Fulltextové hledání

Starší ľudia predstavujú vysoko vulnerabilnú skupinu populácie z hľadiska rizika farmakologickej liečby. Vyšší výskyt nežiaducich účinkov u starších pacientov v súvislosti s podávaním niektorých liečiv viedol v USA k tvorbe koncepcie potenciálne nevhodných farmák pre chorých vo veku ≥ 65 rokov. Boli vypracované viaceré zoznamy potenciálne nevhodných liečiv, z ktorých sú najviac rešpektované americké Beersove zoznamy. Zoznamy zohľadňujú regionálne preskripčné zvyklosti ako aj dostupnosť registrovaných farmák. V pod­mienkach štátov strednej a východnej Európy, včítane Českej a Slovenskej republiky, zatiaľ neboli vypracované podobné zoznamy. Preto cieľom predkladaného článku bolo: a) prehľadným spôsobom zhrnúť potenciálnu nevhodnosť liečiv pre starších pacientov uvedených v Beersovom zozname a b) porovnať používanie potenciálne nevhodných liečiv v Slovenskej republike (SR) s výsledkami podobných štúdií publikovaných v Českej republike (ČR). Ojedinelé štúdie pochádzajúce z oboch krajín použili na identifikáciu potenciálne nevhodných liečiv poslednú modifikáciu Beersovho zoznamu z roku 2003. K najčastejšie predpisovaným potenciálne nevhodným liečivám v SR a ČR patrili digoxín v dávke > 0,125 mg/deň (okrem liečby predsieňových arytmií), amiodaron a benzodiazepíny s dlhým biologickým polčasom. Podobnosť výsledkov štúdií z ČR a SR možno vysvetliť jednotným systémom medicínskeho vzdelávania až do rozdelenia Československej federácie v roku 1993. Skutočnosť, že zoznamy zohľadňujú regionálnu dostupnosť liečiv, akcentuje požiadavku tvorby podobných zoznamov v regióne Českej a Slovenskej republiky.

Úvod: Jednou z charakteristických vlastností malígnych nádorov je zakladanie vzdialených metastáz, pričom práve pľúca bývajú často miestom metastázovania. Torakochirurgické odstránenie metastáz je podľa publikovaných údajov akceptované ako jedna z možností liečby. Cieľom tejto štúdie bolo vyhodnotiť údaje súvisiace s metastázami v pľúcach a s ich odstránením, zistiť prežívanie pacientov. Metodika: Retrospektívne autori vyhodnotili 61 pacientov, ktorí sa podrobili chirurgickému odstráneniu metastáz z pľúc na Chirurgickej klinike JLF UK a MFN v Martine. Výsledky: Najčastejším primárnym tumorom bol kolorektálny karcinóm (41 %). Solitárne ložisko malo 50 % chorých. Priemerný vek operovaných bol 51,7 roka a priemerný disease-free interval (DFI) 40,3 ± 36,5 mesiacov. Najčastejším operačným výkonom bola klinovitá resekcia z torakotómie (54 %). Pooperačné komplikácie sa vyskytli u 4,5 % pacientov. Pooperačná mortalita bola 0 %. 2 – ročné prežívanie pacientov po chirurgickej kompletnej aj nekompletnej resekcii bolo 59 %, 3 – ročné prežívanie 48 %, medián prežívania bol 33 mesiacov. Diskusia: Výskyt solitárnych ložísk sa pohybuje od 48 % do 75 %. Pacienti s viacpočetným postihnutím mali štatisticky signifikantne horšie prežívanie ako pacienti so solitárnou metastázou (3 – ročné prežívanie 37 % verzus 61 %, p = 0,03 %). DFI sa pohybuje v rozmedzí od 31,4 do 41 mesiacov. Pacienti s DFI 36 a viac mesiacov mali štatisticky nesignifikantné dlhšie prežívanie ako pacienti s DFI menej ako 36 mesiacov. Záver: Chirurgické odstránenie pľúcnych metastáz je dnes bezpečná a potenciálne kuratívna metóda spojená s nízkym rizikom komplikácií a s dobrou efektivitou.

Gastrointestinální stromální tumor je nejčastějším neepiteliálním tumorem zažívacího traktu. V posledních letech prodělaly velice rychlý vývoj možnosti jeho systémové léčby. Efektivita biologických přípravků v paliativní indikaci byla důvodem k jejich zavedení i v adjuvantním podání. Základní pozici v prvé paliativní linii i v adjuvantní indikaci u vysoce rizikových resekovaných GIST má imatinib. Po jeho selhání v iniciální dávce se doporučuje jeho eskalace a teprve poté léčba dalšími biologickými preparáty jako sunitinib nebo regorafenib. Existuje celá řada preparátů, které byly či jsou aktuálně zkoumány v klinických studiích.

Článek poskytuje informace o účincích a možnostech použití vybraných rostlinných sedativ a hypnotik.

V minulých letech byla publikována řada doporučení pro terapii arteriální hypertenze. Přesto většina hypertoniků nedosahuje svých cílových hodnot krevního tlaku. Příčina může být jak na straně pacienta (nízká compliance, nezdravý životní styl), tak na straně lékaře či léčebného postupu (nedostatečné využívání kombinační terapie nebo neracionální kombinace antihypertenziv).

Statiny jsou kompetitivními inhibitory 3-hydroxy-3-metylglutaryl koenzym A reduktázy (HMGCR) snižujícími hladinu cholesterolu a lipoproteinů nízké hustoty. Vzhledem k vysoké účinnosti jsou nejčastěji užívanou skupinou léků, kterou užívá celosvětově přes 100 milionů pacientů. Nejčastějším a nejzávažnějším nežádoucím účinkem je statinová myopatie. Její klinické spektrum je široké, od asymptomatické hyper-CK-émie přes myalgie, krampy, svalovou slabost až po závažné rabdomyolýzy s 10% mortalitou. Randomizované kontrolované a kohortové studie udávají 1–5% incidenci myopatie a incidenci rabdomyolýzy 1,6–4,4 případů/100 tisíc/rok. Skutečná incidence v klinické praxi je i na základě výsledků observačních studií odhadována na 10–15 %. Statinová myopatie se vyskytne obvykle do jednoho roku od nasazení léčby a je částečně či plně reverzibilní po vysazení statinů. Výjimkou je nově popsaná statiny indukovaná nekrotizující autoimunitní myopatie asociovaná s autoprotilátkami proti HMGCR, objevující se obvykle roky po zavedení léčby statiny a vyžadující imunomodulační léčbu. Je uveden přehled současných znalostí o patofyziologii statinové myopatie a současných názorech na jejich praktický management.

Epilepsie je chronické onemocnění mozku. Manifestuje se spontánními nebo reflexními, vůlí neovladatelnými epileptickými záchvaty (Kršek, 2006). Přibližně 300–400 dětí v České republice se narodí ženám, u kterých je stanovena diagnóza epilepsie ještě před otěhotněním (Zárubová, 2010). Důležitou úlohu v ošetřovatelské péči o ženy s epilepsií v průběhu těhotenství, při porodu a v období šestinedělí mají porodní asistentky. Tato péče má svá specifika a porodní asistentky by s nimi měly být obeznámeny. Proto jedním z cílů kvalitativního výzkumného šetření bylo zmapovat jejich znalosti v této oblasti. Z výsledků vyplynulo, že oslovené porodní asistentky jsou informované o problematice epilepsie v souvislosti s těhotenstvím, porodem a ošetřovatelskou péčí o novorozence v šestinedělí. Dalším cílem bylo zmapovat vliv epilepsie na těhotenství, porod a ošetřovatelskou péči o novorozence v šestinedělí z pohledu matek s epilepsií. Výsledky tohoto šetření nejsou předmětem tohoto sdělení.

Kašel je nejčastějším příznakem u dětí, pro který rodiče vyhledají lékařskou péči. Podle doby trvání se kašel dělí na akutní (< 3 týdny), protrahovaný (3–4 týdny) a chronický (> 4–6 týdnů). Většina dětí s akutním kašlem má virovou infekci horních dýchacích cest. Článek podává přehled o léčivých účinných látkách a léčivých přípravcích v terapii suchého i produktivního kašle u dětí.

Se stoupající spotřebou léků a zaváděním nových léčiv dochází k četnějším vedlejším reakcím a novým nežádoucím účinkům. Při jejich řešení je nutné řádně odebrat anamnézu s pečlivým zápisem v dokumentaci, znát vlastnosti podezřelého léčiva a včas rozpoznat indikátory závažné lékové reakce. Článek se zaměřuje na nejčastější polékové exantémy po systémovém podání léčiva.

Pacienti s hypertenzí mají významně vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Snahou, která se nám daří jen omezeně, je snížit riziko dosažením cílových hodnot krevního tlaku. Kombinační léčba je považována za nejvýhodnější strategii při nedostatečné kontrole arteriální hypertenze. Jde především o dosažení adice/synergie terapeutického účinku dvou či více léčivých látek s odlišným mechanismem účinku při využití nižších dávek jednotlivých komponent. V léčbě hypertenze nemáme v posledních letech žádnou novou skupinu léků a monoterapií se nám daří dosáhnout cílových hodnot pouze u 30 % populace. Hlavní příčinou neúspěšné normalizace hodnot krevní tlaku (TK) je nedostatečné využívání kombinační léčby, především fixních kombinací, a na druhé straně nedostatečná compliance pacientů. Dvoj- a trojkombinace antihypertenziv jsou výhodné pro vyšší pokles TK a dále v udržení metabolické neutrality, ve snížení výskytu vedlejších účinků a zlepšení compliance pacientů.

Hydrochinon a tretinoin jsou nově dostupné suroviny pro magistraliter přípravu. Díky nim je možná příprava krémů k léčbě hyperpigmentace kůže. Recepturami s obsahem tretinoinu lze nahradit nedostupné HVLP, zvolit odlišnou koncentraci léčiva nebo připravit lékové formy, které nemají obdobu v HVLP.

Alveolární echinokokóza (AE) je závažné parazitární onemocnění, které se svými projevy podobá maligním nádorům. Původcem je Echinococcus multilocularis (EM), drobná tasemnice žijící v trávicím traktu masožravých šelem. Včasná diagnostika a radikální resekce v kombinaci s dlouhodobým užíváním antiparazitik má potenciál onemocnění plně vyléčit. Neléčené onemocnění vede k úmrtí více než 90 % nakažených v horizontu 10–15 let. V České republice se jedná o raritní onemocnění. Ročně se lze setkat pouze s jednotkami případů. Vzhledem ke stoupající prevalenci EM v evropské populaci lišek můžeme očekávat nárůst incidence AE u lidí.

Chronická obštrukčná choroba pľúc (CHOCHP) je chronické, komplexné a heterogénne ochorenie pľúc s celosvetovo zvyšujúcou sa morbiditou a mortalitou. Inhalačné bronchodilatanciá ako dlhodobo pôsobiaci antagonisti muskarínových receptorov (LAMA) a dlhodobo pôsobiaci agonisti β2-adrenergných receptorov (LABA) predstavujú najčastejšie a najdôležitejšie liekové skupiny používané na liečbu CHOCHP. U pacientov s perzistujúcimi symptómami alebo častými exacerbáciami sú používané tiež protizápalové lieky (inhalačné kortikoidy, selektívne inhibítory fosfodiesterázy 4, niektoré antibiotiká a mukokinetiká/ mukoregulátory s antioxidačným účinkom. Miesto liekov s protizápalovým účinkom je v oblasti personalizovanej liečby užšie definovaných skupín pacientov (špecifikované feno- a endo-typy ochorenia), kde sa potvrdila ich účinnosť a bezpečnosť. Najdôležitejším prospechom, ktorý môžu pacienti s CHOCHP vďaka protizápalovej liečbe získať, je zníženie frekvencie a závažnosti akútnych exacerbácií. Cieľom našej práce je zaujať stanovisko k aktuálnym trendom v protizápalovej farmakologickej liečbe CHOCHP. Okrem súhrnu aktuálnych poznatkov sme sa snažili uviesť rozhodovacie kritériá a klinické algoritmy pre indikáciu základných liekových skupín v oblasti protizápalovej liečby CHOCHP s poukázaním na potenciálne riziká. V rámci dlhodobej liečby sa pri tom uplatňujú ako postupy v zmysle „krok nahor“ v snahe o zlepšenie klinickej kontroly ochorenia, tak aj „krok nadol“ pri absencii účinnosti alebo výskyte nežiaducich účinkov.

V současné době, kdy obecně dochází k prodlužování délky života, narůstají také požadavky na zvyšování jeho kvality. Hladiny testosteronu nízké pro daný věk muže mohou být spojeny se subjektivně vnímaným dyskomfortem, sexuální dysfunkcí a vyšším kardiovaskulárním rizikem. Na základě subjektivních obtíží pacienta a hladin testosteronu, může být zahájena substituční terapie testosteronem (TRT).

Prevence tromboembolických komplikací je základní součástí léčby pacientů s fibrilací síní (FS). Úspěšná katétrová ablace FS, skrze restauraci sinusového rytmu a zotavení normálních kontrakcí ouška levé síně, má potenciál vrátit riziko ischemické CMP na úroveň populace bez FS. Kromě toho zejména u pacientů s perzistentní FS je součástí efektu léčby i zvrat progresivního hemodynamického a funkčního zhoršování, které se skrývá za vysokou mortalitou z kardiovaskulárních příčin. Hlubší poznání kauzálních vztahů mezi FS a rizikem tromboembolických příhod by přispělo k přesnější stratifikaci pacientů, u kterých lze po ablaci bezpečně antikoagulační léčbu ukončit.

Imunoterapie pacientů s metastatickým renálním karcinomem zažívá nebývalou renezanci, přesto je toto onemocnění stále nevyléčitelné. Použití různých checkpoint inhibitorů a protinádorových vakcín však vede k dalšímu prodloužení přežívání pacientů s touto diagnózou. Máme již výsledky studie III. fáze s anti-PD-1 protilátkou nivolumabem, další jsou s napětím očekávány. Taktéž již došlo k ukončení náboru do studie III. fáze – ADAPT, ve které se kombinuje cílená terapie s protinádorovou vakcínou, výsledky studie fáze II s touto léčbou jsou velmi povzbudivé. V uvedeném přehledu se věnujeme jak checkpoint inhibitorům, tak i některým vakcínám. Léčba cytokiny je zmíněna jen okrajově pro jejich dnes již marginální význam, i když nelze v budoucnu vyloučit jejich použití v kombinaci se stávající léčbou či ve vysokých dávkách u různých genotypů renálního karcinomu.

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Komplexní léčba karcinomu hrdla dělohy nutně vyžaduje mezioborovou spolupráci. Časná stadia nemoci jsou řešena radikálně adekvátním chirurgickým výkonem. Lokálně či regionálně pokročilé onemocnění léčíme definitivní chemoradioterapií s kurativním záměrem. Cílený chirurgický výkon či radioterapii lze efektivně využít také v paliativní léčbě rekurentního, perzistujícího či metastatického onemocnění. Systémová léčba pak může najít své uplatnění napříč stadii této nemoci, ať už s předoperačním, konkomitantním či paliativním záměrem. Cílem tohoto článku je poskytnout přehled využití systémové léčby v terapii karcinomu hrdla dělohy.

Hodgkinův lymfom (HL) je vyléčitelné nádorové onemocnění u 80 % až 90 % mladších pacientů, ale prognóza starších pacientů nad 60 let je výrazně horší. Starší pacienti představují 10–20 % ze všech případů HL. V důsledku horšího celkového zdravotního stavu a dalších přidružených onemocnění je jejich tolerance chemoterapie výrazně nižší ve srovnání s mladšími pacienty s nutností redukce dávek chemoterapie. Na základě literárních údajů a dat z českého registru HL jsou v článku shrnuty doporučení léčby, možná toxicita a prognóza pacientů v seniorském věku. V současnosti se i u starších pacientů zkouší nové léky samostatně nebo v kombinaci s chemoterapií s cílem zvýšit účinnost a omezit nežádoucí účinky léčby.

Stárnutí populace je spojeno se zvyšující se incidencí ne-Hodgkinových lymfomů (NHL), které povede i k větší potřebě léčby u starších (> 65 let) a velmi starých osob (> 80 let). Starší pacienti představují skupinu se značnými léčebnými obtížemi kvůli přidruženým onemocněním a poměrně zúženému spektru léčebných možností. Straší pacienti (> 80 let) jsou také jen výjimečně zařazování do klinických studií. Za poslední dvě dekády bylo dosaženo podstatného zlepšení léčebných výsledků u pacientů s NHL, které je dáno jednak zavedením monoklonálních protilátek a také úvodních intenzivních režimů. Na druhou stranu, poměrně málo je známo o účinnosti intenzivní i alternativní léčby u seniorů. V následujícím sdělení shrnujeme dostupná data jednak z obecného pohledu (specifika stárnoucího pacienta, stárnutí populace v ČR, distribuce lymfomů v seniu), jednak se u nejčastějších podtypů snažíme shrnout data z klinických studií a formulovat alespoň rámcová doporučení.

Reakce lékové přecitlivělosti (DHR) postihují nezanedbatelnou část dětské populace. Mezi nejčastější imunopatogenetické mechanismy DHR patří reakce zprostředkované specifickými IgE protilátkami nebo specifickými T-lymfocyty. Část reakcí na léky přitom nemá imunologický podklad. Mezi nejčastější léčiva vyvolávající DHR patří antibiotika, zejména beta-laktamy, léčiva užívaná při celkové anestezii a nesteroidní antiflogistika, podstatně méně často pak cytostatika, kontrastní nebo očkovací látky. Základem diagnostiky lékové přecitlivělosti je kvalitně odebraná anamnéza, na niž navazují kožní testy, případně provokační test lékem. Optimálním výsledkem diagnostického procesu je označení vyvolávajícího léčiva a návrh alternativní medikace.

Chronická spontánní urtikárie (CSU) je charakterizována spontánně vznikajícími výsevy svědivých urtik a/nebo angioedému, které se objevují v pravidelných intervalech a trvají déle než 6 týdnů. Průměrná doba trvání je 1–5 let, v těžších případech má onemocnění tendenci přetrvávat i déle. Příčina zůstává ve většině případů neznámá. Infekce, zejména v oblasti horních cest dýchacích a gastrointestinálního traktu, jsou v některých případech s CSU spojovány, ale poslední data ukazují, že tato asociace je spíše koincidentální než kauzální. K aktivitě onemocnění může přispívat i intolerance pseudoalergenů v potravinách. Základem léčby je u většiny pacientů symptomatická terapie nesedativními H1 antihistaminiky 2. generace (terapeuticky prověřený cetirizin, levocetirizin, loratadin, desloratadin, bilastin, fexofenadin nebo rupatadin). Podle současných doporučení je v refrakterních případech doporučováno zvýšení výše uvedených H1 antihistaminik 2. generace až na čtyřnásobek dávky.

Botulotoxin produkovaný bakteriemi Clostridium botulinum patří mezi dnes nejsilnější známé neurotoxiny. V článku je pojednán jeho základní mechanizmus účinku v kontextu potenciálu k terapeutickému využití u svalových spasticit a jiných poruch. Jelikož je dnes k dispozici několik léčivých přípravků s obsahem botulotoxinu, je v textu věnována pozornost mj. jejich vzájemné odlišnosti, která je hlavním předpokladem i pro odlišnou imunogenicitu.

Vzhledem k doporučovanému množství tuků a bílkovin ve stravě by sacharidy měly doplnit příjem energie na potřebné množství, a proto být jejím hlavním zdrojem, a to zejména ve formě polysacharidů, protože vysoká spotřeba volných cukrů je spojována zvláště s vyšším rizikem vzniku zubního kazu a obezity. Nízký příjem vlákniny je u dospělých spojován s vyšším rizikem řady onemocnění a některé studie poukazují na vliv konzumu vlákniny na zdraví také u dětí. Pestrá strava s postupně se zvyšujícím množstvím zeleniny, ovoce, brambor, potravin z obilovin a luštěnin zajistí dětem dostatečné množství sacharidů, a pokud je alespoň část potravin z obilovin celozrnných, pokryje i potřebu vlákniny.

Fournierova gangréna je velmi závažná nekrotizující fasciitida zevního genitálu a perianální oblasti. Postihuje většinou oslabené
jedince se sníženou imunitou a pacienty se závažnými komorbiditami. Léčba spočívá v radikálním chirurgickém odstranění nekróz,
terapii širokospektrými antibiotiky, derivaci moči a intenzivní péči. Důležité je její rychlé zahájení. Autoři popisují kazuistiku
s nepříznivým klinickým průběhem.

Článek předkládá adaptovaný klinický doporučený postup v odsávání novorozenců a kojenců, jehož účelem je poskytnout
sestrám a porodním asistentkám praktické informace, týkající se přípravy dítěte a pomůcek k výkonu, který se mnohdy provádí
rutinně, aniž by vůbec byl potřeba. Proto jsou v článku popsány kromě pozitiv také možné komplikace a negativa výkonu. Dále
jsou zmíněny postupy odsávání z úst a nosu, z endotracheální a tracheostomické kanyly, včetně čtyř metod odsávání, které
rovněž nejsou z důvodů nedostatků znalostí a zkušeností dostatečně využívány.