Fulltextové hledání

Alergická kontaktní dermatitida (ACD) je zánětlivé kožní onemocnění (opožděný typ hypersenzitivní reakce, zprostředkovaný hapten- -specifickými T buňkami). Látky, které jsou příčinou ACD, se označují jako hapteny. Hapteny aktivují nespecifickou i specifickou imunitu a tím vzniká kožní zánět. V poslední době v dětské populaci narůstá výskyt ACD. Kožními projevy ACD jsou svědivá ekzematózní ložiska v místech kontaktu s alergenem. Nejdůležitější pro správnou diagnózu jsou epikutánní testy. Testované látky mohou mít u dětí i dospělých stejnou koncentraci. Nejčastějšími uváděnými alergeny v dětském věku jsou nikl a další kovy, lokální léčiva, parfemace, konzervační látky a pryž (thyomersal). Vztah mezi ACD a atopickou dermatitidou je velmi diskutován, ale nejsou jednotné názory. V léčbě je třeba se vyvarovat dalšího kontaktu s alergenem, kožní projevy se léčí lokálními kortikosteroidy.

Peritoneální dialýza je jednou z možností léčby chronického selhání ledvin. Je metodou léčby 1. volby u pacientů, kteří jsou indikováni k transplantaci ledvin od zemřelého dárce. Princip metody spočívá v odstraňování látek a vody přes peritoneum do dialyzačního roztoku napuštěného do dutiny břišní. Peritoneální dialýzu si provádí pacient doma a na kontrolu dochází v měsíčních intervalech do dialyzačního centra. Dialyzační roztok si napouští a vypouští z dutiny břišní ručně (metoda CAPD – Continual Ambulantory Peritoneal Dialysis), nebo pomocí přístroje (metoda APD – Automatad Peritoneal Dialysis). Do dutiny břišní je trvale zaveden peritoneální katétr. Nejzávažnější komplikací je zánět pobřišnice a retence tekutin. Zánět peritonea se léčí antibiotiky podávanými intraperitoneálně podle citlivosti. Retence tekutin se léčí úpravou dialyzačního rozvrhu (počet výměn), nebo použitím roztoků s vyšší koncentrací glukózy nebo roztoků s polymerem glukózy (icodextrinem) a zvýšením diuretik. Peritoneální dialýza je vhodná pro většinu pacientů se selháním ledvin. Kontraindikováni jsou pacienti se srůsty v dutině peritoneální, s herniemi nebo pacienti se špatnými hygienickými návyky. Metoda zajišťuje lepší kvalitu života, možnost nezávislosti na dialyzačním centru, svobodu cestování, ale vyžaduje aktivní přístup pacienta.

Gliomy patří mezi nejčastější primární mozkové intraaxiální nádory. Jedná se o širokou skupinu nádorů lišících se svojí typickou lokalizací, věkovou predispozicí, morfologií, stupněm malignity a sklonem k progresi. Na základě WHO klasifikace a gradingu se dělí na dvě základní skupiny: gliomy nízkého stupně malignity (low grade glioma – LGG) a gliomy vysokého stupně malignity (high grade glioma – HGG). Tyto dvě skupiny se mezi sebou značně liší svými biologickými vlastnostmi, a tím i celkovou prognózou pacienta. Mezi základní možnosti jejich terapie patří chirurgická resekce s následnou radioterapií a chemoterapií. Ve sdělení jsou rozebrány možnosti a limitace těchto jednotlivých modalit léčby pro LGG i HGG.

Dobře a středně diferencované neuroendokrinní tumory plic představují malou, ale nezanedbatelnou skupinu plicních tumorů. Jsou více známy pod zažitým označením typický a atypický karcinoid. Díky své poměrně příznivé prognóze (pětileté přežití 90 %, resp. 40–60 %) a sporadickému výskytu (1–2 % plicních malignit) stály ve výzkumu a vývoji často ve stínu bronchogenního karcinomu. Pokroky v oblasti molekulární biologie a genetiky recentně popsaly jednak signální dráhy karcinoidových buněk, jednak identifikovaly nové potenciální molekulární cíle a slibná léčiva. Jako nejvýznamnější se jeví PI3K/Alt/mTOR signální kaskáda a s ní spřažené signální cesty, např. kaskáda IGF-1 receptoru nebo receptorů pro vaskulární endoteliální růstové faktory. Ač příslušná léčiva nejsou až na výjimky dosud schválena v terapii karcinoidu plic, výsledky pilotních studií, jež se snažíme shrnout, jsou povzbuzující. Nové léky ze skupiny mTOR inhibitorů nebo anti-VEGF monoklonálních protilátek tak rozšiřují dosud omezené možnost léčby těchto chemorezistentních tumorů. Slibně se jeví též kombinace standardní léčby somatostatinovými analogy s radionuklidovou terapií.

Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Ačkoliv má incidence i mortalita v posledních letech klesající tendenci, prognóza metastatického onemocnění je velmi vážná s téměř nulovým pětiletým přežitím. Cílená léčba nabízí nové možnosti v léčbě karcinomu žaludku. Dosud jedinými, v praxi používanými cílenými léky v případě metastatického onemocnění, jsou trastuzumab a ramucirumab. Trastuzumab je monoklonální HER2 protilátka, která vedla v kombinaci s chemoterapií v první linii k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhají klinické studie ve dvou liniích metastatického onemocnění. V první linii se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem a v druhé linii s T-DM1, konjugátem HER2 protilátky s emtansinem. Význam HER2 inhibice v perioperačním podání je předmětem probíhající klinické studie INNOVATION, jejíž cílem je definovat přínos HER2 léčby u pacientů podstupujících radikální chirurgický výkon. Dalším, v praxi používaným cíleným lékem, je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v druhé linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Řada studií s tyrozinkinázovými inhibitory neprokázala účinnost. Optimální volba lék – pacient dosud není jasná. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány. Článek shrnuje přehled moderních cílených léků, které byly testovány a jsou používány, vstupují nebo mají potenciál vstoupit do klinické praxe.

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů. Je to regulativní idea pro uspořádání společnosti, která předcházela právu a objevuje se i u zvířat a smysl pro spravedlnost vidíme již u malých dětí. Schopnost altruistického chování, smysl pro spravedlnost, reciprocitu i vzájemná pomoc jsou patrně geneticky dané jako dispozice, které se pak dále rozvíjejí výchovou, nebo mohou být výchovou deformovány. Problémy se spravedlností se v psychoterapii objevují často, nemusí však být v terapii reflektovány a zpracovány. V psychoterapii se někdy objevují přímo v tom, co klient říká (většinou o nespravedlnosti), ale častěji je toto téma obsaženo ve stížnostech a příbězích implicitně na pozadí konfliktů a problémů. Týkají se jak klientova příběhu, jeho problémů s druhými lidmi, tak samotného terapeutického procesu, od výběru klienta do terapie, přes terapeutický vztah až ke strategiím terapeutické změny. Zvýšením vnímavosti k tématu spravedlnosti může terapeut pomoci zkvalitnit terapeutický proces. Problémy se spravedlností mezi terapeutem a klientem může odhalit poctivá sebereflexe nebo kvalitní supervize.

Článek popisuje dosavadní i nové poznatky v etiologii, shrnuje klinický obraz, přehledně poukazuje na dostupnou terapii a možnosti
její kombinace a případnou prevenci.

Článek popisuje dosavadní i nové poznatky v etiologii, shrnuje klinický obraz, přehledně poukazuje na dostupnou terapii a možnosti její kombinace a případnou prevenci.

Dermatomykózy jsou jedny z nejčastějších infekčních chorob kůže a sliznic. Jejich léčba vychází z rozsahu postižení, etiologického agens a kondice pacienta. Článek uvádí stručný přehled topografie kožních mykóz, jejich epidemiologické souvislosti, rizikové faktory, odběry biologických materiálů a jeho vyšetření. Léčba dermatomykóz je uvedena v přehledné tabulce.

Karcinom močového měchýře je v pořadí všech nádorových onemocnění devátou nejčastěji diagnostikovanou malignitou na celém světě. Chemoterapie v léčbě pokročilého a metastatického karcinomu močového měchýře představuje standardní léčebnou metodu. Režimy založené na cisplatině dosahují vysokého procenta odpovědí. Gemcitabin s cisplatinou je standardním chemoterapeutickým režimem pro 1. linii léčby metastatického uroteliálního karcinomu močového měchýře. Vinflunin má doporučení pro podání v 2. linii u nemocných s metastatickým uroteliálním karcinomem močového měchýře po selhání předchozí léčby platinovým derivátem.

Nonkompaktní kardiomyopatie je vzácné onemocnění projevující se srdečním selháním, kardioembolickými příhodami a závažnými arytmiemi. Echokardiografie je základní vyšetřovací metodou. Předkládáme kazuistiku osmiměsíčního sledování 65letého muže postiženého izolovanou formou nonkompaktní kardiomyopatie s projevy srdečního selhání a závažnými komorovými arytmiemi. Nonkompaktní kardiomyopatie (LVNC – left ventricular noncopaction) je relativně nový typ kardiomyopatie, která byla zařazena světovou zdravotnickou organizací v roce 1995 do skupiny neklasifikovaných kardiomyopatií (1). Dříve byla tato jednotka uváděna pod názvem perzistující intramyokardiální sinusoidy nebo spongiozní/spongioformní kardiomyopatie. Jedna z prvních zmínek o LVNC se objevuje v práci českých autorů z roku 1975 (2). Prevalence LVNC se dle jednotlivých studií pohybuje v rozmezích 0,014 až 0,05 % ve formě sporadické a familiární s častějším postižením u mužského pohlaví v 56 až 82 % (3, 4, 5). Genetická podstata onemocnění je trvalým předmětem výzkumu. Dle studie na 34 pacientech z r. 2000 byl familiární výskyt popsán u 18 % pacientů (4). Dosud byla prokázána převážně autozomálně dominantní, na chromozomu X vázaná a mitochondriální dědičnost. Prognóza uvedeného onemocnění je velmi závažná. Podle práce se souborem 17 pacientů M. Rittera et al. z r. 1997 je uváděna 59% úmrtnost nebo nutnost srdeční transplantace do šesti let od stanovení diagnózy (5). Patologicko anatomicky je LVNC charakterizována výraznou trabekulizací svaloviny komory s hlubokými recesy, komunikujícími se srdeční dutinou (3). Poprvé byla popsána ve spojení s jinými vrozenými anomáliemi, např. u obstrukcí výtokového traktu komor a u skupiny cyanotických vrozených srdečních vad, jež vedou ke zbytnění trabekul při tlakovém přetížení (2, 5). V případě nepřítomnosti výše uvedených patologických stavů se jedná o izolovanou formu nonkompaktní kardiomyopatie (IVNC – isolated ventricular noncompaction) (3). V klinickém obraze se IVNC projevuje převážně srdečním selháním, poruchami srdečního rytmu a kardioembolickými příhodami (3, 5). Etiopatogeneze IVNC je vysvětlována zástavou embryogeneze endokardu a myokardu mezi 5.–8. týdnem intrauterinního vývoje plodu. U zdravého srdce dochází v tomto období k zániku intramyokardiálních sinusoid a jejich přetvoření na kapiláry (5). Patogeneze dilatace a dysfunkce komory, stejně jako intramyokardiální fibrózy, prokazované v histologických vzorcích, je vysvětlována právě poruchou perfuze myokardu při patologickém kapilárním zásobení (6, 7). Metodou volby v diagnostice tohoto, i v kardiologii vzácného onemocnění, zůstává transthorakální echokardiografie, jejíž limitací může být možnost záměny za jiné myokardiální afekce, a to zejména za hypertrofickou kardiomyopatii (7).

Metabolický syndrom se vyskytuje v ČR u 32 % mužů a 24 % žen. Hlavním důsledkem složek metabolického syndromu a příčinou úmrtí je ateroskleróza. Významnou složkou je hypertenze, jejíž léčba dosahuje cílových hodnot pouze u 29,5 % hypertoniků. Ke zlepšení tohoto stavu může vést kombinační léčba, především fixní kombinace, které mohou zlepšit compliance k léčbě.

Autor v přehledovém článku popisuje současný stav problematiky operací nadledvin, srovnává výsledky, jejich indikace, komplikace.

V době, kdy WHO klade důraz na zodpovědnost každého jedince za svoje zdraví, lze samoléčbu považovat za pozitivní součást zdravotního chování jedince. Průjem a zácpa jsou časté symptomy, se kterými pacienti v rámci samoléčení navštěvují lékárnu. Lékárník a farmaceutický asistent by měli být těmi odborníky, kteří budou garantovat bezpečné a účinné samoléčení.

Plicní embolie je relativně často se vyskytující onemocnění s nezanedbatelnou mortalitou, neprávem podceňované, které je ale při včasné diagnóze dobře léčitelné, a je-li adekvátní léčba zahájena včas, bývá dobře účinná. Závažnost plicní embolie je určena především jejím hemodynamickým dopadem na funkci pravé komory, a tedy zachováním dostatečného dopředného výdeje a orgánových funkcí. Nicméně, samotná „závažnost“ tohoto onemocnění může být ovlivněna i potenciálem k rozvoji dalších komplikací, jako je recidiva embolie, embolizace trombů do plicního nebo systémové řečiště, rozvoj respirační insuficience a výskyt závažných komplikací použité léčby, především krvácivých.

Hormonální léčba souběžně nebo po ukončení radioterapie u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty prodlužuje celkové přežití, přežití v závislosti na karcinomu prostaty a přežití bez příznaků nádorového onemocnění.

Operácia je iatrogénnym zákrokom a významným zásahom do života dieťaťa, ako aj celej rodiny. Návšteva zdravotníckeho zariadenia vyvoláva u väčšiny detí neistotu, strach, nedôveru, pretože sa tu stretávajú s nevyhnutnými bolestivými zákrokmi a postupne získavajú nové, často negatívne skúsenosti. V poslednom období sa uplatňuje zásada spoločného prijatia matky s dieťaťom do nemocničného zariadenia, ako to deklaruje Charta práv hospitalizovaného dieťaťa. V mnohom závisí od druhu operácie, ako aj od prístupu sestry a celého zdravotníckeho tímu, ako dieťa zvládne operáciu samotnú a ako sa vyrovná s pooperačnými psychickými následkami.

Akné vulgaris postihuje více než 40 % adolescentních žen. Nadměrná činnost kožních mazových žláz s hyperkeratinizací, folikulární okluzí, pomnožením bakterie Propiobacterium acnes a zánětlivou reakcí představují nejvýznamnější patogenetické faktory akné. Hormonální antiandrogenní léčba je zaměřena na androgeny metabolizující buňky pilosebaceózní jednotky. Orální kontracepce snižuje počet lézí akné komplexním působením: zvyšuje hladinu globulinu vázajícího pohlavní hormony, snižuje hladinu volného testosteronu a hladinu celkových androgenů, inhibuje buněčné receptory pro androgeny a omezuje periferní konverzi androgenů. Kombinace ethynil-estradiolu s cyproteron-acetátem, dienogestem, drospirenonem a chlormadinon-acetátem projevily nejsilnější účinnost v terapii akné. Úspěšná léčba akné pomocí hormonální antikoncepce předpokládá absenci všeobecně známých kontraindikací.

Cíl: Patologické změny krevních lipidů se u žen se syndromem polycystických ovarií (PCOS) nacházejí častěji než v obecné populaci. Cílem práce bylo srovnat hodnoty krevních lipidů u žen se syndromem polycystických vaječníků (PCOS) v olomouckém regionu se skupinou zdravých žen. Metodika: Stanovili jsme antropometrické ukazetele (BMI – body mass index, obvod pasu, poměr pas/boky), hodnoty krevních lipidů (celkový cholesterol, HDL – high density a LDL – low density cholesterol, triglyceridy – TAG) u věkově srovnatelných skupin žen s PCOS a zdravých kontrol. Výsledky: Hladina krevních lipidů u žen s PCOS i zdravých kontrol byla v mezích normy. Ženy s PCOS měly ve srovnání s kontrolami statisticky významně vyšší koncentraci triglyceridů (kontroly 1,01 ± 0,7 mmol.l-1, PCOS 1,17 ± 0,58, p < 0,05), statisticky významný rozdíl nebyl prokázán v hodnotách HDL cholesterolu, celkovém a LDL cholesterolu. U žen s PCOS jsme prokázali pozitivní korelace mezi BMI a celkovým a LDL cholesterolem a hodnotami triglyceridů (p < 0,05). Obvod pasu jako ukazatel stupně viscerálního hromadění tuku měl u žen s PCOS pozitivní vztah k hodnotám LDL cholesterolu (p < 0,05), HDL cholesterolu (negativní korelace, p < 0,05) a hladině triglyceridů (p < 0,05). U poměru pas/boky byla nalezena korelace jen s HDL cholesterolem (negativní vztah). Závěr: Pacientky s PCOS ve třetí dekádě života se od zdravých kontrol statisticky významně lišily v hodnotách triglyceridů i přesto, že mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný rozdíl v BMI, obvodu pasu a poměru pas/boky. V hodnotách celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a HDL cholesterolu jsme rozdíly mezi oběma skupinami žen neprokázali.

Práce je zaměřena na problematiku bolesti dolní části zad u zdravotních sester. Jsou zde nastíněny základní příčiny vzniku problému. Následuje výčet alternativ, použitelných v rámci prevence obtíží.

V letech 1991 až 2009 bylo v České republice ohlášeno 1 038 případů profesních nádorových onemocnění. Dlouhodobý trend byl sestupný, v 95 % byli postiženi muži. Střední věk při zjištění diagnózy zhoubného novotvaru byl 67 let. Převažoval profesní zhoubný novotvar průdušek a plic před difúzním mezoteliomem pleury a peritonea, následovaly nádory močového měchýře a kůže. Jako příčina zhoubných novotvarů dominovalo ionizující záření, 77 % osob postižených profesními nádory pracovalo při těžbě nebo úpravě uranové rudy. Autoři se zabývají zásadami diagnostiky i příčinami malého počtu uznaných nádorových onemocnění za nemoci z povolání. Autoři upozorňují, že seznam nemocí z povolání byl od července 2011 rozšířen o další zhoubné novotvary a je i širší možnost je uznat za profesní novotvary, které jsou způsobeny chemickými karcinogeny.

Lokální chemoprofylaxe neinvazivních nádorů močového měchýře je používána více než 40 let. Využíváno je několik agens, mezi nejčastější patří mitomycin C (MMC) a epirubicin. Názor na léčebná schémata není jednotný. Avšak na podkladě EBM je zřejmé, že adjuvantní instilace cytotoxických látek do močového měchýře prodlužuje dobu beznádorového intervalu. V práci předkládáme dlouhodobé zkušenosti s intravezikální chemoprofylaxí povrchových nádorů močového měchýře.

Cíl: Zhodnocení biologického chování uroteliálních karcinomů horních močových cest. Metodika: Retrospektivní analýza záznamů za období leden 1996 až leden 2010. Hodnoceno bylo 121 pacientů. Výsledky: Klinické stadium 0a mělo 22 (18,2 %), stadium I 29 (24 %), II 12 (9,9 %), III 37 (30,6 %) a IV 21 (17,3 %) pacientů. Bylo zaznamenáno 27 recidiv a 1 progrese onemocnění, 3leté přežití bez recidivy bylo 63,2 %. Nádorově specifické 3leté přežití bylo 80,3 %, celkové 3leté přežití bylo 73,7 %. Závěr: Výrazná část pacientů (47,9 %) přichází s lokálně pokročilým nebo metastatickým onemocněním. I přes radikální léčbu nejsou výsledky příliš příznivé.

Lokální chemoprofylaxe neinvazivních nádorů močového měchýře je používána více než 40 let. Využíváno je několik agens, mezi nejčastější patří mitomycin C (MMC) a epirubicin. Názor na léčebná schémata není jednotný. Avšak na podkladě EBM je zřejmé, že adjuvantní instilace cytotoxických látek do močového měchýře prodlužuje dobu beznádorového intervalu. V práci předkládáme dlouhodobé zkušenosti s intravezikální chemoprofylaxí povrchových nádorů močového měchýře.

Výskyt onemocnění štítné žlázy v populaci lze četností srovnat s incidencí diabetu. O pacienty s chorobou štítné žlázy není evidentně nouze. Klasický propedeutický přístup v kombinaci s moderní ultrasonografií opírající se o dostatečně široké, dostupné spektrum laboratorních metod umožňuje lékaři, který je v problematice orientován, stanovit již v ambulantním režimu s poměrně velkou přesností a spolehlivostí diagnózu tyreopatie. Dostupnost a relativní lehkost s níž lze často dospět k závěru může svádět k mylné představě, že diagnostický proces je snadný a bez úskalí. Že tomu tak není, by čtenáře měly přesvědčit následující řádky.

Palec je funkčně i esteticky velmi důležitou součástí ruky. Jeho ztráta může vést nejen k psychické deprivaci, zvláště v dětském kolektivu, ale také ke značné kompromitaci v oblasti samotné funkce. V posledních letech se v oblasti rekonstrukce palce začínají významně prosazovat mikrochirurgické techniky. V kazuistice je popsán případ traumatické ztráty palce s jeho následnou rekonstrukcí, u které byly využity, pro lepší funkčnost a vzhled, hned dva volné laloky twisted two toe a muskulokutanní lalok m. serratus anterior.

Příspěvek představuje analýzu pohnutek a frekvenci opouštění novorozenců matkami v porodnici. Dále je porovnáván přístup matek romských a neromských k následné péči o jejich novorozence. Zaznamenána byla vyšší frekvence opouštění novorozenců romskými matkami, a to zejména v den porodu, nejčastěji z důvodu nezajištěné péče o další děti v domácnosti matek. Tendence romských matek opustit v porodnici i další narozené dítě u nich byla vyšší než u matek neromských. Mezi romskými a neromskými matkami byl zaznamenán signifikantní rozdíl v zajištění potřeb novorozenců v oblasti výživy (upřednostňování kojení před umělou výživou) a hygieny (frekvence přebalování novorozence). Romské matky častěji považovaly návštěvu pediatra a dětské sestry v domácnosti za neužitečnou.

2Lékárna U Zlatého lva, Dobruška Článek podává přehled příčin kašle, stavů, kdy je nezbytné odeslání kašlajícího pacienta k lékaři a látek obsažených ve volně prodejných léčivých přípravcích, které lze využít pro jeho samoléčení. Uvedena jsou expektorancia, antitusika i fytofarmaka pro léčbu kašle. Dále text zdůrazňuje základní zásady jak při samoléčení maximalizovat účinek, minimalizovat rizika léčby a podpořit compliance pacienta.