Fulltextové hledání

Gymnema sylvestre, známá pod jménem gurmar, je stálezelená liána původem z tropických oblastí Asie, Afriky a Austrálie.
Odedávna se používá v tradiční ájurvédské medicíně k léčbě mnoha onemocnění, jako je cukrovka, obezita, malárie, kožní
onemocnění, astma, kašel, záněty, infekce a hadí uštknutí. Jako hlavní účinné látky byly identifikovány triterpenické saponiny
oleananového a dammaranového typu (gymnemové kyseliny, gymnemasaponiny a gymnemosidy). Antidiabetický a hypolipidemický
účinek byl potvrzen v experimentech na zvířatech i v klinických studiích, další výzkum pokračuje.

Kontaktní čočky jsou v dnešní době široce rozšířenou a hojně používanou korekční pomůckou. Pro jejich pohodlné a bezpečné
nošení je ovšem nutné o čočky správně pečovat a dodržovat určité zásady, které pomáhají bránit rozvinutí možných
infekčních i neinfekčních komplikací. Pro péči o kontaktní čočky používáme různé roztoky, jejichž výběr je nutné přizpůsobit
individuálním potřebám nositele.

Adjuvantní chemoterapie je standardní metodou nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) u stadií IB (u nádorů od 4 cm v průměru), II a IIIA. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze 3 a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. Existuje několik populačních i regionálních studií, které hodnotí výsledky podávání adjuvantní chemoterapie mimo klinické studie. Liší se především zastoupením pacientů, jejichž výběr není ovlivněn exkluzivními kritérii randomizovaných studií a jejich zdravotní stav odpovídá běžné populaci. V klinické praxi je možno diskutovat o přínosu adjuvantní chemoterapie na jedné straně a vedlejších účincích na straně druhé. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti a ke zpřesnění výběru nemocných. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie. Objevily se první práce ukazující možnosti podávání biologicky cílené léčby nebo imunoterapie u nemocných s NSCLC po radikálním chirurgickém výkonu.

Při léčebné rozvaze po stanovení diagnózy je v současnosti snahou vybrat pro nemocného s nemalobuněčným karcinomem (NSCLC) lék, u kterého je prokázáno, že je účinný u nádoru, který nese určité morfologické a/nebo molekulárně genetické znaky. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se v terapii NSCLC začaly uplatňovat preparáty biologické léčby, která zasahuje selektivně do nitrobuněčných pochodů v nádorové buňce. Preparáty biologické léčby působí na nádorové buňky jiným mechanismem než standardní chemoterapie. Biologicky cílená léčba se někdy také nazývá cílená molekulární terapie. Receptor pro epidermální růstový faktor je transmembránovým receptorem s tyrozinkinázovou aktivitou, který má významnou úlohu v regulaci buněčného cyklu, v diferenciaci, proliferaci a přežívání buněk. Jeho trvalá aktivace spolu s aktivací následných signalizačních drah může přispívat k maligní transformaci a stimulovat procesy vedoucí k růstu, invazi, metastázování a angiogenezi. Jednou z možností, jak jeho funkci ovlivňovat, a tím dosáhnout protinádorového účinku, je zablokování jeho intracelulární tyrozinkinázové komponenty. U nemocných s NSCLC, u kterých se vyskytuje genetická abnormalita – mutace genu pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) EGFR.

Článek předkládá stručné shrnutí základních teoretických poznatků o nemalobuněčném plicním karcinomu s mutací v genu pro
anaplastickou lymfomkinázu (ALK), dále rozebírá současné možnosti onkologické léčby cílené na řídící mutaci ALK – inhibitory
signální dráhy ALK a aktuální možnosti jejich použití v podmínkách České republiky.

Bolesť hlavy je pomerne častým neurologickým symptómom a môže mať mnoho príčin. Podľa ICHD-3 (The International Classification of Headache Disorders 3rd edition) sa delí do troch skupín: primárne bolesti hlavy, sekundárne bolesti hlavy a bolestivé kraniálne neuropatie a iné bolesti tváre a hlavy. Farmakologická liečba primárnych bolestí hlavy je často náročná, nedostatočne účinná a prináša so sebou aj časté nežiaduce účinky. V posledných rokoch sa u pacientov s chronickými primárnymi bolesťami hlavy aplikujú do praxe neurostimulačné metódy, ktoré zahŕňajú neinvazívne a miniinvazívne techniky, ako aj hlbokú mozgovú stimuláciu, ktorá je využívaná predovšetkým v liečbe chronickej cluster headache rezistentnej na liečbu.

I když se incidence karcinomu žaludku postupně snižuje, přetrvává vysoká mortalita a karcinom žaludku patří mezi nejagresivnější onemocnění. Na základě metaanalýzy přínosu chemoterapie v paliativní léčbě byly z novějších cytostatik, k ověřenému fluorouracilu, zhodnoceny jako přínosné i oxaliplatina, irinothekan a docetaxel v léčbě první linie, přínos antracyklinů a capecitabinu byl vyhodnocen jako nepřesvědčivý. Standardem pro léčbu I. linie u HER pozitivního karcinomu se stala kombinace s trastuzumabem, pro léčbu II. linie nejsou ale další blokátory HER receptoru zatím potvrzeny jako účinné. Jedinou účinnou biologickou látkou pro léčbu II. linie je zatím vyhodnocen ramucirumab. Přínos imunoterapie je zatím testován a ukazuje se, že bude potřeba pro tuto léčbu dalších prediktorů včetně patologického hodnocení.

Farmakologicky navozené deprese představují komplikace stavu pacientů a zhoršují jejich prognózu. Řada léčiv má depresogenní potenciál: antiparkinsonika
(levodopa, amantadin), antiepileptika (topiramát, fenobarbital), léky používané k léčbě roztroušené sklerózy (interferony α, glatiramer),
léky v onkologii (interleukiny, prokarbazin, vinkristin), antihypertenziva (methyldopa), kortikoidy, benzodiazepiny, opioidní analgetika (pethidin), antibiotika
(ciprofloxacin), antivirotika a další. V článku jsou shrnuty nejčastější příčiny iatrogenně navozených depresí a případné možnosti jejich řešení.

Tato studie referuje o experimentální aplikaci Olomouckého testu figurální fluence (OTFF), který se zaměřuje zejména na diagnostiku exekutivních
funkcí (EF) u pacientů s Parkinsonovou chorobou. Test jsme administrovali jako součást testové baterie u výzkumného vzorku
30 pacientů. Do souboru byli zahrnuti jedinci s idiopatickou Parkinsonovou nemocí G20 (n = 17) a s diagnózou sekundárního parkinsonismu
G21 (n = 13). Testovou baterii tvořila Grafomotorická zkouška o dvou úrovních (GFMZ1 a GFMZ2), Rey-Osterriethova komplexní figura
(RCFT), Test verbální fluence (NKP), Test kategoriální fluence, OTFF a Beckova sebeposuzovací škála (BDI-II). Na základě dosavadní literatury
a uskutečněných výzkumů týkajících se daného tématu jsme předpokládali, že zhoršená motorika pacientů negativně ovlivní výkony OTFF.
Nejprve jsme porovnali výsledky s dosavadními známými charakteristikami výkonu v OTFF u neklinické populace (n = 146) a následně jsme
se zaměřili na zkoumání vlivu grafomotorických schopností na výkon v OTFF u naší klinické skupiny. Korelační analýza prokázala statisticky
signifikantní negativní souvislost mezi časem GFMZ a celkovým výkonem (CV) OTFF (CV a GFMZ1 = -0,43; CV a GFMZ2 = -0,46) a mezi časem
GFMZ1 a celkovým počtem figur (CP; r = -0,40). Dále se projevily statisticky signifikantní korelace mezi CV a ostatními testovými metodami.
Vliv depresivní symptomatiky na výkony jednotlivých testů se nepotvrdil, stejně tak se neprokázal rozdíl ve výkonech mezi skupinou G20
a G21. Z výsledků vyplývá, že zhoršená kvalita grafomotorických schopností do určité míry negativně ovlivňuje kvantitativní výkon OTFF, avšak jeví se jako užitečný doplňkový nástroj při kvalitativní analýze exekutivních funkcí. Mezi limity studie patří malý výzkumný vzorek
a jeho heterogenita a příležitostný výběr participantů.

Autoři na základě dvou kazuistik diskutují možnost perkutánní intervence u nemocných s akutním infarktem myokardu bez použití
stentu. Popisovanou technikou je zprůchodnění tepny pomocí trombaspirace a po verifikaci příznivého nálezu pomocí optické
koherenční tomografie je léze ponechána spontánní léčbě.

Cíl: Cílem naší studie bylo srovnání účinnosti seal-wing balonkových katétrů s paclitaxelem (PEB) v léčbě restenóz v lékových(DES-ISR) a holých kovových stentech (BMS-ISR).Metodika: Do studie bylo zahrnuto 17 pacientů s 19 DES-ISR lézemi. Kontrolní skupinu představovalo 64 pacientů s BMS-ISR zeseal-wing PEB větve předchozí studie TIS. Primárním end-pointem byl 12měsíční late lumen loss (LLL). Sekundární end-pointyzahrnovaly výskyt opakovaných in-stent restenóz, hlavních nežádoucích kardiovaskulárních příhod (MACE) a nutnosti opakovanérevaskularizace cílové tepny (TVR) po 12 měsících.Výsledky: Ve srovnání s BMS-ISR, byla léčba DES-ISR pomocí seal-wing PEB spojena se signifikantně vyšším LLL (1,12 ± 0,83 mmvs. 0,47 ± 0,57 mm; p = 0,008), procentuálním diametrem stenózy (% DS; 62,6 ± 29,2 % vs. 42,4 ± 27,9 %; p = 0,020) a výskytemopakovaných binárních restenóz (64,3 % vs. 28,1%; p=0,014). Rozdíly ve 12měsíčních klinických výsledcích (MACE a TVR) nedosáhlystatistické významnosti (50 % vs. 30 %; p = 0,077 a 43,7 % vs. 20,6 %; p = 0,103).Závěr: Léčba DES-ISR pomocí seal-wing PEB je spojena se signifikantně horšími 12měsíčními angiografickými výsledky. Rozdíly ve 12měsíčním klinickém sledování (MACE a TVR) nedosáhly statistické významnosti. (ClinicalTrials.gov; https://clinicaltrials.gov; NCT01735825.)

„2018 ESC/EACTS Guidelines on myocardial revascularization” jsou třetí verzí doporučených postupů, mají 70 stran textu a celkem
786 citací, současně se základním dokumentem je dostupná i příloha – Supplementary data s dalšími 19 stranami textu a 122
citacemi. Článek vychází z publikovaných guidelines a ve stručné verzi obsahuje hlavní principy v indikacích revaskularizace
myokardu u nemocných s akutními i chronickými formami ICHS a u specifických podskupin nemocných.

Paměť je jednou z nejvíce zkoumaných kognitivních domén. Pro klinickou praxi je důležité znát základní dělení paměti a orientovat
se v možnostech vyšetření paměti. Diagnostika poruch paměti vyžaduje specifické dovednosti, které by měly vycházet z dobré
znalosti typů poruch paměti a jejich nejčastějších příčin. Hlavní důraz při rutinním neuropsychologickém vyšetření paměti spočívá
v administraci specifických screeningových či komplexních paměťových testů, významnou roli ale hraje rovněž pozorování
a rozhovor jak s pacientem, tak s jeho pečovateli.

Liečba relaps remitentnej roztrúsenej sklerózy (RR RS) prekonáva v posledných rokoch výrazný pokrok. Vo svetle rozširujúcich
sa liečebných možností u pacientov s roztrúsenou sklerózou sa stáva otázka bezpečnosti a monitoringu dôležitou súčasťou
rozhodovania pri voľbe vhodného preparátu. Správna zvolená terapia je dôležitá pre dostatočnú adherenciu pacienta, a tým aj
efektivitu terapie. Článok sa zameriava na bezpečnosť a sledovanie pacientov liečených DMD preparátmi 1,5-tej eskalačnej línie.

Vysoce rizikové a lokálně pokročilé karcinomy prostaty zahrnují poměrně heterogenní skupinu onemocnění s různou prognózou. Multimodální léčba je účinnější než monoterapie. Zlatým standardem nechirurgické léčby je kombinace radioterapie a androgen deprivační terapie. Doporučena je dávková eskalace radioterapie s použitím techniky intenzitně modulované radioterapie a techniky obrazem řízené radioterapie. V posledních letech jsou k dispozici nová data podporující zvyšování dávky záření s použitím kombinace zevní radioterapie a brachyterapie. Výzkum se zaměřuje také na přidání chemoterapie nebo nových antiandrogenních léků ke standardní androgen deprivační terapii a radioterapii.

I když se incidence karcinomu žaludku postupně snižuje, přetrvává vysoká mortalita a karcinom žaludku patří mezi nejagresivnější onemocnění. Na základě metaanalýzy přínosu chemoterapie v paliativní léčbě byly z novějších cytostatik, k ověřenému fluorouracilu, zhodnoceny jako přínosné i oxaliplatina, irinothekan a docetaxel v léčbě první linie, přínos antracyklinů a capecitabinu byl vyhodnocen jako nepřesvědčivý. Standardem pro léčbu I. linie u HER pozitivního karcinomu se stala kombinace s trastuzumabem, pro léčbu II. linie nejsou ale další blokátory HER receptoru zatím potvrzeny jako účinné. Jedinou účinnou biologickou látkou pro léčbu II. linie je zatím vyhodnocen ramucirumab. Přínos imunoterapie je zatím testován a ukazuje se, že bude potřeba pro tuto léčbu dalších prediktorů včetně patologického hodnocení.

Spolu s odsouváním těhotenství do vyššího věku stoupá i riziko výskytu malignit před naplněním reprodukčních plánů. Nezanedbatelný počet žen, které jsou ve fertilním věku a které děti ještě nemají, náhle čelí situaci, kdy je jim sdělena diagnóza malignity reprodukčních orgánů. Ochrana fertility u mladých žen je jednou z důležitých součástí managementu léčby. Na prvním místě je onkologický výsledek léčby, takže indikace k fertilitu šetřicí léčbě jsou zúženy na populaci mladších žen, velmi silně motivovaných, s low grade nádory v časných stadiích. Fertility sparing management u gynekologických zhoubných nádorů je možný, ale za přesně definovaných podmínek. Intenzivní sledování po ukončení konzervativní léčby je nezbytné pro všechny pacientky, které ji podstupují, protože riziko recidivy je reálné. Benefity, rizika a bezpečnost léčby by měly zůstávat v rovnováze.

Nadýmání se objevuje u pacientů z mnoha příčin. Jednu z nich představuje užívání léčiv, která různými mechanismy vedou
ke zvýšené tvorbě střevních plynů nebo k poruše v jejich pasáži. Tento článek připomíná základy fyziologie střeva, přibližuje
patogenezi plynatosti, udává příklady léčiv nejčastěji spojených s nadýmáním a nabízí řešení v podobě režimových opatření
a terapeutických zásahů v rámci samoléčby.

Pacienti s Parkinsonovou nemocí (PN), která je častou neurodegenerativní poruchou, trpí nejen poruchami hybnostmi, ale též duševními poruchami,
včetně poruch chování a psychózou. Tyto poruchy jsou těsně spojeny s dopaminergní léčbou PN. I když příznaky těchto poruch jsou
známy, řada pacientů pravděpodobně není včas diagnostikována. Dalším problémem jsou lékové interakce, neboť pacienti s PN jsou léčeni
pro přidružená onemocnění obvykle jinými lékaři, kteří si nemusejí být vždy vědomi lékových interakcí antiparkinsonik nebo antipsychotik
s jinými běžně předepisovanými léky. Tento článek seznamuje lékařskou veřejnost s těmito problémy a ukazuje možná řešení.

Test Pojmenování OBrázků A jejich Vybavení (POBAV)
PÍSEMNÁ ZÁMĚRNÁ VERZE

Typický věk české pacientky s karcinomem prsu leží v intervalu 60–69 let. Epidemiologické studie potvrzují, že karcinom prsu u starších žen má většinou více příznivých biologických charakteristik, jako je vysoké procento luminal A typů. Přes obecný názor, že karcinom prsu ve vyšším věku je indolentní onemocnění, je oproti mladším pacientkám jednoznačně prokázána vyšší nádorově specifická mortalita, která pravděpodobně souvisí s použitím méně agresivní medikamentózní terapie. Péče o tyto nemocné má začít odhadem délky života, vyhodnocením celkového stavu a následně diskuzí o benefitech a rizicích léčby. Problémem léčby pacientek ve vyšším věku je skutečnost, že je jen malá evidence o optimálním léčebném postupu. V roce 2018 byly publikovány ASCO (American Society of Clinical Oncology) guidelines pro geriatrickou onkologii. Cílem bylo vytvořit návod, jak hodnotit a řešit problémy léčby starých pacientů. Výsledky hodnocení slouží k vytvoření individuálního terapeutického plánu, který se může u pacientek ve vyšším věku v indikovaných případech upravit ve smyslu nižší agresivity jak léčby chirurgické, radiační, ale i systémové. Pro méně radikální terapii, jsou vhodné zvláště nemocné ve špatném celkovém stavu s krátkou předpokládanou dobou života nebo s příznivými biologickými charakteristikami nádoru.

3Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, a. s., Bratislava Epikardiálne tukové tkanivo pokrýva myokard v oblasti bázy, hrotu, atrioventrikulárnej a intraventrikulárnej ryhy, ale aj hlavné vetvy koronárnych artérií a voľnú stenu pravej komory, kde sa nachádza jeho najväčšie množstvo. Je v priamom kontakte s myokardom a doteraz nebol presne stanovený ani jeho význam a ani jeho funkcia. Na základe skúmania jeho adipocytov môžeme predpokladať jeho úlohu pri vývoji ochorení srdca. Niektoré štúdie zasa poukazujú na rozdiely zápalových cytokínov v epikardiálnom a podkožnom tuku u pacientov s koronárnych ochorením. Teoreticky by mohol epikardiálny tuk vplývať na myokard a koronárne artérie parakrinne alebo endokrinne prostredníctvom cytokínov. Vzhľadom na to, že od roku 1955 je uverejnených necelých 500 publikácií o tejto problematike, chceme priniesť prehľad o jeho možných úlohách, funkciách a dôsledkoch.

Úvod: Většinu karcinomů prsu je možné odstranit prs šetřící operací – parciální resekcí. Tato operace doplněná adjuvantní radioterapií je onkologicky stejně účinná jako mastektomie, četnost lokálních recidiv je také srovnatelná. Pro přijatelný kosmetický efekt je snaha odstranit nádor jen s malým množstvím okolní žlázy. Materiál a metodika: Cílem našeho sdělení bylo zjistit význam pozitivity resekčních okrajů na vznik lokální recidivy karcinomu prsu a vliv na celkové přežití nemocných. Jednalo se o soubor 183 pacientek, u kterých byla v letech 2006–2008 provedena prs šetřící operace pro karcinom. Výsledky: 21 pacientek z našeho souboru nemělo provedenou reresekci při pozitivním resekčním okraji. Všechny podstoupily adjuvantní radioterapii a systémovou léčbu. Žádná dosud neměla lokální recidivu. 17 pacientek žije, 2 zemřely na generalizaci onemocnění, 2 zemřely na jiné onemocnění. Pětileté přežití je 86 %, pětiletý interval bez nemoci 89 %. Závěr: V našem souboru nebyl výskyt lokální recidivy při pozitivním resekčním okraji do 5 let po operaci pozorován. Přístup ke každé pacientce musí být individuální.

Epilepsia je chronické ochorenie mozgu charakterizované záchvatmi s trvalou predispozíciou na ich vznik a neurobiologické, kognitívne a psychosociálne dôsledky tohto stavu. Epilepsia nie je nozologická jednotka, je skupinou ochorení s rôznou etiológiou, klinickým obrazom, priebehom a liečbou. Cieľom antiepileptickej liečby je dosiahnuť stav bez záchvatov, bez ovplyvnenia psychickej aj fyzickej výkonnosti. Liečba je predovšetkým farmakologická, antiepileptikami. Výber antiepileptika závisí od formy záchvatov, ale predovšetkým od formy epilepsie alebo epileptického syndrómu. U väčšiny pacientov sa dosiahne bezzáchvatový stav alebo výrazná redukcia záchvatov. V článku sú uvedené súčasné možnosti liečby epilepsií a epileptických syndrómov u detí. U 20 – 30% pacientov je farmakologická liečba neúspešná a epilepsia je farmakorezistentná. Možnosťou liečby farmakorezistentnej epilepsie je epileptochirurgický zákrok, stimulácia blúdivého nervu alebo ketogénna diéta. Napriek výrazným pokrokom v diagnostike a liečbe zostáva epilepsia závažným medicínskym aj sociálnym problémom.

Dotazy rodičů na poruchy nehtů bývají velmi časté v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost i v ordinaci dermatologa, přestože nejsou hlavním důvodem návštěvy lékaře. Velmi často jde o postižení přechodná, spontánně odeznívající, ale někdy mohou být součástí jiných kožních či systémových onemocnění. Správná diagnóza je klíčem k určení prognózy a nastavení adekvátní léčby. Článek uvádí časté i vzácnější poruchy nehtů dětského věku.

Zhodnocení významu prostatického specifického antigenu (PSA) a jeho izoforem pro včasnou diagnostiku karcinomu prostaty (CaP) s ohledem na nadbytečnou diagnostiku (overdiagnosis) a „zbytečnou“ léčbu (overtreatment). Z dostupné literatury je patrné, že izoforma (-2)proPSA a vypočtený prostate health index (PHI) mají větší specificitu a senzitivitu v diagnostice CaP při hladinách PSA 2,0–10,0 ng/ml, než stanovení celkového PSA (tPSA), volného (fPSA) a jejich poměru. Zavedení a rozšíření PHI do klinické praxe by mohlo vést ke snížení počtu zbytečných biopsií prostaty a stanovení menšího počtu diagnostikovaných karcinomů prostaty. Jen některé práce prokázaly signifikatní korelaci mezi PHI, (-2)proPSA a nádory prostaty s Gleason skóre ≥ 7. Test (-2)proPSA a PHI není v současné době hrazen z veřejného zdravotnictví, je však komerčně dostupný v některých laboratořích. Cena vyšetření se pohybuje od 700 do 1 000 Kč.