Fulltextové hledání

Léčba peptických vředů gastroduodena se odvíjí od etiologie a klinické situace, tj. přítomnosti či nepřítomnosti komplikace či zda se jedná o rekurující či refrakterní ulceraci. Iniciální terapie se liší u stabilního pacienta s dyspepsií a u nemocného s krvácejícím vředem. V současné době u osob s peptickou ulcerací převládá léčba medikamentózní (cílem je potlačit tvorbu kyselé žaludeční sekrece a eradikovat případnou infekci Helicobacter pylori). Chirurgická terapie je indikována pouze při závažných komplikacích (výjimečně z jiné indikace). Při krvácení se uplatňuje v naprosté většině případů léčba endoskopická, v případě jejího selhání intervence vazografická nebo chirurgická.

Doplněk stravy je potravina, která doplňuje běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem. Jejich užíváním lze ovlivnit růst nádoru a kondici onkologicky nemocného. K doplňkům stravy patří nenasycené mastné kyseliny ω-3, zelený čaj, cibuloviny, drobné plody, citrusy, červené víno, houby a jiné. Působí antibakteriálně, antimykoticky, imunomodulačně, protizánětlivě a zabraňují angiogenezi. Dále byl zjištěn proapoptotický účinek na nádorové buňky.

Adenokarcinom pankreatu patří mezi onkologické onemocnění s výrazně špatnou prognózou. Hledají se proto nové léčebné možnosti, jak zlepšit tuto situaci. Jedinou naději na dlouhotrvající přežití je radikální resekce tumoru. Možným postupem jak zvýšit počet R0 resekcí karcinomu slinivky břišní je neoadjuvantní léčba. Proběhla řada klinických studii, které hodnotily její účinnost. Bohužel nejsou k dispozici výsledky randomizovaných prospektivních multicentrických studií III. fáze hodnotících účinnost neadjuvantní terapie. K širší indikaci neoadjuvantní léčby bude tedy potřeba vyčkat jejich výsledků. Neoadjuvantní léčbu proto zatím nelze standardně doporučit u primárně resekabilního onemocnění. Lze ji zvážit v léčbě hraničně operabilního onemocnění.

Cílem neoadjuvantní chemoterapie je zlepšení operačních možností a kosmetického výsledku operace. Chemoterapie by měla být indikována u nádorů, u kterých lze očekávat léčebnou odpověď, tedy nádorů s negativními estrogenovými receptory, vyšší proliferací, vyššího gradu a non lobulární histologie. Kazuistika popisuje případ neoadjuvantní léčby chemoterapií u pacientky, u které byla podle fenotypu nádoru získaného trucut biopsií jen malá pravděpodobnost odpovědi na chemoterapii. Biologické chování nádoru však neodpovídalo fenotypu nádoru. Pacientka měla výbornou odpověď na chemoterapii. Více prací udává diskordanci histologie z trucut biopsie a definitivní histologie hlavně v parametru proliferace nádoru.

Pohled na chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN) se změnil. Na CHOPN je nyní nahlíženo jako na komplexní onemocnění zahrnující nejen bronchiální obstrukci. CHOPN je provázena systémovým zánětem. Zánět vede k systémovým projevům, jako je plicní hypertenze a cor pulmonale. CHOPN je též provázena řadou komorbidit, jako je kachexie, svalová slabost, kardiovaskulární onemocnění, plicní hypertenze, anémie, osteoporóza, deprese, diabetes mellitus, metabolický syndrom a syndrom spánkové apnoe. Nemocní s CHOPN mají i vyšší riziko vzniku bronchogenního karcinomu. Komorbidity je třeba brát v úvahu při rozhodování o léčbě. Je nutno zmírnit bronchiální obstrukci, potlačit plicní zánět, při kterém se uvolňují zánětlivé mediátory do oběhu, které tak přispívají ke vzniku komorbidit. Paleta léčiv určených pro léčbu nemocných s CHOPN se nyní rozšířila o indacaterol a roflumilast.

Agorafobie je fobická úzkostná porucha, při které se pacienti vyhýbají situacím nebo místům, kde v případě nevolnosti nebo panického záchvatu nebude dostupná pomoc, budou se cítit zahanbení nebo nebudou moci uniknout. Léčbou volby agorafobie je kognitivně behaviorální terapie (KBT). KBT je považovaná za nejúčinnější studovaný nefarmakologický přístup. Může pomoci většině pacientů, problémem ovšem je, že nemusí být dostupná. Z farmakoterapie se pro léčbu agorafobie používají antidepresiva. Mezi nimi za léky volby lze považovat SSRI, která jsou jak účinná, tak obvykle dobře tolerována. Navíc kromě úzkosti zmírňují také depresivní symptomatologii. Rychlý efekt ve snižování úzkosti lze dosáhnout také podáváním vysoko potentních benzodiazepinů, které mohou pomoci na počátku léčby. Ovšem pro střednědobé nebo dlouhodobé užívání nejsou vhodné, protože snadno dochází k rozvoji tolerance a závislosti.

Článek popisuje hlavní zásady diabetické diety, zásady stravování při antikoagulační léčbě a možnostech vzájemného propojení obou režimů ve výživě diabetiků léčených perorálními antikoagulancii.

Úvod: Polohový plagiocefalus je tvarová abnormita lebky vznikající z prenatálních i postnatálních příčin. V kojeneckém období může dojít k úpravě spontánně či polohováním, v některých případech ale deformita přetrvává do vyššího věku. V článku autoři prezentují zkušenosti s léčbou polohového plagiocefalu pomocí kraniální remodelační ortézy. Materiál a metoda: V době od února do prosince 2010 bylo na Neurochirurgické klinice FN Ostrava a Ortopedické protetice ve Frýdku-Místku léčeno pomocí kraniální remodelační ortézy celkem 18 pacientů. Kritériem úspěšnosti léčby byla hodnota CVA indexu před a po léčbě. Výsledky: Čtyři pacienti léčbu ortézou netolerovali. Ve třech případech nebyla vůbec započata a u jednoho dítěte byla předčasně ukončena po 2 týdnech. Ze zbylých 14 pacientů pak u jednoho z nich nedošlo ke zlepšení nálezu, u ostatních bylo zlepšení po kosmetické stránce i v CVA indexu. Sedm pacientů ještě dále pokračuje v léčbě. Kromě netolerance ortézy jsme během léčby nezaznamenali jiné komplikace. Závěr: Léčba pomocí kraniální remodelační ortézy je bezpečnou alternativou k fyzikální terapii u dětí s polohovou abnormitou lebky. Úspěšná je zejména u těžkých deformit a u časného začátku léčby v kojeneckém věku.

Cizí tělesa (dále jen CT) v uchu nalézáme převážně u dětí. U dospělých se cizí tělesa do ucha dostávají vesměs náhodně, hlavně při provádění ušní hygieny, u dětí spíše uvědoměle, většinou při hře. Formou retrospektivní studie za devítileté období 2000–2008 jsme zhodnotili soubor 403 pacientů vyšetřených s podezřením na cizí těleso v uchu. Jednalo se o 150 dívek a 253 chlapců v průměrném věku 6,8 let. Cizí těleso bylo nalezeno v 368 (91 %) případech. Nejvíce byla zastoupena anorganická cizí tělesa. Ve 16 (4 %) případech muselo být CT odstraněno v celkové anestezii (CA).

Nadváha a obezita je recentně považována za nejčastější metabolickou chorobu, jejíž prevalence a incidence nabývá v posledních letech charakteru celosvětové epidemie. Obezita představuje patologické zmnožení tukové tkáně v organizmu (u mužů ≥ 25 %, u žen ≥ 32 % z celkové tělesné hmoty), které je spojeno s nárůstem hmotnosti. Tuk představuje nejvariabilnější komponentu těla, kterou lze ovlivnit výživou a pohybovou aktivitou. Obezita je nezávislým rizikovým faktorem rozvoje diabetes mellitus 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění, některých typů nádorů, onemocnění pohybového aparátu, depresí a řady dalších chorob. V České republice je nadváhou a obezitou postiženo 80–90 % diabetiků 2. typu.

Nová H1 antihistaminika bez sedativního působení a s redukovanými vedlejšími účinky znamenají výrazný pokrok v terapii alergických chorob (polinóza, kopřivky, ekzém, anafylaxe). Svým mechanismem účinku blokují nežádoucí účinky histaminu a svými imunomodulačními efekty zasahují tlumivě do rozvoje alergického zánětu, a tím působí nejen terapeuticky, ale i preventivně. V přehledu jsou zmíněny dosud známé typy histaminových receptorů, je uvedena názvoslovná poznámka a nakonec jsou diskutovány jednotlivé chemické skupiny H1 antihistaminik z farmaceuticko-chemického hlediska. Připojeny jsou vybrané chemické struktury novějších léčiv (bilastin a rupatadin určené pro perorální aplikace; bepotastin a alkaftadin pro topické aplikace) a také přehled registrovaných léčiv v ČR z této farmakoterapeutické skupiny.

V první části článku byl popsán význam obezity coby rizikového faktoru řady závažných chorob, různé metody vyšetřování obézních jedinců a léčba obezity režimovými opatřeními – dietou a pohybovou aktivitou. Druhá část se bude zabývat dalšími metodami léčby – farmakoterapií, chirurgickou léčbou a psychoterapií. Zmíněn bude také vliv léčby antidiabetiky na hmotnost pacienta.

Pediatrické perorální tekuté lékové formy jsou v magistraliter praxi zastoupeny především vodnými roztoky a suspenzemi. Primárními požadavky jsou zajištění jejich stability, přesné dávkování a přijatelná chuť. Volba pomocných látek, bezpečných pro dětské pacienty, je omezená. Tento článek uvádí přehled pomocných látek vhodných pro formulaci individuálně připravovaných perorálních tekutin v pediatrii.

Lékárny představují v léčbě bolesti často místo prvního kontaktu mezi pacientem a zdravotníkem. Nabídka volně prodejných analgetik není, co se týče účinných látek, příliš široká, zato je nepřehledná, co se týče množství přípravků na trhu – přípravky obsahují tytéž látky v různých dávkách nebo různé kombinace látek. I tak je možné pacientovi nabídnout hned několik řešení. Léčivé přípravky jsou dostupné v celé řadě lékových forem.

Praktický lékárník, odborný časopis zaměřený na lékárenskou praxi, vycházel v letech 1932 až 1941. Článek přináší přehled obsahu tohoto periodika, dotýká se jeho postavení mezi ostatními farmaceutickými časopisy, jeho vývoje a vlivu na lékárenství první poloviny 20. století.

Je doložen vztah mezi poruchami cirkadiánních rytmů a patofyziologií deprese. Manipulace s cirkadiánním časovým systémem pomocí spánkové deprivace, fototerapie a novým způsobem účinkujícího antidepresiva agomelatinu představuje inovativní způsob léčby velké deprese.

Nejzhoubnější gynekologický nádor, karcinom ovaria, je příčinou více než 50 % úmrtí v této skupině nádorů. Více než 60 % případů je diagnostikováno až v pokročilých stadiích s výrazně sníženou pravděpodobností přežití pacientek. Diagnostické nástroje pro efektivní časnou detekci nebo screening zatím neexistují. Terapeutické možnosti (chirurgická operace, chemoterapie) jsou nedostatečně efektivní, neboť karcinom ovaria se vyznačuje silnou tendencí k recidivě spojenou s chemorezistencí. Jedním z nejdéle a nejrozsáhleji používaným markerem pro diagnostiku primárních nádorů i recidivy je CA125/MUC16. Tento glykoprotein je znám již od 80. let 20. století, ale teprve nejnovější studie odhalují jeho biologické funkce v karcinogenezi a interakcích s buňkami imunitního systému. V tomto článku se blíže podíváme na jeho biologický význam a především na současný stav použití CA125 jako významného diagnostického markeru u karcinomu ovaria. V diagnostice primárních nádorů se totiž začínají objevovat nové markery, navíc je význam monitoringu CA125 z hlediska detekce recidivy zpochybňován rozsáhlými klinickými studiemi, které nenalezly přínos pro dlouhodobé přežití pacientek. Také potenciální význam CA125 v imunoterapii karcinomu ovaria se nezdá být tak velký, jak se předpokládalo.

Biguanidy jsou léky určené pro terapii hyperglykemie u diabetu 2. typu. V poslední době se ukazuje, že nejčastěji předepisovaný biguanid metformin vykazuje také protinádorový účinek. Jeho možné využití v protinádorové léčbě podporují epidemiologické, preklinické a klinické studie. Příznivé ovlivnění karcinomu prsu a tlustého střeva by mohlo souviset s primární schopností metforminu snižovat hladinu cirkulujícího inzulinu, ale metformin má nepochybně i přímý cytostatický efekt, který se uskutečňuje prostřednictvím inhibice mTOR (mammalian target of rapamycin) signální dráhy a blokádou syntézy proteinů. Využití metforminu v protinádorové léčbě nebo chemoprevenci nádorů ale ukáže teprve budoucnost.

Vitamin D je hormonem uplatňujícím se v etiopatogenezi celé řady chorob. Cílem článku bylo ukázat úlohu nedostatku vitaminu D u kardiovaskulárních chorob a diabetu. U obou těchto skupin onemocnění je jeho nedostatek významným rizikovým faktorem vzniku a rozvoje onemocnění. Chybějí však dlouhodobé prospektivní studie, které by prokázaly, jak suplementací vitaminu D tento nepříznivý stav ovlivnit.

Roztroušená skleróza je nejčastějším chronickým neurologickým onemocněním postihujícím mladé lidi. Na mechanizmu onemocnění se podílí autoimunitní zánět a neuroaxonální degenerace. Léčbu je nutné zahájit v časných fázích onemocnění. Léky první volby jsou interferon beta nebo glatirameracetát. U části nemocných dochází k projevům intolerance nebo neúčinnosti těchto léků s nutností změny léčebné strategie. Natalizumab je první monoklonální protilátkou, která byla u roztroušené sklerózy zavedena do léčebné praxe. Dalšími biologickými léky, které mají perspektivu v léčbě roztroušené sklerózy, jsou alemtuzumab, daclizumab a antagonisté molekuly CD20.

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Pokles hladin testosteronu s věkem je známou skutečností. Je doprovázen poměrně nespecifickými příznaky motorickými a nervovými, poruchami nálady a kognitivních funkcí, snížením a oslabením sexuálních funkcí. Pro vyšetření hypogonádních mužů, určení diagnózy, nastavení léčby a pro její sledování vyšly směrnice odborných společností. Novější doporučení kladou důraz zejména na to, aby byli léčeni jen ti muži, u nichž současně s příznaky hypogonadizmu byly opakovaně zjištěny subnormální hladiny testosteronu a aby léčba byla individuální. Hypotestosteronemie je také průvodním jevem u vysokého procenta případů civilizačních onemocnění, jako je obezita, metabolický syndrom, diabetes mellitus 2. typu a kardiovaskulární onemocnění. Nevíme však, zda hypotestosteronemie je v těchto případech jedním z kauzálních faktorů uvedených onemocnění, nebo pouze jejich důsledkem.

Markery myokardiální ischemie by měly zvýšit senzitivitu v diagnostice akutních koronárních syndromů (ACS) a umožnit jejich laboratorní diagnostiku v krátkém časovém intervalu od vzniku symptomů. Tato práce analyzuje dostupné informace a hodnotí použitelnost novějších biomarkerů v diagnostice ACS u pacientů vyšetřovaných pro suspekci na myokardiální ischemii na odděleních akutního příjmu. Jako nejslibnější ukazatel pro časnou detekci myokardiální ischemie ještě před rozvojem myokardiální nekrózy se jeví ischemií modifikovaný albumin měřený vyšetřením vazby albumin-kobaltu (The Albumin-Cobalt Binding Test). Fatty acid bindig protein, brain natriuretický peptid, copeptin a matrix metaloproteináza-9 jsou další slibné markery v této indikaci. Přes veškerý pokrok na poli laboratorní diagnostiky akutních koronárních syndromů musíme ale bohužel konstatovat, že nemáme dostatek podkladů pro izolované použití těchto ukazatelů v diagnostice AKS. Mají však potenciál zvýšit senzitivitu laboratorní diagnostiky ACS v případě současného použití s vysoce senzitivním troponinem.

Přehledový článek shrnující dosavadní znalosti o alternativních terapeutických metodách – podávání brusinek a probiotik v léčbě a prevenci infekcí dolních močových cest. Pravidelné užívání brusinkových přípravků po dobu 6–12 měsíců snižuje počet recidiv infekcí dolních močových cest u žen mladšího a středního věku. Slibné výsledky jsou popisovány při podávání probiotik v prevenci a léčbě vaginálních infekcí, zejména bakteriální vaginózy. K validnímu zhodnocení vlivu probiotik na infekce močových cest je třeba dalšího výzkumu a rozsáhlejších studií.

Virus varicella-zoster (VZV) patří do skupiny humánních herpetických virů (HHV3), čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesvirinae. Jsou to obalené DNA viry. VZV je příčinou varicelly (planých neštovic) a pásového oparu (PO). PO je infekční onemocnění, které se může vyskytnout v každém věku u obou pohlaví. Je vyvolán reaktivací viru VZV perzistujícího po prodělané varicelle v senzorických kraniálních gangliích a gangliích zadních míšních rohů. Projevuje se typickou kožní erupcí v postižených dermatomech. Inkubační doba je 7–14 dní. Diagnostika je postavena na klinickém obrazu. Celková terapie specifickým antivirotikem je zcela zásadní, místní léčba je jen doplňková. V článku popisujeme formy PO, diagnostiku, diferenciální diagnózu, terapii, komplikace a současnou legislativu.

Základem léčby lokalizovaného karcinomu ledviny je operace. Léčba pokročilých a metastazujících stadií spočívá v systémové terapii v kombinaci s cytoredukčními lokálními postupy. V minulosti podávané cytokiny mohou být dnes prospěšné u nemocných v dobré prognostické skupině, ale molekulárně cílená biologická léčba, zaměřená hlavně na klíčová místa defektní trasy VHL/HIF, prokázala významně lepší účinnost u pacientů všech prognostických skupin s delším přežitím ve srovnání s interferonem alfa. V současné době jsou registrovány k terapii první nebo druhé linie pokročilého a/nebo metastazujícího onemocnění tyrozinkinázové inhibitory receptorů pro angiogenní růstové faktory sorafenib, sunitinib a pazopanib, monoklonální protilátka neutralizující vaskulární endoteliální růstový faktor bevacizumab a inhibitory mTOR kinázy temsirolimus a everolimus. Testování přínosu adjuvantního podávání cílených prostředků probíhá na úrovni studií fáze III.

Botulotoxin je neurotoxin produkovaný anaerobním rodem Clostridium. V minulosti jeden z nejobávanějších jedů. V současnosti je hojně zkoumán v medicíně a používán ve více jak 250 indikacích. Kromě očního lékařství, estetické chirurgie, gastroenterologie nebo neurologie se jeho pozitivní účinky využívají i urologii. Nejčastěji se jedná o léčbu neurogenní a non-neurogenní hyperaktivity detruzoru močového měchýře. V menší míře i u jiných indikací. Kromě svých nesporně pozitivních účinků je nutno ale myslet i na závažné nežádoucí účinky.

Chronic myeloproliferative neoplasms (MPNs) represent a heterogeneous group of myeloid neoplasia whose molecular asset is marked by the presence of a JAK2V617F mutation. Following this seminal discovery, several other mutations have been identified highlighting an unexpected molecular complexity. Deregulation of the JAK/STAT pathway is a central feature of MPNs and, although it has raised much interest for the possibility of targeted therapy with JAK2 inhibitors, it has been realized that JAK2 mutations are secondary mutational events in most, if not all, cases. Another recurrent theme is the involvement of genes intervening in the epigenetic control of gene expression and, more recently, in RNA splicing. Most of these mutations are shared by patients with myelodysplastic syndromes as well. Studies focusing on the complex clonal hierarchy of MPNs suggest a condition of genetic instability, that could be either acquired or inherited. At this regard, the discovery of a specific germline haplotype in JAK2 provided an explanation for the phenomenon of familial clustering of MPNs, although other still unknown haplotypes are likely involved. The aim of this review is to summarize current knowledge of molecular abnormalities of MPNs and discuss their role for diagnosis and prognosis.