Fulltextové hledání

Publikace shrnuje aktivity realizované v posledních 20 letech (2000-2020) v rozvoji klinické farmacie v geriatrii v oblasti klinické i výzkumné. V oblasti klinické poukazuje na významná specifika racionální geriatrické farmakoterapie oproti klasické interní medicíně a na zvláštnosti hodnocení a individualizace lékových režimů ve stáří. Vyzdvihuje významnou roli klinických farmaceutů jako specialistů v oboru klinická farmacie v individualizaci lékových režimů ve stáří, která vyžaduje hluboké znalosti klinické farmacie v geriatrii, v risk‑managementu, aplikované geriatrické farmakologie, znalosti současných geriatrických studií a specifických přístupů individualizované geriatrické léčby. Ve výzkumné oblasti tato publikace poukazuje na výzkumné aktivity v ČR a Evropě, které přispěly a dále přispívají k rozvoji klinické farmacie v geriatrii, a do nichž je zapojena výzkumná skupina PROGRESS Q42 KSKF-2 FaF UK "Stárnutí, polyfarmakoterapie a změny terapeutické hodnoty léčiv ve stáří" ("Aging, Polypharmacy and Changes in the Therapeutic Value of Drugs in the AgeD" Scientific Unit), vedoucí doc. Fialová. Z výzkumných aktivit jsou v publikaci zmiňovány především analýzy racionální geriatrické farmakoterapie v evropských projektech ADHOC (AgeD in HOme Care, 5. rámcový program Evropské komise, 2001-2005), SHELTER (Services and Health in the Elderly in Long‑term Care, 7. rámcový program Evropské komise, 2009-2014), EU COST Action IS1402 "Ageism‑interdisciplinary, multiprofessional perspectives" (2015-2018), probíhající projekt EUROAGEISM Horizont 2020-MCSF‑INT-764632 (2017-2021) a je zmíněn i nově podaný evropský projekt "I‑CARE4OLD" v programu Horizont 2020.

I přes velmi slibné terapeutické výsledky inhibitorů imunitních kontrolních bodů (ICIs) benefituje z této léčby asi 20-40 % pacientů. Od uvedení léčby ICIs do praxe jsou neustále zkoumány prediktory, které by mohly zamezit zbytečné toxicitě a také zmenšit finanční náklady vynaložené na léčbu. V praxi dnes pro predikci odpovědi na anti-PD1/PD-L1 imunoterapii využíváme expresi PD-L1. Její uplatnění v praxi ale stále zůstává velmi diskutabilní, a to kvůli těžce definovatelné mezní hodnotě a prostorové i časové heterogenitě. Dalším schváleným prediktorem se stala mikrosatelitní instabilita, která ačkoliv je silním prediktorem například u kolorektálního karcinomu, není ji možné pokládat za zcela tumor agnostický prediktor. Další slibné prediktory, uvedené v našem článku, jsou nyní předmětem zkoumání a testování (například střevní mikrobiom, imunoprofilování periferní krve nebo tumor infiltrující lymfocyty). Vzhledem ke komplexnosti imunitní protinádorové reakce nebude pravděpodobně možné určit jenom jeden biomarker, který by reflektoval všechny stupně imunitní protinádorové reakce, bez ohledu na histopatologický typ nádoru.

Imunoterapie se za poslední dekádu stala novým pilířem onkologické léčby. Obrovský úspěch, který imunoterapie, zejména checkpoint inhibitory, zaznamenala u pokročilých onemocnění s metastatickým rozsevem, se dnes snaží nalézt více než stovka studií s checkpoint inhibitory v neoadjuvantní indikaci u pacientů s časným stadiem onemocnění. Slibné výsledky můžeme doposud vidět v diagnózách, jako jsou maligní melanom či karcinom prsu, kde se neoadjuvantní podání imunoterapie ukázalo jako účinné, navíc s dobře zvládnutelnými nežádoucími účinky. Tyto dvě diagnózy mají již výsledky studií III. fáze. Nicméně až výsledky rozsáhlejších studií nám pomohou odhalit, zda je tato cesta správná.

V indikaci metastatického GIST zůstávají standardem preparáty imatinib, sunitinib, regorafenib. Avapritinib (nový TK-inhibitor) je nově schválen v indikaci 1. linie metastatického GIST s mutací PDGFR D842, ale neprokázal superioritu oproti regorafenibu v celé populace GIST. Mezi další zajímavé tyrosinkinázové inhibitory patří kabozantinib, pazopanib, ripretinib. Data o efektivitě BRAF blokátorů a imunoterapii anti-PD-1 preparáty jsou zatím velmi omezená. Znovunasazení imatinibu po selhání předchozí léčby imatunibem, sunitinibem a regorafenibem se zdá být efektní jen minimálně. Doporučený standard 3leté adjuvantní léčby imatinibemu pacientů po resekci GIST vysokého rizika nezměnily ani výsledky studie PERSIST s aplikovaným imatinibem v adjuvantní indikaci po dobu 5 let.

Germinální nádory CNS (centrální nervový systém) jsou vzácně se vyskytující malignity dětského věku, adolescentů a mladých dospělých. V úvodu je uvedena charakteristika těchto nádorů, jejich histologické typy, principy léčby a prognóza. Kazuistika popisuje klinický nález, diagnostický a léčebný postup, poléčebný průběh a terapii pozdní recidivy germinálního nádoru CNS. Kazuistika potvrdila vysokou radio i chemosenzitivitu této malignity.

Lékové drug-eluting balonkové katétry umožňují lokální aplikaci účinné antiproliferativní látky omezující neointimální hyperplazii do cévní stěny. Vzhledem ke snadné vazbě na povrch balonkového katétru a rychlému průniku do tkání bývá jako účinná látka využíván především paclitaxel. Sirolimové lékové balonkové katétry by však, obdobně jako sirolimové lékové stenty, mohly vykazovat vyšší účinnost oproti paclitaxelu.

Komplikace během akutní koronární intervence jsou vzácné, ale mohou být život ohrožující. Uvádíme případ pacienta s akutním koronárním syndromem, který byl přijat k perkutánní koronární intervenci ramus interventricularis anterior. Během tohoto jinak rutinního zákroku jsme čelili řadě problémů v podobě perforace koronární arterie, srdeční tamponády, ztráty stentu a komorové fibrilace. Výkon zkomplikovala embolizace krytého stentu do ramus circumflexus bez zavedeného vodicího drátu v této koronární tepně. Ztracený krytý stent jsme dokázali retrahovat zavedením koronárního vodiče do lumen koronární tepny s posunutím balonku distálně od stentu a následným vyjmutím celého systému. Tento případ dokládá možnost výskytu mnohočetných komplikací v rámci jednoho výkonu, včetně ztráty krytého stentu, a ukazuje způsob, jak této závažné komplikaci předcházet a jak ji řešit.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Analgetika patří mezi nejčastěji preskribované léky. Neopioidní analgetika jsou léky různého chemického původu, které mají analgetický, antipyretický a některé z nich i antiflogistický a antiagregační efekt. Lze je dělit na analgetika - antipyretika a nesteroidní antiflogistika. Společným mechanismem účinku především nesteroidních antiflogistik je inhibice cyklooxygenázy, a tím ovlivnění tvorby eikosanoidů. S ovlivněním tvorby eikosanoidů jsou spřaženy jak žádoucí léčebné efekty, tak i nežádoucí účinky.

Muži s nemetastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty s krátkým doubling time PSA jsou ohroženi časnou progresí onemocnění. Výsledky nových klinických studií s antiandrogeny II. generace, jako apalutamid, enzalutamid, darolutamid, prokazují u těchto pacientů oddálení vzniku metastatického onemocnění a i prodloužení přežití.

Operační léčba urologických onemocnění může vést k poruchám sexuálních funkcí, zejména poruchám erekce a ejakulace. Je důležité znát mechanismus vzniku těchto následků a pacienty o možných komplikacích řádně informovat. Součástí urologické péče je léčba a zvládání pooperačních dopadů na sexuální život pacientů.

Lázeňská léčebně rehabilitační péče je následnou péčí a je možné ji v indikovaných případech uplatnit i u urologických pacientů. Přesné skupiny jsou právně ošetřeny zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a vyhláškou MZČR č. 2/2015 Sb. o stanovení odborných kritérií a dalších náležitostí pro poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče. Urolog může být v takovém případě doporučujícím lékařem nebo i vlastním navrhovatelem lázní. Pokud pacient splňuje indikační kritéria, pak mu zdravotní pojišťovna uhradí péči komplexně včetně ubytování a stravy, nebo jen příspěvkově na procedury.

Karcinom colon a rekta obsazuje přední příčky výskytu nádorů v dospělém věku. 60 % nádorů rekta se nachází v klinickém stadiu 1, 2 nebo 3. Bohužel 40 % tumorů je diagnostikováno v klinickém stadiu IV. Přístup k léčbě karcinomů rekta je multimodální. Podílí se na ní chirurg, endoskopista, radiační a klinický onkolog a radiolog. Zahrnuje jak léčbu systémovou, tak lokální, vč. radioterapie. Při onemocnění ve stadiu T3, zejména v přítomnosti uzlinového postižení, se s úspěchem využívá neoadjuvantního přístupu (1). Cíle neoadjuvantní léčby jsou dva: downstaging a downsizing a snížení rizika recidivy.

Úvod: Radioterapie patří mezi základní modality onkologické léčby a může významně přispět k ovlivnění lokální kontroly a ke zmírnění symptomů pokročilého nádorového onemocnění. Soubor pacientů a metody: Bylo provedeno retrospektivní vyhodnocení efektu (podle dopadu na zmírnění symptomů a dle zobrazovacích metod) a toxicity (podle kritérií Radiation Therapy Oncology Group – RTOG) paliativní radioterapie u pacientů více radioterapeutických pracovišť: Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze (OK VFN), Ústav radiační onkologie 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze (ÚRO NNB) a Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol v Praze (OK FNM). Výsledky: Ve dvou souborech pacientů byla provedena radioterapie s paliativním záměrem na oblast primárního tumoru plic, úleva od obtíží byla zaznamenána u 22 (75,9 %) (OK VFN), resp. u 38 (64,4 %) (ÚRO NNB) pacientů. Na oblast kostních metastáz různých primárních diagnóz bylo ozářeno 91 pacientů (OK VFN); analgetický efekt byl zaznamenán v 72 (79,2 %) případech. Po radioterapii na oblast mozku (OK FNM) pro metastatické postižení byl zjištěn větší profit u pacientů v celkově lepším stavu (Karnofsky index > 70 %) oproti pacientům s Karnofského indexem < 70 % – přežití 6 měsíců po léčbě činilo 40 %, resp. 5 %. Ve skupině pacientek s lokálně pokročilým karcinomem hrdla děložního (ÚRO NNB) byl pozorován efekt na zmírnění symptomů (bolesti, krvácení) v 18 (69,2 %) případech a byl pozorován přínos pro přežití v podskupině pacientek ozářených vyšší dávkou záření. Závěr: Paliativní radioterapie přináší benefit pacientům s pokročilým nádorovým onemocněním. V našich souborech poskytla tato metoda výbornou kontrolu symptomů, toxicita léčby byla minimální.

Úvod: Primární nádory jater, tj. především hepatocelulární a cholangiocelulární karcinom, mají v České republice stále se zvyšující incidenci. Zejména výskyt hepatocelulárního karcinomu (HCC) se neustále zvyšuje a nyní činí cca 8–10 případů na 100 tisíc obyvatel. Celosvětově pak představuje 4. nejčastější maligní onemocnění. Incidence cholangiocelulárního karcinomu je oproti HCC desetinová. Ze sekundárních nádorů jater se nejčastěji vyskytují metastázy kolorektálního karcinomu, které jsou pro jaterního chirurga také nejčastější operační diagnózou (cca 80 % procent pacientů). Primární metodou léčby těchto nádorů je radikální chirurgická resekce, pokud však z nějakého důvodu není možná, je jedním z možných paliativních řešení transarteriální chemoembolizace (TACE). Principem této metody je cílená embolizace patologických ložisek pomocí směsi obsahující též lokálně působící chemoterapeutikum. Metodika: Retrospektivně byl zhodnocen soubor nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů, kterým byla ve spolupráci s intervenčními radiology provedena TACE v období mezi 1. 1. 2013 a 31. 12. 2017. Kromě standardních demografických ukazatelů byly hodnoceny zejména délka přežití nemocných po zákroku, frekvence komplikací a délka hospitalizace. Výsledky: U 149 pacientů bylo provedeno celkem 233 výkonů. Průměrný věk nemocných byl 66,6 roku (35–85). Častěji byl zákrok proveden u mužů než u žen (téměř v poměru 2 : 1). Nejčastější diagnózou, pro kterou byla TACE provedena, byl hepatocelulární karcinom (119 případů), následovaný metastázami kolorektálního karcinomu (74 případů). Průměrná délka hospitalizace nemocných byla 5 dnů. Průměrné celkové přežití pacientů po zákroku bylo 21,9 měsíce. Komplikace se vyskytly u 31 % nemocných, nejčastěji se jednalo o různý stupeň postembolizačního syndromu, přičemž tyto komplikace byly v 93 % řešeny plně konzervativně, mortalita v souboru byla 1,34 %. Závěr: TACE patří mezi zavedené a bezpečné metody paliativního řešení primárních a sekundárních nádorů jater, které by dnes jednoznačně mělo patřit k běžnému spektru zákroků používaných v onkochirurgických centrech zabývajících se jaterní chirurgií. Přes nízké riziko závažných komplikací, se stále jedná o intervenční výkon u onkologicky nemocných pacientů, který při nevhodně zvolené indikaci může mít až fatální důsledky.

In 2008, mutations in isocitric dehydrogenase 1 & 2 (mIDH 1 & 2) was first detected in glioblastoma multiforme (GBM) from among many types of solid tumour. Next year i.e. in 2009 acute myelogenous leukemia (AML) showed presence such mutation. mIDH 2 blocker enasidenib came into market for the first time for adult recurrent and relapsed AML in 2017. But mIDH 1 blocker ivosidenib (AG-120) is approved in 2019 in recurrent and relapsed AML. In the end 2019 it was approved for untreated adult AML. When it was in early phase trial it became eligible for special expanded access program as it showed encouraging results. Drug molecule's progress through preclinical and regulatory path is interesting. It is worthwhile to look into how it received market authorization while phase III trial was not over. Trial of both GBM and AML started in March 2014. Circumstances behind ivosidenib being first approved in adult recurrent and relapsed AML rather than in glioma where the mutation was first found are also discussed.

Celiakie je ve stáří diagnostikována zřídka. Studie naznačují, že prevalence celiakie je ve stáří vyšší. Základem diagnostiky celiakie je vyšetření protilátek proti tkáňové transglutamináze a protilátek proti endomysiu. Patologické hodnoty těchto testů indikují provedení gastroskopie a biopsie ze sliznice aborálního duodena a histologické vyšetření s použitím Marshovy klasifikace. Práce shrnuje prevalenci celiakie ve stáří, komorbidity, prodlení v diagnóze, benefit bezlepkové diety.

Koalice pro podporu očkování Adolescentní věk je obdobím, kdy je možné navázat na mandatorní, pravidelné nepovinné i doporučené očkování aplikované v dřívějším dětském věku. Pokud k očkování dobrovolnými vakcínami v dřívějším věku nedošlo, je toto období života vhodným k zahájení primovakcinace hned proti několika nemocem. Kategorie označovaná podle vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem jako „očkování na žádost“ vyžaduje souhlas rodičů s přímou platbou za aplikovanou vakcínu, s možností následné parciální kompenzace z preventivního balíčku zdravotní pojišťovny. Adolescentní věk by z hlediska primární prevence nemocí formou vakcinace neměl být přehlíženou ani podceňovanou věkovou kategorií. Ordinace primární péče by se neměly zaměřovat výlučně na ty vakcíny, které jsou v dětském věku poskytovány zdarma. I ty ostatní patří k významným prostředkům pro snížení morbidity i mortality dětské populace a mnoho rodičů má přes nutnost úhrady o tuto formy ochrany zájem. K tomu je však nutné podání srozumitelné informace a osobní doporučení praktickým lékařem.

Obtížný návrat onkologicky nemocných do zaměstnání je celospolečenským problémem. Invalidizace postihuje téměř polovinu nemocných. Příčinou se ukazuje být nikoliv pouze onkologická nemoc (vedlejší účinky léčby a funkční handicapy), ale převážně přidružené psychické poruchy z okruhu úzkostí a depresí. Za řešení považujeme monitorovat a vytipovat rizikové pacienty, doporučovat je do psychoterapeutické péče v průběhu celé léčby, nikoliv až v době žádostí o pracovní neschopnost.

Cíl: Cílem této práce je zhodnotit efekt metody terapie vynuceného používání u pacientů s hemiparézou. Materiál a metoda: Naší pilotní studie se zúčastnilo 34 pacientů absolvujících kombinovanou terapii (standardní rehabilitace + terapie vynuceného používání) a 14 pacientů absolvujících pouze standardní rehabilitaci po cévní mozkové příhodě v chronickém stadiu onemocnění. U pacientů přijatých ke Constraint Induced Movement Therapy a kontroního souboru jsme sledovali kvalitu pohybu testem MAL (QOM) – Motor Activity Log (Quality of Movement) a kvantitu používání paretické končetiny testem MAL (AOU) – Motor Activity Log (Amount of Use) a volní aktivitu horní končetiny testem ARAT – Action Research Arm Test. Výsledky: Všechny sledované parametry pacientů absolvujících terapii vynuceného používání se po ukončení terapie zlepšily. Kvantita a kvalita používání slabší končetiny byla signifikantně zlepšena (p

Akné je chronické neinfekční zánětlivé onemocnění. S lehčími projevy akné pacienti často vyhledávají, jako jednu z prvních voleb, personál lékárny. Text proto shrnuje volně prodejné registrované přípravky, jejich použití i nežádoucí účinky. Uvádí také možnost doplňkové léčby.

Jako nemoc z povolání lze v České republice uznat onemocnění, které je uvedeno v Seznamu nemocí z povolání (příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb., v platném znění). Dané onemocnění musí dosahovat určitého stupně závažnosti. Pro uznání nemoci z povolání je současně nezbytný průkaz výkonu práce za podmínek, z nichž příslušné onemocnění může vzniknout jako profesionální. Vyjádření k faktorům pracovního prostředí vydává hygienik práce místně příslušné krajské hygienické stanice. V České republice se ročně hlásí okolo 1 200 nových nemocí z povolání. Nejčastěji jsou zjišťovány nemoci pohybového aparátu, a to při práci s vibrujícími nástroji, či práci spojené s nadměrnou dlouhodobou a jednostrannou svalovou zátěží, dále kožní nemoci a nemoci dýchacích cest. Úkolem registrujícího praktického lékaře při posuzování a uznávání nemocí z povolání je: 1. při podezření na profesionální etiologii onemocnění odeslat pacienta s doporučením na místně příslušné středisko uznávající nemoci z povolání (oddělení či kliniky pracovního lékařství, resp. nemocí z povolání); 2. doložit k vyšetření kompletní výpis ze zdravotní dokumentace a zprávy z vyšetření týkajících se posuzovaného onemocnění; 3. k vyšetření na pracovní lékařství odesílat pokud možno pacienty se stanovenou diagnózou; 4. je vhodné seznámit se rámcově s obsahem seznamu nemocí z povolání; 5. spolupracovat s příslušnými poskytovateli pracovně-lékařských služeb.

Benigní hyperplazie prostaty patří mezi nezhoubná, avšak, není-li léčeno, progredující onemocnění významně ovlivňující kvalitu života mužů již po 40. roce života. S věkem pak frekvence výskytu tohoto onemocnění narůstá. Článek si klade za cíl seznámit čtenáře s aktuálně dostupnými přípravky určenými k samoléčbě syndromu dolních močových cest, tedy klinicky vyjádřené symptomatologie benigní hyperplazie prostaty. Jedná se převážně o fytopreparáty obsahující nejčastěji extrakt z plodů trpasličí plevelné palmy Serenoa repens. Kromě přehledu názvů volně prodejných preparátů, jejich složení a doporučeného dávkování, je v článku uvedena krátká charakteristika vybraných složek fytopreparátů.

Východiska a cíl: Tumor supresorový gen TP53 je jedním z nejčastěji mutovaných genů lidských nádorů. Cílem této studie bylo zhodnotit prognostický význam exprese produktu tohoto genu-proteinu p53 u pacientů léčených pooperační adjuvantní radioterapií pro lokálně pokročilý adenokarcinom rekta. Pacienti a metody: Do studie bylo zařazeno 59 pacientů s lokálně pokročilým adenokarcinomem rekta, léčených pooperační adjuvantní radioterapií. Výsledky: Medián exprese proteinu p53 činil 70 %. Pětileté celkové přežití (OS) podle mediánu exprese proteinu p53: p53 < 70 = 53 %, pětileté celkové přežití p53 > 70 = 57 %, logrank: p = 0,86; HR = 0,94. Pětileté přežití bez progrese (PFS) podle mediánu exprese proteinu p53: p53 < 70 = 47 %, pětileté přežití bez progrese p53 > 70 = 49 %, logrank: p = 0,92; HR = 0,97. Závěr: Tato studie zmapovala expresi proteinu p53 u pacientů s lokálně pokročilým adenokarcinomem rekta. V hodnoceném souboru nebyl prokázán prediktivní ani prognostický význam exprese proteinu p53, což může být způsobeno širokým spektrem faktorů, které expresi proteinu p53 ovlivňují.

Chronické onemocnění ledvin (chronic kidney disease, CKD) je definováno snížením glomerulární filtrace, albuminurií a je příčinou renálního postižení. Především u starší populace je onemocnění ledvin frekventní, ale vzhledem ke své asymptomatičnosti je často přehlédnuto nebo nediagnostikováno. Není-li snížení renální funkce zohledněno při volbě farmakoterapie, může snadno dojít k poškození nemocného. Nemocní s chronickým onemocněním ledvin jsou ohroženi nežádoucími účinky farmakoterapie ve zvýšené míře – onemocnění ledvin u nich vede k ovlivnění většiny farmakokinetických parametrů a současně typicky přítomné komorbidity vyžadují podávání dalších léčiv, čímž roste riziko lékových interakcí. U řady lékových skupin je třeba uzpůsobit výběr a dávku léčiva nejpozději tehdy, dojde-li k poklesu renální funkce do stadia G3b. Sdělení obsahuje příklady léčiv z nejčastěji užívaných lékových skupin v ordinacích praktických lékařů. Jsou uvedeny mechanizmy potenciálního poškození nemocného nevhodnou farmakoterapií a návody, jak toto riziko snížit.

Farmakokinetické interakce antiepileptik jsou spojeny s enzymatickou indukcí nebo inhibicí. Významnými inhibitory jsou felbamát, klobazam, lamotrigin, stiripentol a sulthiam. Felbamát zvyšuje hladinu klonazepamu, lamotriginu, mesuximidu, kyseliny valproové a aktivního S(+)-enantiomeru vigabatrinu. Klobazam zvyšuje hladinu stiripentolu, karbamazepinu a karbamazepin-10,11-epoxidu. Stiripentol zvyšuje hladinu etosuximidu, fenobarbitalu, karbamazepinu, klobazamu a N-desmethylklobazamu, primidonu a valproátu. Acetazolamid, felbamát, fenytoin, mesuximid, oxcarbazepin, rufinamid, sulthiam zvyšují hladinu fenobarbitalu a fenytoinu. Hladinu fenytoinu dále zvyšují eslikarbazepin, klobazam, stiripentol a topiramát. Fenobarbital a lamotrigin zvyšují AUC retigabinu. Kyselina valproová zvyšuje hladinu fenobarbitalu, lamotriginu, rufinamidu, snižuje hladinu felbamátu, topiramátu. Snižuje, zvyšuje i neovlivňuje hladinu etosuximidu, fenytoinu a karbamazepinu. Enzymatické induktory jsou eslikarbazepin, karbamazepin, fenytoin, fenobarbital, mesuximid, oxcarbazepin, primidon a vigabatrin. Pokles hladin vlivem indukce může nastat u eslikarbazepinu, etoxusimidu, fenytoinu, felbamátu, fenobarbitalu, klobazamu, klonazepamu, lacosamidu, lamotriginu, levetiracetamu, oxcarbazepinu vč. metabolitu, perampanelu, pregabalinu, primidonu, retigabinu, rufinamidu, stiripentolu, sultiamu, tiagabinu, topiramátu valproátu, zonisamidu. Pregabalin zvyšuje clearance tiagabinu, topiramátu. Retigabin snižuje AUC fenobarbitalu. Interakce v oblasti absorpce, distribuce nebo exkrece jsou méně časté: acetazolamid snižuje absorpci primidonu. Fenobarbital zvyšuje volnou frakci valproátu, valproát fenytoinu a oxcarbazepinu. Gabapentin snižuje exkreci felbamátu. Nežádoucí farmakodynamické interakce se týkají vedlejších účinků: současná terapie látkami účinkujícími přes sodíkový kanál zvyšuje riziko neurotoxicity. Při podávání lamotriginu s valproátem se může vyskytnout třes, stoupá riziko kožního rashe a Stevens-Johnsonova syndromu. Incidence encefalopatie po valproátu stoupá při kombinaci s topiramátem, levetiracetamem a při trojkombinaci oxcarbazepin+ lacosamid. Současné podávání inhibitorů karboanhydrázy zvyšuje riziko nefrolitiázy. Při kombinaci sulthiamu s primidonem se u dětí mohou vyskytnout závratě, nejistá chůze, ospalost. Fenobarbital oddaluje nástup účinku vigabatrinu.

2Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje 3ARO Mulačovy nemocnice, Plzeň Přednemocniční předléčení STEMI pacientů P2Y12 inhibitory zůstává i v r. 2016 stále kontroverzní otázkou. Na podzim roku 2012 vypracovala Záchranná zdravotnická služba (ZZS) Plzeňského kraje ve spolupráci s Kardiologickým odd. FN Plzeň metodický list na základě doporučených postupů ESC pro diagnostiku a léčbu STEMI pacientů z r. 2012. V období 2013–2014 bylo v Plzeňském kraji ve vozech ZZS předléčeno P2Y12 inhibitory téměř 50 % nemocných. Nejčastěji podaným P2Y12 inhibitorem byl ticagrelor.

Obtížný návrat onkologicky nemocných do zaměstnání je celospolečenským problémem. Invalidizace postihuje téměř polovinu nemocných.
Příčinou se ukazuje být nikoliv pouze onkologická nemoc (vedlejší účinky léčby a funkční handicapy), ale převážně přidružené psychické poruchy
z okruhu úzkostí a depresí. Za řešení považujeme monitorovat a vytipovat rizikové pacienty, doporučovat je do psychoterapeutické péče
v průběhu celé léčby, nikoliv až v době žádostí o pracovní neschopnost.