Fulltextové hledání

Systémová enzymoterapie (SET) je definována jako léčebná metoda, která využívá perorální aplikaci kombinovaných enzymových směsí ve formě acidorezistentních tablet. Část takto podaných enzymů se vstřebává v tenkém střevě a vykazuje systémové působení. Léky pro SET byly registrovány SÚKL na našem farmaceutickém trhu v devadesátých letech minulého století. Přes počáteční odmítavý postoj části odborné veřejnosti si našly své pevné místo v terapeutickém rejstříku řady medicínských oborů. V rámci registrovaných indikací nacházejí své uplatnění i v urologii – nejčastěji v léčbě nejrůznějších infekcí a zánětů akutních i chronických a také u operací a pooperačních stavů. Článek podává přehled aktuálních poznatků týkajících se mechanizmů působení SET a výčet klinických studií, které dokladují možnost využití léků pro SET jako podpůrné léčby v urologii.

Farmakoekonomika je jedním z procesů v rámci hodnocení zdravotnických technologií, která slouží k racionální alokaci omezených zdrojů. V posledních letech se dostává do popředí zájmu i v České republice, což je dáno nárůstem výdajů na zdravotnictví. Výskyt nádorů močového měchýře trvale roste. Jejich léčba je jednou z nejnákladnějších v rámci onkologických diagnóz. U svalovinu neinfiltrujících tumorů se osvědčila intra instilace chemoterapie a/nebo BCG vakcíny. Práce orientačně shrnuje náklady na intravezikální léčbu ve vztahu k získanému roku života bez progrese onemocnění z dostupné literatury.

V přehledu se zabýváme zhodnocením kondice pacienta k plánovanému operačnímu výkonu a optimálním rozsahem předoperačního vyšetření u nekardiálních chirurgických výkonů. Dále podáváme přehled faktorů, které prokazatelně zvyšují operační riziko a z toho vyplývá i přístup k předoperační přípravě našich pacientů.

V posledních dvaceti letech byla publikována řada poznatků objasňujících mechanizmy uplatňující se v patogenezi nedostatku a nadbytku železa. Byl popsán mechanizmus regulace obsahu Fe v buňce cestou působení volného cytoplazmatického Fe na syntézu proteinů uplatňujících se v metabolizmu železa cestou vazby regulačního proteinu (IRP) na odpovídající strukturu RNA (IRE). Dále byl popsán hepcidin, základní hormon uplatňující se v regulaci výdeje Fe do cirkulace. V léčbě nedostatku železa je stále základním přístupem podávání přípravků železa, v současné době je diskutována indikace podávání Fe při léčbě některých typů anémie při chronickém onemocnění, zejména v kombinaci s erytropoetinem. Velký pokrok v léčbě nadbytku železa znamenají perorální chelatační přípravky. V současné době je tendence přechodu od léčby přetížení Fe k profylaxi jeho vzniku u stavů s dlouhodobým nadměrným přívodem Fe.

Recidiva akutního infarktu myokardu během 24 hodin od přímé koronární angioplastiky byla řešena aspirací trombu a opakovanou dilatací původního stentu. Podezření na ektatickou dilataci koronární tepny okolo původního stentu potvrdilo vyšetření intrakoronárním ultrazvukem a CT koronární angiografií. Ektázie koronární tepny byla důvodem k tomu, aby kromě obvyklé duální protidestičkové léčby byl pacient po druhé přímé angioplastice léčen navíc perorální antikoagulační léčbou po dobu 6 týdnů. Období překonal bez krvácivých komplikací a v současnosti je při obvyklé sekundárně-preventivní léčbě po infarktu myokardu bez klinických obtíží.

Tvorba kyslíkových radikálů je nevyhnutelnou součástí aerobního metabolizmu. Organizmus musí čelit oxidačnímu poškození svých biomolekul antioxidační ochranou. Oxidační stres se podílí na patogenezi mnoha zánětlivých a degenerativních onemocnění a i podstatou fyziologického stárnutí je akumulace malých chyb systémů antioxidační ochrany a údržby tělesných struktur. Přesto podávání potravních doplňků s antioxidačními vitaminy C, E, případně beta-karotenem a selenem, které bylo předmětem rozsáhlých a opakovaných studií, je jednoznačně prospěšné jen v případě předchozího deficitu, jinak je buď neúčinné, anebo dokonce škodí. Příčinu tohoto antioxidačního paradoxu je třeba hledat v komplexitě systémů antioxidační ochrany lidského těla, kde jsou nízkomolekulární antioxidanty jen malou součástí, a v dalších interakcích použitých látek s organizmem. Určité možnosti v ovlivnění stárnutí snad skýtá kalorická restrikce a stresová reakce (oxidační stres zvyšující odolnost k dalšímu oxidačnímu stresu, např. fyzická aktivita). Příznivý vliv konzumace ovoce a zeleniny na lidské zdraví je zřejmě dán obsahem antioxidačních fenolů. Dietní suplementace vitaminy C, E a beta-karotenem nad doporučené dávky u normálně živených lidí na současné úrovni poznání postrádá medicínské zdůvodnění. Pouze kuřáci potřebují vyšší dávky vitaminu C, naopak by měli být varováni před potravními doplňky s beta-karotenem.

V článku zaměřeném na ambulantní praxi je popsána struktura a funkce nízkomolekulárních heparinů (LMWHs), jejich farmakokinetika a monitorace, nejvýznamnější nežádoucí účinky a souhrn indikací. Jsou uvedena vybraná doporučení pro řešení krvácivých komplikací, laboratorní sledování, profylaxi a léčbu tromboembolické nemoci, předoperační přípravu u pacientů léčených warfarinem a jsou zmíněny zvláštnosti použití LMWHs během gravidity.

Problematika močové inkontinence je všeobecně známa. Různé formy močové inkontinence se projevují u ženské populace ve více jak 50 %. V České republice se udává incidence cca 350 000 případů ročně. Nárůst je v korelaci s věkem a zejména v postmenopauzálním období. Předkládané sdělení prezentuje klasifikaci, diagnostiku a možnosti léčby močové inkontinence.

Na kašel a dušnost si pacienti v ordinacích praktických lékařů a následně ambulantních specialistů stěžují velmi často. Diferenciální diagnostika je široká a zahrnuje problematiku onemocnění plic, kardiovaskulárního aparátu, onemocnění krve, nervové soustavy… Lékař již z prvního kontaktu s pacientem může vyvodit nejpravděpodobnější příčiny obtíží, které pak cílenými dotazy upřesní a následně fyzikálním vyšetřením a dalšími metodami potvrdí. Kladené otázky, jakkoli se zdají být přesně formulované, mohou však někdy odvést od správné diagnózy a způsobit i přehlédnutí stavu potenciálně ohrožujícího život, jak tomu bylo i v tomto předkládaném případě.

Trimetazidin je selektivním inhibitorem 3-ketoacyl-koenzym A-tiolázy. Při hypoxii dojde po jeho podání blokováním β-oxidace mastných kyselin k metabolickému posunu ve prospěch glykolýzy, při které se spotřebovává na výrobu jedné molekuly adenosintrifosfátu méně kyslíku. V důsledku toho dochází ke zmírnění buněčné acidózy a ke zmírnění jejich následků. V článku je podán přehled studií s trimetazidinem při revaskularizačních výkonech, které dokládají jeho příznivý vliv na rozsah ischemie, myokardiání nekrózy i ischemicko- reperfuzního poškození.

Autor se zabývá v úvodu etymologií slova paliativní pro přesnější chápání jejího významu a vymezuje jeho použití v medicíně. Dále se soustřeďuje na výčet nejdůležitějších symptomů provázejících mozkové nádory, které ztrpčují život nemocných a na jejich paliativní ovlivnění. Zdůrazňuje nutnost multidisciplinárního přístupu, který by měl vést k co nejvíce snesitelné kvalitě života nemocných v jejich posledních měsících či letech života, což nespočívá pouze v odstranění symptomů nemoci. Podobný přístup popisuje i u maligních míšních nádorů včetně péče terminální.

Vysazování antiepileptik u pacientů, kteří jsou dlouhodobě zcela bez záchvatů, je specifickou problematikou, pro kterou neexistují závazná doporučení. Vysazení antiepileptik po letech kompenzace by nemělo být čistě rozhodnutí lékaře, ale společným rozhodnutím lékaře a pacienta. Recidiva záchvatů může mít pro pacienta závažné osobní, sociální a pracovní následky. Souhrnný článek předkládá výsledky nejdůležitějších studií a metaanalýz publikovaných na toto téma.

Mezi pacienty s psychiatrickým onemocněním je prevalence kouření 2–3× vyšší než v běžné populaci. Navíc kouří v průměru více cigaret denně, inhalují hlouběji a déle, mají v krvi vyšší hladiny metabolitů tabákového kouře a jsou závislejší na nikotinu. Z toho plyne, že mentálně nemocní mají i vysokou prevalenci nemocí způsobených kouřením a vysokou mortalitu z těchto příčin. Léčba závislosti na tabáku u pacientů s psychiatrickou komorbiditou má svá specifika, proto jsou v mnoha zemích k dispozici specifická doporučení k této léčbě. Také Česká psychiatrická společnost ČLS JEP představila v roce 2009 doporučený postup léčby závislosti na tabáku u psychiatricky nemocných. V článku se pokoušíme shrnout jak nejnovější poznatky z literatury, tak z naší vlastní klinické praxe i ze stáže v Mayo Nicotine Dependence Center na Mayo Clinic v Rochesteru (USA) do základního schématu krátké či intenzivní intervence v odvykání kouření u psychiatricky nemocných.

Článek pojednává o historii a současném použití inhibitorů protonové pumpy (IPP) jako nejúčinnějších léků, které blokují sekreci žaludeční kyseliny. IPP se i u nás pomalu stávají léky volně prodejnými, což zvýší jejich dostupnost i pro pacienty, kteří mají příznaky spíše lehké a nechtějí navštívit lékaře. Indikací k tomuto volnému prodeji jsou právě refluxní příznaky (pyróza, regurgitace), proto je této indikaci věnována největší pozornost.

Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) tvoří jednu čtvrtinu dětských nádorů a je tak nejčastějším maligním nádorovým onemocněním v dětském věku. Jedná se o heterogenní onemocnění, jehož biologie je odlišná od ALL dospělých. Medián věku při diagnóze dětské ALL je 5 let, nejčastějšími chromozomálními abnormitami jsou fúzní gen TEL-AML a hyperdiploidie nad 50 chromozomů. Pravděpodobnost přežití bez selhání (EFS) je při aplikaci kombinované chemoterapie lišící se dle rizika nepříznivého průběhu více než 75 % a pravděpodobnost vyléčení je 85 %. Relaps postihuje 15–20 % dětí s ALL a v jeho léčbě hraje významnou roli transplantace kostní dřeně. Akutní myeloidní leukemie (AML) tvoří 15 % leukemií v dětství. Nejčastějším genetickým podtypem AML je monocytární leukemie s přestavbou MLL genu na dlouhém raménku 11. chromozomu (20–25 % dětí s AML), která má intermediární prognózu. Prognosticky příznivé podtypy akutní promyelocytární leukemie s t (15; 17), myeloidní leukemie s t (8; 21) a myelomonocytární leukemie s inv (16) se nachází u 30–40 % dětí s AML s šancí na vyléčení 70 %. Celkové výsledky léčby AML se u dětí stále zlepšují s šancí na dosažení remise více než 90 % a pravděpodobností přežití více než 60 %.

Kombinace chemoterapie a rituximabu je v současné době standardní léčbou 1. linie většiny B-ne-Hodgkinových lymfomů. Přestože je u většiny pacientů touto léčbou dosaženo kompletní nebo parciální remise, u cca 30 % pacientů s agresivními lymfomy a u většiny nemocných s pokročilými stadii indolentních lymfomů onemocnění následně relabuje. Jednou z možností, jak zajistit prodloužení bezpříznakového období u pacientů s lymfomy, je podávání udržovací terapie monoklonální protilátkou anti-CD20 – rituximabem. Cílem publikace je shrnout poznatky a možnosti udržovací terapie lymfomů rituximabem v roce 2010 u jednotlivých histologických typů lymfomů, a to jak z hlediska v současné době již klinicky ověřených indikací, tak i výhledů do budoucna, včetně možných rizik této léčby.

Východisko: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení přežití bez progrese onemocnění (PFS), dále celkového přežití (OS) a odpovědi (RR) v souboru pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) léčených první linií paliativní chemoterapie v kombinaci s bevacizumabem. Sekundárním cílem byla analýza toxicity terapie a vyhodnocení vybraných prognostických a prediktivních faktorů. Pacienti a metody: V analýze byly využity některé údaje z registru AVASTIN doplněné o další klinické a laboratorní parametry. Ve vztahu k výsledku terapie jsme analyzovali i následující proměnné: věk, počet metastatických lokalizací, přítomnost mutace KRAS, přítomnost hypertenze jako komorbidity při zahájení léčby a hypertenzní reakci na léčbu bevacizumabem. Výsledky: 202 pacientů s mediánem sledování 9,7M bylo léčeno bevacizumabem (152 pacientů MOÚ a 50 pacientů FTN). Medián přežití bez známek progrese (PFS) byl 11,3 měsíců, medián celkového přežití (OS) 30,6 měsíců. Hypertenze nebyla shledána klinickým prediktivním faktorem účinku bevacizumabu. Negativní dopad na celkové přežití měla přítomnost mutace onkogenu KRAS, která neumožňuje sekvenční terapii cetuximabem. Hlavními nežádoucími účinky byly hypertenze a tromboembolické příhody. Závěr: V současnosti je terapie bevacizumabem teoreticky indikovaná téměř u všech pacientů s kolorektálním karcinomem léčených v první linii. I když jednoznačné prediktivní faktory pro odpověď na léčbu bevacizumabem dosud nebyly nalezeny, jejich hledání je výzkumnou prioritou vzhledem k vysoké finanční náročnosti antiangiogenní terapie.

Přesto, že incidence chronické myeloidní (CML) a B chronické lymfatické leukemie (B-CLL) se dlouhodobě nemění, jejich prevalence v poslední době stoupá díky úspěšnosti moderní léčby. Diagnostika se opírá v obou případech o výsledky krevního obrazu, imunofenotypizace (pouze u B-CLL a blastického zvratu CML) a cytogenetického vyšetření, které u CML potvrdí diagnózu, zatímco u B-CLL slouží k posouzení aktuálního rizika nemocného. Zatímco u CML byla zavedením imatinibu a inhibitorů tyrozinové kinázy druhé generace dramaticky zlepšena prognóza nemocných, takže transplantace krvetvorných buněk je indikována prakticky pouze v případech selhání cílené léčby, u B-CLL byl prokázán význam individuálně indikované intenzivní kombinované imunochemoterapie, která umožňuje dosažení molekulárních odpovědí, jež signifikantním způsobem prodlužují interval do progrese onemocnění. Alogenní transplantace krvetvorných buněk má pak bezesporu kurativní potenciál u mladých nemocných bez dostatečné odpovědi na imunochemoterapii a u pacientů s vysoce nepříznivým cytogenetickým nálezem delece 17p. Díky komplexní problematice diagnostiky, prognostiky a individualizace léčby patří vedení léčby o všechny nemocné s CML a vybrané mladší nemocné s B-CLL transplantačním centrům.

Sezonní respirační onemocnění zahrnují velký počet virových onemocnění s velmi podobnými příznaky. Celá řada z nich, přestože může mít epidemický charakter, probíhá většinou zcela banálně. Nazýváme je ARI – akutní respirační infekce (Acute Respiratory Infections). Infekce horních dýchacích cest, které začínají horečkou vyšší než 37,8 °C a jsou spojeny s dalšími definovanými symptomy, označujeme jako ILI – chřipce podobná onemocnění (Influenza Like Illness). Tato onemocnění též způsobuje celá řada infekčních agens, nejzávažnější je však chřipkový virus, který přes veškeré pokroky medicíny působí obrovské hospodářské a zdravotní škody. Přestože se chřipka dnes řadí k preventabilním nemocem, každoročně postihuje 5 až 10 % populace.

Národné referenčné centrum pre liečbu chronických hepatitíd, Bratislava 3Ústav farmakológie a klinickej farmakológie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského, Bratislava Poznanie významu teratogenity liečiv má nezastupiteľnú úlohu v procese racionálnej farmakoterapie. Takmer polovicu dospelých pacientov tvoria ženy a z nich časť ženy vo fertilnom veku, kedy treba myslieť na potenciálne riziko teratogenity liečiv, ktoré buď dlhodobo podávame alebo chceme použiť na jednorazovú liečbu akútneho ochorenia. Účinok liečiva ako potenciálneho teratogénu závisí od: obdobia tehotenstva v čase expozície matky liečivu; dĺžky expozície; genotypu matky a plodu; dávky účinnej látky, ktorá pôsobí na plod. Odhaduje sa, že liečivá prispievajú ku vzniku až 5 % fetálnych anatomických malformácií. Teratogény môžu spôsobovať u vyvíjajúceho sa plodu sotva pozorovateľné abnormality biochemických a fyziologických pochodov a zmeny správania, i keď sú dávky teratogénov oveľa menšie než tie, ktoré spôsobujú anatomické anomálie. Veľa týchto skrytých porúch nie je zrejmých ani po narodení a sú odhalené až niekoľko rokov po pôrode. Najdôležitejším faktorom, ktorý zohráva významnú úlohu v rozhodovacom procese lekára pred podaním liečiva, je úvaha nad prínosom liečby ochorenia matky, posúdenie, či ochorenie matky samotné nepôsobí teratogénne na plod a či sa prostredníctvom liečby matky nedosiahne zároveň aj vyliečenie plodu. Autori článku uvádzajú konkrétne príklady teratogénneho pôsobenia jednotlivých skupín liečiv v období tehotenstva.

Sezonní respirační onemocnění zahrnují velký počet virových onemocnění s velmi podobnými příznaky. Celá řada z nich, přestože může mít epidemický charakter, probíhá většinou zcela banálně. Nazýváme je ARI – akutní respirační infekce (Acute Respiratory Infections). Infekce horních dýchacích cest, které začínají horečkou vyšší než 37,8 °C a jsou spojeny s dalšími definovanými symptomy, označujeme jako ILI – chřipce podobná onemocnění (Influenza Like Illness). Tato onemocnění též způsobuje celá řada infekčních agens, nejzávažnější je však chřipkový virus, který přes veškeré pokroky medicíny působí obrovské hospodářské a zdravotní škody. Přestože se chřipka dnes řadí k preventabilním nemocem, každoročně postihuje 5 až 10 % populace.

Úvod: Cílem sdělení je seznámit čtenáře s prvotními zkušenostmi s novou metodou torakoskopické ablace fibrilace síní (FIS) v Kardiocentru Hradec Králové. Torakoskopická ablace fibrilace síní je novou metodou používanou u nemocných s FIS bez dalšího závažného srdečního onemocnění. Metoda: V období květen–říjen 2009 byla na Kardiochirurgické klinice v Hradci Králové provedena torakoskopická radiofrekvenční ablace metodou „box-lesion“ u 8 nemocných průměrného věku 57 ± 11 let. Paroxyzmální formu FIS mělo 6 nemocných (75 %), perzistentní 2 nemocní (25 %). Uzávěr ouška levé síně pomocí stapleru byl proveden u jednoho nemocného. Výsledky: Během operace a v pooperačním období nebyly zaznamenány žádné komplikace spojené s vlastní ablací. Průměrná délka operace byla 160 ± 23,5 minut, délka pooperační hospitalizace pak v průměru 6,9 ± 2,8 dní. Při propuštění byl u 6 (75 %) nemocných zachován sinusový rytmus, u 2 nemocných (25 %) byly zachyceny paroxyzmy FIS. Po 3 měsících přetrvával u 6/8 (75 %) nemocných sinusový rytmus (na základě vyhodnocení 24 hod. EKG Holteru). Punkce pleurálního výpotku byla provedena u dvou nemocných. Závěr: Prvotní zkušenosti ukazují, že se jedná o miniinvazivní chirurgickou metodu v léčbě fibrilace síní s dobrými krátkodobými výsledky.

Radikální retropubická prostatektomie je zlatým standardem v operační léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty a v individuálních případech také u pacientů s lokálně ohraničeným karcinomem prostaty. Autoři retrospektivně hodnotí onkologické výsledky souboru 489 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii v období od roku 1998 do 2009. Celkové karcinom-specifické a biochemicky negativní přežívání bylo 99 %; 99,5 % a 71 %. U 99 pacientů byl popsán pozitivní chirurgický okraj a u 119 pacientů byl zaznamenán biochemický relaps. Devatenáct pacientů podstoupilo adjuvantní radioterapii pro infiltraci semenných váčků nebo pro pozitivní chirurgický okraj. Léčba biochemického relapsu byla u 101 pacientů záchrannou radioterapií a u 18 pacientů androgen-deprivační terapií. Radikální prostatektomie byla velmi účinná metoda chirurgické léčby lokálně ohraničeného karcinomu a u části pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty. Biochemický relaps byl účinně léčen záchrannou radioterapií nebo hormonální léčbou.

Hormonální účinky androgenů mohou negativně ovlivnit vzhled jedince. Vyvolané změny u žen nebo dětí závisí na hladině endogenních či exogenních androgenů nebo na zvýšené citlivosti cílových orgánů k normální hladině androgenů v krvi. Zevním projevem hyperandrogenemie jsou kožní změny: především zvýšení tvorby kožního mazu, akné, hirsutizmus, dále androidní obezita a androgenní alopecie. Při delším působení androgenů u žen vznikají odchylky v metabolizmu tuků a cukrů, objevují se rizika vzniku diabetes mellitus, ale i kardiovaskulárních chorob. Hirsutizmus je definován jako patologický růst a distribuce ochlupení u žen, způsobený androgenní stimulací pilosebaceózní jednotky. Incidence u žen je mezi 5–10 %. U dospívajících dívek předčasné objevení pubarché, menstruační poruchy a obezita zvyšují podezření na funkční ovariální hyperandrogenizmus často vyjádřený u syndromu polycystických ovarií (PCOS). Funkční adrenální syndrom je dán překotnou aktivací sekrece nadledvinových androgenů v iniciální fázi puberty (adrenarché). V tomto období se vytváří podmínky pro vznik hirsutizmu, který pokračuje i v dospělém věku ženy. Citlivým ukazatelem hladiny biologicky dostupných androgenů v cirkulaci je testosteron, popřípadě volný testosteron. Celková hladina testosteronu je z větší části ovlivněna vazbou na plazmatické bílkoviny. Léčba je obtížná, nejčastěji se používají preparáty hormonální kontracepce, suprese nadledvinové sekrece malou dávkou glukokortikoidů a antiandrogeny. Terapeutický plán se stanoví podle závažnosti symptomů a podle zdroje androgenů. U pacientek se podle zjištěné příčiny zvolí možnost hormonální léčby v kombinaci s dermatologickými a kosmetickými postupy.

Deformity nohy u pacientů s revmatoidní artritidou jsou velice časté. Vlivem zánětu dochází k poklesu příčné a podélné klenby nožní. Hlavičky metatarzů prominují v plosce nohy. Zde se mohou vytvářet bolestivé otlaky, které znemožňují nošení standardní obuvi. Cílem operací na noze je dosáhnout plantigrádního postavení nohy. Umožnit nemocnému nošení standardní nebo na míru zhotovené obuvi, zajistit nebolestivou chůzi a stání a v neposlední řadě zabránit asymetrickému přetěžování sousedících kloubů.

V článku zaměřeném na ambulantní praxi je popsána struktura a funkce nízkomolekulárních heparinů (LMWHs), jejich farmakokinetika a monitorace, nejvýznamnější nežádoucí účinky a souhrn indikací. Jsou uvedena vybraná doporučení pro řešení krvácivých komplikací, laboratorní sledování, profylaxi a léčbu tromboembolické nemoci, předoperační přípravu u pacientů léčených warfarinem a jsou zmíněny zvláštnosti použití LMWHs během gravidity.

Výsledky na bázi dat Národního onkologického registru ČR z období 1976–2005 uvádí: a) Z 125 262 primárních novotvarů (52,1 % mužů, 47,9 % žen) bylo evidováno v časných klinických stadiích 37,1 % nádorů u mužů a 46,6 % u žen, v pokročilých stadiích 9,3 % u mužů a 9,5 % u žen. Neznámá stadia převažovala nad ostatními stadii až do roku 1994. Za celé období převažovali muži ve stadiu IV nad ženami. Nejvíce časných stadií se vyskytlo v Praze, pokročilých stadií v kraji Plzeňském. Po vyloučení neznámých stadií bylo z 54 187 duplicit u mužů 63,8 % v časných stadiích, u žen 71,3 %, v pokročilých stadiích u mužů 18,4 % a 15,8 % u žen. Z ostatních 10 292 multiplicit bylo 16,2 % časných stadií u mužů a 11,7 % u žen, v pokročilých stadiích 1,6 % u mužů a 1,2 % u žen. b) Z 165 050 následných novotvarů (54,4 % mužů, 45,6 % žen) – u případů po primárních stadiích I a II. bylo evidováno 21,7 % časných klinických stadií u mužů a 27 % u žen, 5 % pokročilých stadií u mužů a 6 % u žen – u případů po primárních stadiích III a IV bylo evidováno 2,5 % časných stadií u mužů a 3,2 % u žen, 1,8 % pokročilých stadií u mužů a 2,2 % u žen. Pozoruhodných bylo u mužů 12 418 následných nádorů v pokročilých stadiích (13,8 % ze všech 89 796 následných), u žen 10 189 (13,5 % ze všech 75 254 následných) po primárních nádorech stadia III a IV. Mezi následnými pokročilými stadii převažovalo – u mužů 36,9 % nádorů trávicích a 33,1 % dýchacích cest, 10,3 % pohlavních orgánů, 8,1 % močových cest – u žen 37 % nádorů trávicích cest, 21 % prsů, 17,2 % rodidel, 12,8 % dýchacích a 4,5 % močových cest. Je varující, že z vícečetných onemocnění byl každý sedmý nádor gastrointestina u mužů a pátý u žen po primárním novotvaru zjištěn v některém pokročilém klinickém stadiu. c) Ze 41 161 přežívajících k 17. 10. 2007 bylo 54,7 % časných stadií u mužů a 58 % u žen, 5 % pokročilých stadiích u mužů a 5,2 % u žen, neznámých stadií 40,3 % u mužů a 36,9 % u žen. Z 84 101 zemřelých bylo 30 % časných stadií u mužů a 39,8 % u žen, 11 % pokročilých stadií u mužů a 12,1 % u žen, neznámých stadií 59 % u mužů a 48,1 % u žen. Z výsledků lze doporučit, aby přehledy vícečetných diagnóz a jejich stadia se staly součástí ročních statistických přehledů novotvarů u české populace.

Úvod: Nemocní s Crohnovou chorobou dospějí až v 80 % případů do stadia stenózující nebo perforující formy onemocnění. Většina těchto pacientů je operována a současně vystavena riziku recidivy onemocnění se vznikem nové stenózy v anastomóze. Cíl a metodika studie: V retrospektivní studii jsme posuzovali účinnost a bezpečnost endoskopické dilatace anastomotických stenóz na souboru nemocných sledovaných v centru specializovaném na léčbu idiopatických střevních zánětů. Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 54 pacientů průměrného věku 40,5 ± 12,8 roku, kteří podstoupili celkem 86 dilatací. Okamžitého endoskopického efektu hodnoceného průchodností stenózy endoskopem bylo dosaženo u 62 % nemocných, avšak klinický efekt měla většina dilatačních sezení (96 %). Při mediánu sledování 28 měsíců (rozmezí 10–39) byl medián trvání úlevy od obstrukčních obtíží v celém souboru 13,5 (rozmezí 2–31) měsíce. Délka trvání efektu dilatace nebyla ovlivněna okamžitým endoskopickým efektem (p = 0,46, nepárový t-test), podávání biologické léčby bylo spojeno s kratší dobou trvání efektu (p = 0,0395, nepárový t-test). Nepozorovali jsme žádný případ závažné komplikace. Závěr: Endoskopická dilatace anastomotických stenóz u nemocných s Crohnovou chorobou je bezpečnou a účinnou alternativou opakovaných chirurgických resekcí.

Článek stručně shrnuje nové poznatky v diagnostice a léčbě hypertenze. Ke správné diagnostice hypertenze je zapotřebí opakovaných měření krevního tlaku v ordinaci nebo v domácím prostředí a častější využití ambulantního monitorování krevního tlaku, zejména u mladších pacientů. Nefarmakologická opatření mohou významně snížit krevní tlak a měla by být uplatňována u všech pacientů. K dosažení cílových hodnot krevního tlaku je u většiny pacientů nezbytné použít kombinaci více antihypertenziv, optimálně ve formě fixních kombinací, které účinněji snižují krevní tlak, zlepšují adherenci pacientů k léčbě a často mají i nižší výskyt nežádoucích účinků.

Celiakie (celiakální sprue, gluten-senzitivní enteropatie, netropická sprue) je celoživotní geneticky podmíněné autoimunní onemocnění, které se manifestuje po různě dlouhé době konzumace obilovin s obsahem lepku (glutenu). Gliadinové peptidy (štěpné produkty lepku) po prezentaci HLA-DQ2 a HLA-DQ8 pozitivním buňkám predisponovaného jedince spouští ve sliznici tenkého střeva nepřiměřenou T buňkami zprostředkovanou imunitní odpověď. Současně dochází k produkci vysoce specifických autoprotilátek (protilátky proti tkáňové transglutamináze). Sliznice tenkého střeva vykazuje různý stupeň atrofie a zánětlivých změn. Klinické projevy celiakie jsou různorodé. Typický obraz plně vyjádřeného malabsorpčního syndromu (s průjmy, váhovým úbytkem a chudokrevností) je v současné době velmi vzácný. U dospělých převažují minimální gastrointestinální symptomy (dyspepsie) a atypické mimostřevní projevy (nejasná sideropenická anemie, osteoporóza nepřiměřená věku). Nediagnostikované formy celiakie tvoří celosvětově 70–80 % případů a onemocnění je stále považováno za málo časté. Pilířem léčby celiakie zůstává celoživotní bezlepková dieta. Podmínkou úspěšné diagnostiky celiakie je informovaná široká lékařská veřejnost (praktičtí lékaři i specialisté mimo obor gastroenterologie), která dokáže využít dostupné metody cíleného screeningu k časnému odhalení tohoto onemocnění.