Fulltextové hledání

Základním cílem v léčbě karcinomu laryngu je trvalé odstranění nádoru při zachování laryngeálních funkcí. Časný karcinom laryngu (klinické stadium I a II) léčíme šetřícím chirurgickým výkonem nebo samostatnou definitivní radioterapií. Randomizované studie položily základ larynx záchovných postupů 1. a 2. generace u lokoregionálně pokročilého onemocnění (klinické stadium III a IV) s využitím kombinace radioterapie a chemoterapie. Larynx záchovné protokoly zajišťují obdobnou kontrolu nádorového onemocnění jako chirurgický výkon a umožňují vysokému počtu pacientů vyhnout se mutilujícím následkům chirurgické léčby.

Karcinom prostaty (PC) je jedním z nejčastějších zhoubných nádorů u mužů. Vyšetření karcinomu prostaty včetně jeho recidiv či metastáz pomocí konvenčních zobrazovacích metod je většinou relativně málo senzitivní. Nejčastěji používané radiofarmakum pro pozitronovou emisní tomografii (PET), fluorodeoxyglukóza, vykazuje při zobrazování karcinomu prostaty rovněž nízkou senzitivitu. V současné době je v ČR dostupný fluorem značený cholin (FCH), který je citlivý především při zobrazování kostních a měkkotkáňových metastáz karcinomu prostaty a stává se proto významným diagnostickým prostředkem především při posuzování relapsu karcinomu prostaty.

Akupunktura je jednou z metod nekonvenční medicíny, která reprezentuje v současné době relativně rozšířenou léčebně podpůrnou metodu v řadě lékařských oborů, ovšem s nehomogenní základnou. Pouze malé procento psychiatrických diagnóz je indikováno k provádění akupunktury. Vzdělávání v akupunktuře je vzhledem k polymorfnímu výkladu nejednotné. Pohybuje se od východně filozofických pohledů až po vědecký přístup založený na důkazech. Akupunktura nicméně představuje jednoduchou a levnou alternativu v rámci celostního přístupu k pacientovi jak v psychiatrické ambulanci, tak na nemocničním lůžku.

Kopřivka je kožní onemocnění charakterizované výsevem pomfů, angioedémem nebo kombinací obojího. Pomfy se vyvíjejí rychle během minut, mizí do 24 hodin, angioedémy mohou přetrvávat až 72 hodin. Výsev pomfů může pokračovat dny, týdny i měsíce. U chronické kopřivky symptomy přetrvávají více než 6 týdnů. Chronická kopřivka se dělí na kopřivku indukovatelnou (CINDU) a chronickou spontánní kopřivku (CSU). Příčinou chronické spontánní kopřivky mohou být infekce, pseudoalergie, autoreaktivita nebo její příčina zůstává neznámá. Aktivita kopřivky je hodnocena tzv. UAS (urticaria aktivity score). Lékem první volby jsou nesedativní H1-antihistaminika ve standardní dávce, při nedostatečném efektu této léčby je standardní dávka H1-antihistaminik navýšena až na čtyřnásobek. Při přetrvávání projevů kopřivky i přes tuto terapii je indikována biologická léčba omalizumabem.

Předoperační bezpečnostní procedura je resortním bezpečnostním cílem stanoveným Ministerstvem zdravotnictví České republiky. Ministerstvo ale neudává, jakou podobu má tato procedura mít, jakým způsobem má probíhat, není předepsána jednotná dokumentace a není jednoznačně stanoveno, kdo z operačního týmu nese zodpovědnost za správné provedení této procedury. Cílem výzkumu bylo zmapovat předoperační bezpečnostní proceduru na operačních sálech ve vybraných nemocnicích. Výzkumným šetřením, které probíhalo metodou kvalitativního výzkumu, byla zjištěna nejednoznačnost výkladu a nepochopení předoperační bezpečnostní procedury. Ve vybraných nemocnicích je bezpečnostní procedura zavedena a prováděna rozdílným způsobem. Kompetence sester v předoperační bezpečnostní proceduře nejsou ve všech oslovených nemocnicích jednoznačně specifikované.

Autoři uváději devět stručných kazuistik méně obvyklých úrazů včetně obrazové dokumentace – uštknutí zmijí, poranění genitálu včetně „zip-injury“, „bowing fracture“, omrzliny a povrchní poranění v rámci CAN, fototoxickou fytodermatitidu po kontaktu s třemdavou bílou, perforující bodné poranění břicha a traumatickou luxaci kyčle s frakturou hlavice femuru. Článek je doplněn heslovitým přehledem dalších šestnácti úrazů z vlastní praxe, mnohdy kuriozního rázu.

Článek zmiňuje historický vývoj podávání výživy novorozencům od kojení vlastní matkou, přes kojné až k podávání formulí prostřednictvím různých nádobek a láhví. V souvislosti s kojeneckými láhvemi zmiňuje jejich výhody i nevýhody včetně toxicity, způsobené nevhodnými materiály nebo špatnou hygienou ať už v minulosti nebo v současnosti.

Mycosis fungoides je primárně kožní T-buněčný non-Hodgkinský lymfom. Klinický obraz tohoto nemocnění je velmi pestrý, s čímž souvisí i většinou dlouhá diagnostická latence. Terapie je kombinovaná a multioborová. Jedná se o poměrně indolentní variantu kožního lymfomu v závislosti na stadiu a rozsahu onemocnění. Kromě klasické formy mycosis fungoides rozlišujeme další 3 klinické varianty: pagetoidní retikulózu, folikulární mucinózu a granulomatozní ochablou kůži.

Invazivní lobulární karcinom (ILC) je druhý nejčastější typ karcinomu prsu. Většina nádorů je grade 2, má pozitivní estrogenové receptory (ER), nízkou proliferaci a nemá amplifikaci HER2 receptoru. Prvních pět let má lepší prognózu než invazivní duktální karcinom (IDC). V době sledování 6–10 let je celkové přežití příznivější pro pacientky s IDC. Magnetická rezonance (MR) má vyšší senzitivitu pro ILC než mamografie (MG), její přínos však není jednoznačný. V neoadjuvantních studiích dosahuje ILC menší četnost pCR, která navíc nemá vliv na celkové přežití pacientek. Vysoké procento léčebných odpovědí dosahuje neoadjuvantní hormonální léčba. Adjuvantní chemoterapie je doporučována u pacientek s více než 4 pozitivními uzlinami, negativními estrogenovými receptory a grade 3.

Terapie karcinomu prsu je založena na multidisciplinárním přístupu, který zahrnuje chirurgickou, radiační a systémovou léčbu. Radioterapie představuje jednu z jejich základních součástí. Cílem adjuvantní radioterapie je eradikace nádorových reziduí po chirurgické léčbě jak po prs zachovávajícím výkonu tak i mastektomii. Radioterapie zlepšuje celkové přežití a snižuje riziko lokoregionální recidivy. Práce je zaměřena na současné poznatky radioterapie karcinomu prsu, na kontroverzní otázky, jako je akcelerované parciální ozáření, alternativní frakcionační modely a na nové přístupy v ozařování regionálních uzlinových oblastí.

Nejčastější malignitou u mužů ve věku 15–40 let jsou testikulární germinální nádory. Díky vysoké citlivosti k onkologické terapii se jedná o nejlépe léčitelné solidní nádory dospělého věku. Neseminomové germinální testikulární nádory představují přibližně 45 % všech testikulárních nádorů. Většina z nich je zachycena ve stadiu I. Dle doporučení odborných společností je standardní postup po primárně provedené orchiektomii nejednotný. Může být využita možnost pečlivého sledování, chemoterapie na bázi cisplatiny nebo retroperitoneální lymfadenektomie. Pravděpodobnost relapsu závisí na rizikových faktorech, z nichž nejdůležitější roli hraje přítomnost lymfangioinvaze. Cílem našeho sdělení je pomocí níže uvedených kazuistik poukázání na nutnou stratifikaci léčby, vedoucí k minimalizaci nežádoucích účinků se zachováním co nejnižšího počtu relapsů.

Pacienti s ťažkým stupňom afázie, ktorí sa nedokážu dorozumieť hovorenou rečou sú vhodnými kandidátmi tzv. augmentatívnej a alternatívnej komunikácie (AAK). Aby sme dokázali vybrať najefektívnejší spôsob AAK, je dôležité zmapovať globálne komunikačné schopnosti pacientov. Za týmto účelom môžeme použiť diagnostický testu od autoriek Garrett a Lasker (2005b) s názvom – MCST-A Multimodal Communication Screening Test for Persons with Aphasia. Pomocou uvedenej metodiky bolo našim cieľom zistiť u dvoch pacientov s ťažkým stupňov Brocovej afázie , aké sú ich silné a slabé komunikačné stránky, aká AAK pomôcka je pre nich najvhodnejšia a aké AAK stratégie využívajú najúspešnejšie na komunikáciu cieľovej správy. Tieto zistenia nás potom priamo navedú na výber najvhodnejšej terapie, ktorú pacientom môžeme ako logopédi ponúknuť.

Terapeutické monitorování hladin léčiv bylo zavedeno pro řadu antiepileptik a v současnosti se používá ke stanovení optimálního dávkování k individualizaci farmakoterapie pacientů s epilepsií. U „nových“ antiepileptik je předpokládán menší výskyt závažných nežádoucích účinků, více prediktabilní farmakokinetika a širší terapeutické rozmezí než u „starých“ antiepileptik. I přesto má však terapeutické monitorování v této skupině léčiv své uplatnění, rutinně je užitečné zejména u lamotriginu, levetiracetamu, stiripentolu a zonisamidu (vzhledem k jejich výrazné inter-individuální variabilitě metabolizmu a clearance), u ostatních léčiv napomáhá ke kontrole compliance nebo úpravě dávkování při onemocnění eliminujících orgánů. Přestože nejsou u některých nových antiepileptik známá „referenční rozmezí“, může být ustanoveno „individuální terapeutické rozmezí“, optimální pro daného pacienta.

Nemoci způsobené kouřením jsou nejčastější příčinou úmrtí psychiatrických pacientů. Účinná léčba závislosti na tabáku existuje: je to intervence zaměřená na změnu kuřáckých stereotypů a hledání nekuřáckých řešení v kombinaci s farmakoterapií. Léky první linie jsou náhradní terapie nikotinem, bupropion a v současnosti nejúčinnější vareniklin. Právě širší aplikaci vareniklinu u kuřáků s psychiatrickou diagnózou dosud bránily obavy z neuropsychiatrických vedlejších účinků. Ty však byly nyní definitivně vyvráceny rozsáhlou studií EAGLES, která zahrnovala více než 8 000 kuřáků, z toho přes 4 000 psychiatricky nemocných. Evropská léková asociace na jejím základě rozhodla o odstranění tohoto varování z příbalového letáku. Navíc se opakovaně potvrdil přínos abstinence od kouření pro prognózu a léčbu psychiatrických onemocnění. Neposkytování na důkazech založené léčby závislosti na tabáku psychiatrickým pacientům tak lze dnes již těžko omlouvat.

Článek představuje návrh nové nomenklatury psychofarmak prezentovaný vůdčími osobnostmi mezinárodních neuropsychofarmakologických společností. Cílem této nomenklatury, označované jako nomenklatura založená na neurovědách (Neuroscience- based Nomenclature, NbN), je klasifikovat psychotropní látky dle jejich farmakologického profilu. Vyvinuta byla, aby umožnila racionálnější výběr medikace dle jejího mechanizmu působení. Poslední verze této nomenklatury se zaměřuje na farmakologické domény a módy/mechanismy působení. Vedle nich obsahuje ještě čtyři přídavné dimenze: schválené indikace, účinnost a nežádoucí účinky, praktické poznámky a neurobiologii.

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů. Současné vědecké poznatky zejména v oblasti molekulární imunologie vedou k lepšímu porozumění interakce mezi imunitním systémem a nádory, a tím umožňují identifikaci strategických imunoterapeutických cílů uplatňujících se ve vývoji nových protinádorových léků. Právě imunoterapie se kromě klasické hormonální terapie, radioterapie a chemoterapie jeví jako další perspektivní léčebná modalita u karcinomu prostaty. V článku je podán přehled současných imunoterapeutických přístupů, které jsou v klinickém hodnocení u karcinomu prostaty.

Hypospadie je výsledkem vývojové poruchy penisu charakterizované hypoplazií ventrální části penisu. Diagnóza hypospadie je možná až po narození. Mírné formy hypospadie jsou pouze kosmetickým defektem, závažnější formy jsou spojeny s mikčními a sexuálními problémy. Pokročilé formy hypospadie, spojené s nehmatnou gonádou, mohou být projevem poruchy vývoje pohlaví a měly by být podrobně vyšetřeny včetně genetického screeningu.

Ve světle současných poznatků představuje kombinační léčba hypertenze především podávání léků ovlivňujících systém renin– angiotenzin–aldosteron, blokátorů kalciových kanálů a diuretik, a to ve fixních kombinacích, zlatý standard. Díky rozdílným mechanizmům působení jednotlivých látek mají tyto kombinace antihypertenziv výrazný aditivní a synergický antihypertenzní účinek vedoucí k výraznějšímu poklesu krevního tlaku a nižšímu výskytu nežádoucích účinků jednotlivých komponent. Předepisování fixních kombinací také zvyšuje compliance nemocných. Nabídka širokého spektra dávek jednotlivých komponent pak dovoluje jejich podávání nemocným s různými stupni arteriální hypertenze.

Terapie maligních gliomů zaznamenala v posledních desetiletích několik důležitých změn. Byly zavedeny nové operační postupy, vylepšila se technologie radioterapie, bylo zjištěno, že použití chemoterapie u určitých nádorových typů dále zlepšuje efekt léčby. Pokrok zaznamenala také diagnostika. Přesto však nejsou výsledky léčby stále uspokojivé. Přežití pacientů s glioblastomem se za posledních několik desítek let zlepšilo pouze o několik měsíců. Základem léčby maligních gliomů je vždy maximální možná resekce bez funkčních následků. Další onkologická léčba pak závisí na histologické charakteristice, ale také na prognostických a prediktivních faktorech. K hlavním tradičním prognostickým faktorům patří věk, celkový stav pacienta a radikalita operace. Novými prognostickými faktory jsou cytogenetické a molekulární biomarkery, z nichž některé mohou také predikovat odpověď na léčbu.

Neuroblastom je nejčastější solidní nádor novorozeneckého věku. Typicky se prezentuje jako lokalizovaná adrenální masa, která je diagnostikována náhodně při prenatálním či postnatálním ultrazvukovém vyšetření, méně často se projeví jako hmatná abdominální masa při klinickém vyšetření. Většinu lokalizovaných adrenálních neuroblastomů v období do 6 měsíců věku dítěte je možné bezpečně zvládnout bez onkologické intervence pouze sledováním a očekáváním spontánní regrese.

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Primární kožní lymfomy jsou vzácná a velmi heterogenní skupina lymfoproliferativních onemocnění postihující kůži. Diagnóza kožních lymfomů vyžaduje hodnocení jak klinických tak histopatologických nálezů. Léčba závisí především na podtypu kožního lymfomu a klinickém stadiu onemocnění. Léčba vyžaduje multidisciplinární přístup. Přehledový článek si klade za cíl představit současný pohled na diagnostický a léčebný přístup k primárním kožním lymfomům, více se zaměřuje na mycosis fungoides a Sézary syndrom.

Článek stručně představuje novou fixní trojkombinaci složenou z hypolipidemika atorvastatinu a dvou antihypertenziv perindoprilu argininu a amlodipinu. Díky časté koexistenci hypertenze a dyslipidemie může být tato kombinace přínosná a užitečná u velkého množství nemocných. Používání této kombinace může zlepšit compliance k farmakologické léčbě hypertenze a dyslipidemie.

Článek stručně představuje novou fixní trojkombinaci složenou z hypolipidemika atorvastatinu a dvou antihypertenziv perindoprilu argininu a amlodipinu. Díky časté koexistenci hypertenze a dyslipidemie může být tato kombinace přínosná a užitečná u velkého množství nemocných. Používání této kombinace může zlepšit compliance k farmakologické léčbě hypertenze a dyslipidemie.

Průjem a zvracení jsou velmi časté symptomy, se kterými se setkáváme u dětí. Obvykle mají gastrointestinální původ a infekční podklad, ale mohou mít také řadu dalších příčin, které jsou u dětí specifické, ale méně obvyklé než u dospělých. Základem léčby nekomplikovaného průjmu a zvracení je zajištění rehydratace a následné realimentace. Z volně prodejných léčiv můžeme doporučit adsorbencia, probiotika, u starších dětí střevní dezinficiencia a ve zvláštních případech i symptomaticky působící analogy opioidů. Lékaře kontaktujeme vždy, pokud se společně s průjmem a zvracením vyskytuje neklesající horečka, bolest hlavy, krev ve stolici, bolesti břicha, nebo se stav náhle zhorší.

Renální kolika je symptom charakterizovaný křečovitými, záchvatovitě se opakujícími bolestmi břicha, často provázenými zvracením či atonií střeva. S ledvinnou kolikou se setkává urolog ve své praxi takřka denně a její diagnostika a léčba patří k základním urologickým dovednostem. V článku prezentujeme diagnostické postupy a možnosti konzervativní léčby tohoto onemocnění.

Zobrazovací metody jsou nepostradatelnou součástí vyšetření pacienta při podezření na ledvinovou koliku, které diagnózu potvrdí či vyvrátí. Umožňují následně stanovit konkrétní účinnou a možnou léčbu. Obecně se bez zobrazovacích metod nelze v moderní medicíně obejít a důkazem je právě léčba urolitiázy.