Fulltextové hledání

Serotoninový syndrom je vzácný, potenciálně život ohrožující stav, který je způsoben léky se serotoninergní aktivitou. Je charakterizován změnou duševního stavu, nestabilitou vegetativního systému a neuromuskulární hyperaktivitou. Pacienty se středně silnými a silnými projevy serotoninové toxicity je třeba hospitalizovat. V tomto článku dokládáme problémy diagnostiky serotoninového syndromu několika kazuistikami publikovanými v medicínské literatuře, vysvětlujeme diagnostická kritéria a předkládáme seznam léků, které mohou serotoninový syndrom zapříčinit.

Léčba renálního karcinomu ionizujícím zářením stojí v současné době na pomezí novodobého pojetí. Radioterapie, která vždy patřila mezi domény paliativní léčby renálního karcinomu, nyní nachází nové uplatnění v léčbě primárních i metastatických ložisek formou aplikace jednotlivých vysokých dávek, které překonávají tradičně uváděnou radiorezistenci. Využití moderních technik stereotaktického ozařování nabízí pacientům šetrnou efektivní léčbu s vysokou pravděpodobností lokální kontroly a mnohdy i s prodloužením bezpříznakového období. Ruku v ruce s cílenou medikamentózní léčbou tak rozšiřuje další možnosti terapie metastatické nemoci. Paliativní radioterapie tvoří stále nedílnou součást péče o symptomatické pacienty.

Článek shrnuje současný přístup k problematice podrážděné a citlivé pokožky. Popisuje její projevy, známé příčiny vzniku podráždění a nastiňuje strategii v přístupu k péči a léčbě tohoto onemocnění. Uveden je přehled vybraných dermokosmetických produktů, s vhodným složením, s nimiž je v praxi příznivá zkušenost.

U jedinců podstupujících kardiochirurgický výkon je hodnocení systolické funkce pravé komory (PK) velmi důležité jak v časném perioperačním období, tak v rámci dlouhodobého sledování. Základní metodu hodnocení systolické funkce PK v rutinní klinické praxi představuje v současnosti stále echokardiografie. Kontrakce PK je dominantně určována longitudinálně orientovanými myokardiálními vlákny ve stěně komory, konkrétně v oblasti vtokové části PK, a proto ukazatele longitudinálního zkracování volné stěny PK – amplituda pohybu (TAPSE) a vrcholová systolická rychlost (St) trikuspidálního prstence – jsou doporučovanými parametry pro hodnocení systolické funkce PK vzhledem k obtížnosti stanovení objemů a ejekční frakce (EF) PK pomocí dvourozměrné echokardiografie v důsledku komplexního tvaru PK. Po kardiochirurgickém výkonu však u většiny jedinců dochází k vývoji 2 fenoménů: poklesu TAPSE, resp. St a abnormálnímu pohybu septa komor. Tyto jevy ovšem a priori nevedou ke globální systolické dysfunkci PK. K echokardiografickému hodnocení systolické funkce PK po kardiochirurgickém výkonu je tak nutné využít jiných parametrů, jako je stanovení frakční změny plochy PK či výpočet objemů a EF PK pomocí trojrozměrné echokardiografie. U špatně echokardiograficky vyšetřitelných jedinců je pak metodou volby hodnocení systolické funkce PK magnetická rezonance; v přítomnosti kontraindikací pro toto vyšetření je možné k posouzení objemů a EF PK využít počítačovou tomografii.

Článek shrnuje současný přístup k problematice podrážděné a citlivé pokožky. Popisuje její projevy, známé příčiny vzniku podráždění a nastiňuje strategii v přístupu k péči a léčbě tohoto onemocnění. Uveden je přehled vybraných dermokosmetických produktů, s vhodným složením, s nimiž je v praxi příznivá zkušenost.

Mnohočetný myelom tvoří 10–15 % hematologických malignit. Klinický obraz tvoří nejčastěji bolest zad, anémie, leukopenie, trombocytopenie, proteinurie a neurologické postižení. V posledních letech došlo k průlomovým objevům v pochopení mnohočetného myelomu a tyto poznatky otvírají nové horizonty v diagnostice a monitorování pacientů s tímto onemocněním. Testem první volby, když lékař pomyslí na monoklonální gamapatii, je elektroforéza proteinů séra a stanovení volných lehkých řetězců v séru. Stanovení volných lehkých řetězců je nejpřínosnější pro pacienty s myelomem z lehkých řetězců a AL amyloidózou, protože tito pacienti nejsou většinou detekováni pomocí elektroforézy proteinů séra. Jedná se o 20 % pacientů. Stanovení volných lehkých řetězců v séru má větší diagnostickou efektivitu než stanovení Bence-Jonesovy proteinurie. Tento nový přístup přináší prospěch pacientům s onemocněním plazmatických buněk.

Karcinom prostaty představuje v ČR jednu z nejzávažnějších urologických malignit s trvale rostoucí incidencí. V roce 2000 byla 60/100 000, v roce 2010 111/100 000 mužů (NOR). Z pohledu mortality je karcinom prostaty (CaP) druhá nejčastější příčina úmrtí na maligní onemocnění u mužů. Vzhledem k tomu, že časná stadia tohoto onemocnění jsou léčitelná i vyléčitelná, je nutná časná diagnóza. Článek je souhrnnou informací o metodách, které vedou k diagnóze karcinomu prostaty.

Alergická kontaktní dermatitida (ACD) je zánětlivé kožní onemocnění (opožděný typ hypersenzitivní reakce, zprostředkovaný hapten-specifickými T buňkami). Látky, které jsou příčinou ACD, se označují jako hapteny. Hapteny aktivují nespecifickou i specifickou imunitu a tím vzniká kožní zánět. V poslední době v dětské populaci narůstá výskyt ACD. Kožními projevy ACD jsou svědivá ekzematózní ložiska v místech kontaktu s alergenem. Nejdůležitější pro správnou diagnózu jsou epikutánní testy. Testované látky mohou mít u dětí i dospělých stejnou koncentraci. Nejčastějšími uváděnými alergeny v dětském věku jsou nikl a další kovy, lokální léčiva, parfemace, konzervační látky a pryž (thyomersal). Vztah mezi ACD a atopickou dermatitidou je velmi diskutován, ale nejsou jednotné názory. V léčbě je třeba se vyvarovat dalšího kontaktu s alergenem, kožní projevy se léčí lokálními kortikosteroidy.

Cíl: Určit praktický význam echokardiografie ve stanovení prognózy a výskytu komplikací u pacientů po prodělané akutní plicní embolií (PE). Soubor a metodika: U 88 pacientů s PE s dobou sledování 18 měsíců byly hodnoceny vztahy mezi echokardiografickými a laboratorními parametry ve vztahu k riziku mortality, cévní mozkové příhody (CMP) a vývoji plicní hypertenze (PH). Byly porovnány skupiny podle rizika a léčebné strategie PE (vysoce riziková vs. středně/nízce riziková skupina). Výsledky: Vstupní hodnoty troponinu T (cTnT) byly 0.11/0.02(0.00; 0.33) μg/l, (průměr/medián/5-95 percentil) a N-terminální frakce mozkového natriuretického peptidu (NT-proBNP) 2744.3/1276.0(63.9; 10144.0) ng/l. Rozměry pravé komory (PK) (mm) byly následující: RVd 30.9/31.0(22.0;41.0), RV1 41.3/41.0(31.0;53.0), RV2 32.7/32.5(23.0;45.0), RV3 69.8/69.0(54.0;84.0). Odhadovaný systolický tlak v plicnici (PASP) vstupně byl 40.3/35.0(16.0;85.0) mmHg, TAPSE 24.1/24.0(15.0;32.0) mm a S´ 15.6/15.0(10.0;22.0) cm/s. Při kontrolním vyšetření byly normální hodnoty rozměrů PK, TAPSE a S´ měřeny u >80% vyšetřených. PASP jevil tendenci ke zlepšení 29.3/28.0(17.0;45.0). Ve skupině s vysoce rizikovou PE (n=11) byly signifikantně vyšší hodnoty cTnT (0.18/0.07(0.01;1.09) vs. 0.10/0.02(0.00;0.33), p=0.008). Skupina se vstupním PASP ≤35 mmHg měla významně nižší dlouhodobou mortalitu. NT-proBNP >2473 ng/L predikoval následný výskyt CMP (n=8) se senzitivitou 83%, specificitou 80%, area under curve (AUC) 0.833. NT-proBNP >1276 ng/L predikoval pravděpodobnou PH (n=12) se senzitivitou 71%, specificitou 67%, AUC 0.756. Závěr: Řada echokardiografických parametrů dobře koreluje s PASP i NT-proBNP, který predikuje výskyt CMP resp. pravděpodobné PH v průběhu sledování a cTnT, který diskriminuje skupinu pacientů s rizikovou formou PE.

Neurogenic myocardial stunning or stress-induced cardiomyopathy is a reversible form of cardiomyopathy accompanying a variety of neurological conditions, occurring more often in elderly women. Even though the underlying pathophysioloy is not yet fully understood, increased sympathetic activity secondary to emotional or physical stress is believed to be the trigger of myocardial injury. This case report presents an 80-year-old woman with an undiagnosed primary brain tumor, manifesting as heart failure due to transient left ventricle dysfunction. Angiography excluded coronary artery obstruction. The extent of myocardium involved did not correspond to a particular coronary artery distribution. She was treated in accordance with heart failure guidelines and made a full recovery within a week.

Infekční nemoci patří mezi nejčastější důvody návštěvy praktického lékaře a spotřeba antibiotik a bakteriální rezistence na antimikrobní preparáty celosvětově vzrůstá. Cílem práce je popsat základní principy racionální léčby antibiotiky z praktického hlediska, upozornit na některé časté chyby a navrhnout, jak se jim vyvarovat. Druhá část se zabývá hodnocením účinnosti antibiotické terapie až k ukončení léčby antibiotiky.

Antracykliny můžeme charakterizovat jako velice významná protinádorová antibiotika s širokým spektrem využití při léčbě solidních nádorů a hematologických onemocnění. Ačkoliv jsou antracykliny účinnými cytostatiky, jsme při léčbě omezeni jejich kardiotoxickými účinky. V tomto přehledovém článku se zabýváme mechanizmem účinku léčiva, vznikem kardiotoxicity a jejími klinickými projevy. Dále se budeme věnovat kardioprotekci, s jejíž pomocí se snažíme eliminovat poškození srdečního svalu následkem léčby.

Předkládáme kazuistiku 4,5leté dívky, která byla přijata na naše oddělení pro infekci močových cest. Překvapivý nález hyperechogenních papil na UZ ledvin vedl k rozšíření vyšetření a nakonec k diagnóze primární hyperoxalurie 1. typu.

Intersticiální plicní procesy (IPP), také nazývané difuzní parenchymatózní onemocnění plic, jsou široká skupina onemocnění čítajících okolo 160 nozologických jednotek, které jsou charakterizovány různým stupněm zánětu a různým stupněm plicní fibrózy nejen na úrovni plicního intersticia. Nové poznatky o těchto nemocech vedly v roce 2013 k vytvoření nové klasifikace jedné z podskupin intersticiálních plicních procesů nazývané idiopatické intersticiální pneumonie (IIP). IIP se dělí na hlavní, vzácné a neklasifikovatelné. Idiopatická plicní fibróza (IPF) je nejběžnějším typem IIP se špatnou prognózu, která je způsobena progresí fibrotické přestavby plicního parenchymu. Širší povědomí o této nemoci spolu s možností nových léčebných modalit zvyšuje pravděpodobnost časné diagnostiky, ovlivnění průběhu nemoci a zlepšení kvality života.

Kopřivka je kožní onemocnění charakterizované výsevem pomfů, angioedémem nebo kombinací obojího. Pomfy se vyvíjejí rychle během minut, mizí do 24 hodin, angioedémy mohou přetrvávat až 72 hodin. Výsev pomfů může pokračovat dny, týdny i měsíce. U chronické kopřivky symptomy přetrvávají více než 6 týdnů. Chronická kopřivka se dělí na kopřivku indukovatelnou (CINDU) a chronickou spontánní kopřivku (CSU). Příčinou chronické spontánní kopřivky mohou být infekce, pseudoalergie, autoreaktivita nebo její příčina zůstává neznámá. Aktivita kopřivky je hodnocena tzv. UAS (urticaria aktivity score). Lékem první volby jsou nesedativní H1-antihistaminika ve standardní dávce, při nedostatečném efektu této léčby je standardní dávka H1-antihistaminik navýšena až na čtyřnásobek. Při přetrvávání projevů kopřivky i přes tuto terapii je indikována biologická léčba omalizumabem.

Vznik a progrese plicních karcinomů je stejně jako u ostatních solidních nádorů provázena celou řadou poruch (mutací) genomu. Tyto často charakteristické poruchy představují molekulární markery a jejich vyšetřování se stalo dnes již neodmyslitelnou součástí diagnosticko-terapeutického procesu. Doplnění klasické histopatologické klasifikace založené na morfologii o informaci o molekulárním profilu se stává zcela klíčovým nástrojem pro predikci úspěšnosti protinádorové léčby i odhadu prognózy onkologických pacientů. Novým směrem v moderní patologické diagnostice je metoda tzv. tekuté biopsie, neboli vyšetřování nádorových buněk a nádorové DNA uvolněných do periferního oběhu pacienta.

Cílená chemoterapeutika a cílená biologická léčba přinesly zásadní posun v terapii NSCLC. Dosahují vyššího účinku ve srovnání s klasickou chemoterapií při menších nežádoucích účincích. Navíc se již ukazují cesty jak překonat vzniklou rezistenci na tyto léky. Mezi ně patří především cílené preparáty nových generací. Článek se věnuje jednak již používaným molekulám, které cílí na senzitivní EGFR mutace, ALK a ROS translokace či inhibují angiogenezi, a rovněž se snaží zachytit trendy blízké budoucnosti na tomto poli. Nové imunoterapeutické preparáty jsou rozebírány v jiném článku tohoto vydání.

Primární kožní lymfomy jsou vzácná a velmi heterogenní skupina lymfoproliferativních onemocnění postihující kůži. Diagnóza kožních lymfomů vyžaduje hodnocení jak klinických tak histopatologických nálezů. Léčba závisí především na podtypu kožního lymfomu a klinickém stadiu onemocnění. Léčba vyžaduje multidisciplinární přístup. Přehledový článek si klade za cíl představit současný pohled na diagnostický a léčebný přístup k primárním kožním lymfomům, více se zaměřuje na mycosis fungoides a Sézary syndrom.

Prezentujeme kazuistiku nemocného s karcinomem prostaty s generalizovaným metastatickým postižením skeletu, u kterého došlo bez známé úrazové příčiny k náhlému zhoršení stavu do komatu s postupným rozvojem bilaterální mydriázy v důsledku oboustranného nehomogenního chronického subdurálního hematomu. Po akutních frontálních trepanacích byla po stabilizaci nemocného provedena další operace s cílem evakuace reziduálních subdurálních hematomů v parietální oblasti. Histologické vyšetření resekovaného zevního listu pouzdra chronického subdurálního hematomu prokázalo jeho nádorovou infiltraci prostatickým karcinomem. Metastatické postižení zevního listu pouzdra chronického subdurálního hematomu je extrémně vzácný nález, literárně popsaný doposud u dvou nemocných. Spolu s literárními daty o výskytu chronických subdurálních hematomů neúrazového původu u nemocných s nádorovým postižením tvrdé pleny i tento výjimečný nález poukazuje na přínos histologického vyšetření resekovaného pouzdra subdurálního hematomu u nemocných s chybějící úrazovou anamnézou a jeho nutnost u nemocných se známým nádorovým postižením pro možnost nádorové etiologie chronického subdurálního hematomu.

Metabolický syndrom se vyskytuje v ČR u 32 % mužů a 24 % žen. Hlavním důsledkem složek metabolického syndromu a příčinou úmrtí je ateroskleróza. Významnou složkou je hypertenze, jejíž léčba dosahuje cílových hodnot pouze u 29,5 % hypertoniků. Ke zlepšení tohoto stavu může vést kombinační léčba, především fixní kombinace, které mohou zlepšit compliance k léčbě.

Možnosti pro osoby se zdravotním postižením v ČR, co umožňuje náš sociální a zdravotní systém. Rady a možnosti.

Karcinom prostaty (PC) je jedním z nejčastějších zhoubných nádorů u mužů. Vyšetření karcinomu prostaty včetně jeho recidiv či metastáz pomocí konvenčních zobrazovacích metod je většinou relativně málo senzitivní. Nejčastěji používané radiofarmakum pro pozitronovou emisní tomografii (PET), fluorodeoxyglukóza, vykazuje při zobrazování karcinomu prostaty rovněž nízkou senzitivitu. V současné době je v ČR dostupný fluorem značený cholin (FCH), který je citlivý především při zobrazování kostních a měkkotkáňových metastáz karcinomu prostaty a stává se proto významným diagnostickým prostředkem především při posuzování relapsu karcinomu prostaty.

Prezentujeme kazuistiku muže, ročník 1949, s nálezem bilaterálního synchronního tumoru ledvin, u něhož jsme provedli nejprve resekci karcinomu levé ledviny a posléze nefrektomii kontralaterální ledviny pro rozsáhlý tumor. Histologické vyšetření odhalilo odlišné typy karcinomu ledvin.

Tento článek navazuje na předchozí díl z čísla 5 (Prakt. lékáren. 2014; 10(5): 190–192) a zabývá se zhodnocením rizik užívání běžných léčivých rostlin. Pacienti si mnohdy tato rizika neuvědomují a domnívají se, že účinek rostlinných drog znásobí zvýšením dávky. U některých rostlinných drog je tak možné dosáhnout i toxických hladin obsahových látek. Tento druhý díl článku zahrnuje toxické projevy ginkga, senny, tea tree a ženšenu.

Onemocnění horních cest dýchacích patří k častým infekcím především během podzimního a zimního ročního období. Lidský organizmus bývá v tomto období citlivější k bakteriálním nebo virovým patogenům. Z příznaků se nejčastěji objevuje kašel, rýma, horečka a bolesti v krku. Akutní průběh obtíží většinou přivádí pacienty do lékárny, kde pak od odborného personálu očekávají vhodná doporučení pro potlačení obtíží. V textu jsou uvedeny terapeutické možnosti, kterými lze ovlivnit typické projevy onemocnění horních cest dýchacích a případná rizika, spojená s užíváním léků.

Porucha narušování kůže je novou diagnostickou jednotkou v DSM-5 a perspektivně bude zařazena i v MKN-11. Nemoc je spojována s dysfunkcí v kortexu frontálních laloků a pravděpodobně je zde narušena i glutamátergní transmise. Kazuistika nemocné s komorbiditou poruchy narušování kůže, epilepsie a poruchy přizpůsobení s protrahovanou depresivní reaktivitou ukazuje na dosud omezené léčebné znalosti ve vztahu k této nemoci.

Myelodysplastický syndrom (MDS) představuje v současné době intenzivně zkoumanou skupinu klonálních onemocnění krvetvorby. V poslední době je hlavní pozornost v problematice MDS věnována hledání nových prognostických faktorů, jež by měly upřesnit vyhledávání rizikové skupiny nemocných, zejména u časných forem MDS. Tito nemocní by vzhledem k přítomnému riziku závažných komplikací či rychlé progrese do akutní myeloidní leukemie měli být již v počátečních stadiích choroby indikováni k intenzivní léčbě včetně transplantace krvetvorných buněk. Nové léčebné přístupy jsou pak u nemocných s časnou formou MDS zaměřeny na korekci inefektivní hematopoézy, u nemocných s pokročilým MDS jsou zejména hledány možnosti, jak cílenou léčbou snížit riziko relapsu v potransplantačním období.

Chronická myeloidní leukemie (CML) je klonální myeloproliferativní onemocnění, které představuje 15–20 % nově diagnostikovaných leukemií. Je příkladem onemocnění, u kterého nové poznatky v molekulární biologii umožnily jak důkladné poznání podstaty nemoci, tak také objev nového principu léčby v podobě inhibice tyrozinové kinázy Bcr-Abl, jako hlavního terapeutického cíle. Zavedení inhibitorů tyrozinových kináz (TKI) do klinické praxe znamenalo převratnou změny v léčebné strategii a významně ovlivnilo jak prognózu, tak také kvalitu života. V současné době jsou k dispozici tři přípravky do první linie – imatinib, nilotinib a dasatinib, v případě selhání nebo netolerance ještě další dva, bosutinib a ponatinib. Předpokládané 10leté celkové přežití se tak z původních 20 % zvýšilo na 80 až 90 %. Předpokládaný medián přežití pacientů diagnostikovaných v chronické fázi, kteří dobře odpovídají na léčbu, je v současné době díky inhibitorům tyrozinové kinázy odhadován na 25 let a více. Chronická myeloidní leukemie se tak z onemocnění s nedobrou prognózou změnila v onemocnění chronické a v jednu z nejlépe léčitelných hematologických malignit.

Východiska a cíl: Survivin je multifunkční protein, který inhibuje apoptózu a hraje významnou roli v buněčném dělení. Radioterapie i chemoterapie indukují apoptózu v nádorových buňkách. Ve studii na buněčných liniích adenokarcinomu kolorekta byla pozorována inverzní korelace mezi expresí survivinu a spontánní i radioterapií indukovanou apoptózou. Cílem této studie bylo určit předléčebnou expresi survivinu u pacientů léčených pooperační adjuvantní radioterapií pro lokálně pokročilý adenokarcinom rekta a zhodnotit její prognostický význam. Pacienti a metody: Do studie bylo zařazeno 59 pacientů s lokálně pokročilým adenokarcinomem rekta, léčených pooperační adjuvantní radioterapií. Výsledky: Pětileté celkové přežití (OS) dle exprese survivinu: survivin = 0 (negativní) = 56 %, pětileté celkové přežití survivin > 0 (pozitivní) = 55 %, logrank: p = 0,26; HR = 0,69. Pětileté přežití bez progrese (PFS) dle exprese survivinu: survivin = 0 (negativní) = 46 %, pětileté přežití bez progrese (PFS) survivin > 0 (pozitivní) = 52 %, logrank: p = 0,74; HR = 0,89. Závěr: Tato studie zmapovala expresi survivinu pacientů s lokálně pokročilým adenokarcinomem rekta, léčených pooperační adjuvantní radioterapií. V hodnoceném souboru nebyl prokázán její prognostický význam, což může být způsobeno limitovaným počtem pacientů.