Fulltextové hledání

Autoři popisuji kazuistiku pacienta s hemodynamicky nevýznamnou stenózou kmene levé věnčité tepny řešenou implantací
koronárního stentu pro vysoce rizikový fenotyp plátu. V diskuzi je podán souhrn poznatků ohledně přístupu k intervencím hemodynamicky
nevýznamných stenóz.

Rozštěpy rtu a patra patří mezi nejčastější vrozené vývojové vady. Pro úspěšnost léčby, která trvá od narození až do dospělosti, je nezbytný multioborový přístup a centralizace péče. V přehledovém článku jsou popsány základní typy rozštěpových vad a možnosti chirurgického řešení. Dále jsou specifikovány jednotlivé časové mezníky v léčbě dle typu rozštěpu a věku dítěte včetně představení všech odborných lékařů, kteří se na léčbě v daném období vývoje dítěte podílejí.

Přehledový článek shrnuje současné možnosti zobrazení míchy a jejího patologického postižení. Důraz je kladen především na
magnetickou rezonanci (MR), jako na jedinou metodu přímo zobrazující míšní léze, jsou vysvětleny základní i pokročilé techniky
MR zobrazování míchy a jejich úskalí. V závěrečné části je stručně probrána diferenciální diagnostika nejčastějších míšních lézí
v MR obraze.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické onemocnění centrálního nervového systému projevující se především motorickým a senzitivním
postižením, nicméně velmi časté je i postižení kognitivních funkcí. Je přítomno až u 70 % pacientů s RS, a to dokonce
již ve stadiu klinicky izolovaného syndromu (CIS). Jelikož kognitivní postižení velmi úzce souvisí s kvalitou života pacientů, je na
místě se této problematice věnovat i v běžné klinické praxi. Cílem tohoto přehledného článku je shrnout nejnovější poznatky
týkající se problematiky kognitivního deficitu a neuropsychiatrických příznaků u pacientů s RS a popsat možné přístupy k nim.

Herpes zoster (pásový opar) je akutní segmentální onemocnění s kožními a neurologickými projevy většinou typického klinického obrazu a průběhu způsobené virem varicely-zosteru ze skupiny herpesvirů. Je projevem reaktivace latentní virové infekce. K aktivaci dochází vlivem imunosuprese dané věkem, onemocněním, imunosupresivní léčbou nebo jiným zátěžovým faktorem. Zvláště u imunokompromitovaných jedinců může mít těžší průběh a být spojen s vážnými až letálními komplikacemi. Při výsevu v oblasti hlavových nervů je průběh provázen ještě dalšími projevy v důsledku lokalizace procesu, z nichž závažná mohou být oční postižení. I u osob imunokompetentních, u nichž pásový opar proběhne obvyklým způsobem, jde o nepříjemné bolestivé onemocnění. Poměrně častou následnou komplikací jsou postherpetické neuralgie, které vzhledem k intenzitě a době trvání i několika měsíců jsou velmi obtěžující a omezující. Ke zmírnění průběhu i následných potíží je nutná komplexní léčba, s použitím celkových antivirotik. Někdy je nutná mezioborová péče. V poslední době je k dispozici aktivní imunizace proti pásovému oparu.

Perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG) představuje dlouhodobé řešení pro pacienty indikované k dlouhodobé enterální výživě.
Vzhledem k postupnému rozšiřování této metody pro stále širší spektrum pacientů je cílem tohoto textu podat nelékařskému personálu
přehled indikací a kontraindikací PEG, popsat techniku zavedení, techniku aplikace do PEG včetně řešení možných komplikací.

Zavedením mammografického screeningu a pokrokem v diagnostice karcinomu prsu narůstá počet pacientek s nálezem LCIS a zejména DCIS. Přítomnost lobulárního in situ karcinomu v prsu (kromě pleomorfního LCIS) je ukazatelem rizika vzniku invazivního karcinomu obou prsů. Léčba DCIS je lokoregionální s cílem prevence lokální recidivy nebo rozvoje invazivního karcinomu. Lokoregionální terapie je doplněná v indikovaných případech chemoprevencí tamoxifenem. Metody ke zjištění rizika lokální recidivy a rozhodnutí o terapii nekopírují pokrok v diagnostice. Pooperační radioterapie po tumorektomii pro DCIS se stala běžnou součástí léčby snižující riziko ipsilaterálního karcinomu prsu v desetiletém horizontu více než dvakrát. Primárním cílem pooperační radioterapie po prs šetřícím výkonu u DCIS je zajištění maximální lokální kontroly a prevence následné mastektomie.

HER2 overexprese se vyskytuje u 15–25 % karcinomů prsu a je spojená s určitým biologickým chováním i odpovědí na léčbu, pro kterou je zásadním prediktivním faktorem. Cílená anti-HER2 terapie významně zlepšuje prognózu pacientek s těmito tumory a je standardní součástí adjuvantních, neoadjuvantních i paliativních léčebných režimů, s výjimkou jen těch nejmenších lokalizovaných nádorů (pT1a pN0). Preparáty cílené proti HER2 patří do dvou skupin: monoklonální protilátky; a tyrozinkinázové inhibitory. Kombinují se s chemoterapií, především na bázi taxanů, a/nebo hormonální léčbou, je také možné je kombinovat navzájem a tato duální HER2 inhibice vykazuje většinou vyšší efekt než použití jednoho preparátu. V léčebné strategii HER2 pozitivních karcinomů prsu nicméně zůstává řada nezodpovězených otázek: vliv dalších faktorů, které modifikují odpověď na anti-HER2 léčbu (histologický subtyp, stav hormonálních receptorů, mutace genů PIK3CA, PTEN), časování anti-HER2 léčby v rámci kombinovaných terapeutických schémat (současná versus sekvenční aplikace), délka trvání anti-HER2 léčby (především v adjuvantní indikaci), kombinace anti-HER2 léčby (kombinace více anti-HER2 preparátů, kombinace s jinou cílenou terapií), atd. Řada klinických studií zabývajících se touto problematikou v současné době probíhá a jejich výsledky by měly dále zefektivnit léčbu a zlepšit prognózu pacientek s HER2 pozitivními karcinomy prsu.

Ovariální karcinom představuje nejčastější příčinu úmrtí z gynekologických malignit. U většiny pacientek je nemoc diagnostikována v pokročilém stadiu s peritoneální karcinomatózou. Základem léčby je primární cytoredukční výkon s cílem dosažení mikroskopického rezidua s následnou systémovou léčbou chemoterapií. Potvrzuje se přínos intraperitoneální chemoterapie v primární léčbě. V současné době lze pozorovat rostoucí zájem o zhodnocení potenciálního přínosu radikální cytoredukční operace v kombinaci s hypertermickou intraperitoneální chemoterapií (HIPEC) v primární léčbě pokročilého ovariálního karcinomu i v terapii recidivující nemoci. Výsledky dosavadních studií jsou limitované a heterogenní, očekávají se výsledky III. fáze probíhajících prospektivních randomizovaných studií.

Níže prezentovaný článek pojednává o pokrocích v hormonální léčbě karcinomu prsu jak v pooperační adjuvantní indikaci, tak
také v indikacích neoadjuvantních a paliativních. V práci se zaměřujeme jak na monoterapii léky hormonální povahy, tak také na
perspektivní kombinace s léky cílenými. Na závěr článku jsou prezentovány praktické rady, jak si poradit s některými nežádoucími
účinky léčby, které snižují kvalitu života pacientek i compliance s léčbou.

Karcinom žaludku je závažné onemocnění často diagnostikované v pokročilém stadiu. Významná tendence k peritoneální diseminaci se signifikantním negativním efektem pro délku přežití je myšlenkou vedoucí snahy o ovlivnění peritoneální komponenty onemocnění. Radikální multimodální léčba zahrnující chemoterapii, cytoredukční chirurgickou terapii a hypertermickou intraperitoneální chemoterapii (HIPEC) je v současné době posuzována v několika studiích. Nejčastější indikace zahrnují limitované peritoneální postižení, Krukenbergův tumor, T3 a T4 stadium tumoru, difuzní karcinom se scirrhotickým růstem, postižení mízních uzlin, nízkou diferenciaci tumoru, perforovaný karcinom a pozitivní cytologický nález při peritoneální laváži. Mírné zvýšení morbidity a srovnatelná mortalita činí výkon přijatelně bezpečným. Opakovaně bylo potvrzeno prodloužení dlouhodobého přežití, a dokonce možnost kurativního efektu u limitované karcinomatózy. V budoucnu lze očekávat další rozšiřování indikačních kritérií a upřesnění přínosu HIPEC pro manifestní i profylaktické indikace.

Peritoneum představuje specifickou orgánovou strukturu, která bývá často postižena metastatickým nádorovým onemocněním a méně často primárními peritoneálními nádory. Z hlediska terapeutických možností je klíčové odlišit solitární postižení peritonea a karcinomatózu ve finálním stadiu onemocnění, kdy kromě peritonea nacházíme vícečetná metastatická ložiska v parenchymových orgánech. V případě diseminovaného onemocnění je karcinomatóza peritonea inkurabilní formou malignity s velmi špatnou prognózou a omezenými terapeutickými možnostmi. V případě solitárního postižení peritonea, ať už primárním peritoneálním nádorem, nebo nádorem s jiným primárním origem, avšak s karcinomatózou jako jediným projevem diseminace onemocnění lze kombinací chirurgické a onkologické terapie dosáhnout významného léčebného přínosu, zajistit lepší kvalitu života a významně prodloužit celkové přežití. Vzhledem k pokrokům v onkologii a delšímu přežívání onkologických pacientů stoupá význam terapie karcinomatózy v posledních letech. Cílem tohoto článku je shrnout současné trendy a význam chemoterapie u pacientů s nádorovým postižením peritonea.

Osteosarkom je nejčastějším primárním maligním kostním nádorem. Nádor se vyskytuje nejčastěji v adolescenci a u mladých dospělých. Při současných standardech léčby dlouhodobě přežívá asi 70 % pacientů s lokalizovaným končetinovým postižením a 20–30 % pacientů s primárními metastázami nebo postižením axiálního skeletu. Diagnostika je postavena na zobrazovacích metodách (RTG, CT, MRI, PET-CT), klinickém vyšetření a bioptickém vyšetření. V lokální terapii je základem radikální resekce nádoru. K náhradě odstraněné kosti jsou v dnešní době využívány modulární náhrady a individuální náhrady, méně jsou dnes již využívány alloštěpy. Základem systémové terapie jsou čtyři standardní chemoterapeutika dlouhodobě užívaná k léčbě osteosarkomu: vysokodávkovaný methotrexát, doxorubicin, cisplatina a ifosfamid. Používání dalších přídatných látek doposud nevedlo ke zlepšení výsledků terapie. Ve sledování se opíráme o klinické vyšetření, RTG a CT plic. Diskutována je četnost intervalů sledování a validita RTG vyšetření plic ve srovnání s CT.

Maligní hypertermie (MH) je vzácná, ale velmi obávaná a potencionálně fatální komplikace celkové anestezie. Manifestuje se na základě autozomálně dominantně podmíněné dispozice po kontaktu se spouštěčem. Spouštěči reakce jsou především všechna volatilní anestetika a sukcinylcholin. Její příčinou je porucha regulace kalciového metabolismu ve svalové buňce, způsobené abnormálním ryanodinovým receptorem RYR1. Následkem toho je extrémní svalová kontrakce bez následné relaxace vedoucí k nekontrolovatelné hypermetabolické reakci organismu. Diagnózu MH dispozice je možné potvrdit svalovým in vitro kontrakčním testem, resp. molekulárně genetickým vyšetřením. „Podezřelé“ jedince lze vytipovat pečlivým předoperačním vyšetřením, zejména důkladnou anamnézou. U jedinců s MH dispozicí je nutné vést anestezii odpovídající pravidlům pro anestezii u MH rizikových pacientů. Mortalita této komplikace dnes dosahuje cca 5–10 % (oproti 70–80 % v 70. letech 20. století). Významnému zvýšení přežívání pacientů pomohlo zlepšení perioperačního monitorování, informovanosti zdravotnického personálu a zejména zavedení dantrolenu jako kauzálního léku.

Kašel je nejčastějším příznakem u dětí, pro který rodiče vyhledají lékařskou péči. Podle doby trvání se kašel dělí na akutní (< 3 týdny),
protrahovaný (3–4 týdny) a chronický (> 4–6 týdnů). Většina dětí s akutním kašlem má virovou infekci horních dýchacích cest.
Článek podává přehled o účinných léčivých látkách a léčivých přípravcích v terapii suchého i produktivního kašle u dětí.

Předkládáme kazuistiku 13letého chlapce s nerozpoznanou diagnózou balanitis xerotica obliterans (BXO), která vedla k retenci moči, paradoxní ischurii a obtížnému zavedení permanentního močového katétru. Totální cirkumcize s ventrální a dorzální meatotomií byla zcela kurativní, bez nutnosti nasazení lokálních kortikosteroidů. BXO je u chlapců opomíjenou a podceňovanou diagnózou.
Ačkoliv je BXO nejčastější příčinou patologické sekundárně vzniklé fimózy u chlapců, bývá považována za pouhou jizevnatou fimózu a některými dětskými specialisty chybně indikována k parciální cirkumcizi.

Kurvatury penisu mohou být vrozené nebo získané. Vrozené kurvatury bez hypospadie ne vždy vyžadují řešení. Nejčastější příčinou
získané kurvatury je Peyronieho choroba. Jedná se o onemocnění penisu s výskytem fibrózních plaků v tunica albuginea, které
se projevuje bolestivostí, zakřivením, zúžením nebo zkrácením penisu a je patrné zvláště na penisu v erektovaném stavu. Léčba
je komplikovaná a vyžaduje trpělivost pacienta i lékaře. V článku se zaměřujeme především na konzervativní možnosti terapie,
přinášíme přehled jednotlivých metod a jejich účinnosti.

Perorální kladribin je nově registrován pro léčbu pacientů s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou. Článek představuje výsledky
klinického hodnocení CLARITY a jeho extenze – účinnost perorálního kladribinu na klinické a radiologické ukazatele aktivity
onemocnění a dále údaje o bezpečnosti a snášenlivosti tohoto přípravku.

Statiny jsou kompetitivními inhibitory 3-hydroxy-3-metylglutaryl koenzym A reduktázy (HMGCR) snižujícími hladinu cholesterolu a lipoproteinů nízké hustoty. Vzhledem k vysoké účinnosti jsou nejčastěji užívanou skupinou léků, kterou užívá celosvětově přes 100 milionů pacientů. Nejčastějším a nejzávažnějším nežádoucím účinkem je statinová myopatie. Její klinické spektrum je široké, od asymptomatické hyper-CK-emie přes myalgie, krampy, svalovou slabost až po závažné rabdomyolýzy s 10% mortalitou. Randomizované kontrolované a kohortové studie udávají 1–5% incidenci myopatie a incidenci rabdomyolýzy 1,6–4,4 případů/100 tisíc/rok. Skutečná incidence v klinické praxi je i na základě výsledků observačních studií odhadována na 10–15 %. Statinová myopatie se vyskytne obvykle do jednoho roku od nasazení léčby a je částečně či plně reverzibilní po vysazení statinů. Výjimkou je nově popsaná statiny indukovaná nekrotizující autoimunitní myopatie asociovaná s autoprotilátkami proti HMGCR, objevující se obvykle roky po zavedení léčby statiny a vyžadující imunomodulační léčbu. Je uveden přehled současných znalostí o patofyziologii statinové myopatie a současných názorech na jejich praktický management.

Nechtík lekársky (měsíček lékařský, Calendula officinalis) patrí medzi liečivé rastliny so širokým využitím v medicíne. Hlavné indikácie použitia prípravkov
s obsahom nechtíka sú popáleniny, modriny a zápalové ochorenia rôzneho pôvodu. Významná je jeho antiflogistická vlastnosť, ktorá má
mimo iné aj ochranný efekt na vývoj kontaktnej dermatitídy. Nemenej dôležitá je aj epitelizačná vlastnosť, ktorá sa využíva pri hojení rán a vredov.
Prospešnou sa zdá byť najmä v hojení kožných rán. Hydroglykolový extrakt nechtíka je úspešne využívaný pri liečbe diabetických, venóznych
a tlakových vredov. Krém obsahujúci nechtík prináša cenné účinky aj na pokožku. Zvyšuje hydratáciu pokožky a oneskoruje proces starnutia.

Článek představuje návrh nové nomenklatury psychofarmak prezentovaný vůdčími osobnostmi mezinárodních neuropsychofarmakologických společností. Cílem této nomenklatury, označované jako nomenklatura založená na neurovědách (Neuroscience-based Nomenclature, NbN), je klasifikovat psychotropní látky dle jejich farmakologického profilu. Vyvinuta byla, aby umožnila racionálnější výběr medikace dle jejího mechanismu působení. Poslední verze této nomenklatury se zaměřuje na farmakologické domény a módy/ mechanismy působení. Vedle nich obsahuje ještě čtyři přídavné dimenze: schválené indikace, účinnost a nežádoucí účinky, praktické poznámky a neurobiologii.

Klinicky závažnou stresovou inkontinencí trpí ve věku kolem 45 let asi 20 % žen. V její léčbě lze využít rehabilitační cvičení pánevního dna, které je první volbou při konzervativní léčbě stresové inkontinence. Další možností je elektrostimulace, využití vaginálních pesarů nebo parauretrální aplikace látek. Přehledný článek věnuje pozornost miniinvazivním způsobům léčby stresové inkontinence moči, které postupně nahrazují dříve prováděné operační techniky. U mužů je stresová inkontinence klinicky významnou komplikací po radikální prostatektomii, méně často po endoskopické či otevřené operaci prostaty pro její nezhoubné zvětšení. Přibývá i úrazů s poraněním páteře a míchy a následnou možnou neurogenní poruchou močového měchýře (1). Možnosti léčby mužské stresové inkontinence zahrnují cvičení pánevního dna, protetické pomůcky, parauretrálně aplikované injekce, slingové techniky či umělý svěrač močové trubice (2).

Disclosures: Eduardo Díaz-Rubio: Roche (C/A, RF); Auxiliadora Gómez-España: None; Bartomeu Massutí: Roche (C/A); Javier Sastre: None; Albert Abad: Roche (C/A); Manuel Valladares: Roche (C/A, RF, H); Fernando Rivera: Roche (C/A, RF); Maria J. Safont: None; Purificación Martínez de Prado: None; Manuel Gallén: None; Encarnación González: None; Eugenio Marcuello: None; Manuel Benavides: Roche (C/A); Carlos Fernández-Martos: None; Ferrán Losa: None; Pilar Escudero: None; Antonio Arrivi: None; Andrés Cervantes: Roche (H); Rosario Dueñas: None; Amelia López-Ladrón: None; Adelaida Lacasta: None; Marta Llanos: None; Jose M. Tabernero: Roche, Genentech, Sanofi- Aventis (C/A); Antonio Antón: None; Enrique Aranda: Roche, Merck Serono (C/A). (C/A) Consulting/advisory relationship; (RF) Research funding; (E) Employment; (H) Honoraria received; (OI) Ownership interests; (IP) Intellectual property rights/inventor/patent holder; (SAB) Scientific advisory board. Purpose: The aim of this phase III trial was to compare the efficacy and safety of bevacizumab alone with those of bevacizumab and capecitabine plus oxaliplatin (XELOX) as maintenance treatment following induction chemotherapy with XELOX plus bevacizumab in the first-line treatment of patients with metastatic colorectal cancer (mCRC). Patients and Methods: Patients were randomly assigned to receive six cycles of bevacizumab, capecitabine, and oxaliplatin every 3 weeks followed by XELOX plus bevacizumab or bevacizumab alone until progression. The primary endpoint was the progression-free survival (PFS) interval; secondary endpoints were the overall survival (OS) time, objective response rate (RR), time to response, duration of response, and safety. Results: The intent-to-treat population comprised 480 patients (XELOX plus bevacizumab, n = 239; bevacizumab, n = 241); there were no significant differences in baseline characteristics. The median follow-up was 29.0 months (range, 0–53.2 months). There were no statistically significant differences in the median PFS or OS times or in the RR between the two arms. The most common grade 3 or 4 toxicities in the XELOX plus bevacizumab versus bevacizumab arms were diarrhea, hand–foot syndrome, and neuropathy. Conclusion: Although the noninferiority of bevacizumab versus XELOX plus bevacizumab cannot be confirmed, we can reliably exclude a median PFS detriment >3 weeks. This study suggests that maintenance therapy with singleagent bevacizumab may be an appropriate option following induction XELOX plus bevacizumab in mCRC patients.

V době, kdy je zdůrazňována odpovědnost každého jedince za svoje zdraví, lze samoléčení považovat za pozitivní čast zdravotního chování jedince. Průjem a zácpa představují symptomy, se kterými pacienti často navštěvují lékárnu. V předkládaném článku budou diskutovány možnosti samoléčení u těchto symptomů s důrazem na maximalizaci účinku a minimalizaci rizik dostupných volně prodejných léčivých přípravků.

Vhodně zvolený terapeutický materiál na vlhké hojení ran a správná edukace pacienta a jeho rodiny pomáhá nejen zdravotnickým pracovníkům v péči o pacienty s bércovými vředy, dekubity, diabetickými ulceracemi, ale zajistí i kvalitu života pacienta. Zapomínat nesmíme ani na ekonomickou profitabilitu, které lze docílit využitím správného terapeutického materiálu, který odpovídá fázovému hojení. Podíváme li se do současného Číselníku VZP, zjistíme, že skupina 01, kam byly a jsou tyto novinky ze skupiny zdravotnických prostředků pravidelně zařazovány, je pro běžného uživatele neobslužná a málo přehledná a těšíme se na období, kdy budou jednotlivé materiály řazeny pomocí tzv. „kategorizačního stromu“, který se bude týkat jednotlivých terapeutických skupin, jež budou dále děleny dle bližších specifik jednotlivých materiálů a dalších látek v nich obsažených. Pro běžného uživatele bude tento přehled zřetelný, protože ze současně dostupných podkladů bohužel není jasné, že například číslo úhradové skupiny 01.02.05.06 zahrnuje materiály na bázi alginátů s aktivní látkou.

Vhodně zvolený terapeutický materiál na vlhké hojení ran a správná edukace pacienta a jeho rodiny pomáhá nejen zdravotnickým pracovníkům v péči o pacienty s bércovými vředy, dekubity, diabetickými ulceracemi, ale zajistí i kvalitu života pacienta. Zapomínat nesmíme ani na ekonomickou profitabilitu, které lze docílit využitím správného terapeutického materiálu, který odpovídá fázovému hojení. Podíváme li se do současného Číselníku VZP, zjistíme, že skupina 01, kam byly a jsou tyto novinky ze skupiny zdravotnických prostředků pravidelně zařazovány, je pro běžného uživatele neobslužná a málo přehledná a těšíme se na období, kdy budou jednotlivé materiály řazeny pomocí tzv. „kategorizačního stromu“, který se bude týkat jednotlivých terapeutických skupin, jež budou dále děleny dle bližších specifik jednotlivých materiálů a dalších látek v nich obsažených. Pro běžného uživatele bude tento přehled zřetelný, protože ze současně dostupných podkladů bohužel není jasné, že například číslo úhradové skupiny 01.02.05.06 zahrnuje materiály na bázi alginátů s aktivní látkou.

Centra očkování a cestovní medicíny dělají dvakrát ročně anketu mezi svými klienty, která se týká jejich názorů a hodnocení péče o klienta v těchto centrech. Z ankety mimo jiné opakovaně vyplynulo, jak moc je pro pacientova rozhodnutí důležitý názor jeho praktického lékaře. Téměř všichni pacienti chtějí od svého praktického lékaře dostávat rady k prevenci nemocí formou individuálních doporučení. Pacienti očekávají, že rozhovory o prevenci budou součástí každé návštěvy u lékaře. Na lékaře jsou proto kladeny stále větší nároky i v oblasti komunikačních dovedností. Každý lékař by měl vést rozhovory o možnostech prevence a umět zvládnout námitky svého pacienta, aniž by měl pacient pocit, že je do něčeho tlačen.

Článek je zaměřen na infekce vyvolané herpetickými viry herpes simplex a varicella zoster, které mohou vyvolat infekční onemocnění již v kojeneckém věku, ale mohou být příčinou zdravotních potíží až do věku seniorského. Zatímco primoinfekce vyvolané virem herpes simplex typ 1 probíhají v naprosté většině inaparentně, u herpes simplex virus typ 2 jsou bezpříznakové průběhy méně časté a u primoinfekce vyvolané virem varicella zoster jde naopak téměř vždy o průběh spojený s klinickými projevy tj. onemocněním planými neštovicemi. Typickou vlastností herpetických virů po primoinfekci je jejich další celoživotní setrvání v organizmu. Tato přítomnost je po většinu času bezpříznaková, ale i u osob jinak zdravých se mohou opakovat recidivy klinických manifestací, jež jsou pro svého nositele velmi nepříjemné, často spojené i s dlouhotrvajícími bolestmi a celkovým snížením životního komfortu. V léčbě zmíněných herpetických virů se uplatňují antivirotika, která jsou schopna blokovat replikaci viru, nedokáží jej však zahubit. Vzhledem k možným dlouhodobým potížím při a po některých herpetických infekcích je však nutné podávat i léčbu symptomatickou, zaměřenou na bolest.

Podávání imatinib mesylátu (tyrozinkinázový inhibitor – TKI – 1. generace) se stalo standardní léčbou pacientů s chronickou myeloidní leukemií (CML), prokazatelně navozuje dlouhodobé odpovědi a prodlužuje čas do progrese onemocnění. European LeukemiaNet (ELN) v současnosti pro běžnou praxi doporučuje trvalou léčbu pro pacienty, kteří odpovídají optimálně na léčbu TKI standardní dávkou. Trvalé užívání TKI však může přinášet různé problémy. Zvyšující se počet pacientů odpovídá velmi rychle na cytogenetické úrovni a poté dále dosahuje redukce hladiny BCR-ABL1 transkriptu pod detekční možnosti i vysoce senzitivních molekulárně genetických metod. Sledování takto dlouhodobě stabilizovaných pacientů navodilo myšlenku, že někteří pacienti by mohli být považováni za „funkčně vyléčené” a mít prospěch z eventuálního cíleného přerušení léčby TKI. Tato myšlenka je v současné době intenzivně studována na úrovni klinických studií po celém světě. V této oblasti však před námi stále stojí mnoho nevyřešených otázek. Především jsou to otázky týkající se definice „fukčního vyléčení” CML, výběru vhodných pacientů pro přerušení léčby, managenentu dispenzarizace pacienta po vysazení TKI a znovuzahájení léčby, dojde-li k relapsu onemocnění.

Docetaxel je cytostatikum užívané v adjuvantní, neoadjuvatní i paliativní léčbě karcinomu prsu. Je podáván jako monoterapie či jako součást kombinovaných režimů. Taxany obecně spolu s antracykliny patří mezi nejefektivnější chemoterapeutika využívané v léčbě karcinomu prsu. Zařazení docetaxelu do léčebného schématu karcinomu prsu přineslo zlepšení celkového přežití a prodloužení období bez nemoci u pacientek léčených adjuvantně a větší procento léčebných odpovědí, prodloužení doby do progrese a celkového přežití při léčbě paliativní (1, 2, 3, 4, 5). Při využívání docetaxelu v léčbě je potřeba mít na paměti, že se jedná o chemoterapeutikum s nezanedbatelnými nežádoucími účinky. Cílem naší retrospektivní studie bylo vyhodnocení akutní toxicity při léčbě režimy s docetaxelem a zvážení možností léčby akutní toxicity.