Fulltextové hledání

Bisfosfonáty jsou látky dnes běžně používané k léčbě kostních metastáz a k prevenci ztráty kostní denzity v adjuvantní léčbě. Preklinické studie prokázaly přímý i nepřímý vliv bisfosfonátů na proliferaci nádorových buněk a metastazování. Klinické studie záhy ukázaly přínos adjuvantní léčby zoledronátem u postmenopauzálních pacientek s pozitivními estrogenovými receptory v parametru prodloužení přežívání bez známek nemoci. Ve studii ABCSG-12 přidání zoledronátu v intervalu 6 měsíců signifikantně zlepšilo přežívání bez známek nemoci u premenopauzálních pacientek léčených ovariální supresí. Podobné výsledky byly pozorovány u postmenopauzálních pacientek léčených inhibitorem aromatázy ve studii ZO-FAST a ve studii AZURE.

Role farmaceuta při poradenství v oblasti volně prodejných prostředků pro péči o poraněnou pokožku je důležitá nejen s ohledem na množství dostupných preparátů, ale také na možnost zachycení závažných kožních problémů patřících do péče specialistů v oblasti dermatologie, chirurgie, cévního lékařství. K takovým poraněním patří zejména podezření na bércový vřed (ulcus cruris). U nezávažných poranění bývá samoléčení v domácím prostředí s použitím dostupných léčebných a ochranných prostředků velmi častým důvodem k návštěvě lékárny. Také následná péče o jizvy po zahojení rány je většinou v rukou pacienta.

Volné radikály (správně reaktivní formy kyslíku a dusíku) jsou spolu s toxickými noxami vnějšího prostředí nejcitovanějším zdrojem patologických vlivů na fyziologické procesy člověka a na vývoj degenerativních onemocnění (civilizačních chorob). Řada volných radikálů se v organizmu vyskytuje běžně, protože jsou součástí fyziologických procesů (fyzický pohyb, zpracování potravy, imunitní obrana organizmu). Jejich patologický vliv je závislý na množství těchto radikálů a jejich typu (biologický poločas). Aplikace antioxidantů je do jisté míry problémová: nadměrný přísun může působit naopak prooxidačně, látky se nežádoucím způsobem mohou ukládat ve tkáních, případně může dojít k ovlivnění izoenzymových systémů CYP a metabolizmu dalších látek. Hledání nových sloučenin nepřineslo významný pokrok, k ochraně je vhodné využít spíše látek známých a prověřených v efektivním uživatelském schématu.

Článek přináší souhrn poznatků o příznacích dětského autismu v raném věku a komentuje narůstající prevalenci poruch autistického spektra. Uvádí přehled screeningových a diagnostických metod autismu v raném věku. Praktickým výstupem pro dětské lékaře v klinické praxi je seznam varovných příznaků vedoucích k podezření na dětský autismus v prvních letech života dítěte a připojený screeningový rodičovský dotazník.

Nehody s prostředky na udržování hygieny v domácnosti a s kosmetickými přípravky tvoří hned po intoxikacích léky druhou nejčastější příčinu konzultací dětských otrav s Toxikologickým informačním střediskem (TIS) v Praze (1677 nehod v roce 2012). Tyto otravy bývají náhodné, spadající zejména do období batolecího věku dítěte. Z valné části je konzultováno s TIS požití cizorodé látky, zřídka polití nebo vniknutí nežádoucí substance do oka. Typická je pro dětské nehody expozice malému množství čisticího nebo pracího přípravku. Dítě není ohroženo celkovými příznaky, ale možností poškození zažívacího traktu. Míra rizika je daná podílem dráždivých či korozivních látek, které přípravek obsahuje. U pěnivých přípravků s obsahem saponátů hrozí aspirace pěny při zvracení. Po požití kosmetických přípravků s obsahem alkoholu může dojít k celkovým příznakům v závislosti na jeho podílu v daném produktu, na požitém množství přípravku, na hmotnosti a věku postiženého dítěte. V praxi jsou tyto situace výjimečné. Nehody s kosmetickými přípravky bez alkoholu se obvykle obejdou bez následků, zažívací problémy po větším požitém množství (zvracení, průjem, bolesti břicha) nejsou vyloučeny. Ochutnání přípravků s rozpouštědly (laky na nehty a odlakovače) obvykle nevyžaduje léčbu kvůli velmi malým požitým dávkám.

Indocyaninová zeleň patří mezi fluorescenční barviva (fluorofory, fluorochromy). Jedná se o chemické sloučeniny obsahující ve své molekule reaktivní skupinu, která je schopna reagovat s nukleofilními skupinami. Podstatou fluorescence je vyzáření energie ve velmi krátkém čase, nejčastěji vyvolané účinkem jiného dopadajícího záření. Každá látka je charakterizována dvěma typy spekter – excitačním a emisním spektrem. ICG má excitační i emisní spekrum v tzv. blízké infračervené oblasti, hovoříme o NIR (near infrared) flouroforu. ICG je dosud jediným NIR barvivem, které má FDA (US Food and Drug Administration) atest pro použití v biomedicíně od roku 1959 (1). Zejména v posledních letech jí je věnována velká pozornost pro stále se rozšiřující indikace použití v klinické medicíně. Již tradičně je využívána v očním lékařství k diagnostice chorob oční sítnice, dále ke stanovení srdečního výdeje a měření jaterních funkcí. Uplatnění však nachází i při detekci sentinelových uzlin v onkochirurgii a s úspěchem je využívána například v neurochirurgii, v cévní chirurgii či rekonstrukční chirurgii k hodnocení mikrocirkulace volně přenesených tkáňových celků. Předkládané review přináší přehled informací o základních chemických a fyzikálních vlastnostech látky a o možnostech jejího využití v klinických aplikacích.

Cieľ: Zistiť výskyt depresívnych príznakov u žien v popôrodnom období. Metóda: Do analýzy bolo zaradených 50 rodičiek, ktoré kompletne vyplnili dotazníky pri poslednej gynekologickej prehliadke pred pôrodom, na 4.–6. deň po pôrode a po šestonedelí. Výsledky: Priemerné skóre v Zungovej sebaposudzovacej škále pre depresiu nedosiahlo hodnoty svedčiace o depresívnej poruche. Hodnoty zodpovedajúce depresii sa vyskytli v obdobiach po pôrode a po šestonedelí častejšie zhodne o 8 %. Rozdiely sa nezistili ani pri porovnaní priemerných skóre získaných na vizuálnej analógovej škále hodnotiacej náladu, aj keď prítomnosť depresívnych príznakov sa zaznamenala na 4.–6. deň po pôrode častejšie o 8 % a po šestonedelí o 14 %. Záver: Zistil sa nízky výskyt depresívnych príznakov vo včasnom popôrodnom období. Charakteristiky súboru naznačujú protektívnu úlohu niektorých demografických a klinických faktorov v etiológii popôrodného blues.

Metastatický melanom je agresivní onemocnění. Dosud využívané léčebné možnosti jako aplikace dakarbazinu, temozolomidu, high dose interleukinu-2 byly relativně omezené. Vemurafenib je malá molekula, která má schopnost inhibovat mutovanou BRAF proteinkinázu. Na základě provedených klinických studií BRIM-2 a BRIM-3, kdy vemurafenib dokázal prodloužit celkové přežití (OS) a dobu do progrese onemocnění (PFS), byl zaregistrována v EU k léčbě v monoterapii u dospělých pacientů s neresekovatelným nebo metastazujícím melanomem s pozitivní mutací V600 genu BRAF.

2Klinika radiační onkologie, Masarykův onkologický ústav Brno V této práci budou prezentovány jak vlastní výsledky léčby cetuximabem a radioterapií u pacientů se spinocelulárními karcinomy hlavy a krku, tak i poléčebného sledování. Terapeutické výsledky byly u našich pacientů velmi dobré, ze 30 pacientů jsme zaznamenali celkem 90 % kompletních remisí u lokoregionálně pokročilých stadií. V dalším sledování bylo 2letého celkového přežití dosaženo u 82 % souboru a 2letého přežití bez příznaků onemocnění u 76 % pacientů.

Toxické neuropatie jsou způsobeny chemickými látkami, které za podmínek dostatečné expozice vedou k poškození neuronu, axonu, myelinové pochvy či více struktur periferního nervového systému najednou. Zvyšuje se prevalence toxických neuropatií způsobených léky. Prevalence polyneuropatií v důsledku expozice chemickým látkám v průmyslu se snižuje. Pro stanovení kauzality toxinu a klinického nálezu existuje seznam podmínek (Bradford Hill Criteria). V diagnostice toxických neuropatií se kromě klasického klinického nálezu využívají laboratorní metody (včetně průkazu koncentrace toxinu a jeho metabolitů) i neurofyziologické metody. Toxické neuropatie v průmyslu jsou způsobeny těžkými kovy a chemickými sloučeninami.

V éře cytokinů byl medián přežití nemocných s metastatickým karcinomem ledviny (MRCC) v průměru přibližně 10 měsíců. Od roku 2005 jsme byli svědky významného pokroku v léčbě mRCC. V současné době je registrováno Evropskou lékovou agenturou (EMA) celkem 7 prostředků cílené biologické léčby pro terapii mRCC. Jedná se o antiangiogenní látky cílené na trasu růstového faktoru pro cévní endotelie (VEGF), které zahrnují inhibitory tyrozinkinázové domény VEGF receptoru jako sunitinib, sorafenib, pazopanib a axitinib, a monoklonální protilátku proti VEGF receptoru – bevacizumab. Na inhibici trasy mTOR jsou zaměřeny temsirolimus a everolimus. Sekvenční léčba, která počítá s postupným podáváním několika různých prostředků, může prodloužit celkové trvání přežití bez progrese (PFS) až přes dva roky, a celkové přežití dokonce ještě déle. Ve druhé linii léčby se nabízí sorafenib, ale i sunitinib a pazopanib po selhání cytokinů, dále everolimus ve druhé až třetí linii léčby po selhání TKI inhibitorů. Zatím jako poslední byl registrován axitinib v druhé linii léčby po selhání cytokinů, TKI, ale i temsirolimu. Po selhání everolimu ve druhé linii je očekáváno potvrzení účinnosti dalších TKI v další linii léčby.

Úvod: Nedostatečný zbytkový objem jater po resekci (FLRV) je hlavní příčinou primární neresekability jaterních nádorů. Embolizace větve portální žíly (PVE) s aplikací hematopoietických kmenových buněk (HSC) může být způsob, jak významnou měrou zvýšit počet nemocných s dostatečným FLRV, a tím rozšířit resekabilitu primárně chirurgicky neřešitelných nádorů jater. Metodika: U dvanácti nemocných s FLRV < 30 % byla provedena PVE na straně nádoru s následnou aplikací HSC do druhostranné neembolizované větve vena portae. Výsledky: PVE s aplikací HSC proběhly bez komplikací. U všech nemocných došlo do 4 týdnů k dostatečnému nárůstu FLRV. Radikální resekce jater byla provedena u osmi nemocných s metastázami kolorektálního karcinomu. U dvou nemocných současně se zvýšením FLRV došlo i k významnému nárůstu objemu nádoru, resekce jater nebyla možná. U jednoho nemocného těžké nitrobřišní srůsty zabránily jaterní resekci. Jeden nemocný je čerstvě po aplikaci HSC. Celkové přežívání nemocných po dobu jednoho roku a tří let je 66,7 %, resp. 33,3 %. Medián přežití bez recidivy je 6 měsíců. Závěr: Kombinace PVE s aplikací HSC se jeví jako nadějná metoda pro zvýšení operability jaterních nádorů.

Závislost na tabáku je chronické relabující onemocnění s psychosociální a fyzickou složkou. Obě charakteristiky nemoci vyžadují léčbu – psychosociální intervenci a farmakoterapii. Intenzita léčby se může lišit podle časových možností terapeuta od krátké intervence (do 5 minut) až po intenzivní a dlouhodobou léčbu. V současné době máme k dispozici 3 druhy medikace první linie – náhradní terapii nikotinem, která je volně prodejná v lékárně, a dva léky na předpis – vareniklin a bupropion. Lékař prvního kontaktu by se měl věnovat závislosti na tabáku alespoň formou dotazu, doporučení přestat a krátké intervence u každého pacienta. Pokud kuřák potřebuje intenzivnější léčbu, která přesahuje časové možnosti v ordinaci, může pacienta doporučit do některého ze sítě Center pro závislé na tabáku podle aktuálního seznamu na SLZT.CZ.

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Mezi hlavní výhody návštěvní služby sestrou v domácím prostředí patří především soukromí pacienta. Pacienti se zotavují lépe doma než v nemocnicích či různých sociálních zařízeních. Pacientům je poskytována péče podle individuálních potřeb dle holistického přístupu. Dalším přínosem domácího ošetřování je ekonomičnost. Sestry pracující u praktického lékaře pro dospělé vykonávající návštěvní službu znají celou zdravotní dokumentaci jejich registrovaných pacientů a též znají jejich rodinnou i sociální situaci a bydlení. Díky těmto aspektům je pak péče o pacienta efektivnější. Dalším pozitivem je také rychlejší návaznost poskytované ošetřovatelské i lékařské péče. Pacienti sestru lépe znají, důvěřují jí a jsou k ní otevřenější. Důležitou markantou je demografický rozdíl v obvodu praktického lékaře pro dospělé, počet registrovaných pacientů a počet zaměstnaných sester.

Tehotenstvo a obdobie po pôrode predstavujú v živote ženy z hľadiska manifestácie duševných porúch rizikové obdobie. K najčastejšie sa vyskytujúcim poruchám patrí tokofóbia, popôrodná skleslosť, popôrodná, resp. perinatálna depresia a popôrodná psychóza. Etiologicky možno uvažovať aj o prvej manifestácii endogénnej duševnej poruchy alebo o relapse, či dekompenzácii už v minulosti sa prejavujúcej duševnej poruchy. Napriek skutočnosti, že žena v danom období pravidelne navštevuje ambulanciu lekára, psychické ťažkosti zostávajú často nediagnostikované, čo významne znižuje kvalitu života rodičky, negatívne pôsobí na ďalší priebeh poruchy a predstavuje rizikový faktor suicidálneho konania. Farmakoterapia v tehotenstve a laktácii má tiež svoje obmedzenia, vždy je potrebné posúdiť pomer benefitu a rizika, avšak nielen zo strany matky, ale aj vyvíjajúceho sa dieťaťa.

Cíl práce: V poslední době s rutinním používáním tromboaspirace u nemocných s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST segmentu vznikla možnost analýzy trombu získaného přímo z věnčité tepny. V naší práci jsme se zaměřili na ověření různých metodik analýzy aspirátu získaných při primární koronární angioplastice u nemocných s STE infarktem myokardu. Metodika a soubor nemocných: Trombus byl odebírán tromboaspiračním katetrem během výkonu při zavádění tromboaspiračního katétru do trombu. Do studie bylo zařazeno v období od 29. 10. 2012 do 14. 7. 2013 celkem 50 nemocných (věk 35–91 let, průměrně 65,4±13,9 let, z toho 36 mužů a 14 žen). Výsledky: Komplexním zhodnocením použitých vyšetřovacích metod (světelná mikroskopie, elektronová mikroskopie, imunohistochemie) v jednotlivých případech lze sestavu 50 případů rozdělit podle charakteru aspirátu a jeho vztahu k době trvání od vzniku klinických známek infarktu myokardu následovně: čerstvý trombus 36 (z toho 5 s přítomností ateromových hmot), starší trombus 2, čerstvý + starší trombus 8 (z toho 2 s přítomností ateromových hmot), pouze ateromové hmoty 3, nádorový embolus 1. Celkem tedy v 11 případech byl čerstvý trombus tvořen převážně destičkami. Nález staršího nebo kombinace čerstvého a staršího trombu byl přítomen u 20 % nemocných. Výskyt destičkového trombu nebyl závislý na době vzniku klinických manifestací akutního infarktu myokardu. Závěr: Naše výsledky ukazují na možnost sledování vztahu složení koronárního trombu ke klinické manifestaci onemocnění. Potvrzují skutečnost, že prvotní iniciace vzniku koronárního trombu, který posléze vede k úplnému uzávěru tepny, může o dobu i několika dnů, nejspíše ale ne více než pěti dnů, předcházet klinické manifestaci onemocnění. Tato skutečnost poněkud mění naše názory na patofyziologii vzniku akutního infarktu myokardu a v budoucnu by mohla mít i léčebné konsekvence.

Stimulace nervu vagus (VNS) má v současnosti své pevné postavení v algoritmu terapie pacientů s farmakorezistentní epilepsií. VNS je indikována u pacientů s farmakorezistentní fokální i generalizovanou epilepsií, u nichž není indikován resekční epileptochirurgický zákrok. Klinické zkušenosti prokazují, že u dvou třetin pacientů léčených pomocí VNS, dochází k signifikantnímu zlepšení kvality života. Asi 5 % pacientů je dlouhodobě zcela bez záchvatů. Vedlejší účinky stimulace, vedoucí k ukončení stimulace a operační komplikace, se vyskytují asi u 2 % pacientů.

Sunitinib jako multikinázový inhibitor je indikován k léčbě neresekovatelného a/nebo metastatického maligního gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST) tam, kde došlo k selhání léčby imatinibem v důsledku rezistence nebo intolerance. Další indikací je léčba pokročilého a/nebo metastatického renálního karcinomu (mRCC) anebo léčba neresekovatelných nebo metastatických dobře diferencovaných pankreatických neuroendokrinních nádorů (pNET) s progresí onemocnění u dospělých pacientů. Existují klinické zkušenosti s použitím sunitinibu také u dětských onkologických pacientů, např. s refrakterními solidními nádory, GIST. V článku je popsán průběh léčby osteosarkomu u dětské pacientky, během níž byl na základě genetických vyšetření a výsledků proteomiky podáván sunitinib. V souvislosti s užíváním sunitinibu se vyskytl reverzibilní nežádoucí účinek – změna barvy kůže. Tento nežádoucí účinek sunitinibu je poprvé zmíněný v českém písemnictví u dětského pacienta.

Tumory selární oblasti jsou poměrně častým nálezem při zobrazovacím vyšetření této oblasti. Mohou mít různou etiologii, výrazně však převažují hypofyzární adenomy. Jejich klinická prezentace se pohybuje od klinicky zcela nezávažných, asymptomatických, až po život ohrožující a může být dána endokrinologickou dysfunkcí, nebo příznaky z útlaku okolních struktur. Všechny uvedené aspekty a odlišnosti musí být pečlivě posouzeny a na základě podrobného vyšetření musí být určen další správný postup. Tento přehledný článek shrnuje současný pohled na problematiku tumorů selární oblasti se zřetelem na jejich diferenciální diagnostiku.

Článek předkládá 11 okruhů adaptovaného klinického doporučeného postupu, jehož účelem je poskytnout sestrám a porodním asis tentkám praktické informace, týkající se péče o kůži a pupeční pahýl novorozence, na základě nejlepších dostupných důkazů. Cílem doporučení je sjednotit péči a odstranit zastaralé a nadbytečné činnosti. Doporučení obsahuje postupy, kterými lze zhodnotit aktuální stav kůže novorozence, identifikovat možná rizika porušení kožní integrity, provádět intervence na podporu a ochranu optimálních funkcí kůže, minimalizovat potenciál pro její budoucí senzibilizaci a zabránit vzniku a šíření infekce. Doporučení je zaměřeno na novorozence všech gestačních kategorií, výjimku tvoří novorozenci s vrozeným onemocněním kůže nebo anomáliemi v oblasti pupečního pahýlu.

2Masarykův onkologický ústav Brno Proces výzkumu a vývoje nových léčiv je značně časově a finančně náročný. Od zahájení výzkumu až po uvedení nového léku na trh zabere vývoj jednoho nového léčiva v průměru 12–15 let a průměrné náklady se pohybují okolo 2,6 miliard USD. Stále se zvyšující časová a finanční náročnost úzce souvisí se snahou uvádět na trh stále bezpečnější a účinější léčiva a s tím spojenými požadavky, jako jsou např. detailnější a déletrvající bezpečnostní preklinické testy. V článku jsou popsána jednotlivá na sebe navazující stadia vývoje léku (in silico, in vitro, in vivo a in homo). Detailněji se článek věnuje charakteristikám jednotlivých fází klinického hodnocení humánních léčivých přípravků.

Kolorektální karcinom (CRC) je závažné celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou incidencí a mortalitou. V éře rozvoje diagnostiky v molekulární onkologii se snažíme nacházet prediktivní a prognostické faktory ve snaze o co nejefektivnější terapii CRC. RAS mutace u těchto nádorů fungují jako negativní prediktor. Molekulární testování nádorů na všechny aktivační mutace v KRAS a NRAS před zvažováním anti-EGFR terapie u metastatického kolorektálního karcinomu je zcela zásadní pro výběr skupiny pacientů vhodných k této léčbě.

L DermaMedEst, s. r. o., Praha Bazocelulární karcinom (bazaliom, BCC) představuje nejčastější nemelanomový kožní nádor, s vysokou incidencí, ale nízkou mortalitou. Je lokálně agresivní, pokročilé nádory dokáží výrazně destruovat okolní tkáně, ale metastazování je velmi vzácné. Terapie BCC záleží na typu a velikosti nádoru. Nejčastěji je volena léčba chirurgická. Další možností je aplikace tekutého dusíku (kryodestrukce tkáně) nebo aplikace imiquimodu (Aldara krém). U rozsáhlých a destruktivních ložisek je v dnešní době dostupná biologická léčba Erivedge. Je registrovaná evropskou agenturou EMA, s účinnou látkou vismodegib. Je prvním inhibitorem signální dráhy Hedgehog v tabletové formě. Dávkování je 1× denně 150 mg. Vismodegib je tedy perorálně dostupný inhibitor signální dráhy Hedgehog. Reistrace byla schválena na základě klinické studie fáze II Erivance.

Maligní melanom je nádor s trvale narůstající incidencí. Na 100 000 obyvatel již připadá víc jak 20 nově hlášených melanomů ročně. V České republice stoupla incidence melanomu za posledních 30 let 4násobně. Tvoří asi 5 % všech zhoubných nádorů kůže a je jedním z nejzhoubnějších nádorů vůbec. Může se vyskytovat na kůži (v 90 %), na sliznicích (1 %, u asijské populace 5–8 %) nebo v oku (3–5 %). Základní léčebnou možností je chirurgická léčba, dřívější aktinoterapie a systémová chemoterapie (u metastatického onemocnění) je v dnešní době nahrazována biologickou léčbou.

Práce popisuje obecné principy výpočtu frakční průtokové rezervy. Zabývá se také přístroji, které nám umožňují invazivní měření krevního tlaku. Rozebírány jsou obecné aspekty digitalizace a přenos signálu mezi senzorem a počítačem. Dále se zaměřuje na tři komerčně vyráběné přístroje. Nakonec je zmíněna stručná historie této diagnostické metody.

Článek se zabývá současným pohledem na problematiku novorozenecké žloutenky v praxi PLDD, možnostmi jejího sledování a posuzování a úskalími jejího hodnocení v každodenní praxi.

Diabetes mellitus 2. typu je v souladu platnými doporučenými postupy léčen dietou, perorálními antidiabetiky nebo inzulinem. Na trhu se však vyskytuje i velké množství fytofarmak registrovaných nejen jako doplňky stravy, ale i jako léčiva. Rostlinné drogy v nich obsažené prokazují farmakologické účinky v preklinických i klinických studiích, a je tedy možné je v souladu se standardy medicíny založené na důkazech využívat v podpůrné léčbě diabetu. Cílem této práce je analýza složení a účinnosti fytofarmak registrovaných jako léčivé přípravky a dalších dobře popsaných rostlinných drog obsažených v čajových směsích pro diabetiky.

Non-seminomové germinální nádory (NSGCT) zahrnují 40–50 % všech nádorů varlat. V léčbě NSGCT hraje zásadní roli především multimodalitní přístup, který spočívá v různé kombinaci surveillance, chemoterapie a retroperitoneální lymfadenektomie (RPLND). Před zavedením chemoterapie byla RPLND jedinou léčebnou metodou navazující na radikální orchiektomii. Pro náročnost a četné komplikace u klasické otevřené RPLND byla adjuvantní chemoterapie metodou volby u non-seminomových nádorů varlat. Zavedením modifikované a nervy šetřící techniky se snížila pooperační morbidita, počet peroperačních komplikací a výrazně se zlepšil pooperační průběh včetně ejakulatorní dysfunkce. V léčbě pokročilých stadii NSGCT zaujímá významnou roli technicky často náročná salvage lymfadenektomie, při které je provedení nervy šetřící techniky značně nejisté.

Kostní postižení představuje závažnou problematiku většiny nemocných v pokročilých stadiích karcinomu prostaty. Kromě systémové terapie působící na nádorové onemocnění existují i jiné terapeutické možnosti, které cílí především na nádorem postiženou kost. Ve článku se ve stručnosti uvádí výčet léčebných modalit, zaměřených na kostní postižení u karcinomu prostaty a jejich aktuální postavení v terapii.