další možností jsou inhibitory tyrosinkináz, jako jsou lenvatinib a axitinib. Nádory slinných žláz jsou vhodnou skupinou pro genomické sekvenování a užití metod precizní medicíny.

Virus hepatitidy B patří mezi prokázané lidské karcinogeny. Chronická infekce virovou hepatitidou B je nejčastějším etiologickým agens hepatocelulárního karcinomu na světě. Existují důkazy, že virus hepatitidy B má souvislost i s dalšími typy nádorů, jako např. intrahepatální cholangiokarcinom, duktální adenokarcinom pankreatu, B-buněčný lymfom a další. Proti virové hepatitidě B však existuje účinná prevence v podobě očkování. Vakcína proti této infekci byla první prokazatelně účinnou v prevenci nádorů a je považována za velký úspěch v klinické chemoprevenci hepatocelulárního karcinomu, a i proto je tato vakcína součástí očkovacích plánů u dětí (u nichž je prognóza infekce nejhorší) po celém světě. Hepatitida B představuje riziko pro onkologické pacienty léčené imunosupresivy, proto je vhodné provádět screening před zahájením léčby a dle výsledku pacienty před infekcí chránit buď očkováním nebo antivirotiky.

Mnohočetný myelom je druhou nejčastější hematologickou malignitou dospělých, která byla po desetiletí spojována s nepříznivou prognózou a krátkým přežitím nemocných. Vývoj nových léků, jakými jsou inhibitory proteasomu, imunomodulační léky a monoklonální protilátky, významně zlepšil přežití a kvalitu života velké části těchto pacientů. Navzdory pokroku v léčbě zůstává toto onemocnění stále obtížně vyléčitelné a má tendenci se vracet ve variabilním časovém horizontu. Základem léčby relabovaného či refrakterního onemocnění jsou kombinace výše zmíněných skupin léčiv. Jejich účinnost včetně bezpečnostního profilu byla dokumentována v řadě klinických studií. Článek shrnuje přehled možností léčby relabovaného a refrakterního mnohočetného myelomu.

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které je třeba včasně diagnostikovat a léčit. V současné době neexistuje žádný specifický test k potvrzení diagnózy roztroušené sklerózy. Stanovení diagnózy i proto nadále vychází ze tří hlavních principů: klinická analýza kompatibilní s diagnózou (typ příznaků, jejich vývoj v čase, věk a pohlaví osoby atd.), průkaz diseminace procesu v čase a prostoru a vyloučení alternativních diagnóz. Na základě důležitosti časného stanovení diagnózy byla revidována diagnostická kritéria v roce 2017. Ta znovu ukazují na důležitost průkazu intratékální syntézy pomocí oligoklonálních pásů. Nově může při stanovování diagnózy přítomnost oligoklonálních pásů nahradit diseminaci v čase. Změny mají usnadnit stanovení časné diagnózy, která může být díky tomu následována okamžitou léčbou.

Evokované potenciály (EP) představují poměrně senzitivní, byť málo specifickou metodu v průkazu postižení jednotlivých drah centrálního nervového systému (CNS). Jsou stále indikovány u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) či při podezření na toto onemocnění, přestože je nelze uplatnit při průkazu diseminace v prostoru (DIS). Článek přináší přehled nejčastěji aplikovaných modalit EP (zrakové, somatosenzorické, motorické, kmenové akustické atd.) a jejich užití v diagnostice a monitorování průběhu RS s přihlédnutím k jejím formám. Somatosenzorické (SEP) a motorické (MEP) EP hodnotí funkci nejdelších drah, a proto jsou nejcitlivějšími metodami v průkazu kondukční abnormity související s RS. Ukazují se také jako nejsilnější prediktory tíže budoucího postižení u pacientů s primárně progresivní RS. Role EP ustupuje v diagnostice RS do pozadí. Evokované potenciály se však jeví jako slibná metoda pro predikci průběhu onemocnění a monitoraci klinických studií s použitím nových léčiv.

Hypertenze a dyslipidemie jsou kardiovaskulární (KV) rizikové faktory, které se často vyskytují společně. A to již u relativně mladých osob. Je doloženo, že časná simultánní kompenzace těchto rizikových faktorů násobí přínos pro pacienta. Zejména u mladších jedinců ale narážíme na nízkou adherenci k léčbě KV rizikových faktorů. Dodržování doporučených farmakologických i nefarmakologických intervencí může zvýšit správná komunikace mezi lékařem a pacientem, např. vysvětlení KV rizika pacientovi pomocí cévního věku. Důležitým nástrojem na zvýšení adherence je i jednoduchý režim farmakoterapie, který umožňují fixní kombinace. Inspirací mohou být modelové příklady komunikace mezi lékařem a pacientem s hypertenzí a dyslipidemií.

Cílem je podat přehled publikovaných dat týkajících se současného pohledu na roli miniinvazivního, především robotického operačního přístupu v léčbě časných stadií karcinomu děložního čípku. Práce je zaměřená na otázku onkologické bezpečnosti roboticky-asistované radikální hysterektomie ve srovnání s otevřenou laparotomickou radikální operací. Z výsledků recentních studií vyvozujeme závěry pro aktuální klinickou praxi.

Pánevní exenterace (PE) je specifická, komplexní a rozsáhlá operace umožňující erudovanému týmu při vhodné selekci pacientky s pánevní recidivou dosáhnout jejího vyléčení. Výkon je radikalitou a specificitou potřebných chirurgických zkušeností výjimečný a vyžaduje multioborový tým a centralizaci.

Současný stav znalostí poměrně přesvědčivě dokazuje, že vyšší úroveň pohybové aktivity (PA) je jednoznačně spojena s nižším rizikem vzniku mnoha nádorových onemocnění. A naopak, nižší úroveň PA je spojena s vyšším rizikem jejich vzniku. Jakákoliv PA je také důležitou doplňkovou léčbou při léčbě nádorových onemocnění, mající vliv na celkové přežití pacientů. V tomto přehledovém článku je probrán mechanismus a vliv aktivního způsobu života na vznik a průběh nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění. Všichni lékaři, a nejen onkologové, by měli podporovat všechny pacienty k minimalizaci času stráveného sedavým způsobem a ke zvýšení jejich PA.

Autor předkládá kazuistiky dvou nemocných, kteří jsou dlouhodobě léčeni pro pokročilé ALK řízené adenokarcinomy plic s využitím řady léčebných modalit včetně více linií chemoterapie. První pacient prodělal systémovou léčbu více linií a paliativní ozáření mozku, druhý prodělal původně operaci plic a ozáření mediastina, operaci mozkové metastázy, oba pacienti byli postupně léčeni krizotinibem, ceritinibem a aktuálně jsou více než 3 roky léčeni alektinibem. Oba absolvovali opakované ošetření drobných metastáz v mozku Leksellovým gama nožem. Oba nemocní žijí více 13 a 10 let od stanovení diagnózy.

Inkontinence moče je jakýkoliv nedobrovolný únik moče. Vyskytuje se ve všech věkových kategoriích, děti nevyjímaje. Vzhledem k tomu, že se močové cesty vyvíjí až do 12 let, je do tohoto věku únik moče tolerovatelný jako fyziologický. Poté se stává zatěžujícím, a to jak psychicky a sociálně, tak i ekonomicky. Úspěšnost léčby močové inkontinence závisí na určení jejího typu. I přesto, že je poměrně častým problémem v urologické praxi, není jí věnován dostatek prostoru a je mnohdy bagatelizována, zejména u osob vyššího věku.

První část sdělení se věnuje diagnostickým postupům při podezření na přítomnost karcinomu prostaty (KP). Zmíníme základní aspekty anamnézy a fyzikálního vyšetření. Z biochemických parametrů zhodnotíme roli prostatického specifického antigenu a jeho derivativ a také indexu zdraví prostaty. Multiparametrická magnetická rezonance prostaty ve spojení s tzv. fúzní biopsií prostaty představuje v současnosti hlavní směr v diagnostice KP. Oddělené hodnocení vzorků z biopsie prostaty může zpřesnit indikaci k aktivnímu sledování u pacientů s KP nízkého rizika.

Augmentace penisu je snem mnoha mužů. Pouze někteří se však rozhodnou penis skutečně zvětšit a absolvovat i operační zákrok. Pacient musí být seznámem s možnostmi řešení vzhledem k jeho aktuálnímu funkčnímu a morfologickému stavu. Je nezbytné rozlišit zdravotní indikaci u mikropenisu od estetického výkonu u normálního penisu na základě přání pacienta.

Účel studie: Hodnocení vlivu kyseliny valproové (VPA) na hladinu karbamazepinu (CBZ) a karbamazepin-10,11-epoxidu (CBZ-E) při dlouhodobé léčbě přípravky s pomalým uvolňováním.  Metoda: U 262 vzorků odebraných před podáním od 175 dětských pacientů (< 15 let) byla hodnocena celková denní dávka (PDD), dávka na kg (DBW), koncentrace CBZ, CBZ-E, poměry CBZ koncentrace/PDD, CBZ-E koncentrace/PDD, CBZ-E/CBZ a roz­ložení koncentrací CBZ ve vztahu k terapeutickému rozmezí 4–9 mg. Podrobná analýza byla provedena u 11 pacientů, kteří byli vlastní kontrolou.  Výsledky (uvedeny jako průměr ± směrodatná odchylka): Ačkoliv pacienti léčení CBZ + VPA užívali vyšší dávky než pacienti na monoterapii: PDD 557 ± 204 vs. 400 ± 187 mg, p < 0.001; DBW 20.2 ± 10.5 vs. 13.5 ± 5.8 mg/kg, p < 0.001, nebyl zaznamenán rozdíl v průměrné koncentraci CBZ (5.1 ± 1.4 vs. 5.3 ± 1.9 mg/l), CBZ-E (1.2 ± 0.8 vs. 1.1 ± 0.9 mg/l), poměru CBZ-E/CBZ (0.24 ± 0.12 vs. 0.22 ± 0.19) ani v rozložení koncentrací podle terapeutického rozmezí. V terapeutickém optimu bylo 86 % vs. 77 % koncentrací. Koncentrace nad horní hranicí terapeutického rozmezí se nevyskytovaly. U CBZ + VPA byly nižší poměry koncentrace CBZ/PDD: 10.3 × 10-3 ± 4.2 × 10-3, vs. 14.9 × 10-3 ± 6.4 × 10-3 mg × L-1/mg, p < 0.001; CBZ/DBW: 0.31 ± 0.17, vs. 0.44 ± 0.19 mg × l-1/mg × kg-1, p < 0.001. Obdobně u 11 pacientů, kteří byli vlastní kontrolou: poměr koncentrace CBZ/PDD 10.9 × 10-3 ± 3.7 × 10-3 vs. 15.0 × 10-3 ± 5.7 × 10-3, p < 0.01; CBZ/DBW 0.35 ± 0.10 vs. 0.40 ± 0.14, p < 0.05. Zdá se, že VPA má indukční efekt na metabolismus CBZ. Na dávce závislé nežádoucí účinky (ataxie, bolest hlavy) byly popsány u 4 pacientů na monoterapii. Koncentrace CBZ a CBZ-E se nelišila od pacientů bez NÚL, byl však vyšší poměr CBZ-E/CBZ 6.8 × 10-3 ± 1.6 × 10-3 vs. 3.1 × 10-3 ± 3.6 × 10-3, a CBZ-E/PDD 0.32 ± 0.06 vs. 0.21 ± 0.20, p < 0.05. Závěr: Významná interakce mezi CBZ a VPA byla úspěšně eliminována úpravou dávkování pomocí TDM.

Přestože je metamizol známý a užívaný téměř 100 let, stále je jeho použití spojené s řadou neznámých. V rámci níže uvedeného sdělení jsme se zaměřili na podrobnější popis kinetiky tohoto léčiva s cílem poskytnout základní informace pro odhad úpravy dávkování u pacientů se sníženými eliminačními funkcemi. V této oblasti jsou totiž nejen souhrny údajů o přípravku, ale i literární zdroje relativně strohé. Dále bychom chtěli upozornit na potenciál zkřížené reakce s nesteroidními antiflogistiky, která nemusí být na první pohled zřejmá, a v klinické praxi tak může být snadno přehlédnuta. Následně diskutujeme možnosti řešení léčby bolesti u pacientů se známou alergií na metamizol. V poslední části připomeneme změny v registraci pro použití metamizolu v těhotenství a při kojení a upozorníme také na aktuálně vydanou výstrahu před hepatotoxicitou.

Introduction: Malignant pericardial effusion (MPE) is a serious complication in several cancers. MPE may give rise to cardiac tamponade, a life-threatening condition that requires urgent drainage. Although simple pericardiocentesis enables symptom resolution, MPE often recurs unless further procedures are done. Among the most frequently considered ones are sustained drainage, talcage with antineoplastic agents, or surgical creation of a pleuro-pericardial window.

Vztah mezi psychikou a imunitním systémem člověka je znám z klinické praxe - krátkodobý stres je funkční, fyziologickou reakcí, která stimuluje imunitní systém. Stejně tak krátkodobý zánět je přirozenou reakcí na zranění či infekci. Naopak chronický stres zhoršuje reakci nervového, endokrinního a imunitního systému a může vést k imunodeficienci. Přehledná práce shrnuje klinické zkušenosti internisty se zaměřením na klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči u psychiatrických nemocných a vybrané dosavadní významné poznatky v oblasti duševního stavu a imunity.

S narůstajícím počtem pacientů indikovaných k zavedení dlouhodobého žilního vstupu narůstá také výskyt těchto pacientů v ordinacích praktických lékařů. Vyvstává proto mnohem častěji otázka, jak se k takovémuto vstupu chovat, zda je možné daný vstup praktickým lékařem použít a jak akutně řešit nejčastější komplikace s žilními vstupy spojené. V tomto přehledovém článku předkládáme popis nejčastěji používaných cévních vstupů a jejich použití spolu s doporučeným algoritmem řešení nejčastějších komplikací.

Vztah mezi psychikou a imunitním systémem člověka je znám z klinické praxe - krátkodobý stres je funkční, fyziologickou reakcí, která stimuluje imunitní systém. Stejně tak krátkodobý zánět je přirozenou reakcí na zranění či infekci. Naopak chronický stres zhoršuje reakci nervového, endokrinního a imunitního systému a může vést k imunodeficienci. Přehledná práce shrnuje klinické zkušenosti internisty se zaměřením na klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči u psychiatrických nemocných a vybrané dosavadní významné poznatky v oblasti duševního stavu a imunity.

Cieľom účinnej liečby sclerosis multiplex najnovšími preparátmi je zabrániť progredujúcej disabilite pacienta. Nenaplnenou potrebou pre dennú prax je absencia validných laboratórnych biomarkerov, ktoré by nám okrem zobrazovacích metód, ako sú magnetická rezonancia mozgu a miechy, ukázali práve prebiehajúcu aktivitu ochorenia u jednotlivého pacienta a efekt podávanej liečby. Neurofilamenty ľahkých reťazcov (NfL) sa považujú za nešpecifický biomarker neurodegenerácie a dajú sa ľahko vyšetriť z krvi. V tejto práci predkladáme prehľad výsledkov štúdií hodnotiacich vzťahy hladín krvných NfL k parametrom aktivity ochorenia, zápalovej aj neurodegeneratívnej manifestácii a odpovedi na liečbu.